motiv

Fotografie, které dlouho spaly

Nestor české fotografie a filmu, šestadevadesátiletý Alexandr Hackenschmied, sice žije dlouhá léta v New Yorku, ale právě nyní vystavuje v Praze. A dokonce na dvou místech současně. Škoda, že se podstatná část jeho fotografického archivu ztratila.

A.H. portrét
A.H., 1942-43, foto: Maya Deren
Zdá se, že retrospektivní výstavy a návraty do historie budou i v letošní výstavní praxi převládat nad projekty současných fotografů. Je za tím spíš sázka na jistotu nebo spíš nedostatek zajímavých osobností? Ale možná je to i prostší: fotografie začala být respektována jako svébytná umělecká tvorba, dostala se do galerií a hledá, na čem může stavět.

I když fotografie Alexandra Hackenchmieda (narozen 1907, od roku 1947 používá jméno Alexandr Hammid) patrně nikdy nebudou patřit k pilířům české fotografie 20. století jako díla Františka Drtikola, Jaroslava Rösslera či Jaromíra Funkeho, přehlédnout se prostě nedají. Alexandr Hackenschmied sice na přelomu 20. a 30. let propadl kouzlu fotografie a vzápětí vytvořil své nejlepší „věci“, ale později se věnoval především filmu a fotografoval již jen okrajově. Jako režisér a kameraman později prorazil i v USA – dokonce ještě v 60. a 70. letech byl známý jako průkopník filmového formátu Imax. Jaké jsou jeho fotografie z více než šedesátiletého nadhledu?

Paříž
A. Hackenschmied: Paříž, 1939, repro: Torst
Dvě paralelně probíhající pražské výstavy Hackenschmieda ukazují jako invenčního fotografa širokého tematického a žánrového rozpětí. Platí to zvláště v případě, že do vystavených fotografií zahrneme i doprovodnou projekci s autorovými záběry z první poloviny 30. let. Z této projekce – a také z monografie, kterou před časem vydalo nakladatelství Torst – můžeme vytušit, jaká je to škoda, že řadu Hackenschmiedových fotografií už nikdy neuvidíme. Stalo se totiž to, co se stát nemělo: celý autorův fotografický archiv se při jeho útěku před nacismem na Západ v roce 1939 nenávratně ztratil.

Maya portrét
A. Hackenschmied: Maya s rukou, 1942-43, repro: Torst
První část výstavy v Galerii Francouzského institutu Hackenschmieda představuje především jako fotografa města. Zatímco fotografie z tříměsíčního pobytu v Paříži (únor–červen 1939) hledáním nečekaných souvislostí a úhlů pohledu souzní s doznívající etapou české meziválečné fotografické avantgardy, o něco starší cyklus fotografií z Ameriky (1936) je výrazně civilnější a přímočařejší a čiší z něj především okouzlení „zemí neomezených možností“. Připomeňme, že soubor Amerika vznikl při cestě členů Baťova zlínského filmového studia do Ameriky. I když tomu leccos nasvědčovalo, fotografie z Ameriky se neztratily, jen do znovuobjevení v roce 1999 „spaly“ kdesi ve Zlíně. První část výstavy se však cykly Paříž a Amerika nevyčerpává. Jsou tu například i Hackenchmiedovy dokumentární snímky z Mexika nebo několik portrétů z pozdějšího „amerického“ období. Doprovodná projekce pak ukazuje Hackenschmieda jako originálního fotografa meziválečné Prahy (Pražská ulice z elektriky, 1928, Pražské jarní mlhy, 1929), tvůrce nekonvenčních zátiší a zajímavých experimentů (Diktát, 1930, Studie okna, 1933).

Botticelli
A. Hackenschmied: Botticelli shot, 1943, repro: Torst
Výstava nazvaná Praha–Paris–New York pokračuje dalšími dvěma desítkami Hackenschmiedových fotografií v komorním prostředí Ateliéru Josefa Sudka. Tato série se vymyká nejen názvu celé výstavy (vznikla v Los Angeles), ale i předchozím fotografickým východiskům. Dalo by se říci, že setkání s herečkou Mayou Deren v Hollywoodu v roce 1942 bylo pro Hackenschmieda darem z nebes. Ve spolupráci s ní totiž nevznikla jen důležitá díla nezávislého filmu jako je Meshes of the Afternoon, ale i řada mimořádně sugestivních portrétů a aktů. Série Maya nesporně patří k druhému vrcholu Hackenschmiedovy fotografické dráhy. Na rozdíl od výše zmíněných fotografií z cest, které z dnešního pohledu mohou působit krotce nebo dokonce nevýrazně, jsou Hackenschmiedovy fotografie Mayi Deren i po letech plné citu, jemné erotiky a zvláštních, tajuplných nálad. Nejzdařilejší portrét z této série, Botticelli Shot (1943), je možná vůbec tím nejlepším, co Alexandr Hackenschmied vytvořil. V Moravské galerii v Brně, odkud byla původní zvětšenina zapůjčena, mají jeden z nejpozoruhodnějších českých fotografických portrétů 1. poloviny 20. století. A je úplně jedno, že vznikl tisíce kilometrů od domova…

Jiří Zahradnický
http://www.moderni-revue/
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný

Možná by vás mohlo zajímat


aktuální akce


 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace