Fotografujeme v divadle

Měl jsem příležitost pracovat na dokumentárním cyklu o amatérském divadelním souboru. Příležitost o to více lákavou a milou, že část nákladů na materiál hradil samotný soubor. Stal jsem se tedy na čas cestovatelem mezi Prahou a Dobříší a ověšen aparáty jsem se účastnil zkoušek, generálek a nakonec i premiéry. Vzhledem k tomu, že jsem i později fotil v různých divadlech, nasbíral jsem zkušenosti, které by se mohly hodit i našim čtenářům. Nechci říkat, jak se má fotit divadlo, ale máte-li zájem, přečtěte si, jak jsem fotil divadlo já.

Co především

strz_2
Vše pro firmu, Divadlo Karla Čapka, Strž. Pohled na fotografa od nezasvěceného člena souboru. Povšimněte si prosím tělesných proporcí.

Především si ujasněte, zda pořizujete fotky pro sebe a svou potřebu nebo z nich má mít nějaký další užitek i někdo jiný a podle toho se domluvte se samotným souborem na podmínkách pro vaši práci.
Již velký Josef Koudelka, když fotografoval divadlo Za branou, si vymínil vstup na všechny generálky a hlavně (!) neomezený pohyb po jevišti. Rozhodně si zkuste tuto podmínku položit také. Jedině volný pohyb fotografa mezi herci může dát vzniknout kvalitním fotografiím, které pak mají možnost dojít uznání.
S kým to domluvit? No samozřejmě s režisérem. On je pán a vše se děje dle jeho vůle, kterou všichni respektují. Až se domluvíte s režisérem, je dobré si svolat samotné herce (pokud neví o co jde) a v krátkosti jim vysvětlit, co na ně chystáte. Vyhnete se tak případným inzultacím (viz foto nezasvěceného člena souboru). Nemylte se, herci se nefotí nijak rádi. Zejména v období před premiérou jsou na element pobíhající po jevišti relativně alergičtí. Ovšem vždycky je uzemníte argumentem, co jsou to za herce, když se bojí objektivu.

strz
Vše pro firmu, Divadlo Karla Čapka, Strž. Mimika obličeje a světlo dodává jasně divadelní charakter. Canon Rebel G, EF 80-200mm/4,5-5,6, Ilford HP5+ push 1600.

Zde malou vsuvku: Pokud se vám bude zdát, že se k hercům vyjadřuji poněkud frivolněji, je to tím, že docela dobře znám i tu druhou stránku věci. Ono je třeba si ale na druhou stanu uvědomit, že fotíte-li objektivem o ohnisku 20mm nebo 24mm osoby, znamená to, že jste skutečně těsně u nich. A ne každý to snáší bez problémů.

Krátce – všem vysvětlete, o co jde a kdy a jak budete fotit. Před objektiv se vám totiž dostane relativně velká skupina lidí, takže s ní budete mít plné ruce práce a nebudete mít čas na to, abyste každému vysvětlili, co to tam vlastně děláte.

Ještě než začnete s focením, je třeba si rozmyslet, co se vlastně chystáte vytvořit. Jinak budete přistupovat k reportáži z představení a jinak k dokumentárnímu cyklu o divadelním souboru. Také je dobré vědět, co bude výstupem a v jakém rozsahu. To vše vám určí rámcové nároky na materiál a zejména na rozpočet celé akce. (Neberte ten rozpočet ale zas moc vážně nebo nic nenafotíte.)

Vybavení

jakub_1
Jakub a jeho pán, divadlo DS.
Klasická ukázka možnosti lehnout si při generálce na podlahu. Bližší zkoumání této fotografie také odhalí dobrodiní pevných objektivů. Nikon FM3A, Nikkor 24mm, Ilford HP5+, push 3200.

Chystáte-li se do divadla, vězte, že vaším stálým soupeřem bude nedostatek světla a zejména neustále se střídající světelné podmínky. Ať už jde o amatérské nebo profesionální divadlo, bez světel se neobejde a jeho změny jsou trvalým trápením pro ubohého fotografa. Po světelné stránce je divadlo strašlivě kontrastním prostředím, kdy se na pár centimetrech dějí skoky o mnoho expozičních stupňů. Málokdo má to štěstí, že si může nechat nadirigovat osvětlení a kočírovat soubor podle svého. Obyčejní fotografové se v lepším případě motají na jevišti, v horším pod jevištěm a modlí se, aby nikomu nepřekáželi a o nikoho nezakopli. Prostě podmínky daleko od ideálních a na technice to bude znát.

medved_1
Medvěd, DivadloNaZkoušku. Zde je nutné měřit na obličej herečky a obětovat kresbu v černých šatech. Rozdíl je mnoho expozičních stupňů. Také je dobře vidět, že na dlouhém konci kreslí objektiv Canon EF 80-200mm/4,5-5,6 při plné díře příliš měkkce. Ilford Delta 400, push na 1600.

Do divadla budete potřebovat co nejsvětelnější objektivy. Nejde jen o to, že je málo světla, to se dá koneckonců dohnat citlivostí filmu. Ale také z důvodu co nejmenší hloubky ostrosti a solidní kresby při velkém otvoru clony. Tím nechci říct, že setovým zoomem se nedají udělat dobré fotky. Dají. Ale máte-li možnost použít objektiv lepší, udělejte to. Světelné podmínky v divadlech bývají takové, že kvalitní objektiv jako když najdete.

Další otázkou je, zda autofokus či nikoliv. Zkoušel jsem obé a dospěl jsem k manuálnímu ostření. Totiž, autofokus, který mám na svém Canonu Rebel G společně s objektivem Canon EF 80-200mm f/4,5-5,6, není žádný zázrak techniky. Je pomalý a občas si přejede pěkně z jedné krajní polohy do druhé. Což je nejen k vzteku, ale hlavně motor objektivu je neskutečně hlasitý a nejvíc “řve” zejména na premiéře ve vypjatých scénách.

Ovšem motor nemusí být ten hlavní rušič. Na premiéře Medvěda se mi povedlo tak strašně nakopnout schůdky na pódium, že jsem byl na chvíli hvězdou programu místo účinkujících.

Takže moje rada – když autofokus, tak tichý, rychlý a kvalitní. Jinak je lepší ostřit ručně.
Stejně tak měření. Časem jsem dospěl k měření se zvýhodněným středem. Integrální nebo matrix se často nehodí díky charakteru scény a bodové zabírá příliš malou část ze scény. Zvýhodněný střed se zdá být nejvhodnější, ovšem záleží na scéně a na autorském závěru. Při zvětšování si užijete tak jako tak.
V již zmíněném Medvědovi má hlavní protagonistka černé šaty a její sluha čistě bílou košili. To vše svíceno bodovými reflektory na černém sametovém pozadí. Pravá lahůdka.

medved_2
Medvěd, DivadloNaZkoušku. Bílá košile pěkně svítí a časy jsou i na dlouhém skle přijatelné, tudíž sklo i lépe kreslí. Meření se zvýhodněným středem, měřeno na košili. Canon Rebel G, Canon EF 80-200mm/4,5-5,6, Ilford Delta 400, push 1600.

Velmi dobrým pomocníkem je stativ, zejména jednonohý, zvaný monopod. U delšího skla, řekněme okolo 200mm, se při nedostatku světla velice rychle dostanete pod adekvátní časy a pak je monopod jedinou možností, jak takové sklo ustálit i při časech okolo 1/60s (pokud nepatříte mezi ty šťastné majitele objektivů se stabilizátorem obrazu).

V nouzi pomůže i stativ provázkový. Prostě na místo úchytu stativu přivážete provázek, jehož délku nastavíte tak, aby při přišlápnutí volného konce a napnutí provázku bylo možno pohodlně fotit. Vypadá to primitivně, ale kupodivu to funguje docela dobře.

Já osobně používám do divadla dvě těla. Jako první Nikon FM3A s 24mm a 50mm objektivy. Jako druhé tělo mám Canon EOS Rebel G s nasazeným zoomem Canon EF 80-200mm f/4,5-5,6. Tento zoom je málo světelný a na plnou díru kreslí příliš měkce, ale stále je rychlejší přehodit tělo z ruky do ruky, než přehodit objektiv. Občas si půjčuji ještě Nikon F801s s objektivy Nikkor 20mm f/2,8 nebo Nikkor 200mm f/4. To pak nechávám Canona doma. Ostření preferuji ruční a to i v případě, že mám k dispozici autofokus. Ostatně, Nikon F801s má geniální udělátko. Ostříte-li manuálně, uvnitř na displeji vidíte dvě šipky, kterým směrem máte tou obrubou objektivu kroutit! A když je zaostřeno, rozsvítí se kolečko.

Jako záchranu mám v brašně připravený Canonet GIII, který se hodí, když dojde film v obou tělech (už se mi to také stalo) a nebo když světelné podmínky jsou skutečně špatné. S Canonetem (je to hledáčkový fotoaparát) udržím 1/15 sekundy, což při cloně 1,7 může dát zajímavé výsledky, pokud sebou herci příliš nešijí. Posledním fotoaparátem, který používám, je digitální Canon G1 (3Mpx). Účel má dvojí – pořizuje barevné snímky k pozdější elektronické prezentaci a pokud je potřeba, fotím s ním „na plech“. Fotím s ním tedy, než si na mě okolí zvykne a přestane mě pozorovat. Je to daleko levnější než provádět něco takového na film a navíc někdy vzniknou zajímavé fotografie. Nicméně, vzhledem k malému expozičnímu rozsahu čipu, se tento digitální fotoaparát na snímání divadla moc nehodí. Neměl jsem možnost fotit divadlo kvalitnějšími digitály, ale v tomto ohledu zůstávám skeptický.

Filmy

medved_3
Mědvěd, DivadloNaZkoušku. Díky kontrastu a černému pozadí se občas povedou i abstraktnější fotografie. Zde si lze povšimnout vyjádřeného vztahu mezi protagonisty Čechovovy hry. Fotografie byla nakonec použitá i jako plakát. Nikon FM3A, Nikkor 50/1,8. Ilford HP5+ push 1600.

Zastávám názor, že divadlo má být černobílé, kontrastní a zrnité. A podle toho také volím materiál. Mé standardní filmy jsou Ilford Delta 400 a Ilford HP5+. Oba mají citlivost ISO 400 a běžně snáší push proces na 1600 i 3200. HP5+ má pěkné zrno a stačí mu obvyklé zpracování. Delta má zrno menší, ovšem vyžaduje daleko pečlivější zpracování, hlavně co se týče teploty lázní.
Velmi dobrý film je Fuji Neopan 1600, naopak Kodak T400CN považuji za málo kontrastní.
Zvětšení filmů pushovaných na ISO 1600-3200 je pak možné do formátu 30x40cm a při použití kvalitních objektivů i více. Když už však dělám takové zvětšeniny, používám barytový papír. Přeci jen je víc “sexy” než RC podložka. Negativy vyvolávám v Microphenu 1+1 v rotačních tancích AGFA přes 50 let starých.

Budete-li brát svou práci vážně, počítejte s velkým odpadem a s opakovaným focením stejných scén. Je velmi dobré vědět, o čem hra je, kdo odkud přijde a co se bude dít. Musíte vědět, jak nepřekážet ani hercům, ani divákům. Nepoužívejte blesk. Kromě toho, že strašně ruší aktéry hry, totálně smaže světelnou atmosféru, kterou režisér vytvořil. A za to se vám věru nepoděkuje.
Bude-li to možné, pronikněte do zákulisí. Do šatny. K osvětlovacímu pultu. Tam vše se nacházejí témata k vašim fotografiím. Jděte s herci na pivo. Pronikněte až k nim. A hlavně foťte a foťte. Kdo ví, zda nefotíte budoucí filmové a divadelní hvězdy. A k tomu vám přeji dobré světlo.

11 komentářů u „Fotografujeme v divadle“

  1. Radost skusit

    No moc mňe to zaujalo, už s toho dúvodu, že jsem už mnej možnost neco podobneho zažit a fotil osm digitalem a nebolo to nic moc a dost mne to odradilo takže ted kdy uz neeco novyho vim skusim to určite.
    Moc poučny članek…

    Odpovědět
  2. a co filmy s citlivosti ISO 3200

    Pěkný článek, zajímá mně zda jste zkoušel i filmy s citlivostí ISO 3200. Sice jich moc na výběr není, ale zajímá mně to… protože chci zkusit něco podobného fotit. Pravda, tady se člověk dostáva do konfliktu s rozpočtem, ale možná že to zachrání větší “výtěžnost”.

    Jinak, papírová podložka se mi taky zdá víc “sexy” :-)))) . Díky za to, že jste tenhle článeček sepsal.

    Odpovědět
    • RE: a co filmy s citlivosti ISO 3200

      Přiznám se, že nezkoušel. Na 3200 jsem pushoval Deltu a HP5+. Oba to snášejí, ale zrno samozřejme jako hrách 🙂

      Odpovědět
    • RE: Fakt hezký článek

      no neviem ako to je v inych divadlach, ale napriklad vo svandovom divadle na smichove je upozornenie ze ak tam clovek bude fotit, tak cena jednej fotky je 10 000Kc (myslim). skoro by som povedal ze v ostatnych divadlach to bude tak nejak podobne.

      Odpovědět
    • RE: Fakt hezký článek

      Zalezi na divadle – na materskych scenach to jde v pohode, u profiku to muze byt problem. Zalezi na pristupu akteru. Ale pokud chce clovek chce udelat vaznejsi praci, je nutne se domluvit.

      Odpovědět
  3. zajimave prostredi

    Fotit divadelni scenu je urcite velmi zajimavou vyzvou pro kadeho fotografa.Nedostatek a stale se menici intenzita svetla,spatna viditelnost ruznych prekazek pod nohama fotografa a nutnost zachovani co nejvetsiho klidu musi byt oriskem i pro protreleho odbornika.Napsal jste zajimavy a velmi pouzny clanek pane Fort a k tomu jste to jeste prospikoval trosku humorem,tak to ma byt mezi nami proletari.Preji Vam hodne stesti a kupu krasnych obrazku. GC

    Odpovědět
  4. Diky

    Jsem rad, ze jsem si toto mohl precist. Budu fotit neco podobneho a tento clanek mi pomohl a castecne me uklidnil. Do ted jsem totiz nemel predstavu, jak.

    Odpovědět

Napsat komentář