Východní Karpaty I. – Dukelský průsmyk a Laborecká vrchovina

Oblast severovýchodního Slovenska patří mezi místa s krásnou nedotčenou přírodou Laborecké vrchoviny a Bukovských vrchů a množstvím historických památek. Nejen proto jsem si tuto oblast vybral jako cíl dovolené a strávil zde krásné dva týdny.

Svidník - památník sovětských hrdinů Po dvanácti hodinách strávených v rychlíku Šírava (Praha – Humenné) a dvou hodinách v autobusu jsem se ubytoval ve Svidníku v (zřejmě bývalém) domově mládeže při SOU oděvním. Počasí bylo docela špatné, víceméně pořád pršelo… Když k večeru přestalo, navštívil jsem Památník sovětské armády z roku 1954, který je součástí Vojenského muzea. Na louce u muzea je vystavena vojenská technika z doby 2. světové války, mnohdy v docela žalostném stavu. Ve městě je i Muzeum ukrajinsko-rusínské kultury a skanzen v přírodě. Ten jsem chtěl také navštívit, leč se nepodařilo. Tak snad příště…

Dukelské muzeum

Dukla

Následující den (pondělí) se počasí umoudřilo, vydal jsem se k památníku karpatsko – dukelské operace (tato trvala od 8. září do 27. listopadu 1944), který leží u hranice s Polskem, poblíž obce Vyšný Komárnik. Cesta autobusem ze Svidníka netrvala ani půl hodiny, zastávka je asi 200 metrů od památníku. Ten je tvořen 28 metrů vysokým pylonem, dále sochou vojáka v nadživotní velikosti, hřbitovem s 1265 jmény padlých a obřadní síní. Nad památníkem, na hřebeni při hranici s Polskem, je postavená 49 metrů vysoká vyhlídková věž; je situována na místě, kde měl pozorovatelnu generál Svoboda, který se operace zúčastnil. Vzhledem k tomu, že jsem Dukelský průsmyk navštívil v pondělí, kdy je věž uzavřena, byl jsem o výhled ochuzen.

Expozice bojové techniky Směrem od hranice (podél hlavní silnice až po obec Krajná Poľana) se nachází Vojenské přírodní muzeum na Dukle – na betonových podstavcích je zde vystavena vojenská technika, jsou zde k vidění i rekonstrukce původních palebných postavení. Některé exponáty jsou ale v docela špatném stavu – mnohdy slouží jako zdroj šrotu. Od průsmyku vede červená turistiská značka (pojmenována jako Cesta hrdinů SNP) přes Medvedie (malebná obec, je zde dřevěný kostelík z roku 1903) a dále do Svidníku k památníku (cca 23 km). Při cestě přírodním muzeem se vyplatí odbočit do obce Vyšný Komárnik, zde stojí krásný dřevěný kostelík z roku 1924.

Památník na DukleVojenský hřbitov, DuklaMedvedie

Laborecká vrchovina

Kalinov VydraňDalší zastávkou na mé cestě bylo okolí městečka Medzilaborce, které je známé především tím, že z nedaleké obce Miková pocházeli rodiče Andyho Warhola, představitele pop-artu; ve městě je Muzeum moderního umění s expozicí jeho díla. Město leží v Laborecké vrchovině, na řece Laborec. Z města jsem se vydal do ubytovacího zařízení Daňová, toto je na samotě umístěno asi 5 km severně od Medzilaborců poblíž obce Kalinov – ta je známá tím, že jde o první osvobozenou obec v ČSR. Sovětská armáda sem dorazila již 21. září 1944. V okolí obce zahynulo na 3000 sovětských vojáků. Poblíž (řecko-katolického) klasicistního kostela z konce 18. století je památník, který osvobození připomíná. Na kraji obce je další památka této operace – na louce je postaveno dělo a v obci při silnici tank. Ten lze najít i v místní části Medzilaborců – ve Vydrani. Zde jsou dva kostely: jeden řecko-katolický z roku 1874 a druhý pravoslavný z roku 1821, jenž byl obnoven počátkem 20. let minulého století. V tomto kraji žije početná rusínsko – ukrajinská menšina, nepřekvapí proto dvojjazyčné značky označující začátek a konec obcí, někdy jsou nápisy v azbuce k vidění i na obchodech. Stejně tak hovoří-li spolu místní občané je pro člověka neznalého ruského jazyka téměř nemožno porozumět…

Lupkowský tunel Jednou ze zajímavostí této oblasti je železniční trať procházející Medzilaborce (zde navazuje na trať z Humenného) a dále směrem na polský Lupków – jde o tzv. první uhersko – haličskou dráhu spojující Budapešť a Lvov. Stavba trati začala již v roce 1868, ta však byla provázena těžkostmi, nejnáročnější byla zřejmě ražba Lupkowkého tunelu. K jeho otevření došlo 30. května 1874. V roce 1896 byla trať zdvojkolejněna. Lupkowský tunel je dlouhý 416 metrů, leží v nadmořské výšce 640 metrů. Do historie tunelu neblaze zasáhly především obě světové války – již v roce 1915 byl tunel poškozen ustupujícími rakousko-uherskými vojsky, po válce byla vytrhána druhá kolej; druhá světová válka se na tunelu „podepsala“ hned dvakrát. Nejprve byl zavalen Poláky před německou armádou, ta ale tunel obnovila v roce 1943, rok nato při ústupu jej opět poškodila. Postupující Rudá armáda zvolila provizorní řešení: za 20 dní především ženy a zajatci vybudovali 3,5 km dlouhou přeložku zvanou Čertovská smyčka… Ta byla trasována přes karpatský hřeben. Počátkem dubna 1945 byla dokončena přestavba trati (a odminování a obnova tunelu) na rozchod 1524 mm (používaný ve státech bývalého SSSR) a tato širokorozchodná trať vedla až do Humenného. Po této trati projel zvláštní vlak s československou exilovou vládou s dr. Edvardem Benešem z Moskvy do Košic. V roce 1946 byla trať opět přestavěna na rozchod 1435 mm, z roku 1946 pochází i portál tunelu. Od padesátých let do roku 1974 byla trať mimo provoz, poté byla otevřena pro nákladní dopravu. K obnově osobní dopravy došlo až ve druhé polovině 90. let. K tunelu vede modrá (v mapě č. 106 Laborecká vrchovina – Dukla z edice VKÚ Harmanec, vydání první, 1996 je však tato značka zakreslena jako zelená) turistická značka z obce Palota (cca 7 km od Medzilaborců, zde je i silniční hraniční přechod do Polska), která je dostupná autobusy. Cesta není příliš náročná, je dlouhá asi 5 km. Poblíž tunelu je i studánka, vzhledem k čistotě okolní přírody není důvod k obavám z pití vody.

Laborecká vrchovina Celá tato oblast (od Dukelského průsmyku směrem na východ podél hranice s Polskem) spadá pod CHKO Východné Karpaty, vyhlášené v roce 1977; správa CHKO je v Humenném. Předmětem ochrany jsou především původní bukové a bukovo–jedlové lesní porosty, které jsou domovem mnoha chráněných živočichů. Hraniční hřeben je i hlavní evropskou rozvodnicí – z hor vytéká mnoho vodních toků, z těch významnějších např. Laborec a Cirocha. Příroda Východních Karpat je překrásná; je jako stvořená pro dlouhé toulky v lesích. Hustota osídlení je zde však nízká; nebylo výjimkou že jsem za celý den nepotkal živáčka. Toto s sebou nese i jisté „nevýhody“, síť turistických tras není nejhustší a značení je místy špatné nebo i chybějící. Některé (i značené) cesty místy připomínají spíše džungli… Proto je nezbytnou nutností mapa – já jsem měl mapu č. 106 Laborecká vrchovina – Dukla v měřítku 1:50 000 z edice Vojenského kartografického ústavu š. p. Harmanec. Mapy z této edice je možno zakoupit i v ČR. Na vysoké úrovni je však dopravní obslužnost – i vesnička, v níž silnice končí, je obsluhována mnoha spoji. Spoje zajišťuje SAD Humenné a. s. a některé spoje SAD Prešov a. s., spojení lze vyhledat i v IDOSu.

Z Laborecké vrchoviny jsem se vlakem a autobusy (přes Humenné a Sninu) vydal do nejvýchodnější obce Slovenska – do Nové Sedlice; ta leží pod Bukovskými vrchy v Národním parku Poloniny. Bukovským vrchům bude věnováno další pokračování.

Technika: kinofilmová zrcadlovka Nikon N70, objektiv AF Sigma 28 – 105 mm f/2.8 – 4D, polarizační filtr Kenko MC, barevné negativní filmy Fuji Superia 200 ASA, kinofilmový skener Nikon LS-40

3 komentáře u „Východní Karpaty I. – Dukelský průsmyk a Laborecká vrchovina“

  1. kvalita fotografií

    musím přiznat, že jsem zprvu nepoznal že by se mohlo jednat o analogové fotografie. Velmi, velmi kvalitně naskenované. Začnu se pídit po LS-40, výsledek je nad očekávání. Nejspíš taky v tom bude nějaký ten grif a zkušenost. Mám neskutečný problém s digitalizací diapozitivů a z negativů nejsem taky nadšen, tak jsem přešel na digi a analog už jen černotu … :o/
    Jinak i východní Slovensko může být zajímavé, proč ne :o))

    Odpovědět
    • Kvalita fotografií

      Ke skenování (neb skener je můj a skeny v tomto článku jsou moje práce , tudíž mě ta pochvala samozřejmě těší :-)): když jsem si LS-40 pořídil, byl jsem překvapený kvalitou výstupu; nijak zvlášť jsem do té doby s filmovými skenery nekamarádil, ovšem s LS-40 jsme se seznámili opravdu rychle. Používám dodávaný program Nikon Scan v4.0, který je spustitelný přímo ve PhotoShopu (Import).
      V podstatě pracuji s výchozím nastavením skeneru; mám zapnuto Digital ICE3 (“Normal”) a Digital GEM (částečné odstranění zrna bez toho, aby utrpěla ostrost a detaily) nastavuji zpravidla na hodnotu 3. Funkci ROC (Restoration of colours) nepoužívám (nastaveno na “0”). Pomocí křivek vyladím náhled snímku a pak skenuji; pro web většinou v rozlišení 1600 – 1800 dpi.
      Finální úprava probíhá v Adobe PhotoShop – zlehka doostřím, oříznu a je to. Skenování filmů je prima v tom, že pokud jde o kvalitní film, není třeba nic dělat s barvami, prostě tam jsou. A nenahraditelným základem pro dobrý sken je samozřejmě korektně naexponovaný film; pokud vím, tak s tím bratrova SLR Nikon N70 problém nemá…

      MS#

      Odpovědět

Napsat komentář