Jak bylo na Open Air IX. – Břeclavsko – jaro 2004

Všech dosavadních osm ročníků Open Air bylo vždy na západ od Českomoravské Vysočiny. Až nyní, na devátý pokus, se našel někdo, kdo by uspořádal toto fotografické setkání i na Moravě.

Mariňák, aneb civilním jménem David Korda, se nechal na podzim slyšet, že by si vzal jarní OA na starost a zařídil veškeré zázemí pro již deváté setkání fotografů, kteří se pohybují kolem Paladixu a FotoPrůvodce. Slovo dalo slovo a další ročník OA se mohl stěhovat na Moravu, přesněji na turistickou základnu Apollo poblíž Břeclavi.

O fotografie v galerii byl zájem

V pátek vyzvedávám Honzu s komplet projekční technikou, překonáváme skoro nepřekonatelné zácpy při výjezdu z Prahy, na dálnici se prokousáváme neprůhlednou oponou deště, abychom konečně kolem osmé večer dorazili na místo určení. Tady, v útulné turistické
základně, už jsou skoro všichni a čeká se jen na techniku, která si velebí v mém kufru. Rychle na večeři, narazit sud, přivítat všechny přítomné, oznámit pár základních změn v organizaci a programu a už se můžeme pomalu vrhnout na páteční promítání. Obrovský přístřešek před kuchyňkou nám dává jistotu sucha i při nepřízni počasí a přitom jsme opět po delší době s promítáním zase venku. Plátno už stojí, data i diaprojektor jsou nažhaveny a můžeme začít.

Někteří se snažili být nenápadní při krádežích motivů 😉

Pavel a já předvádíme několik diapozitivů z nedávno proběhlé akce Fototvrďák roku a myslíme si, co jsme to za tvrďáky. To ještě netušíme, co se všechno dozvíme zítra večer. Ale pěkně postupně. Pražská zákoutí střídá Vietnam a asi dvouhodinová procházka po této exotické zemi, která je doplněna stejně poutavým vyprávěním Miroslava Pecha, který v této zemi několik let pracoval. Krásné krajiny, města, ale hlavně portréty lidí a reportáže z venkova nám zpříjemňují první polovinu noci. Ještě se nechce spát, takže na pořad přichází zimní Šumava, diáky ze sečení trávy, pár obrázků z minulých OA a i černobílé kousky z loňského UGONu, neboli vítání smogu v Praze. Noc rychle ubíhá a diváci postupně mizí v útulných chatkách. K zaslouženému odpočinku se ukládá i projekční technika a jen pár nezmarů sedí pod přístřeškem a povídá. Zaženou je až první ptáci a paprsky světla na východním obzoru.

Radka předvádí svou sérii postaviček na výletě po Americe

Hned po sobotní snídani je v táboře živo. Organizátoři natahují šňůry a opět zjišťují, že je jich zase málo. A to jich natahujeme čím dál tím více. Nějak se nám zvětšují formáty a využívá se celý limit počtu fotografií. A to je dobře. V “oupenérácké” galerii se postupně objevují první exponáty a pomyslné stěny výstavní síně se začínají zaplňovat. Na lavicích se objevují i velké adjustované fotografie a i obří tisk od Dundeeho. Ještě že není soutěžní, ale jen ukázkový. Všichni se hemží pod střechou přístavku, jen jeden

Už tuší, že je dnes nepřekonatelný 🙂

fotograf se straní kolektivu a něco neustále vytahuje z chatky. To něco z dálky připomíná kartony, ve kterých jsou zabaleny stoly či složené postele. Kartony to opravdu jsou, ale z jejich útrob majitel nevytahuje kusy nábytku, ale opravdu obří, do stříbra elegantně zarámované černobílé fotografie sněhobílých plání Krkonoš. Huh, to je síla! Letos Pavel Pola neponechal nic náhodě a jde tvrdě za metou nejvyšší. Začíná prohlídka galerie s představením autorů i fotek a my postupně míjíme portréty, akty, krajinky, zátiší, reportáže a další a další nádherné snímky. Až čas na oběd a hlásící se prázdné břišní dutiny nás donutil opustit umění a věnovat se méně zajímavým, leč stejně důležitým činnostem.

Konečně letělo něco pomalejšího, tak jsem si to taky vyfotil 🙂

A když to sedělo, byla to úplná pohoda 🙂

V nedaleké Lednici jsme zasytili nejen naše těla, ale i smyslové buňky si přišli na své. V Lednickém parku mají vystoupení sokolníci ze Zayferu, takže neváháme a spěcháme na nedalekou louku za zámkem, kde již vzduchem sviští opeření dravci. Velkolepá šou, perfektní výklad, velké množství druhů ptáků, letové ukázky, útoky na kořist a spousta legrace při spolupráci s obecenstvem. Zhruba hodina a ještě něco navíc programu nám dává velkou šanci na dobrou fotku. Ale ouha, útočící jestřáb se nějak nedá “upanovat” a série cca 10 fotek končí 9:1 ve prospěch snímků s prázdnou oblohou a na tom jednom na mě jestřáb neslušně vystrkuje pouze zadní část těla, takže je to vlastně 10:0. No nic, jsou tu snad i pomalejší letci. Ano, kondor, to je to pravé pro lovce beze zbraní – začátečníka. Pohodová hodinka po dobrém obědě. Až je mi líto, že už končí, ale rychle zpět na základnu, jelikož přednáška Petra Dzika o infrafotografii se nezadržitelně blíží.

Náš přednášející

Petr zaujal a publikum bylo pozorné

Po přípravě techniky se na plátně začínají objevovat tajemné grafy, tabulky, délky záření a černé filtry. To vše je naštěstí doplněno srozumitelným a zajímavým Petrovým výkladem, takže i nezkušení borci v oboru infrafotografie si přijdou na své a jsou velice citlivě vtaženi do děje. Bohužel počasí nám moc nepřeje a zatažená obloha nám nedovoluje vyzkoušet dovezené filtry různých hustot a kvalit a tak i prověřit své digitály, zda zvládnou tyto zajímavé záběry. Vše nám Petr vynahrazuje a z desek vyndává tlustý štos fotografií, které okamžitě mizí v davu a je velice těžké se k nim probojovat. Ostatně není divu. Fotografie nejsou zajímavé jen svou technikou, ale i citlivým přístupem fotografovým, který jim dodal tu pravou šťávu. Petr jasně dokazuje, že efekt infrafotografie neudělá ze špatné fotky zajímavou, ale že z dobrého záběru udělá záběr špičkové kvality.

Absolutní vítěz galerie (ten vlevo – Pavel Pola). A taky právem. Foto: Matěj Kencl

Po nasátí infraatmosféry z Petrových snímků se ale vracíme zpět k našim dílům. Hlasovací lístky do galerie jsou spočítány, napětí mezi autory je též dostatečné, takže je teď ta pravá chvíle pro slavnostní vyhlášení a rozdání zasloužených cen a čestných uznání. Díky našim štědrým sponzorům je ohodnoceno prvních 10 autorů nejlepších sérií. Díky svému 7. místu mohu potvrdit, že ceny to byly zajímavé, pěkné a hodnotné. Hlasování jen potvrdilo, co jsme všichni už tušili. Hned na začátku sčítání bylo jasné, kdo tady bude letos králem. A právem. Zvítězila Pavlova série velkých černobílých fotek z Krkonoš. Na dalších místech se umísťují série “Těžký život slaměného vdovce” od Jardy Dohnala a “Do pusinky, do ručičky, do zadečku” od Karla Richtra. První místo bylo jasné, ale o dalších bylo těžké rozhodovat. Jen horko těžko jsem postupně vyškrtával ze seznamu vybraných sérií tak, aby mi na papírku zbylo jen pět povolených souborů. Ale nebyl jsem sám, většina lidí se jak beze smyslů potulovala galerií a neustále něco přepisovala a škrtala. Kompletní pořadí galerie najdete na konci článku.

Pavel Pola – Ledoví mužíci – ze série velkoformátových černobílých fotografií ze zimní výpravy do Krkonoš

Kárl byl jedním z oceněných a poprávu. Foto: Matěj Kencl

Napětí pomalu opouští zúčastněné, vítězové přijímají gratulace … tady bych měl asi napsat poražení … Ale oni žádní poražení nebyli, všichni dokázali vytvořit ucelený soubor fotografií, všichni museli zabrat a přemýšlet nad výběrem fotografií a všem se to povedlo. Myslím si, že už i to je vlastně velké vítězstvím sebe samotného nad sebou. Někomu se to povedlo více, někomu méně, ale určitě nikdo nebyl poražený a neprohrál. Ale abych dokončil původní myšlenku. Napětí pomalu opouští zúčastněné, vítězové přijímají gratulace a všichni se ještě kochají tou záplavou fotografií. Na řadu přicházejí i další snímky přivezené v krabicích, deskách,
šanonech a co já vím v čem ještě. Hloučky lidí se pomalu prolínají a diskuse neustává. Tu se probírá kompozice, tu technika jinde smysl fotografování. Prostě takový parádní hučící úl, kde si všichni navzájem rozumějí. Až rázný pokyn Mariňákův nás vytrhne z transu a nasměruje k jídelně.

S přicházejícím večerem se opět scházíme před plátnem, zaujímáme ty nejlepší místa a ovladače diaprojektoru se chopil ten známý muž v klobouku z krokodýlí kůže. Začíná hlavní večerní program ve znamení čaje – reportáž ze Srí Lanky. Jako vždy parádní snímky Dundee doplnil velmi zajímavým komentářem a obsáhlá prezentace rychle utíká ke svému konci. To ovšem ještě nikdo netuší, co bude následovat.

Je něco málo před jedenáctou a další borci promítači se hrnou k projektoru. Ze Srí Lanky se přesunujeme do Iránu a máme možnost navštívit jeho nížiny, hory i posvátná místa. Z Iránu se následně, díky Mafimu, přesunujeme do Mongolska a na Sibiř. Člověk by ani nevěřil, jak je jednoduché se v těchto rozlehlých končinách pohybovat. Prostě z jedné silnice přejdete pěšky o 300 km dále na další silnici. Při tom překonáte devatero hor a řek, nějaké to jezero, vypořádáte se s bandou loupežníků, pytláků a ochránců a jste tam, kde chcete být. Mafi se svou ženou nás dostali. Ještě v euforii ze Sibiřských končin otáčíme pomyslnou Zeměkouli a valíme do Guatemaly. Barevné kroje, krásní lidé, zajímavá krajina. Sice už je hodně nad ránem a nedočkaví kohouti v nedaleké vesnici dávají jasně najevo, že vlády se ujímá den, ale skalní jedinci překonávají únavu a zimu jen aby shlédli toto zajímavé a již poslední představení.

Poslední diák opouští prostor před halogenem, plátno je stočeno a my pádíme rychle do spacáků (někteří pádí již ve spacáku) naspat alespoň pár minut. Vždyť za pár hodin musíme být fit, jelikož přijede zástupce Hamy, pan Šafář, což by mohlo být velice zajímavé.

Pan Šafář z Hamy – nedělní kouzelník.

V neděli dopoledne bylo z čeho vybírat

Ráno, konečně sluníčko a do areálu vjíždí auto s nápisem Hama. To všechny mobilizuje a postupně se z hloučků kolem pana Šafáře stává dav. Na stole a vedle něj se pomalu začíná objevovat hromada velmi zajímavých věcí. Konkrétně krabice s objektivy a blesky, brašny, brašničky a pouzdra, stativy a taky digitální zrcadlovka Sigma se tu najde. Po představení firmy a prezentovaných věcí je možnost praktického vyzkoušení všeho co je na “skladě”. Po vyřčení onoho osudného sousloví “můžete si vyzkoušet” se stůl okamžitě vyprázdnil, respektive zbyly na něm pouze prázdné krabice a prostor před stolem se také podezřele vyprázdnil. To i ostříleného pana Šafáře lehce vyděsilo a museli jsme ho s Pavlem trochu utěšovat, že se mu opravdu všechno vrátí. A opravdu pomalu se začínají postavičky vracet z terénu, ale skla nevracejí. Na place se rozbíhá jeden velký směnný obchod.

“Chceš půjčit tenhle širokáč? Dobrá tedy, ale doval za něj tele.”
“Za tele blesk, za blesk makropadesátku…”

12 – 24 od Sigmy je ďábelské sklo. Fotograf vpravo je Bitvod – ten který to letos zařídil.

Teprve k polednímu se pomalu začínají jednotlivé výrobky vracet na své místo. Ještě dohledat pár neúmyslně ukrytých krytek po kapsách a je vše v pohodě. Na tvářích vidím podivné výrazy. Něco jako omámení, radost, rozkoš a zděšení najednou. Jednotlivci přemýšlí, kamže si doma dali to prasátko a jestli nebude potřeba ještě udělat nějakou tu banku. Jo, je to složité, taky jsem se zamiloval, a to hned do třech krasavic. Od 12 až do 400. Nééé, nejsem pedofil s nekrofilním sklonem. To jsou jen milimetry označující ohniskovou vzdálenost mých nových milenek. Ihned se sháním po ceníku, abych věděl, kolik že to vlastně bude potřeba prasátek. A padá mi brada. Naštěstí mi ji kamarádi vrací na místo a mohu se zeptat Pavla, jestli to myslí vážně. Teda klobouk dolu. Ceny obě firmy posadily pěkně dolu. V tomto případě se nebojím říct, že kdo byl na OA IX. a objednal, tak vydělal. Kdo nebyl, prohloupil. Tomu říkám finále. Pěkně to vyjádřil Dundee na dotaz jaké bylo OA: “Strašně se mi líbil ten nedělní kouzelník, co vytahoval z krabic objektivy, blesky, brašny a jiné nádhery. No a nejhorší zážitek byl ten nedělní kouzelník, který před obědem ty věci zase nechal zmizet v bedně a odjel :-)))” Naštěstí věci nezmizely úplně a jen se přesunuly do obchodu.

50 makro od Sigmy umí udělat z Berušky obra 🙂

Před odjezdem dostal ještě každý účastník devátého Open Air malý dárek v podobě pouzdra na foťák a už nezbylo nic jiného než zabalit, uklidit chatky a vyrazit k domovům. Díky všem, kteří přijeli (a někteří to měli hodně daleko), že udělali tu dobrou atmosféru ve které jsme mohli strávit tento víkend. Díky všem sponzorům za parádní ceny do galerie. Díky i panu Šafářovi, že si v neděli našel čas a náladu a udělal nám to pěkné kouzelnické představení. Díky všem a na podzim nashle v Jemčině na jubilejním X. Open Air. A nezapomeňte! Foťte, dělejte série, dělejte i snímky na téma “DESET”. Bude se vám to hodit. Už dnes mám hlášky z podsvětí, že to bude stát za to 🙂

Poděkování

Chtěli bychom poděkovat všem, kteří se podíleli na organizaci a zajištění hladkého průběhu akce:

• firmě HAMA – dovozce značek Sigma, Manfrotto, Metz, SanDisk a dalších za skvělou prezentaci profesionální techniky a věnování věcných cen do našich soutěží,
• firmě Minolta za věnování věcných cen do našich soutěží,
• Davidovi Kordovi za organizaci ubytování a stravování,
• Janu Hlinákovi za zapůjčení promítačky, dataprojektoru, plátna a věcí s tím spojených,
• Petrovi Beránkovi za poskytnutí rezervní promítací techniky a notebooku.

Tabulka pořadí Galerie na šňůrách – Open Air IX. – Břeclav – jaro 2004
Pořadí	Jméno	Přezdívka	Název série	Bodů
1.	Pavel Pola		Ledoví mužíci	95
2.	Jarda Dohnal		Těžký život slaměného vdovce	71
3.	Karel Richtr	karl von nusle	Do pusinky, do ručičky, do zadečku	68
4.	Pavel Kopřiva	dundee	Portréty	62
5.	Jiří Dovrtěl	iik	Strojovna parníku Vyšehrad	53
6.	Libor Tuma	LiborT	Sny	35
7.	Jakub Kencl	Jakub	Kinder vajíčko	32
8.	Radka Turcajova	radka	Manželé Medvídkovi	26
9.	Bělocký Martin	Mafi	Tváře Asie	22
10.	Petr Beranek	Berry	Lidé Persie	13
11.	Michal Rudolský		Karneval Benátky	12
12.	Petr Holub		Tatry	10
13.-14.	Jan Hlinák	JanHl	Vzkříšení	7
13.-14.	Martin Rybák		Řopík	7
15.	Radim Kittner	Bohousek	Z výletu	5
16.-17.	Jakub Pavelka	Kytka	Hromosvod	2
16.-17.	Jiří Charvát	Luky	Turecko	2
18.-20.	Matěj Procházka	Harnod	Diváci	1
18.-20.	Martin Vrlik		Kormoráni	1
18.-20.	Miroslav Pech	Divis	Vietnam	1