motiv



hledej v článcích

Nebe, peklo, ráj aneb Filozoficko-technické zamyšlení o fotografii

Diskuse na téma „digi versus film“ patří k těm nejurputnějším a zároveň také k těm, u kterých je už předem jasné, že se diskutující kontrahenti k žádnému - pro obě strany platnému - závěru nedostanou. Přesto má moje zamyšlení s tímhle beznadějným tématem co dělat. Mission impossible?

Estetika díky zvolené technice?

Testované přístroje Většina zájemců o digitální fotografii dnes víceméně přijala za své to, co se nám už po léta snaží vtlouct do hlavy reklama: digitální fotografie dosáhla stavu, kdy se stala plnohodnotnou náhražkou fotografie na film. Nejenže je fotografování digitálem jednodušší, pokrokovější, ekologičtější, rychlejší a „nic nestojí“, ale ještě navíc panuje přesvědčení, že i na snímacím formátu pouhých 24 × 36 mm je digitálně možné dosáhnout výsledku, který strčí do kapsy i kamery na střední formát, pokud pracují na film.

Na druhé straně ale existuje stále ještě dosti rozsáhlá komunita "analogových fundamentalistů", která tvrdí, že od sebe výsledky obou postupů pokaždé spolehlivě rozezná a navíc je pro ni digitální fotografie per se něčím kvalitativně méněcenným, jakýmsi instantním kýčem. Sebelepší fotografie, pokud byla pořízena digitálně, je v jejich očích nevratně diskvalifikována.

Přitom o výtvarném charakteru různých záznamových technik asi přemýšlí každý z nás, když uvažuje o konečné podobě nějakého plánovaného obrázku; a pokud je mi známo, žádná jiná výtvarná technika nemusí bojovat s předsudkem, že cokoli bude její pomocí vytvořeno, musí nutně být nehodnotné. Každému je jasné, že snímek na kinofilmový Tri-X vyvolaný v Rodinalu bude působit jinak než studiový záběr na Provii vloženou do kamery na střední formát. Stejně tak mají svůj nezaměnitelný charakter polaroidy, snímky dírkovou komorou přímo na papír nebo jakákoli jiná záznamová technika.

Jak je tomu ale u současného digitálního záznamu? Existují nějaké objektivní důvody pro tak polarizované názory? Dá se jeho výraz nějak charakterizovat, popřípadě té charakteristiky vědomě výtvarně využít? Nic jednoduššího než udělat pár paralelních obrázků a posoudit výsledek, řekl jsem si, neboť jsem ještě netušil, do čeho se to vlastně pouštím. Tímto chci na tomto místě varovat všechny příznivce kompaktních, krátkých a pregnantních, technicky podložených textů - neboť to, co bude následovat, je tak trochu jejich pravým opakem.

Výchozí situace

Pozadí mého záměru bylo ryze egoistické. Ti, kdož mne znají, vědí, že kromě fotografování Leicou M, představujícího tak trochu disciplínu samu o sobě, po léta ve fotografické tvorbě praktikuji mimo jiné postup zvaný „vydloubávání rozinek“. V praxi to znamená, že využívám flexibility jednooké zrcadlovky spojenou s výkonnostní rezervou středního formátu na kvalitní diafilm a pomocí profesionálního skeneru a Photoshopu před dodáním do labu „finalizuji“ obrázky do mnou přesně definované podoby.

Na tomhle hybridním postupu, využívajícím předností jak digitální, tak analogové techniky, se nedá najít mnoho důvodů ke stížnostem. Přes veliký boom digitální techniky, způsobený hlavně poklesem cen amatérských DSLR, lze takto získané technické kvality dosáhnout čistě digitálním postupem pouze s vynaložením několikanásobných prostředků.

Největším problémem hybridního postupu je jeho relativní komplexnost a veliká časová náročnost. Jeden obrázek spotřebuje kolem dvou až pěti hodin postprocesu a ve výsledné podobě mívá kolem 500 až 2500 MB. I když nemusím produkovat příliš aktuální fotografie a řídím se zásadou, že kvalita je lepší kvantity, jsou přesto čekací lhůty kolem tří měsíců spíše pravidlem než výjimkou a pro moje „zákazníky“ určitým handicapem. Fakt, že za filmový materiál a služby profesionální laboratoře zaplatím ročně zhruba ekvivalent ceny konzumní DSLR, pro mne sice není tím rozhodujícím, ale přesto už po léta sleduji pozorně vývoj digitální techniky, s postranním úmyslem nalezení časově úsporné, čistě digitální alternativy, nabízející srovnatelný výstup. Kromě technických kvalitativních parametrů mne ale zajímá i výše zmíněný filosofický pohled na problém. Dá se dosáhnout kvadratury kruhu a pomocí digitálního workflow získat obrázky, které evokují stejné pocity jako jejich pendant zaznamenaný na film?

Pohled zpět

Vývoj digitálního záznamu se dlouhou dobu odehrával v rovině, která byla pro mne naprosto nezajímavá. Mizerná kvalita výstupu, nesmyslné pořizovací ceny a nemotorné ovládání při fotografování byly přes ujišťování marketingových oddělení o opaku pro mne příliš velkou překážkou, kterou pouhá rychlost pořízení a snadná manipulovatelnost dat nedokázala vyvážit.

Prvním okamžikem naděje byl příchod Canonu EOS 1Ds na trh. Jednak splňoval moji „killerfactor“ podmínku plného formátu, zdálo se, že odrostl některým dětským nemocem svých předchůdců, a všichni kritici se shodovali v tom, že je kvalitou svého výstupu střednímu formátu na film nadřazen.

Film je mrtev, řekl jsem si, a půjčil si na den od mého obchodníka ten zázrak. Tehdy se ovšem u mne zázrak nekonal, kamera mě zklamala na celé čáře - zůstala mi v paměti jako cosi předraženého, těžkého a neohrabaného, s čím se ani přes mou veškerou snahu nedalo v reálných podmínkách dobrat opravdu ostrých obrázků. Tehdy jsem ji asi po hodině zkoušení s jistou úlevou odnesl zpět; dál nebylo co řešit.

V mezičase jsem dvakrát testoval digitální stěny Leaf na Mamiyu, pokaždé ke své plné spokojenosti (ano, Mamiya uměla zaostřit :)), a i když se pro mne jednalo o cenově nerealistické řešení, dávalo mi přesto tušit, co mohu asi od plnohodnotného digitálního workflow po technické stránce časem očekávat.

S objevením Canonu EOS 1Ds Mark II jsem vzal na vědomí, že z něj na webu existují ukázky, které jednoznačně ukazují větší míru detailu nežli můj hybridní postup. Jednak ale nevěřím žádným ukázkám, které jsem nepořídil sám, a jednak se ohledně hmotnosti a ceny nezměnilo nic k lepšímu, takže jsem se osobního testování zřekl.

Vše začalo vypadat jinak s příchodem Canonu EOS 5D. Konečně se objevila kamera, která splňovala několik mnou stanovených podmínek současně:

  • snímá na plný formát v "dostatečném" rozlišení
  • díky tomu disponuje hledáčkem hodným tohoto označení a zároveň umožňuje práci s DOF přibližně podobným způsobem jako u středního formátu - při použití objektivů příslušné světelnosti. Není odkázána na použití rozmatlaných ultraširokých "nekorigovatelných" ohnisek
  • disponuje rozměry a hmotností v rámci toho, co několik desetiletí trvající vývoj na poli SLR prověřil jako ergonomické optimum: ani příliš malá, ani nepoužitelně těžká a humpolácká
  • její ovládání se orientuje na myšlení fotografů a nikoli programátorů
  • její cena se poprvé přiblížila oblasti, kde se dá hovořit o jakési zdůvodnitelnosti výkonem

To všechno vedlo k tomu, že jsem se rozhodl věnovat potřebný čas a energii a kameru po určitou dobu testoval paralelně s tím, co v té době budu dělat svým osvědčeným "rozinkovým" způsobem. Zajímalo mne nejenom přímé srovnání technických možností, ale i způsob práce obecně a potom také to, pro co neexistuje přesný pojem: dají se touhle kamerou udělat obrázky, které budou mít podobný "šmelc" jako ty na diafilm? Podařilo se Canonu zbavit se onoho pověstného sterilního "umělohmotného" dojmu z výsledných fotek? Je Canon EOS 5D tím přístrojem, který dokáže - alespoň u některých projektů - nahradit moji Mamiyu 645 Pro TL a Fuji Provia / Astia?

Odpověď na tyto otázky jsem se pokoušel nalézt během několika dní testování v terénu, zkoumání a úprav výsledků a přemýšlení o významu viděného. To, k čemu jsem dospěl, se vám v následujících řádcích pokusím zpřístupnit.

Podmínky testu

Předně musím podotknout, že se nejedná o test v klasickém slova smyslu. Nezajímaly mne nějaké objektivní závěry s absolutní platností, můj test byl čistě subjektivním srovnáním možností dvou pracovních postupů v mých reálných podmínkách. Nedělal jsem žádné srovnávací expoziční řady, nezkoumal rozlišení v čárách na milimetr. Postupoval jsem tak, abych v obou případech dosáhl co nejlepšího výsledku. V praxi to znamenalo, že jsem skenoval film s rozlišením 4800 dpi tak, aby histogramy všech tří kanálů byly kompletní, a následovně jsem v PS pouze upravil úrovně a barevnost. Skeny jsem pro srovnání nedoostřoval, pouze u zmenšenin ukazujících celkový záběr je samozřejmě USM použito.

U RAW dat získaných z EOSu 5D jsem nejprve měl v úmyslu použít pouze snímacího nastavení „neutral“, ale v průběhu testu jsem zjistil, že by bylo záhodno do srovnání zahrnout i data v režimu „standard“. Hlavní rozdíl mezi režimy spočívá v mírném doostření, pro vyznění obrázku to ale často byl zákrok zásadního charakteru. Pro konečné srovnání jsem všechny příklady převedl do stejného měřítka, každý na jednu samostatnou rovinu jednoho PSD souboru. Vzhledem k tomu, že skeny z Mamiye 6×4.5 mají na délku asi 10500 pixelů a 5D soubory pouze 4368, bylo nutné data z 5D bikubicky interpolovat.

Použitá technika

K testování Canonu EOS 5D jsem bohužel nedostal k dispozici objektivy s pevným ohniskem, prý je už skoro nikdo nekupuje a můj dodavatel je prostě v našem provinčním hlavním městě neměl na skladě. Rovněž můj úmysl vyzkoušet na EOSu objektivy od Zeisse jsem musel ze stejného důvodu prozatím odložit. Společně jsme nakonec vybrali zoom EF 24-70mm f/2.8L USM, který má být údajně v paletě Canonu spíše na horním kvalitativním konci, a pro srovnání jsem použil na Mamiye 645 Pro TL svoje Sekory s vždy odpovídajícím pevným ohniskem – 35mm f/3.5 N, 50mm shift f/4.0 a hlavně základní objektiv 80mm f/2.8 N. Použitý film byl Fuji Provia, skenovaná na Minolta Dimage Multi Pro. Všechny relevantní záběry byly pořízeny z těžkého stativu, se sluneční clonou a bez přídavných filtrů. Protože mi šlo o porovnání dvou produkčních řetězců, nikoli jednotlivých komponentů, používal jsem objektivy v jejich optimálním módu: vždy zhruba se střední clonou a se snahou o co nejpečlivější zaostření. To ale nebylo u Canonu EOS 5D vždy úplně jednoduché.

Poté, co jsem zkompletovanou 5D s nasazeným objektivem, sluneční clonou a bateriemi vzal poprvé do ruky, dostavily se první pochybnosti. To celé působilo ve srovnání s mou Leicou tak neuvěřitelně těžkým a neohrabaným dojmem, že jsem začal pochybovat o smysluplnosti svého počínání. Posléze jsem si ale připomněl, že nehledám náhradu za M7, o které na rameni pod bundou už ani nevím, ale že kandidát na výměnu se jmenuje Mamiya a hmotnostně i objemově boxuje s 5D v podobné kategorii. Přesto se po dobu svého testování pro 5D s nasazeným zoomem vžilo familiární označení „pařez“.

Postřehy ke způsobu práce s oběma systémy

Rozhodl jsem se pro porovnání ve dvou disciplínách. Nejprve jsem kameru vzal na jedno plánované fotografování, jehož námětem byla určitá nekomplikovanost pozorovatelná zjara u mladých dívek. Zajímalo mne především, zda se projeví nějaké aspekty vyžadující - nebo umožňující - jiný způsob práce, a samozřejmě zda s oběma postupy docílím výsledků vzbuzujících zhruba stejný dojem.

Poté jsem provedl klasický test rozlišovací schopnosti pomocí několika záběrů městské veduty.

Fotografie modelky Damaris určené pro test měly vznikat ze stativu na pozadí betonové brutality kostela Tiefenau v Bernu, postaveného v 70. letech, a posléze na lávce pro pěší přes poblíž vedoucí dálnici.

Nejprve jsem navyklým způsobem vyrobil diafilmové verze. Pracoval jsem jenom se stávajícím denním světlem, měřeným ručně flashmetrem Minolta metodou dopadajícího světla, kontrolu obstaraly polaroidy. Tato metoda není z nejrychlejších, jenom vyvolání Polaroidu v 18 stupních Celsia trvá pokaždé dvě minuty. To je možné pociťovat jako nevýhodu, podle mne ale zároveň tenhle postup nabízí určité klady. Jednak mám zkušenost, že dokážu lépe posoudit papírový výstup z Polaroidu než jeho podobu na monitoru, i když mají podobnou velikost. Také mi připadá, že čas nutný k vyvolání Polaroidů není pro mne ztracený, většinou jsem za něj vděčný a využívám jej pro přemýšlení o tom, co a jak právě dělám.

Moje modelka byla předem varována, že bude následovat digitální repete, takže bez odmlouvání zopakovala celý program i pro paměťovou kartu v Canonu EOS 5D.

Ostření

První problém, který s Canonem EOS 5D nastal, byl pro mne - člověka fotografujícího prakticky pouze s manuálně ostřícími kamerami – sice asi typický, i když s digitálním záznamem nijak nesouvisel.

Po různých pokusech a omylech jsem zjistil, že fotografovat ze stativu pomocí jakéhokoli AF režimu není s 5D dobrý nápad. Dokonce i když jsem jeden z AF bodů pomocí té - v praxi zřejmě kompletně nepoužitelné - metody aktivoval přímo nad inkriminovaným bližším okem, nebyl jsem s výslednou ostrostí spokojen. Pokud jsem ponechal na kameře, aby zvolila AF bod automaticky, rozhodla se v 99% případů pro nějaký jiný, i když jeden z AF bodů přímo nad okem ležel. Posléze při fotografování městské veduty jsem zjistil, ze i když aktivní AF bod ležel zhruba 1,5 km daleko, na stupnici na objektivu to nestačilo na zaostření na nekonečno a co hůře, při odcloněném objektivu byl obrázek ve srovnání s manuálním zaostřením na nekonečno neostrý. To vedlo k tomu, že jsem pro potřeby testu nakonec ostřil pouze manuálně. Teprve u snímku detailu obličeje se AF na oku „chytil“ a výsledek byl i ostrý. Tenhle fakt by nasvědčoval možnosti, že pro ostření na řasy / oko prostě je potřeba lepší rozlišení, než jej kamera s inkriminovaným objektivem je schopná u portrétu polofigury nabídnout.

Po prohlédnutí výsledků doma na monitoru se můj dojem z nepříliš fenomenální ostrosti potvrdil, a byl jsem zvědav na přímé srovnání s ručně ostřenými sekory. Pro úplnost musím ale dodat, že obrázky reportážního charakteru, kterých jsem za dobu testování udělal několik stovek, byly většinou „uspokojivě“ ostré. Samozřejmě jsou ale nároky na ostrost u reportážních snímků z ruky jiné než u procedury, kterou jsem podstupoval pro vytvoření podkladů na srovnávací test. Těch subjektivně neostrých fotografií bylo ve srovnání s mým obvyklým výstupem z dálkoměrné manuálně ostřící Leicy M7 ale přesto překvapivě velmi mnoho. Přičítám to jednak chybějící rutině z mé strany, ale zároveň jsem přesvědčen, že možnosti dnešního AF prostě nejsou neomezené.

Jak by měl fungovat AF podle mých představ? Asi podobně jako zaměřovače bojových letounů, které po „zamknutí“ cíle jsou schopné jej samostatně sledovat. Vylepšená varianta by cíl – bližší oko fotografované osoby – měla umět poznat samostatně. Statické AF body pro fotografování dynamických scén jsou vlastně už z principu hloupost. Ale vraťme se k mému testu.

Manuální ostření bylo tedy nakonec použitým řešením, i když bylo znát, že 5D je především AF kamerou. Oproti Mamiye, kde je ostřící dráha příjemně „tak akorát“ dlouhá a matnice pro tenhle způsob práce optimální, vyžaduje manuální ostření u 5D resp. u EF 24–70mm f/2.8 zvýšenou koncentraci. Díky slušné světelnosti objektivu a normálnímu hledáčku byl alespoň první předpoklad úspěchu splněn, ostřicí kroužek na objektivu fungoval celkem jak měl, i když tak strmě, že jsem se k optimální ostrosti propracovával většinou v několika krocích. Ač byl můj motiv poměrně statický – pokud se to o šestnáctiletých dívkách obecně dá říct – nebylo precizní ruční zaostření úplně jednoduché.

To, že zaostřování věnuji takový prostor, není náhodou. Jednak právě neschopnost korektního fungování kombinace mojí osoby a AF systému u EOSu 1Ds zapříčinila můj negativní dojem ze zmíněné kamery a zachránila tak moji rodinu od hrozby smrti hladem, a jednak je jakkoli excelentní optická konstrukce objektivu na nic, pokud s ním nejsme schopni korektně zaostřit a exponovat.

Měření světla

Pro stanovení správné expozice jsem postupoval nejprve stejně jako u Mamiye – prostě jsem převzal ručně změřené hodnoty, kontrolu jsem prováděl pohledem na histogram. Protože jsem ale od přírody zvědavý, po chvíli jsem přepnul na multisegmentové měření a automatiku s předvolbou clony. To se ukázalo jako bez výhrad výborně použitelné řešení, zvláště když je možné při vyvolávání RAW dat expozici ještě v docela velkém rozsahu korigovat. To bylo ale nutné pouze v minimálním počtu případů. Na druhou stranu nebyly ale scenérie, které jsem fotografoval, expozičně příliš komplikované. Každopádně zanechalo měření světla u 5D ve mně velmi pozitivní dojem.

Výsledky srovnání

Po vyčerpávajícím úvodu (já vás varoval!) můžeme nyní přikročit k samotným výsledkům. Na první pohled byl dojem z obou systémů - poté, co jsem jejich výsledky viděl jednotlivě na monitoru - velmi dobrý. Pokud jsem ale dal stejné obrázky vedle sebe, tak se i pouhým okem ukázaly viditelné rozdíly.

Data z 5D působila již v surové podobě „čistěji“, svým způsobem výrazněji, „plakativněji“ a jaksi „krásněji“. Barevné podání bylo sytější a homogennější, než jak je interpretoval řetězec film - skener. Při pohledu na obrázek jako celek působila data z 5D na první pohled na monitoru líbivěji, zatímco filmová verze působila v přímém srovnání trochu ušmudlaně – což ale docela odpovídalo světelné náladě, která při fotografování panovala.

Pohled na detaily zjevil naopak mírnou převahu filmové verze, spočívající hlavně v lepším rozlišení a homogennějším podání. To byla ale pouze jedna strana mince, protože čitelnější detaily byly provázeny viditelnou strukturou filmového zrna. Zmíněná lepší homogenita je ale částečně i zásluha filmového zrna, které tvoří svojí strukturou záchytný bod pro oko tam, kde už žádné opravdu rozlišené detaily tuhle úlohu nemohou převzít. Ale přejděme ke konkrétním příkladům.

Test 1, viadukt Felsenau

Felsenau - přehled

Na obrázku je vidět scéna, kterou jsem zvolil pro zkoumání rozdílů v interpretaci detailů. Červená okrajová část ukazuje, o kolik byl při stejném měřítku formát Mamiye větší – rozdíl je daný částečně tím, že poměr stran formátu u obou kamer není identický. Použitá technika: Canon EOS 5D + Canon EF 24-70mm f/2.8L nastaven na 50 mm, Mamiya 645 Pro TL + Sekor 80mm f/2.8; červeně orámované detaily jsem vybral pro následující srovnání. Pro posouzení detailů prosím kliknutím otevřete náhled 1:1.

Felsenau 1

Trojice detailních výřezů ukazuje detail č. 1 v podání filmu (dále „F“), 5D v režimu „neutral“ („N“) a 5D v režimu „standard“ („S“). Na první pohled je patrné, že film rozlišil více jemných detailů (například spodní část schodiště) Režim „standard“ sice doostřením poněkud zmírnil rozplizlý dojem režimu „neutral“, ale tam, kde čip žádný detail nerozeznal, generoval prostě „digitální prázdno“.

Felsenau 2

Následující trojice ukazuje, kterak si kandidáti poradili s detailem č. 2. Zajímavý je poměr mezi diagonálně běžícím ocelovým táhlem a jemnými proužky vyleptanými do protihlukové skleněné bariéry dálničního viaduktu. Varianta „F“ jej ukazuje zhruba nejblíže realitě. Varianta „N“ proužky spíše jenom dává tušit, protože se asi nacházely zhruba na prahu rozlišovací schopnosti systému, zatímco varianta „S“ je doostřením akcentovala na elementy o téměř stejné šířce jako tmavé táhlo.

Felsenau 5

Pro zajímavost jsem zařadil ještě podobný detail ze vzdálenějšího pole. Na variantě „F“ je struktura vyleptaných proužků právě ještě patrná, u varianty „N“ definitivně nejsou vidět, ale doostřením se u varianty „S“ přeci jenom téměř neznatelně opět objeví.

Felsenau 4

Následující trojice opět ve stejném pořadí ukazuje detail č. 4. Všimněte si především jakési antény v pravém horním rohu. Na filmu i na variantě „N“ odpovídá její znázornění zhruba realitě, na doostřené variantě „S“ je spíše mírně nerealisticky zvýrazněná. Zajímavý je způsob zacházení s nerozlišenými detaily v pozadí (stromoví). U filmu vytváří struktura zrna pocit rozlišených detailů, i když neodpovídá skutečnosti. Obě varianty dat z EOSu 5D zde podávají zhruba stejně digitálně prázdnou plochu, členěnou minimálními tonálními nuancemi. Podle mne je právě tenhle přiklad charakteristický pro zacházení EOSu s daty. Tam, kde rozpozná strukturu, ji zesílí, tam, kde žádnou nevidí, je potom o to větší dojem prázdna díky naprosto bezstrukturní ploše, o které ale oko tuší, že ve skutečnosti strukturu má.

Felsenau 3

Na závěr ještě porovnání rozlišení na názvu stanice S-Bahn. I když zde software 5D při doostřování odvedl dobrou práci, rozdíl v rozlišovací schopnosti je i tak dobře patrný. Neméně zajímavý je i pohled do stromoví v pozadí. Zvláště v doostřované verzi „S“ vzniká nepříliš estetická směs rozmazaných ploch a náhle se vynořujících ostrých hran, jako by se kamera neuměla rozhodnout, co ještě rozeznává a co nikoli.

Test 2, portrét Damaris

Pro posouzení dojmu ze zachycení pleti jsem se rozhodl udělat tři snímky Damaris, vždy s různě velkým podílem obličeje vzhledem k celkovému formátu fotografie. Použitá technika: Canon EOS 5D + Canon EF 24-70mm f/2.8L nastaven na 50 mm, Mamiya 645 Pro TL + Sekor 80mm f/2.8.

Damaris - přehled

Nejednalo se mi o to mít pro srovnání absolutně identický obrázek, spíš o pokus porovnat, jak oba systémy zacházejí s viděnou realitou a jak se od sebe liší dosažený výsledný dojem. U první série tvořila tvář modelky jenom detail z celku, o to více mě zajímalo, jak s tímto detailem bude naloženo.

Tvář - přehled

U filmové verze (číslo 5) je už velmi dobře vidět zrno, celkový dojem ale i bez doostření nepůsobí neostře, zvláště partie očních řas, na kterou bylo ostřeno. Rozlišení postačilo i na zobrazení jednotlivého vlasu v pravé části výřezu.

Neutrální podání EOSu 5D je přes moji veškerou snahu s ručním i automatickým zaostřováním neostré. Verze „S“ sice celkový dojem mírně vylepšila, ale za ostrý bych výsledek asi neprohlásil a mojí konečnou výstupní kontrolou by v reálném provozu neprošel. I po stránce rozlišení detailů je na tom 5D hůře. Těch několik jednotlivých vlasů na čele modelky není na nedoostřené verzi vidět vůbec, na doostřené je člověk spíše tuší než doopravdy vidí. Myslím si, že problémem tu není nějaká chyba v ostření, ale spíš prostě příliš malá rozlišovací schopnost dua Canon EOS 5D + EF 24-70mm f/2.8.

To bylo pro mne asi největší zklamání v celém testu, neboť obrázky tohoto charakteru, ukazující modelku v širší situaci, patří v mojí tvorbě ke stále se vracejícímu motivu a v této konfiguraci se pro ně EOS 5D zdá být jenom omezeně použitelný.

Tvář - přehled

Následující porovnání se odehrává na fotografiích portrétu busty. Snímky opět nejsou identické, ale pro posouzení rozdílu v účinku poslouží dobře.

Oči - přehled
Oproti prvnímu příkladu je zde situace viditelně lepší. První řadu tvoří neupravený snímek na film, číslo 2 je tentýž snímek s upraveným červeným kanálem, coby nejjednodušší retuší pleťových vyrážek, ponechávající strukturu pleti nedotčenou. Ve druhé řadě jsou staré známé verze „neutral“ a „standard“ z 5D.

U filmových variant je vidět kromě jemných kontrastních struktur jako řasy nebo jednotlivý vlas i velmi dobře zaznamenané málo kontrastní pleťové struktury.

5D pracovala tentokrát k mé spokojenosti, i když se zdá, že to s portrétovanými dámami myslí možná až příliš dobře. Obě její varianty na mne působí velmi měkce, jako bych je už prohnal Gaussovým změkčovačem. Pleťová struktura je ale zaznamenaná, takže obrázky poskytují určitý výchozí bod pro další zpracování v editoru. Klasický ostrý obraz sametově zapudrované pleti, jak jej známe z typických módních snímků, by ale na tuto vzdálenost pomocí 5D asi nebyl možný.

To se ale změnilo u poslední série, ve které tvořil obličej hlavní motiv.

Zblízka - přehled

Jak vidno, obličej modelky sice stále ještě nevyplňuje formát, ale fotografie už zaznamenala to, co zaznamenat bylo třeba. Ostrost oka a řas, jemnou pleťovou strukturu, dokonce i jemné blond chloupky na lícní kosti jsou u varianty „standard“ vidět. Po chvíli pozorování obou variant ale začne být zřejmé, že hru, kterou 5D hrála s daty u snímku krajiny – právě rozeznatelné detaily s vyšším kontrastem zesílit, a naopak ty méně kontrastní spíše potlačit - hraje samozřejmě i zde, pouze na vyšší úrovni. U varianty „standard“ vede plošné doostřování k podivně působícímu vzhledu, kde na jedné straně je ostře vykreslen každičký chloupek pokožky, na druhou stranu přesto působí dojem z pleti podivně vyhlazený, nejsou patrné póry. Právě ten podivný kontrast, ta současná přítomnost jak „superostrých“ struktur, tak nepřítomnost těch méně kontrastních mikrodetailů mne nakonec přesvědčila o tom, že pro podobné portréty je mi asi kvůli své výrazové koherenci modus „neutral“ bližší - jakožto surovina pro další ruční zpracování.

Výřez zblízka - přehled Oko Jeanne

Detaily ukazují rozdíl mezi podání režimů „N“ (vlevo) a „S“. Srovnatelný příklad Damaris z Mamiye nemám, prostě při fotografování nějak na něj nedošlo, ale kdo nějaké srovnání s filmem chce vidět, může nakliknout detail vpravo, vzniklý při jiném fotografování s jinou modelkou.

Závěry

K jakým konkrétním závěrům je možné na základě viděného dojít? Ty budou možná podle osobních preferencí každého z nás vypadat různě.

Moje osobní závěry nejsou jednoznačné. Na jedné straně jsem byl příjemně překvapen tím, jak se mi s 5D přes její v počátku pociťovanou mírnou neohrabanost dobře pracovalo. Ohledně ergonomie a ovladatelnosti obecně bych měl tendenci být velmi spokojen, i když existují i ještě lepší řešení, viz například Mamiya 645 AFD a její ovládací prvky. Největším problémem takřka klíčového charakteru se ukázalo být zaostřování, neboť na jeho úspěchu či neúspěchu stojí a padá často celý výsledek. Přiznám se, že jsem situaci okolo AF pociťoval jako dost frustrující, a skutečnost, že ani manuálně ostřené snímky nakonec definitivně ostré nebyly, mi přišla jako asi největší argument, proč hned nejít do obchodu jednu 5D koupit. Na rozdíl od mých zážitků s EOS 1Ds ale mám zábrany kameru odepsat jako nepoužitelnou, spíš se pokusím v budoucnosti na tomhle poli sebrat více dat, pravděpodobně za pomoci jiných objektivů. Každopádně ale pocit ruské rulety při fotografování – bude to nakonec ostré, nebo ne? – mi nepřišel moc motivující. Sice mám během svojí fotografické existence vypěstovanou určitou averzi k zoomům, ale přesto by bylo nyní asi příliš pohodlné prohlásit, že s pevným ohniskem by vše určitě bylo jinak. Všechny relevantní obrázky jsem pořizoval ze stativu a s clonou 8 - a za takových okolností by zoom, o kterém se na všech internetových fórech dočtete jenom superlativy, měl asi nabídnout více. Problém mne ale nadále zajímá, a proto by mne zajímaly i příklady od těch z vás, kdož s 5D pracují. Jsem stejného názoru jako Erwin Puts, který v jednom z posledních článků vyslovil názor, že na rozdíl od snímání na film je u digitálního řetězce nutné brát v úvahu celý výrobní proces, interakci jeho všech komponentů včetně firmwaru kamery a postprocesových kroků v editoru. Zvláště firma Canon se zdá jít touhle cestou, na rozdíl od jiných výrobců známých z filmové éry, snažících se o ultimativní výsledek hlavně díky optické kvalitě svých objektivů.

Můj osobní postoj k tomuto spíše filosoficko-marketingovému problému je takový, že mi je víceméně jedno, jak toho výrobce dosáhne, pokud mi dodá kvalitu, která mne přesvědčí.

Ano, přiznám se, že jsem podvědomě asi od 5D očekával víc. Nevím, jestli je moje vnímání ostrosti nějak abnormální, ale u 5D mi ve většině případů něco schází. Znamená to tedy, že na otázku, zda může EOS 5D být kandidátem na nahrazení mého časově náročného rozinkového postupu, zní odpověď „ne“? I když by výsledky tuto odpověď naznačovaly, pro mne se situace nejeví tak jednoznačně. Myslím si, že hlavní odpověď by měla znít tak, že ve vztahu k detailům se film i digitální záznam chová principielně různě. U digitálních dat jsme si zvykli na to, že s každou změnou měřítka, dokonce i se změnou výstupního zařízení je nutné provést nové doostření a někdy i další úpravy, aby vzhled výsledku byl optimální. To u fotografie na film nebylo zvykem: z jednoho negativu se zvětšovalo od pohlednice až po několikametrové fotografie stejným způsobem. Proto je potřeba na moje výsledky pohlížet z této perspektivy. Konečný účel použití se u digitálních dat stává mnohem více určujícím faktorem, než tomu bylo doposud. Jako dokumentaci právě řečeného jsem se rozhodl zařadit ješte jedno kolo, sestávající z porovnání výtisků na mojí inkoustové tiskárně.

Pro kontrolu před odesláním do labu na Lambdu používám výtisk na Epsonu 2100, v nejlepším rozlišení, na papíry Ilford Smooth Gloss. Tisknu pomocí „RIP“ profilu, který firma Ilford zadarmo pro tuto kombinaci poskytuje na svých stránkách, takto produkované tisky jsou s fotografiemi z Lambdy ze stejných dat prakticky identické.

Nejprve jsem tedy vytiskl data dálničního viaduktu v plném rozlišení na formát A4. Jak se dalo čekat, výhoda lepšího podání detailů u filmové verze v tomto měřítku nebyla vůbec patrná, jak je možno se přesvědčit srovnáním výřezů č. 3 a č. 4.

Ukázalo se, že objektivní kriteria v podstatě v tomto podání neexistují; o tom, která varianta nakonec bude tou preferovanou, rozhodoval pouze momentální vkus osoby, které byly výsledky předloženy.

Poté jsem vytiskl fragmenty obrázku v maximálním zvětšení, které ještě Lambda umožňuje bez nutnosti interpolovat. Při 200 dpi tak ze souboru této velikosti vznikne fotka o velikosti 130 × 100 cm. (příklad č. 1 a 2).

Tisk - výřezy

Zde se rozdíly v rozlišovací schopnosti projevily, i když v menší míře než na monitoru. Nechci teď vzbudit dojem, že na fotografie je potřeba dívat se vyzbrojen lupou nebo mikroskopem, moje testy nemají s normálním pozorovacím zážitkem samozřejmě mnoho společného. Něco málo ale společného mají. Samozřejmě, že tak velkou fotku většinou pozorujeme z větší vzdálenosti, ale občas se stane, že pocítíme chuť přistoupit blíže. Právě fakt, že pohledem zblízka se nám otevře další rovina detailů, hraje pro naše vnímání celku klíčovou roli. Vnáší to takříkajíc novou, dynamickou komponentu do hry. Alespoň já osobně pociťuji pokaždé cosi jako zklamání, když se přiblížím k nějaké výstavní zvětšenině a pohled zblízka odhalí, že se jedná pouze o nafouknuté to samé, co jsem viděl už z dálky.

Ať už je tomu ale jakkoli, pro účely reprodukce jakýmkoli tiskem význam rozdílů v rozlišovací schopnosti rychle klesá a naopak význam zásahů jako je doostření nebo změny tonální stupnice stoupá.

Facit

Můj konečný, osobní a subjektivní facit tedy zní, že jako náhrada za střední formát na film 5D neobstojí, pokud nám záleží na vyčerpání všech kvalitativních rezerv. Existují ale oblasti fotografování, pro které představuje vynikající pracovní nástroj. Během používání jsem udělal s 5D několik set fotografií, kde 5D pro daný účel odvedla výbornou práci. Byly to snímky z ruky, určené pro menší formát, rodinné fotografie ale i třeba série s Damaris, která je k vidění na fstopu. Jako reportážní kamera, na svatby například, je 5D určitě dobrá volba. Pokud někdy na základě dalších testů, například s jinou optikou, dojdu k jinému závěru, rád jej zde zveřejním.

Před svými testy jsem byl rozhodnutý prohlásit 5D za nástupce mojí rozinkové metody a víceméně pouze uvažoval, kdy si ji půjdu vyzvednout. Teď se mi moje rozhodnutí nejeví tak jasné jako na začátku. I kdyby pro mne EOS 5D byl v mnoha případech velkou pomocí, je možné, že se nakonec rozhodnu počkat na jeho nástupce. To, že se objeví, je jisté jako amen v kostele, a kdo ví, třeba se dočkáme i fullformátové varianty od jiného výrobce.

Bonus track

Na závěr mého dlouhého, subjektivního a trochu nesouvislého povídání jsem zařadil ještě jeden malý bonus track.

Jak jsem se už zmínil, fotografuju jinak Leicou M7 na kinofilm, což je záležitost jdoucí mimo zde popisovanou problematiku. Ať už svoje vybavení o nějakou DSLR nakonec rozšířím nebo ne, na tuhle skutečnost nemá moc vliv, je to taková kategorie sama pro sebe. Proto jsem Leicu do testování nezahrnul. A také jsem vycházel z toho, že už je vlastně dávno jasné, že DSLR typu 5D vlastně film kinofilmového formátu dávno překonaly.

Ale znáte to, Leica se mi při focení testů pohupovala pod bundou, tak jsem ji prostě mezi dvěma sériemi na ten stativ taky přišrouboval – asi poprvé v životě – a cvaknul. Potom jsem cvaknul ještě jednou, protože napoprvé se mi zdálo, že jsem nic neslyšel – přeci jenom ji mívám normálně u oka a ne na patnáctikilovém stativu.

Výsledky přikládám k zamyšlení... Použitá technika: Canon EOS 5D + Canon EF 24-70mm f/2.8L nastaven na 35 mm, Mamiya 645 Pro TL + Sekor 50mm f/4 shift, Leica M7 + Summilux 35mm f/1.4 ASPH. Jistě, Summilux je jeden z nejlepších 35 mm objektivů vůbec, ale přesto mne výsledek překvapil.

Bonus - přehled

Jak vidno, před námi je opět městská veduta. Oproti minulým porovnávacím výřezům ale přibyla ještě jedna varianta.

Bonus 1 Bonus 2

Na snímku č. 1 je to, co zaznamenala Mamiya, výřez č. 2 zachytila Leica, číslo 3 je neutrální 5D a číslo 4 je standard 5D. U dalších výřezů je pořadí vzorků identické.

Bonus 3 Bonus 4

Doporučuji moc se nekoncentrovat na barvy, ty jsem ponechal víceméně bez úprav. Zajímavé je opět porovnat způsob zacházení s detaily na prahu rozlišovací schopnosti. U vysoce kontrastních motivů, jako je věž výtahu na střeše muzea nebo věžní hodiny na posledním výřezu, se drží 5D v modu „standard“ docela chrabře, bohužel ale za cenu podivného vzhledu méně kontrastních struktur.

Porovnání M7 a Mamiye mne docela překvapilo. Samozřejmě, že má nakonec větší formát navrch, ale že to bude o tak málo, jsem nečekal, stejně tak jako fakt, že 5D toho nakonec i s doostřením dat leckde zaznamená méně.

Krásno inklusive

Jak tohle všechno ale nakonec souvisí s otázkou položenou na začátku, s tím, zda některé zobrazovací techniky jsou prostě od přírody předurčeny k tomu, aby plodily pouze neestetická díla?

Jakkoli tohle tvrzení zní jako nesmysl, musel jsem na ně během testování občas myslet. Lhal bych, kdybych popíral, že přes zpočátku zmíněnou líbivost digitálních dat mi je výraz, který zprostředkovává středoformátový diapozitiv, bližší. Na druhé straně ale znám mnoho příkladů, kdy mi právě digitálně vytvořené práce přijdou skvělé – hlavně ty, kde bylo použito spíše primitivní digitální techniky, která hovoří svou nezaměnitelnou řečí a nikoho o svém původu nenechá na pochybách. Čím to je?

Moje soukromá teorie by se dala shrnout asi tak, že aby nějaké dílo bylo pociťováno jako absolutní non plus ultra, musí být jeho obsah v souladu s formou. Nezáleží na technické kvalitě nebo adjustaci v absolutním smyslu, ale na tom, kterak je motiv a způsob jeho interpretace včetně zvolené techniky v harmonii, a jakou asociaci v nás tahle harmonie vyvolá. Starý polaroid s ujetými, vyšisovanými barvami má nenahraditelné charisma autenticity, stejně jako třeba screenshoty z primitivních videokamer zase šarm nedokonalosti. Digitální záznam je ještě mladá disciplína a jako každý teenager s rovnátky v puse má právo na výstřelky. V jeho životě ještě není žádný kodex, žádné ikony krásna, jeho osobnost se teprve tvoří. Zatím se ještě příliš orientuje na tom, co bylo, ale je jenom otázka času, než i zde vznikne pro něj typická osobitá tvůrčí řeč.

Myslím si, že naše chápání digitální estetiky ještě nemělo šanci se usadit, hlavně díky bláznivému vývoji v téhle oblasti, ale i díky nedostatku klíčových děl, takových „slečen avignonských“ digitální éry. Stejně jako se díky PageMakeru na počátku epochy „DTP pro každého“ vyrojily nejprve hlavně důkazy pro skutečnost, že DTP nepatří do nepoučených rukou, došlo později právě díky téhle technologii k výraznému skoku vpřed, který přinesl pro tuhle oblast jedinečnou a původní výrazovou řeč. Ano, digitální fotografie je pořád ještě něčím nehotovým, stejně tak jako náš pohled na ni. Dejme si navzájem čas, a z toho podivného teenagera, který nás momentálně šokuje svojí vizí světa se vyklube něco svébytného, něco, co bude hovořit svojí řečí. Bylo by ale chybou spoléhat se na to, že vývoj musí nastat pouze na straně techniky. To podstatné musí nastat v nás samotných.

Damaris výřez

Tomáš Houda
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
Diskuse k článku
chose15.5.2006, 08:44odpověď
Jarda15.5.2006, 09:00odpověď
DaB15.5.2006, 09:24odpověď
Jirka P15.5.2006, 09:36odpověď
xxx15.5.2006, 10:28odpověď
Medvěd Bedřich15.5.2006, 12:25odpověď
xxx15.5.2006, 15:21odpověď
Medvěd Bedřich16.5.2006, 17:52odpověď
xxx16.5.2006, 20:37odpověď
Medvěd Bedřich¨16.5.2006, 22:16odpověď
xxx17.5.2006, 06:57odpověď
Libor Vodehnal17.5.2006, 07:11odpověď
Frantisek Bina17.5.2006, 08:15odpověď
M. Šera17.5.2006, 09:16odpověď
thr18.5.2006, 07:56odpověď
xxx18.5.2006, 21:06odpověď
MaSka18.5.2006, 09:18odpověď
xxx19.5.2006, 14:01odpověď
Milos15.5.2006, 11:21odpověď
Bros15.5.2006, 13:18odpověď
Petr Podhajský15.5.2006, 13:21odpověď
LTA15.5.2006, 13:27odpověď
PLK15.5.2006, 15:33odpověď
DaB16.5.2006, 08:37odpověď
Medvěd Bedřich16.5.2006, 17:54odpověď
DaB17.5.2006, 10:35odpověď
Ivan Mladenov15.5.2006, 14:02odpověď
Filip N.15.5.2006, 15:15odpověď
kotwa16.5.2006, 16:05odpověď
Martin Jareš17.5.2006, 18:45odpověď
kotwa21.5.2006, 21:38odpověď
Filip N.24.5.2006, 17:56odpověď
Martin Jareš30.5.2006, 12:37odpověď
Lubošek10.12.2006, 01:28odpověď
Maska15.5.2006, 15:31odpověď
Oťas15.5.2006, 15:51odpověď
F 7015.5.2006, 16:16odpověď
ianus15.5.2006, 16:51odpověď
PLK15.5.2006, 17:30odpověď
naugri15.5.2006, 17:03odpověď
Martin15.5.2006, 17:13odpověď
lopuch15.5.2006, 18:53odpověď
lopuch15.5.2006, 18:55odpověď
lopuch15.5.2006, 18:56odpověď
Martin15.5.2006, 19:34odpověď
Bitovod15.5.2006, 19:45odpověď
M. Šera15.5.2006, 23:28odpověď
Svoboda20.5.2006, 22:07odpověď
Karel20.5.2006, 22:59odpověď
Tomáš Bokr15.5.2006, 20:56odpověď
rt15.5.2006, 21:02odpověď
ac15.5.2006, 23:13odpověď
M. Šera15.5.2006, 23:35odpověď
martinJ16.5.2006, 00:50odpověď
M.Šera16.5.2006, 07:25odpověď
ac16.5.2006, 09:04odpověď
M.Šera16.5.2006, 10:04odpověď
Jan Klapetek16.5.2006, 09:13odpověď
PLK16.5.2006, 09:03odpověď
ianus16.5.2006, 09:53odpověď
MaSka16.5.2006, 11:27odpověď
Medvěd Bedřich16.5.2006, 17:59odpověď
MaSka16.5.2006, 08:43odpověď
mrsk16.5.2006, 08:47odpověď
Milos16.5.2006, 09:12odpověď
Karel16.5.2006, 09:18odpověď
Milos16.5.2006, 09:26odpověď
Karel16.5.2006, 09:28odpověď
Milos16.5.2006, 09:29odpověď
D.16.5.2006, 09:32odpověď
Milos16.5.2006, 09:34odpověď
Karel16.5.2006, 09:52odpověď
Milos16.5.2006, 11:17odpověď
Karel16.5.2006, 11:31odpověď
Milos16.5.2006, 13:06odpověď
Karel16.5.2006, 16:43odpověď
uff18.5.2006, 01:22odpověď
koalix22.5.2006, 17:27odpověď
PetrU16.5.2006, 17:37odpověď
Milos16.5.2006, 18:48odpověď
jan Horyna16.5.2006, 10:04odpověď
rv16.5.2006, 10:48odpověď
Milos16.5.2006, 14:09odpověď
O.16.5.2006, 14:14odpověď
Petr-K16.5.2006, 14:17odpověď
Bongi16.5.2006, 10:37odpověď
Pepe16.5.2006, 12:23odpověď
Jiří Benák16.5.2006, 16:00odpověď
tomas houda17.5.2006, 09:58odpověď
Milos17.5.2006, 10:37odpověď
ce17.5.2006, 14:45odpověď
ce17.5.2006, 15:25odpověď
tomas houda18.5.2006, 00:39odpověď
ce18.5.2006, 08:49odpověď
tomas houda17.5.2006, 23:54odpověď
ce18.5.2006, 09:15odpověď
PLK17.5.2006, 11:32odpověď
rt17.5.2006, 19:17odpověď
rt17.5.2006, 19:01odpověď
Tomas17.5.2006, 21:39odpověď
rt17.5.2006, 23:07odpověď
tomas houda18.5.2006, 00:27odpověď
rt18.5.2006, 02:05odpověď
rt18.5.2006, 02:32odpověď
tomas houda18.5.2006, 14:35odpověď
rt18.5.2006, 19:52odpověď
Roman18.5.2006, 22:23odpověď
Michal19.5.2006, 17:21odpověď
Ondřej Rytíř17.5.2006, 14:47odpověď
m17.5.2006, 20:01odpověď
koko17.5.2006, 20:32odpověď
PLK17.5.2006, 21:34odpověď
xxx18.5.2006, 06:37odpověď
Josef Krása18.5.2006, 09:23odpověď
volk18.5.2006, 18:50odpověď
tomas houda18.5.2006, 22:10odpověď
volk19.5.2006, 10:43odpověď
tomas houda22.5.2006, 08:29odpověď
thr25.5.2006, 10:13odpověď
bob22219.5.2006, 10:02odpověď
bob22219.5.2006, 10:04odpověď
laudan19.5.2006, 08:28odpověď
Jiri Kulik19.5.2006, 14:53odpověď
Josef Páník19.5.2006, 17:40odpověď
Michal19.5.2006, 18:02odpověď
Josef19.5.2006, 19:20odpověď
Milos19.5.2006, 20:25odpověď
Kyklop20.5.2006, 00:01odpověď
petr sebl20.5.2006, 10:29odpověď
nikon20.5.2006, 10:53odpověď
laudan21.5.2006, 00:03odpověď
Ondřej Kratochvíl21.5.2006, 21:11odpověď
Ondřej Kratochvíl21.5.2006, 21:56odpověď
MirekE22.5.2006, 05:49odpověď
 raw
Jiří Cvrk23.5.2006, 18:05odpověď
to-mas23.5.2006, 23:48odpověď
tomas houda24.5.2006, 13:34odpověď
to-mas25.5.2006, 12:29odpověď
tomas houda25.5.2006, 13:30odpověď
Milos25.5.2006, 13:37odpověď
Big Pink Pig25.5.2006, 16:20odpověď
to-mas25.5.2006, 18:34odpověď
to-mas25.5.2006, 19:05odpověď
ToFF24.5.2006, 16:42odpověď
M.Šera24.5.2006, 19:22odpověď
Ziza24.5.2006, 22:13odpověď
Milos24.5.2006, 22:36odpověď
M.Šera25.5.2006, 08:54odpověď
M.Šera25.5.2006, 19:32odpověď
Milos25.5.2006, 22:27odpověď
Milos25.5.2006, 22:47odpověď
tomas houda26.5.2006, 00:35odpověď
to-mas26.5.2006, 09:00odpověď
Milan31.5.2006, 09:11odpověď
milan31.5.2006, 09:13odpověď
Jan Horyna27.6.2006, 13:52odpověď
Jan Prenosil7.10.2006, 19:40odpověď
xamo21.7.2006, 12:54odpověď
TopSoft15.8.2006, 21:36odpověď
zemekf7.9.2010, 09:36odpověď
kudlanka16.10.2006, 21:10odpověď
Lubošek10.12.2006, 00:03odpověď
fototurista12.9.2007, 12:36odpověď
Marin Velcev5.11.2007, 12:41odpověď
Petr Neugebauer2.5.2008, 14:09odpověď
zemekf7.9.2010, 09:53odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data


aktuální akce

aktuální články

bazar nabízí

 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace