Irák – 3. díl – jižní Irák

Babylon – jeden ze sedmi starověkých divů světa, město známé z bible. Ur, Uruk – místa, kde vznikla naše civilizace, kde se používalo písmo o sto let dříve než v Egyptě.

Dálnice s perfektním povrchem vede z Bagdádu na jih do 90 km vzdáleného Babylonu. Legendární město starověké historie se opakovaně objevuje v bibli stejně jako ve spisech starověkých cestovatelů a historiků. Jeho hradby a visuté zahrady Semiramidiny patřily k sedmi divům antického světa. Od konce 3. tisíciletí př.n.l. se v akkadském období postupně rozrůstalo, zejména za 3. dynastie, kdy zákonodárce Chammurapi (1792-1750 př.n.l.) z něj učinil hlavní město svého království. Po téměř tisíci letech úpadku došlo k novému rozkvětu, především za vlády krále Nabukadnezara (605-563 př.n.l.), kdy se Babylon stal největším a nejkrásnějším městem své doby. Po nějaký čas pobýval v Babylonu na svém vítězném tažení i Alexandr Veliký. V té době učinil Babylon hlavním městem své říše. Později se vrátil, aby zde r. 322 př.n.l. zemřel.

Napodobenina Ištařiny brány v Babylonu. Originál je v Berlíně.
Napodobenina Ištařiny brány v Babylonu. Originál je v Berlíně.
Restaurované babylonské hradby.
Restaurované babylonské hradby.
Jako mezi kulisami velkofilmu.
Jako mezi kulisami velkofilmu.

Na řece Eufrat byl Babylon silně fortifikován dvojitou hradbou, vnější byla 16 a vnitřní 8 km dlouhá. Rovné široké ulice se křížily v pravém úhlu. Byly dlážděny cihlami s asfaltovým povrchem. Nejdůležitější z nich, Procesní třída, vedla od Ištařiny brány a dodnes je na ní viditelný asfaltový povrch. Visuté zahrady byly součástí jižního Nabukadnezarova paláce a jejich zbytky jsou dodnes patrné. Na severu města býval hlavní palác. Dnes zde nejvíce přitahuje kamenná socha Babylonského lva. Z původní Babylonské věže zůstaly jen sotva znatelné základy, i když bývala na základně 91 x 91m, rovněž 91m vysoká. Původní Ištařina brána a části zdí obklopujících Procesní třídu byly před Druhou světovou válkou odvezena německou expedicí do Berlína, kde je dnes ozdobou Pergamonského muzea. Současná napodobenina v Babylóně jen neuměle vytváří úchvatný dojem z nádherných tmavomodrých glazovaných cihel s reliéfy fantastických zvířat – v Babylóně jsou obyčejné cihly natřené namodro.

Procesní cesta.
Procesní cesta.
Původní zdi s originální výzdobou.
Původní zdi s originální výzdobou.
Zde pravděpodobně stávala Babylonská věž.
Zde pravděpodobně stávala Babylonská věž.

Celý Babylon je postupně rekonstruován, zdi jsou dostavovány do původní výšky, takže člověk má pocit, že se pohybuje mezi kulisami. 18m vysoké zdi jsou vlastně novou stavbou na sotva 1m vysokých původních zbytcích zdí. Jedině zdi pod úrovní okolního terénu jsou vlastně původní i s neglazovanými reliéfy zvířat – býků a draků s tělem lva, hlavou orla a ocasem hada.

Na východ od Babylonu se na ploše 176 x 164m tyčí uprostřed pouště do výšky 21m silně opevněné zdi hradu – paláce Ukhaidheru, jednoho z největších monumentů raného islámského období. Strategické umístění pevnosti mělo chránit přístupy mezi vzmáhající se Abásovskou říší, horním Eufratem a Sýrií. Poškození hradeb věky bylo nákladným způsobem opraveno, takže dnes působí na některých místech jako novostavba.

Ukhaidher - pevnost, palác z raně islámského období.
Ukhaidher – pevnost, palác z raně islámského období.
Ukhaidher - vnitřní dvůr.
Ukhaidher – vnitřní dvůr.
Ukhaidher - celkový pohled.
Ukhaidher – celkový pohled.

15 km na jih od Babylonu leží zbytky starověkého města Borsippa. Charakteristická struktura jakoby dvojité, ve skutečnosti rozpuklé zbylé horní části zdi původně sedmipatrového zikkuratu vznikla podle legendy úderem komety. Z výšky 47 metrů je nádherný pohled na okolní krajinu, kde poušť přechází v palmové háje.

Borsippa - vrchol zikkuratu.
Borsippa – vrchol zikkuratu.
Pohled ze zikkuratu na zbytky starověkké Borsipy.
Pohled ze zikkuratu na zbytky starověkké Borsipy.
Mladí Iráčané posílají kouřová znamení.
Mladí Iráčané posílají kouřová znamení.

Protože pozůstatky města Ur leží již blízko Kuvajtských hranic – tedy v přísnějším vojenském pásmu, museli jsme nejdříve zajet na vojenskou posádku do nedalekého města, kde naši průvodci sehnali potřebná povolení ke vstupu a na cestu jsme dostali další dva „ochránce“ z místní posádky. Celkem nás tedy provázeli: řidič autobusu, irácký průvodce, pracovník ministerstva „kultury“ a dva pánové z místní posádky. Ve městě již byla patrná četná obranná stanoviště, zejména protiletadlová děla u mostů přes řeku.

Částečně restaurovaný zikkurat v Uru.
Částečně restaurovaný zikkurat v Uru.
Asfaltem slepované cihly a dlážděná plošina prvního patra zikkuratu.
Asfaltem slepované cihly a dlážděná plošina prvního patra zikkuratu.
Schody na zikkurat v Uru.
Schody na zikkurat v Uru.

Archeologický průzkum prokázal, že původně přístavní město Ur mělo významnou pozici mezi nejstaršími sumerskými městy. Vzácné památky z královského hřbitova dnes tvoří poklady muzeí po celém světě – v bagdádském archeologickém muzeu jsme obdivovali lyru z Uru se zlatou vousatou býčí hlavou. Dominantou naleziště jsou dnes restaurované zbytky zikkuratu postaveného z cihel sušených na slunci s vnějším pláštěm z pálených cihel. Po cihlových schodech slepovaných asfaltem lze vystoupit na první stupeň pokrytý zbytky asfaltu. Z druhého stupně je krásný výhled na celé naleziště a na opačné straně vyhlídky – vojenské letiště (viz fotografie v prvním dílu).

Asi 60 km severovýchodně od Uru ležel starověký Uruk, nejdůležitější město celé Mezopotámie ve 4. tisíciletí př.n.l. Odtud pochází i nejstarší doklady písma. Byly vykopány tisíce hliněných tabulek podrobně popisujících život před 5000 lety. Město se rozkládalo na ploše přibližně 400 hektarů a bylo obehnáno hradbou, kterou nechal postavit legendární král Uruku Gilgameš, hrdina první literární písemné památky – Eposu o Gilgamešovi.

Uruk - chátrající zbytky dřívějších archeologických expedic.
Uruk – chátrající zbytky dřívějších archeologických expedic.
Zikkurat v Uruku.
Zikkurat v Uruku.
Pohled z vrcholu zikkuratu na rozsáhlý areál starověkého Uruku.
Pohled z vrcholu zikkuratu na rozsáhlý areál starověkého Uruku.

Mezi hlavními monumenty dnešního Uruku jsou zbytky 4000 let starého zikkurratu, který se tyčí do výšky 16m na čtvercové základně 60 x 60m. V jeho sousedství leží zbytky sloupů chrámu Eanna, zdobené asi 10cm dlouhými hliněnými nebo kamennými kolíky, které byly zaráženy do omítky a jejichž konce tvořily mozaiku s geometrickými vzory. Dnes je rozsáhlý archeologický areál prakticky opuštěn, rezaví zde stovky metrů kolejí a vozíky, které kdysi pomáhaly přemísťovat tuny půdy při zemních pracích. Přesto se stačí mnohde jen sehnout a v ruce držíte střepy nádob starých možná tisíce let. Běda vám však, kdyby u vás tyto střepy nalezl irácký celník.

Kolíkové mozaiky - typická urucká výzdoba.
Kolíkové mozaiky – typická urucká výzdoba.
V Uruku se šlape po tisících takovýchto starověkých úlomků.
V Uruku se šlape po tisících takovýchto starověkých úlomků.

V příštím a posledním díle se přeneseme do severního Iráku, navštívíme Samaru, Mosul, Ninive, Nimrud, Ašur a Chorsabad.

Použitá fotografická technika: 2 těla Pentax MZ5N, v jednom negativní film Kodak Supra 400, ve druhém diapozitivní Kodak Ektachrome E100SW, objektivy: Sigma 2,8/70-200 a Sigma 2,8-4/17-35, SMC Pentax 1,4/50, dále digitální kompakt Olympus C-3040.

2 komentáře u „Irák – 3. díl – jižní Irák“

Napsat komentář