motiv

Vzpomínky mladistvého starce

Fotograf Jan Saudek v letošním roce překročil sedmdesátku. K výročí mu jeho blízcí uspořádali „tajnou“ retrospektivní výstavu a zároveň mu vyšla po všech stránkách velkolepá knižní monografie. Fotografiím Jana Saudka lze však stěží dobře porozumět bez přečtení fotografových vzpomínek nazvaných Svobodný, ženatý, rozvedený, vdovec.

Saudek obálka
„Ještě něco si vzpomínám – vždyť nejsou toto vzpomínky starochovy?“ Těmito slovy začíná jedna z kapitol knihy Svobodný, ženatý, rozvedený, vdovec, kterou v roce 2000 vydalo nakladatelství Slovart a která se nedávno na knihkupeckých pultech objevila znovu v podobě levného paperbacku. Neúprosné plynutí času, neodvratitelné stárnutí je jedním z motivů, kterými jsou Saudkovy memoáry, dá-li se text knihy tak vůbec pojmenovat, protkány.

Z knihy zcela jasně nevyplývá, zda na nápad napsat vzpomínkovou knihu přišel s přibývajícím věkem sám, anebo ho k tomu někdo popostrčil. Pokud však někdo čekal, že napíše něco jako „historky z natáčení“, které před nedávnem doslova zaplavily český knižní trh, pak nejspíš splakal nad výdělkem. Ve vzpomínkách Jana Saudka žádní „slavní“ lidé nevystupují: „Nikdy za celý svůj dlouhý a sladký život jsem nikoho slavného nepotkal,“ říká k tomu s dávkou ironie Saudek v úvodu ke své knize, ale pak si přece jen vzpomene a vypravuje příhodu ze svého nejútlejšího dětství, kdy ve Stromovce potkal vznešeného starce na koni. Matka mu později řekla, že to byl Tomáš Masaryk.

Úsvit
Jan Saudek: Úsvit. © Jan Saudek
Jan Saudek dobře ví, že není žádný literát, a dobře ví, že napsat knihu – a dobrou zvlášť – je docela oříšek. A protože ví, že se pohybuje na „nevlídné domácí scéně“, od počátku nenechává nikoho na pochybách, že do literatury vůbec nepatří: je jen „literát“ Jenda, který ironicky říká: „Kdekdo už dnes popisuje papír! Proč to také nezkusit? Stejně to nikdo nebude číst!“ Ostatně sebeironie a sebeponižování je dalším frekventovaným motivem knihy. Snad v každé kapitole se napůl vážně, napůl ironicky obrací sám k sobě a nenechá na sobě nitku suchou: kriticky glosuje svůj vzhled, vzdělání, mužnost, ale i své „obrázky“, prostě všechno. Po přečtení několika kapitol i průměrně bystrý čtenář zpozorní a řekne si, že tu něco nehraje. A když zjistí, že Saudek kriticky vidí – s několika málo výjimkami, k nimž se vrátím níže – nejen svůj téměř celý dosavadní život, ale celý svět, nejspíš pochopí, že proslulý fotograf není nadutý suverén s bezbřehým sebevědomím, ale spíš citlivý člověk s chabou sebedůvěrou, který celý život se světem vnitřně bojuje.

Muž-madona.
Jan Saudek: Muž-madona. © Jan Saudek.
Sebevědomí a sebedůvěra každého z nás má své kořeny v dětství. Saudek se svou knihou vyrovnává mimo jiné právě se svými rodiči a svým dětstvím. Zatímco otec Gustl, který prožil mládí jako Rakušák a „jen obtížně se pak v mladé republice učil česky“, je v knize jedním z mála opravdu světlých bodů, necitlivá a netaktní matka, která synem celý život víceméně pohrdala, v knížce hraje sice okrajovou, ale přece jen výrazně negativní roli. Saudek svůj vztah k rodičům již na začátku knihy výstižně pojmenovává slovy: „Kdybych však dnes já umíral v bolestech na válečném poli a s životem nenaplněným, dojista nevolal bych maminku jako ostatní hynoucí – snažil bych se zavolat jej. Víc než kdokoli jiný v mém dlouhém a sladkém životě mi ukázal cestu!“ Samozřejmě má na mysli svého otce, který kvůli své židovské krvi strávil část druhé světové války v koncentračním táboře. To, stejně jako svůj pobyt v internačním táboře, však Saudek ve své knížce zmiňuje jen letmo, a věnuje se povětšinou létům pozdějším.

Vraťme se však ke vztahu mladého Jana Saudka k vlastní matce. Kdyby se knihou Svobodný, ženatý, rozvedený, vdovec prokousal psycholog, nejspíš by nám potvrdil, že nepříliš harmonický vztah syna k matce v tomto případě zformoval i jeho další vztah k ženám. A ten je u Saudka opravdu komplikovanou směsí mimořádné touhy a pohrdání. Možná by také vysvětlil jeho zálibu v neforemných, barokně tvarovaných ženských tělech, jejichž fotografie tvoří jednu z nejpodstatnějších linií Saudkovy tvorby.

Chrlič
Jan Saudek: Chrlič. © Jan Saudek
Knížka Svobodný, ženatý, rozvedený, vdovec však není jen o ženách, s nimiž se Jan Saudek během svého života oženil a rozvedl, a o mnohých dalších, které „miloval“ a fotografoval. Je to i velmi subjektivní svědectví o životě v naší zemi v druhé polovině 20. století. A v neposlední řadě je to i kniha o fotografování. Saudek tu přerývaně vzpomíná na své fotografické začátky v 60. letech a na své první pokusy prorazit na tehdejší fotografickou scénu. Vzpomíná na důležitý rok 1963, kdy vyfotografoval svou první významnou fotografii (dítě na nahé mužské hrudi), která později obletěla celý svět, a na dusné období tzv. normalizace, která se pro něj paradoxně stala nejplodnějším fotografickým obdobím. V roce 1983 totiž Saudek odchází po třiceti letech z „fabriky“ a stává se fotografem na volné noze. S tím, jak se v „kapitolách ze svého života“ postupně blíží ke konci tisíciletí, se do jeho textu dostává víc a víc něhy. Kniha sice nekončí vyloženým happy-endem, ale přece jen pozitivně. „Nikdy, ach nikdy, za celý můj život mě tohle nepotkalo: nedokázal jsem se zamilovat…. Má role byla prostinká: chtěl jsem hrát nenáročnou roli povzneseného, chladného přezíravce.“ Ale láska přece jen přichází a působí doslova očistně.

Už se vám někdy stalo, že si k vám v hospodě čtvrté cenové skupiny přisedl opilý muž, aby vám svěřil všechny bolesti svého života? Svobodný, ženatý, rozvedený, vdovec svou přehnanou dikcí, vybuzenou kritičností i spoustou „fekálního“ humoru takovéto zpovědi místy připomíná. Saudkův bohémský, neurovnaný, ale i mimořádně tvůrčí život je však tématem, které za určité úsilí, jež přečtení tohoto „neučesaného“ textu vyžaduje, rozhodně stojí.

Jan Saudek opravdu není žádný literát a jeho vzpomínková knížka není žádný literární skvost: každopádně však dokládá nejen fakt, že k vytvoření originálního uměleckého rukopisu vede dlouhá cesta, ale také starou známou pravdu, že umělecká díla často nevznikají v blahobytu, ale spíše v nedostatku a nepohodě. Pro pochopení Saudkova díla má Svobodný, ženatý, rozvedený, vdovec opravdu nezanedbatelný význam.

Jiří Zahradnický
http://www.moderni-revue/
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
Diskuse k článku
 uhm
PM27.10.2005, 10:00odpověď
Jarda31.10.2005, 17:10odpověď
Vidu Gunaratna7.11.2005, 15:03odpověď
Jarda9.11.2005, 12:24odpověď
Vidu Gunaratna9.11.2005, 22:58odpověď
- pzv -21.12.2005, 10:29odpověď
Vlastimil Raška16.1.2006, 12:33odpověď
DaB1.11.2005, 09:55odpověď
Julie25.1.2006, 10:52odpověď
Alexandra Pohludková29.5.2006, 15:40odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat




 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace