II. Fototvrďák – 2005

Před půl rokem, v magické noci na přelomu vlády čarodějnic a lásky se uskutečnil v Praze druhý ročník Fototvrďáka.
Je to sice již nějaký ten pátek zpět, ale myslím si, že si tato akce a hlavně její účastníci zaslouží pozornost i po delší
době.

V sobotu 30. dubna, ve čtyři odpoledne se před Smíchovským nádražím schází jedenáct odvážlivců a pár zvědavců. Rozdělení na tyto
dvě skupiny je oprávněné protože ti “zvědavci” již před zahájením Fototvrďáka rezolutně prohlašují, že po večeři
jdou domů i kdyby čarodějnice na koštěti lítala. U některých je tento přístup docela pochopitelný, neb mají doma
poměrně čerstvé novomanželky. Jiní používají zcela chabých výmluv, že jsou utahaní z práce, že musí odpočívat aby
nebyli utahaní do práce a jiné povídačky.

Ale nevadí, focení se může zúčastnit kdokoli, kdykoli a kdekoli, takže
bereme i tento doprovod a po slušnostní desetiminutovce pro opozdilce se vydáváme tramvají směrem na Barrandov, kde máme v plánu obléhat sídliště, ale hlavně nové tramvajové zastávky.
Na Chaplinově náměstí, kde vystupujeme, nás překvapuje občerstvovací stanice, která nás láká svojí otevřenou náručí. Nedá se nic dělat. Musíme dát jedno klasické zahajovací pivko a hned po druhém se již opravdu vrháme na Barrandovské sídliště. Velice zajímavé plastiky a různé umělecké ozdoby četných náměstíček a odpočívadel mezi panelovými domy nenechávají dlouho zahálet naše fotopřístroje. Na konci obytné zóny, v blízkosti konečné tramvaje, kam směřujeme, nás vítá nevšední architektura moderního sídliště jako předzvěst následujících hodin.

Zajímavé konstrukce, tvary, barvy a osvětlení zastávek tramvaje nenechávají v klidu ani ostřílené fotografy městské
architektury, kteří měli své přístroje dosud v brašnách a způsobují zvýšenou aktivitu všech účastníků. Domorodé
obyvatelstvo a koneckonců ani řidiči projíždějících tramvají se nestačí divit co se to po nástupištích plazí za
podivné pětinohé tvory, kteří se svíjí v neskutečných polohách, aby vykouzlili na svůj světlocitlivý materiál ten
nejlepší záběr. Naštěstí jsou zastávky jen čtyři a tak kolem osmé hodiny odjíždíme z modré zastávky na okraji
sídliště směrem do centra Prahy.

Plánovanou trasu měníme poté, co se dozvídáme, že na Kampě se dnes budou pálit čarodějnice a že to bude zaručeně ta největší
podívaná tento večer v našem velkoměstě. Do úplné tmy nám zbývá ještě několik minut a tak je využíváme k doplnění
sil v jedné vynikající hospůdce na Újezdě, kde porce překvapily i ty největší tvrďáky. Jen těžko se zdvíháme s
plnými žaludky, rozcvičujeme se na osvětlené fontáně a pak pomalu míříme na Kampu. Tam jsou již čarodějnice v plném proudu,
ale žádná velkolepá podívaná se nekoná. Malá vatřička hoří na nábřeží před rybářskou baštou, okolo ještě několik menších ohňů
v koších na opékání buřtů, pár stánků s pivem. Toť vše, jen malé seskupení muzikantů hrající veselé svingové písničky se stará o dobrou
náladu okolo malé vatry. Pobýváme pár minut, několik snímků, rychlá porada co dále a již celá parta směřuje k
Petřínu.

Před půlnocí stíháme jednu z posledních lanovek, která nás pohodlně dopraví na ozářený Petřín. Je to uchvacující
pohled na monumentální ocelovou stavbu zářící do noci. Snad nikdo neváhá a fotí a fotí a fotí. I projíždějící hlídka
policistů je značně vykolejena přítomností tolika fotografů v tuto půlnoční hodinu na takto neobvyklém místě.
Nakonec jen kroutí hlavou, máchnou rukou a odjíždějí pryč. Postupně se také přesunujeme kolem Petřínské hvězdárny
směrem ke Strahovským kolejím. Neobvyklý zvuk nás opět přivádí do pohotovosti. Vynalézaví studenti pořádají na
jedné z ulic závody na kontejneru. Dva sedí na zavřeném kontejneru, dva tlačí a už to frčí. Konečná této zběsilé
jízdy je pod svahem na obrubníku. Kontejner prudce narazí, víko se vzorně sklápí a s ním i dva jezdci. Skoro ve
mě zatrne a vypadá to na sanitku, ale veselí mladíci vstávají a tlačí kontejner opět nahoru na startovní čáru.
Jízda se ještě několikráte opakuje, takže máme o zábavu postaráno. Kdo by snad nyní chtěl studenty peskovat za
vytváření nepořádku, tak vězte, že po ukončení Grand Prix Popelnic je vše uklizeno a vráceno do původního stavu.
Vzápětí přijímáme pozvání do studentského klubu, který je vytvořen ze suterénních místností a za zvuků tvrdého
rocku si vychutnáváme první nedělní občerstvení. To, do klubu přišlo stádo “důchodců” místní osazenstvo ještě
přijímá. Horší je to s obsahem stolu po našem usazení se. Za tuto výstavku by se nemuseli stydět ani u Škody. Díky
technice se seznamujeme s pár lidmi, kteří se také zajímají o fotografii a odpočinková hodinka tak rychle ubíhá.

Naše první nedělní kroky vedou dále kolem Strahovských stadionů na Ladronku. Místní park s množstvím laviček slibuje po
čarodějné noci čas lásky. Bohužel potkáváme jen partu veselejších mladíků a hlídkové vozidlo policie. Přicházejí
první krize způsobené nejen noční hodinou, ale i trochu fotografickým útlumem. Zastavujeme tak na dětském hřišti
a vymýšlíme pár ptákovin, které nám lehce zvedají morálku a chuť do dalšího pokračování. Na pořadu je také skupinové
foto ala rodinka pavouků a již se pomalu suneme k Břevnovskému klášteru. Bohužel tato památka tone ve tmě a tak
začíná trošku nudný přesun na Veleslavín, kde máme plánovanou snídani na pumpě. Brzká ranní hodina, vidina kávy
a teplé polévky s rohlíkem nás popohání a nikdo nemá náladu fotit ani pěkně osvětlené uličky starého Veleslavína. Všichni
směřují k vzdálené zelenomodré záři na Evropské.

Teplé jídlo i pití dělá z většiny lidí Blanické rytíře a tak radši velím k odchodu. Stejně se blíží svítání a tak
dobíháme první ranní tramvaj, která nás odveze na Pohořelec. Tady začínají opravdové fotografické orgie. Teplé
světlo pouličních lamp se míchá se studenou modří ranní oblohy a na východě se pomalu začíná rozednívat. Noční
snímky Hradčanského náměstí, Lorety či osamělé brány na Pražský hrad přibývají na kartách a filmech. Na vyhlídkovém
ochozu jsme skoro sami. Jen španělsky hovořící pár se také kochá pohledem na Prahu zahalenou v ranním oparu. Tuto
atmosféru najednou protnou rázné povely. Dunění pochodového kroku nám jasně dává najevo, že je šest hodin a bránu
obsazuje první stráž. Pomalu se balíme a přes Hradní nádvoří míříme na Mariánské hradby, Chotkovy sady a směřujeme
na Letnou, kde hodláme strávit celé dopoledne na shromáždění komunistů.

Na písčité ploše se teprve rozbalují první proletářské stánky, takže se vracíme zpět do sadu a věnujeme se rozkvetlé
flóře. Poslední okamžiky ještě využíváme k doplnění sil u letenského meka a již míříme do jámy lvové. Vzhledem
k tomu, že je zde fotografický časopis nebudu vás zatěžovat popisem onoho hnusu, který jsme zažili v prvomájovém
dopoledni. Jen pro ty otrlejší bych si dovolil jeden odkaz,
kde se celou záležitostí zabývám a kde naleznete i kompletní okomentovanou fotodokumentaci.

Po náročném dopoledni splachujeme prach z Letenského písku v zahradní restauraci a můžeme konstatovat, že nás čeká už jen posledních
pět hodin letošního Fototvrďáka. Procházka v rozkvetlých Letenských sadech nám vrací částečně náladu a my klesáme
dolů k Vltavě a míříme na Staroměstské náměstí, kde má být v odpoledních hodinách demonstrace Národní strany.
Náš informátor ( díky Báro ) se nemýlil a opravdu se pod pomníkem Jana Husa pomalu srocují mladí demonstranti, kteří nám zajistí program na poslední část našeho fotografického maratónu.

Mladé, vykřikující plešouny necháváme odejít a rozhodujeme se pro důstojnější a klasičtější zakončení. Míříme na
Jungmanovo náměstí, kde v Galerii Ambit právě probíhá výstava známé soutěže Praha fotografická. Po prohlídce ještě
rozdat čestná uznání, která jsou letos velmi neobvyklá, neb při jejich tvorbě měl ZdeněkT velmi smíšené umělecké
nálady. O to cennější však jsou pro všech deset Fotovrďáků, kteří dokončili. Smekám pomyslný tvrďák, jelikož někteří
dokončují jen silou vůle a mohu být rád, že už nemají síly na to mě dohonit. Dle jejich pohledu a nesrozumitelného
mumlání by má smrt nebyla vůbec rychlá. O bezbolestnosti se nedá hovořit již vůbec. Z bezpečné vzdálenosti se
loučím a mířím k domovu pod vytouženou sprchu, kde pomalu spřádám nové plány na příští rok. Je ještě co zlepšovat,
zvláště mezi půlnocí a ránem, a tak se již teď poznámkový blok plní poznámkami. Jen se těšte, tvrďáci, za půl roku jsme
tady se ZdeňkemT zas.