motiv

Minolta Hi-Matic

Od zrcadlovek, které v tomto seriálu tvoří většinu společnosti, si zase jednou odskočíme jinam. Po nějaké době opět k Minoltě, která sice už fotografický trh opustila, ale její výrobky jsou stále s námi. A mnohé stále ještě v aktivní službě...

Minolta Hi-Matic F Odedávna bylo snahou výrobců fotografických přístrojů, aby jejich výrobky byly co nejkompaktnější a nejpohotovější, ale aby zároveň měly co nejvyšší kvalitu nejen výkonovou, ale i časovou; tedy aby přístroje co nejlépe fotografovaly (zaostřovaly, měřily světlo apod.), ale zároveň aby dlouho vydržely a aby nebyly poruchové. V oblasti kinofilmových zrcadlovek, kde jsou tyto snahy nejviditelnější, to asi nejdále dotáhly firmy Olympus a Pentax, jejichž manuální zrcadlovky ze 70. a 80. let jsou opravdovými skvosty a pracují stále bezchybně. V současnosti je trend jiný – výrobci nových digitálních přístrojů se snaží spíše o maximum funkcí a o zahlcení trhu stále novými a novými variantami víceméně téhož, přičemž o kvalitu sice (většinou) jde, ale ne už o tu časovou. Digitální přístroj, který vydrží svému uživateli příliš dlouho, je pro výrobce nezajímavý... Jde víceméně o to, aby fotoaparát přežil bez potíží záruční dobu, ale pak by bylo záhodno, aby milý majitel zakoupil nový výrobek; samozřejmě s větším rozlišením apod. Morální zastarávání (jakkoli je to podivný termín, používá se) se asi tak desetkrát zrychlilo.

Hi-Matic logo Jedním z beznadějně morálně zastaralých přístrojů je i dnešní „krásný starý stroj“ jménem Minolta Hi-Matic F. A přestože je dnes tato malá Minolta naprosto „out“, stále ještě s ní řada lidí fotografuje (z "retro" důvodů, ze zájmu, kvůli vynikajícímu objektivu nebo prostě jen tak, bez většího důvodu), stále ji má řada lidí ráda. Dálkoměrné přístroje totiž mají oproti zrcadlovkám řadu výhod – zejména malé rozměry, tichý chod závěrky bez nárazů zrcadla, jednodušší (a tudíž méně poruchovou) konstrukci a v neposlední řadě také menší energetické požadavky (jednoduše řečeno, méně se tam toho hýbe, proto to míň žere). Nevýhodou je samozřejmě poněkud náročnější zaostřování (s brýlemi nebo v šeru se zaostřuje opravdu špatně) a také často nevýměnné objektivy i chudší příslušenství (jistě jsou výjimky - ale tento článek není a nebude o Leikách...).

Druhý dnešní krásný starý stroj - Minolta Hi-Matic S2 - už tak chválit nelze, ale své místo zde jistě má a byla by škoda se o něm blíže nezmínit. Ovšem na rozdíl od modelu F není typ S2 dálkoměrným přístrojem, ale jen plastovým kompaktem, byť to podle jména vypadá, že jsou tyto Minolty příbuzné. Ne tak docela - ale o tom později.

Minolta Hi-Matic: 22 let s jedním jménem...

Prvním přístroj s názvem Hi-Matic se objevil v roce 1962. Byl to malý kovový kinofilmový přístroj s vestavěným spřaženým (!) selénovým expozimetrem, dvěma variantami tmeleného tripletu Rokkor 45 mm (f/2 nebo f/2.8) a plně automatickým nastavováním clony i času bez možnosti je ovlivnit. Už první Hi-Matic byl komerčně velmi úspěšný. Následoval další model, Hi-Matic 7 (1963), který umožňoval automatickou i manuální expozici, nabízel světelnější objektiv (f/1.8) a hlavně CdS čidlo místo selénového článku, který se po čase vyčerpá. V roce 1966 byly uvedeny typy 7S a 9 s malými vylepšeními (Hi-Matic 9 je totožný s typem 7S, jen má ještě světelnější objektiv f/1.7); o 3 roky později následoval typ 11, což je totéž co 9, ovšem bez možnosti manuální kontroly expozice.

Roku 1969 přišla Minolta s novým designem – kompaktnějším, lehčím a v podstatě nadčasovým. Prvním hajmatikem v novém kabátě byl typ Hi-Matic C, který byl vybaven menším (sklápěcím) objektivem Rokkor 40mm f/2.7 a také zmenšeným rozsahem clon a časů. Přístroj neměl dálkoměr a jediným provozním režimem byla předvolba času (měřilo opět CdS čidlo). Podobné vlastnosti měl Hi-Matic 5, jen objektiv byl pevný, nikoli sklopný.

Druhý dech chytila řada Hi-Matic roku 1971, kdy byl uveden model Hi-Matic E, což je silně vylepšený model C s objektivem Rokkor 40mm f/1.7 a plně elektronickým řízením expozice. Následovaly klony  éčka, tedy modely F (1972), FP (černá varianta modelu F, také 1972), G (1974) a G2 (1982).

Nejvypracovanějším modelem řady je asi model Hi-Matic 7S II (1977) opět s osvědčeným objektivem Rokkor 40 mm f/1.7, prioritou času i manuálním řízením expozice (tento model byl také s minimálními změnami prodáván jako Revue 400SE nebo Vivitar 35ES).

V roce 1978 přibyl hajmatikům vestavěný blesk – prvním jeho „majitelem“ byl model Hi-Matic S, plně automatický (zaostřování ovšem manuální, bez dálkoměru) a bohužel už plastový přístroj s objektivem Rokkor 38 mm f/2.7 (konstrukčně stejný jako u modelu F, ovšem konstrukce je vložena do plastu a zaostřování je skokové podle piktogramů). Napájen byl tužkovými bateriemi AA. Model S měl také několik klonů, např. SD (s datovou stěnou a samospouští), S2 (objektiv 38mm f/2.8 a časy od 1/8s do 1/450s) nebo SD2 (S2 s datovou stěnou).

Roku 1979 byla automatizována poslední (resp. předposlední, zbýval ještě posun filmu) manuální složka řady, tedy zaostřování – přišel Hi-Matic AF, což je prakticky totéž co S2 s automatickým zaostřováním. Roku 1982 se objevila ještě vylepšená varianta AF2 M vybavená motorovým posunem filmu.

Poslední model své slavné starší příbuzné řady Hi-Matic trochu shodil, žádná závěrečná třešnička na dortu to opravdu nebyla: byla 80. léta a plast vítězně táhl světem, frčely levné a levnější kompakty... Poslední model tak měl s původní myšlenkou kovových, prakticky věčných, jednoduchých, a přesto kvalitních přístrojů s vynikajícími objektivy společné jen malé rozměry. Jde o typ Hi-Matic GF (1984) – plastový přístroj dodávaný v černé a příšerné červené barvě, s objektivem 38mm f/4 (nebyl označen jako Rokkor, ale jen Minolta – i tak to byla vcelku ostuda). Tři clony (4, 8 a 16) se nastavovaly pomocí piktogramů počasí, expoziční čas (jediný!) byl cca 1/100s, zaostřovalo se pomocí 4 záskoků a piktogramů, posun filmu se děl kolečkem, nikoli natahovací páčkou; přístroj napájely 2 tužkové baterie AA. Model GF je nejen poslední, ale také nejjednodušší a nejhorší Hi-Matic; je vůbec škoda, že se takováto hračka vůbec jmenovala jako ona slavná řada. I slavná jména mívají neslavné konce... Bohužel.

Minolta Hi-Matic F: kovová klasika

Minolta Hi-Matic F Podívejme se nyní blíže na model Hi-Matic F vyráběný od roku 1972 (datum ukončení výroby se mi nepodařilo zjistit). Proč právě na něj? Důvody jsou dva – a oba jsou velmi jednoduché. Prvním důvodem je to, že model F vlastním, druhým důvodem je fakt, že efko je nejpočetnějším a nejrozšířenějším modelem své řady (podle mnoha lidí také nejlepším), navíc se kdysi dávno prodával i u nás, a to nejen v Tuzexu, ale i v poměrně chudě zásobených prodejnách foto-kino. Prodejní cenu u nás bohužel neznám, ale byla jistě dost vysoká, protože všechno, co nepocházelo z východního bloku, bylo špatně dostupné a navíc drahé. V Japonsku byla prodejní cena v roce 1972 stanovena na 21.300 jenů.

Minolta Hi-Matic F je dálkoměrný kompaktní přístroj pro klasický kinofilmový formát 24 × 36 mm. Tělo je celokovové s koženkovým polepem a má rozměry 113 × 73 × 54 mm (š × v × h), hmotnost 360 gramů. Přístroj je osazen tmeleným tripletem Rokkor 38mm f/2.7 (maximální clona je 13.1) zaostřitelným od 0,8 m do nekonečna (plynule, s pomocí dálkoměru). Antireflexní úprava čoček i celé optické soustavy je na svou dobu vynikající. Ostatně veškeré vlastnosti tohoto objektivu jsou vysoce nadprůměrné – ostrost je skvělá, aberace žádná... Závit na filtr má průměr 46 mm.

Hledáček je průhledový, se značkami pro paralaxu a s indikací dlouhých expozičních časů 1/30s a delších (červená LED) a blesku, je-li připojen. Obraz je dostatečně světlý. Zaostřovací pomůckou je plně spřažený dálkoměr (okénko uprostřed hledáčkového obrazu).

Minolta Hi-Matic F Měření světla se děje prostřednictvím CdS-čidla umístěného nad objektivem, ale ještě stále uvnitř závitu na filtr, takže případný použitý filtr je do měření zahrnut a není třeba dělat žádné korekce (ostatně to nejde – tedy vyjma manipulace s nastavenou citlivostí použitého filmu). Měření tedy není TTL (through-the-lens), ale ATL (above-the-lens); tento termín je možná divný a nestandardní, ovšem výstižný (podobně měří např. přístroje Agfa Optima, Yashica aj.). Citlivost filmu se nastavuje ručně v rozmezí 25 – 400 ASA (ISO), tj. 15 až 27 DIN. Rozsah měření je EV 0,9 až 17 při nastavení citlivosti na 100 ASA. Expoziční hodnoty (clona i čas) jsou nastavovány programovou automatikou a jednak do nich nelze zasahovat, jednak je ani neznáme. Jedinou možností korekce expozice je nastavení jiné citlivosti filmu.

Posun filmu je ruční, jeho zakládání i zpětné převíjení rovněž. Přístroj má indikátor správně založeného filmu (pod natahovací páčkou) a samočinné počítadlo exponovaných snímků, jež se po otevření zadní stěny vynuluje. Chod natahovací páčky je dobře zpřevodovaný, natahování jde lehce a plynule. Stejně tak zpětné převíjení filmu jde lehce (před ním je třeba stisknout aretační tlačítko na spodní stěně přístroje vedle závitu pro stativ).

Minolta Hi-Matic F Závěrka Seiko ESL je centrální, vestavěná v nevýměnném objektivu a je schopna plynule nastavovat expoziční časy v poněkud kuriózním rozmezí 4 s až 1/724 s; čas B není k dispozici. Chod závěrky je tichý a měkký, žádné nárazy nejsou patrné. Expozimetr se zapíná polovičním stiskem spouště, jejíž chod je rovněž měkký a odpor tlačítka je „tak akorát“; tlačítko má závit pro našroubování drátěné spouště. Měření světla a závěrku napájí dvojice rtuťových baterií PX640 (1,35V); ty už se však dnes nedají koupit, tudíž je třeba sáhnout k náhradnímu řešení. Jedním z nich je použití alkalických baterií PX640A, které jsou však drahé a špatně dostupné. Lepším řešením je adaptér (kus kovu) a 2 baterie LR9, které jsou levné a dobře sehnatelné. Stav baterií lze kontrolovat pomocí tlačítka „Check“ na zadní straně přístroje a červené diody na vrchní stěně. Životnost baterií se i při intenzivním používání pohybuje v řádu několika let.

Minolta Hi-Matic F Zajímavá a na svou dobu hodně vyspělá je i spolupráce s externím bleskem (vestavěný blesk není). Kolem objektivu je prstenec označený GN (Guide Number, tedy směrné číslo blesku) s rozsahem 7 až 56 (m) resp. 22 až 180 (ft); po nastavení správného směrného čísla použitého blesku v kombinaci se správně nastavenou citlivostí filmu je záběr s bleskem správně exponován. Podle originálního návodu lze použít i nastavení mezi záskoky. Nedostatečná úroveň osvětlení je signalizována červenou LED v hledáčku. Je-li připojen a zapnut blesk, objeví se v hledáčku také symbol blesku a synchronizační čas je automaticky nastaven na 1/20 s (není tedy pravda, že blesk je synchronizován při jakémkoli čase, jak se často objevuje v různých popisech). Blesk se připojuje buď pomocí středového X-kontaktu, nebo kabelem do konektoru na boku přístroje.

Minolta Hi-Matic F Zdá se, že Minolta a Yashica spolupracovaly při vývoji malých kinofilmových dálkoměrných kompaktů: zejména je to vidět na modelu Hi-Matic F a Yashica Electro GX – oba přístroje mají řadu shodných prvků: např. logo atomu, což je pravděpodobně symbol elektronického řízení expozice, jež bylo na počátku 70. let 20. století opravdu high-tech a také tlačítko kontroly stavu baterií na stejném místě, stejné umístění CdS-čidla. Ověřit to lze asi těžko, ale vše nasvědčuje tomu, že Minolta Hi-Matic F a Yashica Electro GX jsou velmi spříznění konkurenti...

Minolta Hi-Matic F byl velmi oblíbený přístroj – nenáročný, kvalitní a spolehlivý. Vynikající objektiv i přesné měření světla z tohoto přístroje dělají jednak legendu, jednak daleko kvalitnější fotoaparát, než snad bylo původně myšleno: rozhodně s ním totiž nefotografovali jen zcela nepoučení amatéři. Hi-Matic F je stále zajímavým přístrojem, a to nejen sběratelsky, ale i pro skutečné fotografování. Cena tohoto fotoaparátu se nyní pohybuje kolem legračních 500 Kč, stav ovšem bývá různý. Častou závadou bývá poškození kontaktů závěrky – přístroj měří, lze natahovat apod., vypadá to, že všechno je v pořádku, ale závěrka se neotevře. Je třeba to ověřit proti světlu – musí být jasně vidět probliknutí světla přes objektiv... Dalším problémem bývá těžká koroze záporného pólu baterií, což se děje hlavně v případě, že do přístroje vytečou staré baterie (u LR9 by se to stát nemělo) - v tom případě přístroj nefunguje vůbec, oprava je pracná a drahá.

Minolta Hi-Matic S2: plastové requiem...

Minolta Hi-Matic S2 Jak již bylo řečeno, v roce 1978 přibyl vestavěný blesk – objevil se model Hi-Matic S vybavený objektivem Minolta Rokkor 38mm f/2.7 zaostřitelným od 0,8 m do nekonečna; objektiv byl poměrně kvalitní, a to i přes to, že se zaostřovalo pomocí záskoků označených piktogramy (ty byly celkem čtyři: 1m – 1,5m – 3m a ∞). Světlo měří opět čidlo CdS (ještě stále umístěno nad optickou osou objektivu). Hledáček je průhledový a bez dálkoměru; v hledáčku jsou zobrazeny piktogramy zaostření a také aktuální zaostření na jeden ze záskoků. Závěrka je opět centrální, rozsah časů 8 sekund až 1/450 s, ovšem rovněž bez možnosti kontroly nebo ovlivnění expozice (tento přístroj ovšem opravdu není určen těm, kteří by nějak dumali nad expozičními údaji). Tělo je plastové, a to včetně dráhy filmu – kuriózně jediným větším kovovým dílem je zadní stěna… Celý přístroj včetně blesku je napájen dvojicí tužkových baterií AA; externí blesk připojit nelze. Vestavěný blesk se zapíná páčkou na přední straně přístroje; blesk vyskočí vzhůru a začne se nabíjet, což se při čerstvých bateriích děje poměrně svižně. Další variantou byl typ SD, což je naprosto totéž jako Hi-Matic S, pouze vybavený jednoduchou datovou stěnou.

Minolta Hi-Matic S2 Model S2 se nijak moc nevzdaluje svému předchůdci, jen je vybaven jiným objektivem – konkrétně 38mm f/2.8; tento už není označen názvem Rokkor, ale nápisem Minolta Lens. Opět je zde skokové zaostřování, opět jsou piktogramy indikované v hledáčku. Čidlo pro měření světla je nově umístěno pod optickou osou objektivu, zatímco nahoru se dostala indikace aktuálně nastavené citlivosti filmu. Ostatní vlastnosti modelů S a S2 jsou stejné. Jen jedna věc mě na S2 překvapila poměrně mile: pokud se aktivuje blesk, rozsvítí se stupnice zaostření (přestože se zaostřuje skokově podle piktogramů, metrická a stopová stupnice zůstala zachována, dokonce lze nastavit i mezipolohy) příjemným modrým světlem, což je jednak praktické, jednak opravdu hezké a efektní. Po polovičním stisku spouště osvětlení pohasne, aby "neoslňovalo" hledáček. Nabití blesku je signalizováno zelenou diodou vedle okuláru hledáčku. Blesk má také zvukovou signalizaci po namáčknutí spouště: opakované krátké pípání = nedostatečný výkon blesku, objekt mimo dosah (děje se tak ve spojení s aktuálním zaostřením, takže evidentně skutečná funkce, nikoli trik); nepřerušovaný zvuk = nedostatek světla, nutno použít blesk (funguje logicky pouze v případě, že blesk dosud nebyl aktivován). Výše popsaná "morseovka" je uvedena na zadní stěně vedle hledáčku (piktogramy), aby byla pořád na očích. Dobré a praktické.

Zjistit stav baterií (opět 2× AA) nelze jinak než nabitím blesku; tlačítko „Check“ zmizelo. Přístroj je také vybaven jakýmsi poloautomatickým zavaděčem filmu: jazýček se vloží pod bílou přítlačnou "klapku" navíjecí cívky. Správně založený film je signalizován pod natahovací páčkou stejně, jako tomu bylo u starších typů.

Minolta Hi-Matic S2 Jestliže starší modely Minolta Hi-Matic jsou zajímavé i dnes pro aktivní fotografování, o pozdějších modelech lze tvrdit jen to, že jsou zajímavé "pouze" sběratelsky - ani to však není málo. Přestože objektivy jsou stále poměrně dobré a nad všeobecným „kompaktovým“ průměrem, skokové zaostřování je otrava a dálkoměr chybí. Zatímco starší kovové hajmatiky byly plnohodnotné dálkoměrné přístroje, jejich novější jmenovci z konce 70. a začátku 80. let už jsou – bohužel – jen a jen spotřební kompakty, které s původními příslušníky svého rodu mají společné právě tak to jméno.

Mimochodem – není to jediný nepochopitelný krok, kterým Minolta fotografickou veřejnost překvapila…

Ilustrační snímky přístrojů Minolta Hi-Matic F a Minolta Hi-Matic S2 byly pořízeny digitální zrcadlovkou Nikon D50 s objektivy AF-S DX Nikkor 18-55mm f/3.5-5.6G a Sigma AF 50mm f/2.8 EX Macro s použitím kruhového makroblesku Sigma EM-140 DG iTTL.

FotoŠkoda Přístroj Minolta Hi-Matic S2 k tomuto článku laskavě zapůjčila firma Centrum FotoŠkoda. V bazaru FotoŠkoda najdete velmi širokou nabídku přístrojů, objektivů i dalšího příslušenství.

Milan Sýkora
http://www.milansykora.net
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
Diskuse k článku
autofocus8.11.2007, 08:14odpověď
SmiDOS8.11.2007, 22:10odpověď
pignon12.11.2007, 08:02odpověď
Ondřej Kratochvíl21.11.2007, 17:26odpověď
Milan Sýkora21.11.2007, 18:16odpověď
Trhač8.11.2007, 22:26odpověď
Milan Sýkora9.11.2007, 09:09odpověď
Předseda9.11.2007, 15:29odpověď
C.K.8.11.2007, 15:25odpověď
Milan Sýkora8.11.2007, 19:02odpověď
petrh8.11.2007, 22:26odpověď
Ondřej Kratochvíl21.11.2007, 17:28odpověď
Lada8.11.2007, 17:45odpověď
Milan Sýkora8.11.2007, 19:00odpověď
Mardosa8.11.2007, 21:46odpověď
Milan Sýkora8.11.2007, 22:00odpověď
Milan Sýkora8.11.2007, 22:02odpověď
Roman Dubravský11.11.2007, 16:42odpověď
Milan Sýkora11.11.2007, 22:03odpověď
Josef Bečvář9.11.2007, 06:50odpověď
Milan Sýkora9.11.2007, 08:58odpověď
Roman Dubravský11.11.2007, 16:39odpověď
Milan Sýkora11.11.2007, 22:10odpověď
jape9.11.2007, 11:19odpověď
Martin Malec9.11.2007, 22:26odpověď
Lezec10.11.2007, 16:57odpověď
Milan Sýkora10.11.2007, 17:34odpověď
Roman Dubravský11.11.2007, 16:33odpověď
Milan Sýkora11.11.2007, 22:02odpověď
Lezec11.11.2007, 21:36odpověď
Ondřej Kratochvíl21.11.2007, 17:34odpověď
Jiří Karásek17.11.2007, 17:19odpověď
Milan Sýkora17.11.2007, 18:34odpověď
Jiří Karásek17.11.2007, 17:19odpověď
Jiří Rind14.1.2008, 17:30odpověď
Antonín Skolek16.1.2008, 19:57odpověď
Milan Sýkora16.1.2008, 20:03odpověď
montimuf3.3.2008, 21:53odpověď
montimuf3.3.2008, 22:07odpověď
honey3.11.2009, 07:45odpověď
Hrabe_Orlok15.11.2009, 23:38odpověď
JD2.2.2015, 19:33odpověď
Ostravar18.4.2015, 20:21odpověď
Breberka10.12.2015, 00:30odpověď
Breberka18.4.2016, 14:31odpověď
Kazmerau11.11.2018, 15:53odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat


aktuální akce


 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace