Východní Karpaty II. – Bukovské vrchy, národní park Poloniny

Druhá část reportáže ze severovýchodního Slovenska aneb dál na východ je už jen Ukrajina…

Po týdnu stráveném v oblasti Dukly a Laborecké vrchoviny jsem se přesunul dále na východ, do obce Nová Sedlica, nejvýchodněji položené obce Slovenska. Zde jsem se ubytoval v penzionu Kremenec. Je to jedna z mála možností ubytování v okolí. Odtud jsem podnikal túry na hřeben nebo po okolních obcích. Neocenitelným pomocníkem mi zde byla mapa č. 118 Bukovské vrchy v měřítku 1:50 000 z edice Vojenského kartografického ústavu, š. p. Harmanec (měl jsem 2. vydání z roku 2000, kde jsou již zakresleny souřadnice pro GPS); mapu lze zakoupit i v ČR.

Bukovské vrchy Bukovské vrchy jsou nevysoké pohoří, kterým prochází hraniční hřeben mezi Slovenskem a Polskem; nejvyšším vrchem je Kremenec (1221 m. n. m.), na němž leží trojmezí mezi Slovenskem, Polskem a Ukrajinou. Celá oblast byla vyhlášena biosférickou rezervací a v roce 1997 i národním parkem. Převážná část hor je pokryta původními bukovými a bukovo-jedlovými lesy, vrcholové partie jsou pokryty křovinatými buky, případně jen loukami – poloninami. Tyto lesy jsou domovem původních obyvatel přírody – mimo jiné medvědů, rysů, vlků… Rostlinstvo je rovněž velmi bohaté – dosud bylo popsáno bezmála tisíc zde se vyskytujících druhů rostlin.

Louka u Medové báby Z Nové Sedlice jsem se vypravil po žluté turistické značce směrem k hraničnímu hřebeni (zhruba 11 km, s celkem náročným stoupáním v závěru trasy) na horu Riaba skala (1167 m. n. m.); jde o vrch, jehož vrcholová partie je holá. Otevírají se odtud krásné výhledy do kraje, je možno vidět hraniční hřeben i hřeben Veľkého Bukovce (se stejnojmenným nejvyšším vrchem, 1011 m. n. m.). Vrcholová část byla v roce 1964 (novelizováno 1983) vyhlášena Národní přírodní rezervací. Cestou nelze minout louku u Medové báby; tou byla Žofie Maťašovská, která se sem přestěhovala v roce 1928 z Polska. Zatímco její muž pracoval v lese, ona se věnovala včelaření a výrobě medu. O jeho kvalitě se brzy hovořilo po celém kraji; mezi odběratele medu patřily údajně i čokoládovny v Kolíně. Včelaření se věnovala spolu se svými dvěma dcerami 25 let. Na její památku byla roku 2002 na louce vztyčena 7 metrů vysoká dřevěná socha.

Hraniční kámen Riaba skala - výhled

Polsko-ukrajinská hranice Kamenná lúka Jako další cíl se nabízí trojmezní vrch Kremenec (1221 m. n. m.). Z Nové Sedlice na něj vede červená turistická značka (asi 12 km, opět s náročnými výstupy). Trasa vede přes Národní přírodní rezervaci Stužica (vyhlášena 1965, novelizace 1974 a 1983); jedná se o komplex původních bukových a bukovo-jedlových pralesů. V lese jsou k vidění majestátní buky a jedle a množství spadaných kmenů v různém stupni rozkladu; les je zde ponecháván bez zásahu člověka. V údolí Stužické řeky, která pod Kremencem pramení, jsou dosud patrné zbytky lesní úzkokolejné lesní železnice, jež vedla údajně až do Veľkého Berezného (leží již na Ukrajině), kde byla pila. Železnice sloužila ke svážení dřeva ze zdejších lesů. Dosud je patrný násep s hnijícími pražci a zbytky kamenného mostku. Po náspu je vedena i trasa červené značky. Na vrcholku Kremence stojí kamenná mohyla se znaky Slovenska, Polska a Ukrajiny. Odtud lze pokračovat po hřebeni, trasa je již oproti výstupu na hřeben odpočinková… Vede přes vrcholky Kamenná lúka (1200 m. n. m.) s výhledem a dále Hrúbky (1186 m. n. m., opět krásný výhled) a na Čierťaž (1071 m. n. m.). Na tento vrch vede zelená značka z Nové Sedlice (asi 8 km, s „tradičním“ poměrně náročným výstupem). Vrch Čierťaž je zalesněný a bez výhledu.

Krásné pohledy do krajiny se naskytnou i z luk okolo Nové Sedlice, stačí vystoupat jednou z mnoha cest vedoucích do luk nad vsí. Kulisou jsou zde všudypřítomné kupky sena, které je navěšeno na kmeny stromů s pahýly větví (ostrve), a malá políčka, zejména s bramborami. Ta lze najít i na místech poměrně vzdálených od vsi. Cesty zde značené nejsou, nelze však zabloudit.

Uličské Krivé Krásná a zachovalá příroda však nebylo to jediné, co mne zde zaujalo, navštívil jsem i několik obcí, v kterých stojí dřevěné kostelíky. Od Nové Sedlice kde jsem byl ubytován, je nejblíže do obce Uličské Krivé. Zde stojí dřevěný řeckokatolický kostelík sv. archanděla Michala (tomu jsou zasvěceny všechny mnou navštívené dřevěné kostely) z roku 1718. Jde o tříprostorovou srubovou stavbu s barokními prvky a s vysokou šindelovou sedlovou střechou. Hlavní oltář je z poloviny 18. století; ze stejné doby je i většina vnitřního zařízení. Kostel byl rekonstruován v letech 1968 – 1973 (v těchto letech probíhaly rekonstrukce kostelíků i v ostatních obcích); je prohlášen za národní kulturní památku. V obci se počátkem 20. století rozšířilo lidové dřevořezbářství, zejména výroba betlémů. Zajímavé je, že elektrifikace obce byla provedena až v roce 1960; v roce 1948 sem přijel první autobus.

Další dřevěné kostelíky lze najít v obcích Topoľa a Ruský Potok. Řeckokatolický kostelík v obci Topoľa byl postaven v druhé polovině 17. století, obnovený opět v letech 1968 – 1973; oltář je z let 1700 – 1710. Jde o tříprostorovou srubovou stavbu se sedlovou šindelovou střechou; ta vytváří po obvodě kostela krytou chodbu. Tento kostelík jsem viděl i zevnitř (stačilo se dotázat v blízkém pohostinství a kostelík byl zde přítomným kostelníkem otevřen). Poblíž kostela je vojenský hřbitov z 1. světové války a dřevěná zvonice z 20. století. Obec je rodištěm slovenského národního buditele Alexandra Duchnoviče (1803 – 1865), v obci je mu věnován pomník.

Topoľa Kostel v Topoľe

Z Topoľy vede modrá turistická značka do obce Ruský Potok. Značení je ale ve velmi špatném stavu; stejně tak cesta není zřejmě příliš frekventovaná a její schůdnost lze stěží označit za snadnou… Vzdálenost je sice asi 6 km, cesta mi však zabrala asi tři hodiny, neboť jsem několikrát zabloudil (zde jsem poněkolikáté ocenil mapu). Pravoslavný dřevěný kostelík v Ruském Potoku pochází z roku 1740, obnovený byl rovněž v letech 1968 – 1973, a byl prohlášen za národní kulturní památku. Kostel má mohutnou dvoustupňovou sedlovou střechu. Nedaleko dřevěného kostelíka stojí pravoslavný kostel z roku 1997.

Ruský Potok Nová Sedlica - kostel

Dřevěný kostel z roku 1754 stál i v obci Nová Sedlica, v roce 1967 však byl přenesen do skanzenu v Humenném; na jeho místě byl v letech vybudován 1968 – 1988 kostel nový. Jde o prostou stavbu ve strohém historizujícím slohu. Kostel je pravoslavný. Poněvadž v době mé návštěvy byla na kostelu natírána střecha, mohl jsem se podívat i dovnitř; zde jsem byl pohoštěn domácí pálenkou, kterou jsem pak v krku cítil ještě půl dne. V Nové Sedlici stojí památkově chráněná roubenka z poloviny 20. století s původní doškovou střechou. I v tomto kraji žije mnoho Rusínů, tudíž opět nemohou překvapit dvojjazyčné nápisy v obcích a svérázný jazyk místních obyvatel…

Okolí Nové Sedlice Opět musím vyzdvihnout dopravní obslužnost (i zde zajišťuje dopravu SAD Humenné a. s.), je na vysoké úrovni v četnosti spojů; obsluhovány jsou i obce, kde končí silnice. V každé obci lze najít aspoň malý obchod s potravinami nebo pohostinství; s ubytováním je to již horší. Kromě penzionu v Nové Sedlici a turistické ubytovny Javorník v obci Ulič moc možností není. Asi 1 km za Novou Sedlicí je veřejné tábořiště; jde však jen o louku s ohništěm. Vzhledem k tomu, že celá oblast je národním parkem, je zde táboření a stanování ve volné přírodě přísně zakázáno; hrozí zejména pokuta od správců NP, ale i od policie, která hlídá státní hranici s Polskem a Ukrajinou.

Týden utekl jako nic a mne čekala už jen cesta autobusem (přes Sninu) do Humenného, odkud odjíždí noční rychlík Šírava do Prahy… Jedno je však jisté – nebyl jsem zde naposledy.

Použitá technika: kinofilmová zrcadlovka Nikon N70, objektiv AF Sigma 28 – 105 mm f/2.8 – 4D, polarizační filtr Kenko MC, barevné negativní filmy Fuji Superia 200 ASA, kinofilmový skener Nikon LS-40.

13 komentářů u „Východní Karpaty II. – Bukovské vrchy, národní park Poloniny“

  1. Díky za tipy

    Díky za oba články o Východních Karpatech – chystám se tam (výhledově), a tak mi takovéto tipy přijdou velmi vhod.
    Také musím říci, že jsem ve srovnání s vašimi staršími články, které jsem si prohlížel, zaznamenal velké zlepšení fotografií – a to technické i obsahové (nebo jak to vlastně říct), prostě jsou teď čím dál lepší. Jen tak dál…

    Odpovědět
  2. Zkušennosti

    Z Bukovek jsem se nedávno vrátil, takže přidám pár zkušenností. Milovníci exotických kytek, nechť si vezmou aparát s kvalitním makrem, užijí ho víc než dost. Lilie na Kamennej Lúke a orchideje pod Čierťaží jsou jedinečné. V Novej Sedlici je sice nový penzión, jeho obsluha však dosud nesetřásla bolševické zvyky, takže na vás dýchnou i praktiky totalitního zřízení. Jít na Kremenec je lepší nejdřív po zelené na Čiertiaž a pak po modro-červeném hřebeni. Červená ze Sedlice totiž překonává jeden hřeben navíc a závěrečné stoupání je jen pro zdatné turisty, celkem střecha. Zvlášť za mokra se hodí trekingové hůlky. Do Stužického pralesa užijete co nejsvětlejší objektiv, případně i kapesní stativ (pařezů a kmenů je dost), je tam totiž docela tma. Kostolík v Uličkom Krivom (t.č. částečně v lešení) je možné vidět i zevnitř. Klíče má pán v domku č. 49 (snad si to pamatuju dobře) cca 50 m za kostelem (od hl. silnice). Přístupný je i kostolík v Topoli, stačí se zeptat na poště pod ním. Fotografovat se ale v žádném nesmí, průvodci si dávají pozor.
    Jinak by článek mohl být aspoň trochu o fotografování, takto bude ze serveru za chvíli sbírka cestopisů.

    Odpovědět
    • Zkušenosti

      “Jinak by článek mohl být aspoň trochu o fotografování, takto bude ze serveru za chvíli sbírka cestopisů.”
      – článek, který je o tom, KDE a PROČ fotografovat, je přece také o fotografii… Tedy aspoň já to tak beru; jedna věc je technika, postprocessing atd., ale to přece nejsou samoúčelné věci, není to cíl, nýbrž prostředek – a cílem mohou být právě takováto místa, kde techniku atd. můžete smysluplně použít…
      Ostatně i Váš příspěvek (díky za něj) je cestovatelský, nikoli fotografický (tedy z hlediska výše uvedeného).

      MS#

      Odpovědět
    • zkušennosti

      Díky za reakci. Kostelík v Uličském Krivém byl “oděn” do lešení den po mé návštěvě, měl jsem tedy docela štěstí. V kostele v Topoľe jsem fotografoval, samozřejmě jsem se otázal průvodce zda mohu; nebyl problém. “Totalitních” praktik v Kremenci jsem si nevšiml, personál se ke mne choval korektně. Na Kremenec jsem šel po červené, cesta je sice přes jeden hřeben navíc ale nikterak zabijácký mi výstup nepřišel; vyrážel jsem ráno v 9h a na vrchu jsem byl kolem 13,30h. Zpět jsem šel cestou kterou uvádíte, popravdě řečeno výstup na Čierťaž také není žádnou nedělní vycházkou. Myslím že článek také je o fotografování, do toho přece patří nejen JAK, ČÍM, ale i CO a KDE.
      Radovan Sýkora

      Odpovědět
  3. Díky!

    Díky, Milane, za Vaše vyprávění. Připomnělo mi moji cestu na dálný východ ČSSR v roce 1984, kdy tam nebyly ani penziony, ani značené cesty ba ani pořádné mapy. Prales okolo řeky Ug (Už?) mě láká dodnes. (Rok předtím tam byli moji kamarádí, jeli stopem až na hranici SSSR a vyrazili na Kremenec přímo po hraničních patnících…) S odstupem 23 roků musím přiznat, že to byl jeden z mých nejhezčích vandrů na Slovač vůbec…

    Odpovědět
  4. Bílé Karpaty

    Já jsem tam byl asi před dvěma nebo třemi roky, bydleli jsme v hotelu Armales ve Snine, ubytování bylo dobré a tehdy ani ne moc drahé. Jinak mě ale Poloniny trochu zklamali, jednak tím, že nám za celých asi 8 dní nevysvitlo sluníčko a jedna mě štvalo, že třeba z vrcholových tras výhled do krajiny pro stromy moc nebyl. Kostelíky byly moc pěkné.
    Co se týče kytiček (orchidejí) a motýlků doporučuji rozhodně navštívit NP Bílé Karpaty, rezervaci Čertoryje a kopec Velkou Javorinu, je to opravdu úchvatné, překvapivě málo turistů a ty louky a osamocené duby za to stojí. Je tam i množství cyklotras, ale dle mého názoru se na kole přijde o dost pěkných zážitků v oblasti flóry a fauny. Bydleli jsem tam tehdy ve Velké nad Veličkou v hotelu Filipov, kde to celkem ušlo.

    Odpovědět
    • bílé karpaty

      k těm Bílým Karpatům – Čertoryje doporučuji, a bydlet hned pod nimi v chatkách v kempu v Tvarožné Lhotě (v létě pozor na ubytování v menší části kempu u koupaliště – za plotem bývají do půlnoci diskotéky a moc si nepospíte – přestože mají slogan “oáza klidu”) a po celodenním focení a trmácení po rozpálených loukách večerní posezení ve Stanici pivní pomoci korunuje dílo.
      Mnohé další rezervace s kytkami v této CHKO – viz http://www.bilekarpaty.cz

      Odpovědět
  5. cena

    Taky bych se tam rád podíval a tak by mě zajímalo na kolik tě to vyšlo? Ať si mohu udělat nějakou představu.

    Odpovědět
    • cena

      Celé dva týdny mě stály včetně dopravy tam i zpět (vlakem, cca 1.400,- Kč zpáteční jízdenka), místní dopravy, ubytování, jídla a tak podobně zhruba 10.000,- Kč … Dalšími náklady bylo zhotovení fotografií, ale toto je již individuální. Noc ubytování v penzionu Kremenec stojí 350,- Sk, ve Svidníku a u Medzilaborců jsem bydlel za 200,- Sk. Přeji příjemné zážitky:-)
      Radovan Sýkora

      Odpovědět
  6. Hledam foto-blazna na foceni selem…

    Hledam foto-blazna ktery by do techto mist sel se mnou spolecne fotit Medveda, pripadne podle sitauce i dalsi velke selmy(vlk, rys).

    Odpovědět

Napsat komentář