motiv

Kinofilmově - digitální cesta za lepší fotografií I. - klasický x digitální minilab

15.1.2003 - Jan Hlinák - Z praxe
Malý seriál o výhodách zpracování klasického filmu digitální cestou. O faktickém zlepšení kvality vašich fotografií a nezávislosti výsledků na obsluze, pokud se s tím vším naučíte zacházet a žít.
  • Úvod
  • Obecné úvahy na téma kvalita fotografie
  • Pár příkladů snímků z klasického a digitálního minilabu
  • Zkrácené digitálně-počítačově-finanční úvahy
  • Začínáme, aneb co je potřeba vědět
  • Pár rad ohledně základní úpravy obrázků po skenu
  • Závěr
  • Úvod

    Nemám v úmyslu vás děsit přemírou funkcí grafického editoru nebo spoustou příkladů, jak zlepšit nepovedené fotografie. Těch mám sám spoustu a vylepšit je neumím, prostě se nepovedly. Mám však v úmyslu vám ukázat, že i relativní laik může použitím kinofilmového skeneru velmi výrazně pokročit ve výsledné kvalitě svých dobrých fotografií, aniž by musel umět detailně využít vlastnosti nějakého grafického editoru a do obsahu snímku zasahovat. A může se ve svém amatérském či profesionálním životě dostat výrazně dál. Přestanou totiž problémy s kvalitou nočních fotografií, s barevností, s celkovou ostrostí, zaprášením, prostě zmizí všechny klasické nectnosti většiny běžných minilabů.

    Upozorňuji, že výsledkem práce digitálního minilabu je skutečně fotografie, nikoliv výtisk inkoustové tiskárny, jak občas někteří předpokládají. Rovněž tak upozorňuji, že běžným zkoumáním zjistíte jediný rozdíl mezi klasickým a digitálním minilabem – je jím vytištěný název zdrojového souboru na zadní straně fotografie. Jestli bude na fotografii viditelné rastrování, to závisí na použitém stroji v labu a úrovni obsluhy. Příklady, které jsem viděl v tisku, mi přišly přehnané. Osobně na fotografiích o rozměru 30 x 20 cm rastrování nevidím. Zřejmě je potřeba to v daném labu vyzkoušet - přeci jen jsem nemohl otestovat všechny dostupné digitální minilaby u nás. Poslední poznámku mám k rozumné digitální retuši fotografie. Pokud akceptujete mechanickou retuš nebo nadržování ve fotokomoře, je zbytečné zaobírat se úvahami, zda je to ještě původní fotografie, pokud uděláte tentýž proces digitální cestou. Osobně si myslím, že klasická i digitální cesta jsou si rovnocenné. Důležitý je totiž výsledek, pokud odpovídá představám fotografa.

    Závěrem tohoto odstavce bych rád doplnil, že znám řadu lidí, pro které je digitální obrázek něco neosobního, pomalu zvráceného. Rovněž tak vlastnictví počítače. Pro ně prostě tento článek není určen.

    Obecné úvahy na téma kvalita fotografie

    Teď vůbec nemám na mysli kvalitu obsahu, ten je zcela ve vašich rukách či spíše na vaší šedé kůře mozkové. Mám na mysli papírovou podobu fotky. Snímek se povedl - někdy třeba náhodou a někdy po usilovné práci - a teď přichází čas, jak ho dostat na pořádný formát a navíc v co nejlepší kvalitě. Pokud využijete služeb běžných minilabů, můžete se dostat k následujícím zkušenostem (prosím, nebrat doslova, jsou laby špatné a jsou laby dobré ...):

    • neostré fotografie,
    • barevně zcela ujeté fotografie (vybledlé, přebarvené, s nežádoucím barevným odstínem),
    • zaprášení, různé smetí na snímku,
    • různé ořezy.

    V důsledku nejde ani tak o finanční stránku věci, těch povedených snímků určitě není (u nás amatérů ...) zase až takové množství. Jde ale o čas, nervy s reklamacemi spojené a občas zoufalá a naprostá nedosažitelnost požadovaného výsledku. Často i přes to, že v malém formátu dáte vzorek, obsluha vám o výsledné vybledlé fotografii 20 x 30 cm s úsměvem tvrdí, že je naprosto stejná jako ta malá předložená, která právě leží na pultě mezi vámi. V této situaci mi prostě došla trpělivost a udělal jsem následující úvahu – za prvé, ne všechny fotografie z filmu se musí dělat (ušetří se peníze a sníží obsah koše). Za druhé, pokud bych pořídil skener s dávkovým zpracováním, nemusel bych u počítače pořád sedět. Ušetří se trochu času - člověk je od přirozenosti líný. (Nakonec to s představou o ušetřeném čase nebylo až tak horké, realita výrazně změnila představy, ale o tom až později.) Za třetí, běžnou cestou neodstranitelné škrábance na filmu a neodstranitelný prach by mohla funkce ICE omezit, nehledě na další škrábance a prach minilabem často ještě dodávané. Za čtvrté, mám plnou kontrolu nad ořezem i vzhledem výsledné fotografie, navíc si můžu doplnit elegantní rámečky. No a za poslední, pokud se smířím s prvotním laborováním a budu si nechávat dělat snímky bez korekcí, budou takové, jako chci já.

    A je čas si říci, co naopak může přinést digitální minilab, pokud si necháte dělat snímky z digitálních souborů:

    • Ostrost je taková, jakou má dodaný soubor (no, pokud do ní obsluha nezasáhne a nepřeostří ...).
    • Barva a jas jsou (po počátečních experimentech) takové, jaké chcete.
    • Na fotografiích nejsou žádné nečistoty.
    • Ořez je nulový.
    • Dohadování s obsluhou, pokud jsou správné podklady, je nulové (většinou opravdu ano).

    Pár příkladů snímků z klasického a digitálního minilabu

    Abych se dále neodvolával pouze na teoretické záležitosti, uveďme si předem několik typických příkladů fotografií zpracovaných v klasickém a digitálním minilabu. A hlavně, ukažme si základní rozdíly ve výsledku.

    Digilab
    Barevné srovnání

    Příklad 1: obyčejná horská krajina v Beskydech za pěkného počasí s náznakem inverze. Původní snímek byl mimo naprosté ztráty ostrosti barevně příliš žlutý a ve světlech (sníh obalený kolem kmene) nebyly téměř žádné detaily. Sken ukázal, že snímek ostrý je, poskytl přirozené barevné zabarvení a dodal neuvěřitelné množství detailů ve světlech (nebyl použit žádný filtr). Kodak Portra 160 NC.

    Barevně se jedná o zcela typický úlet, který zpravidla dostaneme při fotografování západu nebo východu slunce, kdy krajina jde celkově do žluta až červena. Háček je v tom, že to nemusí platit vždy, také záleží na světové straně, kam zrovna otočíte objektiv. Nakonec, změnu barev při východu nebo západu slunce určitě viděl každý z nás.

    Digilab
    Extrémní kontrasty

    Příklad 2: běžná fotografie ze stezky vytesané ve vápencové skále v plném stínu, s pozadím ostře osvětlených bílých skal. Fotografováno slušným autofokusovým kompaktem (mjú-I 35mm f/3,5) včetně doplnění bleskovým světlem. Snímek z minilabu měl pěkně prokreslené sluncem osvětlené skály, ovšem cesta ve stínu byla celá černá s nerozeznatelnými detaily. Sken vytáhl detaily ze stínů a zachoval i detaily ve světlech. Žádné další úpravy nebyly potřeba. Kodak Portra 160 NC.

    Podotýkám, že ač druhá fotografie je světlejší a zdá se, že vznikla prostým zvětšením jasu, minilab nebyl schopen klasickou cestou tu fotografii v této podobě udělat. Buď bylo vidět pár detailů ve skalách, ale sluncem osvětlená část byla kompletně vypálená, nebo zůstala levá část téměř sytě černá a vpravo byly pěkné skály. Tady se už naráží na jasový rozsah scény, který byl opravdu extrémní.

    Digilab
    Ostrost

    Příklad 3: noční fotografie Hradčan, prostě klasika. Z minilabu přišel rozostřený hrad, což by možná až tak nevadilo. Jenže v osvětlené části staveb nebyly žádné detaily, vše se slilo do jediného světlého pruhu (fotografováno bylo ze stativu). Sken ukázal, že snímek je ostrý a má detaily ve všech světlech i stínech (okna ve stěnách). Kodak Gold 100.

    Problémy s noční fotografií v klasickém minilabu jsou rovněž zcela tradiční. Za prvé, obsluha těžko zjistí, co jste tam vlastně chtěli mít za detaily. A tak se většinou daná fotka bere rovnou jako špatná (zkuste na negativ fotografovat hvězdné nebe ...), případně se velice zvedne její jas a dostanete vybledlý výsledek bez detailů ve světlech. Za druhé, i tady můžete docílit jak černé, tak světlé oblohy. A automatika minilabu si s tímhle moc poradit neumí.



    Zkrácené digitálně-počítačově-finanční úvahy

    Teď jde o to, zda nám výhody výše uvedené vyváží finanční výdaje s tím spojené. Vzhledem k dnešním cenám slušných kinofilmových skenerů v rozsahu 15 – 23 tisíc korun je to stejné, jako když si koupíte objektiv ze střední řady. Navíc ceny díky nástupu digitálních fotoaparátů neustále klesají. Máte-li skener v práci, není co řešit (pokud zaměstnavatel neprotestuje proti jeho využití). V případě pořízení domů se předpokládá, že vlastníte počítač. Nemusí být úplně super, ale také ne ten nejjednodušší starý deset let. Osobně si myslím, že v dnešní elektronické době není vlastnictví počítače něco zas tak vyjímečného. Zpravidla stačí do stávajícího počítače dokoupit nějakou paměť, případně kartu s rozhraním USB pro skener a je to.

    Dále není rozhodující, v jak velkém rozlišení nastaveném na monitoru budete pracovat, běžných 800 x 600 bodů bude zcela jistě postačovat. Co je však podstatné, grafická karta vašeho počítače by měla umět zobrazit barvy v rozlišení true color (barevná hloubka 24 nebo 32 bitů). A hlavně, monitor by neměl být starým vysloužilcem s vypálenou a bledou obrazovkou. Pokud máte vybavení, které tyhle podmínky splňuje a máte chuť to zkusit, mohou vám následující úvahy pomoci na cestě k lepší fotografii.

    Začínáme, aneb co je potřeba vědět

    Jako úplně první věc si dojděte do digitálního labu nebo si nalezněte jeho stránky na internetu a získejte tabulku formátů. Ta obsahuje rozměrovou řadu fotografií a s nimi spojenou potřebnou velikost podkladu v obrazových bodech – pixelech. Pokud chcete, aby obrázek na fotografii byl přesně od kraje do kraje bez jakékoliv rozměrové korekce ze strany minilabu a bez bílých okrajů, musíte podklady dodat přesně v odpovídající velikosti k požadovanému rozměru fotografie. Formát dodaného souboru bývá nekomprimovaný TIF a je to standard, který umí každý grafický editor. Druhým nejpoužívanějším formátem je komprimovaný JPG. Pokud sníte o velké a kvalitní fotografii, pro větší formáty se mu vyhněte. Jinak je třeba dát pozor na přesný formát fotografie, protože některé tabulky udávají zaokrouhlené údaje. Potom totiž fotografie 20 x 30 cm má ve skutečnosti 21 x 31,5 cm nebo 20 x 29,7 cm. Pokud tedy máte nakoupené přesné rámečky, je vhodné obsluhu upozornit, aby byl formát správný.

    Dále je potřeba sladit jasově a barevně to, co vidíte na monitoru počítače s tím, jak to bude vypadat na fotografii. Tady asi vznikne první problém - na začátku se to prostě musí zkusit a podle výsledku dolaďovat. Barevně to asi nebude zas až taková tragédie, většina dnešních monitorů umožňuje nastavení barev kolem 9300 Kelvinů a výsledek zhruba odpovídá. S jasem a kontrastem však pravděpodobně problém bude a velký. Moje první várka fotografií byla neskutečně tmavá, na monitoru bylo přitom vše OK. Takže jsem vzal jednu z nepovedených papírových fotografií a nastavoval jas a kontrast monitoru tak dlouho, až obrázek na něm byl stejně tmavý jako fotografie samotná. Pak jsem digitální verzi upravil na „správný“ jas a odnesl do minilabu. Následující várka vypadala už skoro dobře, ale musel jsem si zvyknout na to, že na monitoru počítače se mi zdá snímek příliš světlý, ale výsledná fotografie bude v pořádku. Až třetí pokus byl dle představ a od té doby jsem až na drobné odchylky zaviněné mnou zpravidla spokojen. Jinak je možná i kalibrace vašeho monitoru a snímků podle podkladů dodaných minilabem (Ultralab má na internetu kalibrační soubor pro Photoshop), jenže můj Photoshop 5 je verze LE a ta to neumožňuje. Jinou možností je zaslání kalibrační tištěné kartičky spolu s digitálním obrázkem téhož od FotoStaru. Pak si seřídíte monitor tak, aby snímek ze souboru měl stejný jas i barvy s kalibrační kartičkou.

    Abych se nedotkl profesionálních grafiků - v domácích podmínkách je dost těžké dosáhnout opravdové barevné kalibrace monitoru. Nejde jen o to, že monitor ji musí umožňovat, ale jde také o to, že musíte pak pracovat v přesně definovaném a stálém okolním osvětlení. A to jsou podmínky, které se přeci jen doma těžko vytvářejí. Osobně to řeším tak, že většinou zpracovávám podklady pro minilab večer, za svitu stejné lampičky a shodně nastaveného monitoru (SONY E220 Trinitron, jas nastaven na hodnotu 30, kontrast na hodnotu 60).

    Na druhou stranu, výsledky z byť i amatérských podmínek jsou bez jakékoliv diskuse o řád lepší, než z klasického minilabu.

    Pár rad ohledně základní úpravy obrázků po skenu

    Tady nechci být za chytrého, nejsem grafik a z časových důvodů jím ani nemíním být. Odkazy jsou na anglické názvy ve Photoshopu. Nevěřím moc, že by běžný český občasný uživatel byl ochoten zaplatit za legální český či anglický Photoshop téměř 30.000,- Kč. Anglickou limitovanou verzi LE dostaneme ke svému skeneru naopak skoro všichni. Takže dál uvedu pár záchytných bodů pro počítačově zdatnější uživatele. Jinak následující rady na své přednášce na Open Air 2000 v Řevnicích a ve svých článcích dopodrobna a hlavně mnohem šířeji rozvedla radka. Opakuji, nejsem grafik, jedná se o laický přístup a také na to hned zpočátku upozorňuji. Takže, zde je pár doporučení:

    • Zapomeňte na funkci jas a kontrast (Brightness and Contrast). Pokud je použijete, přijdete o dost podstatnou část informací ve světlech nebo stínech a poté není cesty zpět.

    • Jako první se podívejte na úrovně (Levels). Zobrazí se vám histogram, tj. graf zastoupení jasů v obrázku od nejsvětlejší po nejtmavší či naopak (podle grafického programu). Většinou po skenování nějaká část chybí, snímek vypadá buď příliš mdle nebo moc tmavě, částečně je to dáno reálnou expozicí filmu (podexpozice nebo přeexpozice) a pak také nastavením software skeneru. Nejjednodušší prvotní úpravou je „roztažení“ křivky histogramu na celou plochu. Tím se zvedne vizuálně kontrast a docílíte doplnění subjektivně chybějících jasů (světla nebo stíny). Můžete použít i funkci Auto Levels, nicméně ne vždy dávají automatické úpravy očekávané výsledky.

    • Jako další prvek pro celkovou úpravu škály šedé (polotónů) ve snímku můžete použít úpravu gammy, buď jejím přímým zadáním (standardně je její hodnota 1.0, vyšší číslo odpovídá světlejšímu obrázku, nižší tmavšímu) nebo odpovídajícím posunem středního ukazatele v histogramu.

    • Další rozumnou úpravou může být nastavení nepatrně výraznějších barev (funkce Saturation). Hlavně u některých negativních materiálů a zvláště při velké hodnotě nastavení gammy dochází k jejich vyblednutí.

    • Předposlední akcí je zmenšení celého snímku na požadovanou velikost. Nemusíte je dělat, pokud již skenujete v požadované velikosti. Pokud zmenšujete, dejte si pozor na poměr stran snímku ve vztahu k rozměru výsledné fotografie. Skeny celého políčka kinofilmu jsou totiž zpravidla větší (delší) v jednom rozměru a pokud neuděláte předtím třeba malý ořez, může dojít k deformaci obrazu (většímu roztažení v jednom směru).

    • No a závěrem použijete funkci doostření snímku. Před tím je dobré si nastavit zobrazení důležitého výřezu snímku ve velikosti 100%. Na příliš zmenšeném zobrazení snímku nemusíte poznat výsledek přiostření a snadno jeho velikost přeženete. Určitým poznávacím znamením jsou třeba větve proti obloze nebo jakýkoliv obrys ve snímku. Pokud se kolem něj po zaostření vytvoří světlé kontury, použili jste moc velkou hodnotu zaostření a snímek již nebude vypadat dobře. Na druhou stranu, časem jsem zjistil a to nejen já, že někdy je vhodné fotografie výrazně přeostřit a z labu jsou pak perfektní. Takže je nutné to prostě vyzkoušet.

    • Přestože to není doporučováno, po zkušenostech z více zakázek si do rodinného alba necháváme dělat fotografie s mírně zvednutým kontrastem v rozsahu 5 – 15.

    Nemusíte mi věřit, ale výše uvedené mi naprosto postačuje pro dosažení očekávaného výsledku pro fotografie 10 x 15 cm. Ty jsou na první pohled prokreslenější a ostřejší, než fotografie zhotovená klasickou cestou. Pokud tedy požadujete výstupní formát 10 x 15 cm, budou výše uvedené kroky zcela postačující.

    Jinak uvedené úpravy dělám hlavně proto, že skenuji v dávkovém režimu a výsledný přesný ořez snímku dělám až později. Naopak, pokud si přímo při skenování nastavím správné okno výřezu (sken je jinak větší než políčko kinofilmu) včetně pixelového rozměru (pro Ultralab a fotografii 15 x 10 cm – 1818 x 1228 pixelů), stačí pak snímek pouze doostřit a případně zesvětlit, žádné další úpravy nejsou potřeba.

    Závěr

    Jako základní přehled rozdílů a možností by mohl tento díl seriálu stačit. Příště si povíme o cenových relacích dnešní doby a v posledním díle pak o dalších možnostech, které digitální zpracování nenásilnou formou přináší.

    PS: Ultralab je pražskou záležitostí, nechť mi mimopražští prominou. Asi nejuniverzálnější je www.fotolab.cz, popř. www.fotostar.cz se zadáním fotografií po internetu a vyzvednutím ve zvolené provozovně - kvalitu jsem ale nezkoušel. Jen nevím, jak bych zaslal po internetu jedno CD s 80 fotografiemi 10 x 15 cm a kapacitou cca 550 MB. Tady je už pak jedinou volbou formát jpg. Pak existují desítky dalších, menších, jejich přehled ale nebyl cílem tohoto článku. Uvítám veškeré informace o zkušenostech s jinými digitálními laby zaslané na můj mail jhlinak@paladix.cz nebo formou diskuse k tomuto článku.

    Jan Hlinák
    http://www.fotoamater.cz
    Další články autora

    1   2   3   4   5   
    1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
    Diskuse k článku
    Ivan Mikšík15.1.2003, 08:00odpověď
    Radim Kittner15.1.2003, 08:53odpověď
    Kvarda Jiří15.1.2003, 09:09odpověď
    Radek15.1.2003, 10:54odpověď
    Kvarda Jiří15.1.2003, 23:27odpověď
    Pavel Pospisil15.1.2003, 14:12odpověď
    Pavel Pola15.1.2003, 15:02odpověď
    Radek15.1.2003, 17:09odpověď
    Kvarda Jiří15.1.2003, 23:35odpověď
    Filip15.1.2003, 09:42odpověď
    petr15.1.2003, 10:20odpověď
    Kvarda Jiří15.1.2003, 10:32odpověď
    Pavel Pola15.1.2003, 11:23odpověď
    DanM15.1.2003, 11:45odpověď
    Pavel Pola15.1.2003, 12:15odpověď
    MR15.1.2003, 19:18odpověď
    Pavel Pospisil15.1.2003, 21:26odpověď
    radka17.1.2003, 02:27odpověď
    Pavel Pospisil17.1.2003, 17:52odpověď
    radka17.1.2003, 18:31odpověď
    MR17.1.2003, 17:17odpověď
    Pavel Pospisil22.1.2003, 21:38odpověď
    Ziak Erik15.1.2003, 11:58odpověď
    MR17.1.2003, 17:12odpověď
    luf17.1.2003, 17:50odpověď
    Ziak Erik30.1.2003, 16:22odpověď
    Jan Strnad15.1.2003, 21:25odpověď
    Kvarda Jiří15.1.2003, 23:48odpověď
    Jan Strnad17.1.2003, 20:00odpověď
    Pavel Pospisil15.1.2003, 15:09odpověď
    David15.1.2003, 15:49odpověď
    Pavel Pola15.1.2003, 16:50odpověď
    Finson15.1.2003, 17:11odpověď
    Pavel Pola15.1.2003, 17:24odpověď
    Finson15.1.2003, 17:41odpověď
    Kvarda Jiří15.1.2003, 23:56odpověď
    Jarda15.1.2003, 17:46odpověď
    Ivan21.1.2003, 21:19odpověď
    Jarda28.1.2003, 11:46odpověď
    jardach15.1.2003, 18:08odpověď
    Jan Strnad15.1.2003, 21:38odpověď
    MR15.1.2003, 19:09odpověď
    radka17.1.2003, 03:05odpověď
    Pavel Pospisil17.1.2003, 10:19odpověď
    MR17.1.2003, 17:24odpověď
    Pavel Pospisil22.1.2003, 22:22odpověď
    radka25.1.2003, 16:35odpověď
    michal16.1.2003, 10:40odpověď
    Richard višňák17.1.2003, 03:23odpověď
    Pavel Pola17.1.2003, 08:19odpověď
    Rach18.1.2003, 14:01odpověď
    Jarda17.1.2003, 09:33odpověď
    PetrChlumsky18.1.2003, 19:37odpověď
    rous19.1.2003, 14:42odpověď
    Pavel Pola19.1.2003, 17:02odpověď
    adweb20.1.2003, 10:03odpověď
    Jan Hlinák20.1.2003, 10:22odpověď
    petr11.2.2003, 05:51odpověď
    Pavel21.1.2003, 09:02odpověď
    Pavel Pospisil22.1.2003, 22:58odpověď
    Pavel Pospisil23.1.2003, 19:06odpověď
    pavel_nn27.1.2003, 17:33odpověď
    Pavel Pospisil27.1.2003, 19:50odpověď

    přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

    Možná by vás mohlo zajímat




     

     

    Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace