motiv

Decadence Now: falešná hra s temnými stránkami lidské duše

Výstavní projekt Decadence Now!, který na čtvrtletí zabral Galerii Rudolfinum, budí od počátku značnou pozornost. I když nejde o výstavu fotografií v pravém slova smyslu, podstatná část představených autorů fotografii užívá jako základní vyjadřovací prostředek.

Krev
© Erwin Olaf: Carevna Alexandra +1918, z cyklu Královská krev, 2000
Decadence Now! je pečlivě připravený, svým způsobem monstrózní projekt: vedle Galerie Rudolfinum, která je jakýmsi středobodem všeho dění, jsou výstavy se „současnou dekadencí“ k vidění v Uměleckoprůmyslovém muzeu, v pražském Doxu, brněnském Domě umění a v Západočeské galerii v Plzni. Součástí výstavy je i mimořádně bohatý doprovodný program. Nepochybně jde o jeden z největších výstavních projektů, který v našich podmínkách vznikl. Kurátor Otto Urban a přípravné týmy zúčastněných galerií nenechali nic náhodě. Udělali všechno pro to, aby výstava měla komerční úspěch. Řekněme rovnou, že tak pečlivým přípravám neodpovídá umělecká úroveň řady vystavených děl. Už při letmé prohlídce totiž návštěvníka napadá otázka, zda se nestal jen obětí pečlivě připravené marketingové kampaně.

Portrét Joela
© Joel-Peter Witkin: Portrét Joela (autoportrét), 1984
Výstava se totiž navenek tváří jako něco, co bourá ta nejcitlivější tabu a konvence a přesahuje míru obecně přijatelného, avšak nic takového se tu nekoná. Naopak, výstava svým způsobem přitakává současným komerčním trendům v umění – zejména povrchností a prvoplánovitostí řady vystavených děl. Pokud má výstava bourat tabu v oblasti explicitně zobrazovaného sexu, pak tato tabu dávno zboural internet. Pokud je má bourat v zobrazení duševních úchylek, pak je v kriminálkách a thrillerech dávno zbouraly komerční televize. Díla takových umělců, jako jsou Jeff Koons, Damien Hirst, Jürgen Klauke nebo David LaChapelle, tak padají na dostatečně připravenou, „úrodnou“ půdu, aby ji mohl konzumovat opravdu každý. Je skoro vedlejší, že Koons při tom pracuje s kýčem, Hirst s prvoplánovou provokací, Klauke s absurditou světa reklamy a David LaChapelle s erotickou dráždivostí. I když se navenek tváří avantgardně, jsou ve své podstatě konvenční. Pokud má být pro dekadenci příznačný krajní individualismus a odcizení, pak jmenovaní (a jistě i někteří další) autoři odcizením rozhodně netrpí. Jsou to spíš obratní manipulátoři, kteří se pohybují na hranicí měšťáckého vkusu.

Bez názvu  255
Cindy Sherman: bez názvu, č. 255, 1993 © Cindy Sherman & Metro Pictures
Kurátor Urban výstavu rozčlenil do pěti „kapitol“, které odpovídají pěti sálům Rudolfina: začíná „bolestí“, pokračuje „sexem“, „popem“, „šílenstvím“ a končí „smrtí“. Problém je v tom, že nejlepší vystavená díla se tomuto zařazení prostě vzpírají. Stačí se pozorně podívat na autoportrét Joela-Petera Witkina v černé škrabošce, který výstavu otevírá, nebo na fotografie Ivana Pinkavy, které výstavu uzavírají: moc „bolesti“ ani „smrti“ v nich prostě není. Jsou to díla, která se zaškatulkování dost urputně brání.

Vlastní portrét,
Robert Mapplethorpe: Autoportrét, 1988 © Robert Mapplethorpe Foundation
„Kapitoly“ jsou tak trochu choulostivým místem výstavy, už jen kvůli tomu, že bolest, sex a smrt jsou přirozenou součástí života, „šílenství“ jeho extrémní podobou, zatímco „pop“ jen přívažkem. To však nebrání tomu, aby zabral největší sál a byl přítomný i ve všech ostatních. Naštestí je na výstavě vedle pompézních artefaktů, které patří spíš do showbyznysu, i řada děl, která jdou cíleně pod povrch věcí. Za všechny jmenujme snímky Roberta Mapplethorpa, Cindy Shermanové nebo snadno přehlédnutelné inscenované fotografie Davida Wojnarowicze z cyklu Arthur Rimbaud v New Yorku, které se krčí v koutku prvního sálu. Další rozměr jim dodává sousedící snímek Andrease Sterlinga s názvem David Wojnarowicz. Tato trojice černobílých fotografií spolu krásně komunikuje; příznačné je pro ni spojení bolesti s černým humorem.

Touha po štěstí
© Zhang Peng: Touha po štěstí č. 1, 2007
Vzhledem k tomu, že je na výstavě dostatek explicitně vyjádřených sexuálních scén, není divu, že se hned od počátku stala tak trochu lacinou senzací. Skandál v Rudolfinu obrazem: Porno jako nejvyšší umění, hlásala média ihned po tiskové konferenci. I když se tím výstava poněkud vymkla z rukou svých tvůrců i ze svého dekadentního rámce, neznamená to, že nestojí za vidění. Už jen proto, že je tu zastoupeno množství špičkových fotografů! Tvůrcem, který snad nejlépe naplňuje představy o dekadenci ve fotografii, je nepochybně Američan Joel-Peter Witkin. (Kromě toho, že je bohatě zastoupen v Rudolfinu, má i samostatnou výstavu v Domě umění města Brna.) Třemi fotografiemi je v Rudolfinu zastoupena nelítostně přímočará Cindy Shermanová, sérií "bondáží" Japonec Nobuyoshi Araki. Pozoruhodný je inscenovaný záběr Andrese Serrana z cyklu Dějiny sexu i série „negativů“ Wima Delvoye, který zachycuje sexuální akt pomocí rentgenu. Delvoy má na rozdíl od řady zastoupených umělců, pro něž je charakteristická značná sebestřednost, alespoň smysl pro humor.

Spánek
© Václav Jirásek: Spánek s rybami I, 1992.
Čeští fotografové jsou představeni v posledním sále. Jsou tu dvě velké fotografie Václava Jiráska z počátku 90. let (Květomluv a Spánek s rybami, obě z roku 1992). I když Jirásek dnes vytváří zcela jiné cykly, počátek minulého desetiletí patrně byl jeho nejinvenčnějším obdobím. Výrazovou křehkostí i všeprostupujícím motivem zmaru jeho fotografie dokonale naplňují představu o dekadenci v české fotografii. Druhý zastoupený fotograf, Ivan Pinkava, tu poněkud překvapivě vystavil své nové záběry, které svou prostotou a přímočarou strohostí navazují spíš na odkaz fotografa Jana Svobody než na Pinkavovu dosavadní tvorbu.

Mrazivou tečkou za výstavou je autoportrét již zmiňovaného Roberta Mapplethorpa, jenž vznikl nedlouho předtím, než autor zemřel na AIDS. I když projekt Decadence Now! jistě vzbudí protichůdné ohlasy i zájem diváků, kterým je umění jinak lhostejné, ve výstavní činnosti Galerie Rudolfinum je spíš krokem zpátky.

Jiří Zahradnický
http://www.moderni-revue/
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
Diskuse k článku
Fotolín Matlák jr.7.10.2010, 19:15odpověď
Pool8.10.2010, 18:18odpověď
Fotolín Matlák jr.8.10.2010, 19:25odpověď
ianus10.10.2010, 00:35odpověď
reilly11.10.2010, 18:57odpověď
Fotolín Matlák jr.2.11.2010, 23:06odpověď
Mik12.10.2010, 10:36odpověď
MR12.10.2010, 22:33odpověď
Martin Andrle2.11.2010, 08:10odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat




 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace