motiv



hledej v článcích

New York City I.

První část reportáže z pobytu v New Yorku. V tomto díle se kromě základních informací podíváme na Midtown, Staten Island Ferry a Sochu svobody.

Tento cestopis jsem napsal asi v polovině srpna 2001. Zbývalo mi pouze rozhodnout se o výběru některých obrázků. Byl jsem pracovně zcela zaneprázdněn a tak jsem dokončení cestopisu odložil. Mezitím došlo k útoku na New York. Po úvaze jsem se rozhodl text neměnit, i když odstavec o WTC a WFC již neplatí. Psal jsem cestopis jako upomínku na místa, která se mi líbila a tomu odpovídá i nyní.

Měl jsem možnost strávit něco přes půl roku v tomto městě. Většinu volného času jsem se samozřejmě snažil využít k poznávání města a k fotografování. Velkou část mého pobytu bylo bohužel dosti studené a pošmourné počasí, přesto jsem toho nachodil hodně a protože New York je město velice fotogenické, spotřeboval jsem při tom hodně filmů. Když už jsem zmínil počasí, řekl bych, že klima v New Yorku je v průběhu roku v zásadě podobné tomu u nás kromě toho, že když se oteplí, obvykle současně výrazně stoupne vlhkost a cítíte se jako v prádelně. Vlhkost 95 % není výjimkou. V zimě bývá naopak dosti chladno, což trochu překvapí, protože z Evropy jsme zvyklí, že u moře bývají zimy mírné. Klima v New Yorku se ve srovnání například s Prahou liší ještě tím, že je tam čistý vzduch. Pokud nestojíte uprostřed silnice, je to opravdu cítit.

New York je největší město severní Ameriky. Dle loňského sčítání lidu žije ve městě New York přes 8 miliónů lidí a v tzv. metropolitní oblasti New York, zahrnující ostrov Long Island a část státu New Jersey, žije přes 21 miliónů lidí. Aby se jméno města odlišilo od jména státu používá se pro město někdy označení New York City nebo NYC. New York City tvoří pět městských částí neboli borrows - Manhattan, Brooklyn, Bronx, Queens a Staten Island, který je skutečně ostrovem v zálivu, kde ústí řeka Hudson do moře. Za "pravý" New York se však často považuje pouze Manhattan se svými mrakodrapy. Adresy v ostatních částech města se dokonce někdy píší spolu se zkratkou státu a směrovacím číslem jako kdyby šlo o samostatné město, třeba Brooklyn, NY 11238. Moje pracoviště i ubytování byly na Manhattanu, kde jsem také strávil většinu času. Kromě Queens jsem však navštívil i mnoho míst v ostatních borrows.

Doprava

Nejlepší způsob, jak se v New Yorku dostat kamkoliv je metrem. Poznámka: za tímto odkazem se nachází oficiální server městské dopravy. Nejužitečnější jsou na něm informace i o příměstských vlacích LIRR - Long Island Railroad a Metro North, což není metro, ale vlak jedoucí směrem na sever podél řeky Hudson a na severovýchod do státu Connecticut. Oba typy vlaků jsou zajímavé pro výlety za hranice města. Metro je rychlé, spolehlivé a dle mých zkušeností bezpečné. Má 25 tras a přibližně 470 stanic. Na většině hlavních tahů jezdí lokální a expresní vlaky. Lokální staví v každé stanici, zatímco expresní jenom v každé třetí nebo čtvrté. Při jízdě na delší vzdálenost se vyplatí přesednout do rychlejšího expresního vlaku a teprve poslední stanice dojet lokálním vlakem, pokud potřebujeme vystoupit ve stanici, kde expresní vlak nestaví. Aby expresní vlaky mohly předjíždět vlaky lokální, jsou v tunelu instalovány čtyři koleje - dvě pro lokální vlaky a dvě pro expresní. Metro bylo vybudováno poměrně jednoduchým způsobem, totiž byly vykopány jámy pod ulicemi, položeny koleje a jámy zakryty. Bylo to možné díky uspořádání většiny ulic do pravoúhlé sítě a terénu bez kopců. V okrajových částech města jezdí metro často na kovové konstrukci nad ulicí. Když čekáte na nadzemní stanici na vlak, cítíte jak se celá konstrukce chvěje pod projíždějícími vlaky. Mezi jednotlivými pražci obvykle nic není, neboli pokud spadnete do kolejiště, propadnete se dolů na ulici. Zvláštní zážitek je pak vlak jedoucí na nadzemní konstrukci po čerstvé sněhové nadílce, kdy podél celého vlaku srší jiskry jako ohňostroj.

Ve zrušené stanici metra v Brooklynu se nachází muzeum historie městské dopravy. Z Manhattanu se tam snadno dostanete pojedete-li metrem červenými linkami 2 nebo 3 do stanice Borough Hall a dojdete kousek pěšky. Počátek výstavby metra před více než 100 lety se pojí s trojicí firem IRT, BRT/BMT a IND. Každá z nich postavila jednu z prvních linek metra. A protože šlo o konkurenční firmy, každá z nich vydala svůj vlastní plánek znázorňující jen jejich vlastní linku. Takže pro přehled o celé síti metra bylo zapotřebí zkombinovat tři plánky. Každá firma měla samozřejmě svoje vlastní odlišné vagóny. To způsobilo problémy při pozdějším sloučení tras do jednotné sítě. Řada stanic musela být prodloužena a některé byly zrušeny. Potíž způsobila nástupiště některých stanic do oblouku, která vyhovovala vagónům s dveřmi na krajích, ale nikoliv vagónům majícím též dveře uprostřed, které se tak ocitly nad dírou do kolejiště. V dosud provozované stanici South Ferry (výstup k Staten Island Ferry a Liberty Island Ferry, viz dále) je tento problém vyřešen vyjížděcími kovovými deskami, které se vysunou z nástupiště ke dveřím. A vystoupit můžete pouze v prvních pěti vagónech.

Současné plánky metra již samozřejmě znázorňují všechny trasy včetně toho, ve kterých stanicích staví expresní vlaky. Vzhledem ke stáří metra v něm však stále probíhají opravy, které mají za následek výluky, většinou o víkendech. Ty se projevují tak, že normálně expresní vlaky jezdí jako lokální (což není takový problém), normálně lokální vlaky jezdí jako expresní (což je horší), jedou po jiné koleji nebo jinou trasou. Přes to dopravu metrem rozhodně doporučuji. Je bezkonkurenčně nejrychlejší, díky klimatizovaným vlakům můžete dýchat i v dopravní špičce (na rozdíl od pražského metra) a nikdy jsem neměl pocit, že by v metru hrozilo větší nebezpečí než kdekoliv na ulici. Platí se buď tokeny pro jednu jízdu, které se však dnes již málo používají nebo plastovou kartičkou Metrocard. Ta se prodává buď jako "unlimited" pro neomezené cestování po dobu jednoho týdne nebo měsíce nebo v provedení "pay-per-ride", kdy Vám pracovník v pokladně nebo automat nahraje na kartičku určitý počet jízd, které se pak při průchodu turniketem odečítají. Toto používá většina lidí. Jedna jízda stojí nyní $1.50 a za každých deset jízd Vám na kartičku nahrají jednu jízdu navíc, t.j. za $15 je 11 jízd. Použitou Metrocard lze znovu dobít. Automat na dobíjení Metrocard je dobrý způsob, jak získat "zlaté" dolarové mince pro případ, že byste je chtěli do sbírky a v obchodě jste žádnou nedostali. Občas ještě vrátí i starší kovový dolar "Susan Anthony", ale již málokdy. Při cestě lze jednou přestoupit z metra na autobus nebo z autobusu na metro do dvou hodin od první jízdy. Jízdu autobusy však nedoporučuji, jsou velmi pomalé. Jednak kvůli dopravním zácpám a jednak proto, že stanice jsou přibližně každé dva bloky, t.j. asi 120 metrů od sebe. Nastupovat se může pouze předními dveřmi a jeden cestující po druhém musí svoji Metrocard nechat přečíst automatem. Autobus se hrozně vleče.

Midtown a okolí

Midtown je, jak název napovídá, čtvrť přibližně uprostřed Manhattanu a vyznačuje se vysokým výskytem mrakodrapů. Ty jsou vlastně na Manhattanu soustředěny ve dvou místech - ve starší čtvrti Midtown a v modernějším jižním cípu Manhattanu u komplexu WTC/WFC (o něm bude řeč později). Midtown je čtvrť velmi rušná, tmavá (vzhledem k výšce domů jsou ulice relativně úzké) a ne moc příjemná na procházení. Z fotografického hlediska stojí určitě za pozornost výstup na Empire State Building, budova nádraží Grand Central Terminal, hned za ní bývalá budova společnosti Pan Am, nyní patřící pojišťovně Met Life a řada dalších budov méně známých jmen, většinou ošklivých, ale svým způsobem zajímavých tvarů a architektonických prvků. Budova Chrysler Building postavená ve stylu Art Deco v roce 1930 je velice zajímavá, ale bohužel nepřístupná. Má unikátní špici, nevím ale o žádném veřejně dostupném místě, ze kterého by se dala dobře vyfotit.

42. ulice vedoucí kolem Grand Central Terminal končí na východě u sídla OSN, jehož návštěvu doporučuji. Jednak v okolí jsou zajímavé budovy, kde lze udělat pár pěkných fotek a jednak návštěva jednacích sálů s průvodcem je velice poučná. Známá vysoká plochá budova je sekretariát, který není pro veřejnost přístupný. Jednací sály jsou v sousední nízké budově. Dovíte se například, jak se volí a jak zasedá Rada bezpečnosti, jak jsou uspořádána křesla v sále Valného shromáždění a celou řadu dalších zajímavých věcí. Dříve byla jednání přístupná veřejnosti. Nyní jsou však již z bezpečnostních důvodů neveřejná. Vlajky všech členských států před areálem bývají často stažené. Každý stožár má svoji vlastní skříňku pro uložení vlajky. Teprve na třetí pokus se mi je povedlo vyfotit.

Půjdete-li 42. ulicí naopak na druhou stranu, t.j. na západ, dojdete na Times Square. Ve skutečnosti nejde o žádné náměstí nýbrž o křižovatku několika ulic s chaoticky uspořádanými domy, jejichž většinu stěn pokrývají hýřivé barevné reklamní neony. Bombastičnost reklam zakrývajících několik pater budov je těžko napodobitelná. Uprostřed "náměstí" je náborová stanice amerických ozbrojených sil.

Kde je ráj fotografů, přesněji fanoušků fotografické techniky? Určitě v BH Photo Video v New Yorku. Obchod zabírá celý blok mezi 33. a 34. ulicí na 9. avenue. Lze tam dojít od Empire State Bulding po 33. ulici směrem na západ nebo pojedete-li metrem, pak je nejlépe vystoupit na 34. ulici tras A, C a E. Tato stanice je však dostupná podchodem i z 34. ulice na trasách 1, 2 a 3 (stejné jméno, ale jiná stanice). Směrem na západ od stanice projdete kolem budovy hlavní pošty a jste tam. Chcete si vyzkoušet Canon EF 600mm f/4 L IS USM, Hasselblad 903SWC nebo Linhof 4x5? Žádný problém. Co není k dispozici přímo v prodejně, objedná prodavač z terminálu a do dvou minut zboží přijede po jezdícím pásu ze skladu. V obchodě je řada oddělení, když se někde rozhodnete něco koupit, prodavač vloží zboží do košíku a ten napojí na lanovku. Ta projíždí celým obchodem až k pokladnám. Košíky jezdí i výtahem nahoru a dolů a větve lanovky se kříží. Téměř všichni prodavači jsou Židé s typickými copánky, vousy a klobouky. Obchod má proto také zavřeno v sobotu a v pátek odpoledne. V neděli je otevřeno. Další doporučovaný fotoobchod v New Yorku bývá Adorama, uvnitř je ale obchod mnohem menší a na první pohled ani zdaleka nedosahuje úrovně BH.

Říká-li vám něco pěstitel orchidejí a slavný detektiv Nero Wolfe v podání spisovatele Rexe Stouta, udělejte od BH pár kroků na sever. Zde je totiž 35. ulice, odkud, jak známo, Nero Wolfe jen nerad vycházel ze svého brownstone, neboli domu z hnědého pískovcového kamene. Ve skutečnosti je tato ulice tmavá, plná ošklivých vysokých domů a není zde žádný brownstone. Pěkné brownstowny lze nalézt například mezi Broadway a Central Parkem kolem 95. ulice.

I když Vám Nero Wolfe nic neříká, stejně není úplně špatný nápad vydat se od BH směrem na sever a později zabočit do postranních ulic. Je to sice oblast bez turistických atrakci, se změtí obyčejných ošklivých domů, ale podle mně je právě tato neuspořádanost zvláštním způsobem fotogenická. A jsou zde domy s ukázkově lakovanými fasádami. Nemohu si vzpomenout, že bych někde v New Yorku viděl dům, který by měl omítku, z vnějšku nebo zevnitř. Pokud materiál fasády vyžaduje povrchovou úpravu, používá se k tomu účelu nátěr silnou vrstvou pololesklé barvy. Odstín je většinou nevýrazný, béžovohnědý apod. Někdy ale i tmavě zelený, vínový nebo černý. Jiný kraj, jiné zvyky, ale stále mám určitý pocit, že omítka k domu patří. Z toho co jsem měl možnost vidět jinde v Americe jsem nabyl dojmu, že jde zřejmě o široce rozšířený způsob úpravy zdí.

Na západním konci 45. ulice kotví loď ve které se nachází Intrepid Sea-Air-Space Museum. Z fotografického hlediska mně ale muzeum zklamalo. Většina exponátů je uvnitř v umělém světle a celkově jsem měl pocit, že je obtížné najít atraktivní záběry.

Staten Island Ferry

Pojedete-li k Soše svobody, nejspíše vystoupíte ve stanici metra South Ferry a půjdete nějakých 100 metrů k pevnosti Fort Clinton, odkud lodě k soše odjíždí. Přímo od stanice metra ale odjíždí jiné lodě - na Staten Island. Ostrov je dnes již s pevninou spojen nejdelším newyorským mostem Verrazano Narrows (přes který se také běhá maratón), doporučuji však jet přívozem. Jednak proto, že vlastní návštěva ostrova není až tak moc zajímavá (v čekárně na loď budete lákáni plakáty například do botanické zahrady, je-li to vaše oblíbená zábava, pak doporučuji raději botanickou zahradu v Bronxu s velkými skleníky nebo další v Brooklynu, které jsou určitě hezčí), ale zejména proto, že jízda lodí je velice pěkný zážitek. Z lodě je vynikající výhled na mrakodrapy ve spodní části Manhattanu. Lepší, než z lodě k Soše svobody. Loď je zdarma! Pokocháte-li se dostatečně výhledem na Manhattan, můžete se zaposlouchat do produkce některého z muzikantů, kteří na lodi bývají. Cesta tam a zpět trvá 1 hodinu. Pokud byste snad přeci jen vystoupili na ostrov (na lodi obvykle zůstane houf turistů, kteří jedou "na otočku") a vydali se do vnitrozemí, nebudete možná věřit, že jste ještě v New Yorku. Dřevěné domky typické pro zbytek Ameriky jsou tak vzdálené mrakodrapům na Manhattanu a přesto stále na dohled.

Socha svobody

Při první návštěvě New Yorku mnoho lidí cítí neodolatelnou potřebu navštívit Sochu svobody. Jeden ze symbolů nejen New Yorku, ale celé Ameriky. Také jsem neodolal. Doporučuji vstát dříve a nalodit se na první ranní loď, která odjíždí v 8.30. Před přistáním na Liberty Island se přesuňte k východu z lodě a po přistání vyrazte rychle směrem k soše. Neuděláte-li to, bude vás to stát dlouhé čekání uvnitř sochy v zatuchlém vzduchu a horku. Během dne fronta trvá běžně 2 až 3 hodiny. Když se budete naloďovat kolem poledne, bývá už vršek sochy pro další návštěvníky uzavřen. Na prohlédnutí sochy z vnějšku budete mít čas při cestě zpět. A z vnějšku je socha skutečně impozantní. Na vstupu do sochy je rentgenová kontrola zavazadel a rámový detektor jako na letišti. Překvapilo mně, že rámový detektor odhalil jedinou kazetu kinofilmu v mé kapse. Po jejím vyjmutí byl spokojen. Prostor nahoře v koruně sochy je překvapivě malý. Pro fotku zevnitř je nezbytný širokáč, nejlépe 20 mm. Socha dříve sloužila jako maják. Původní svítící pochodeň s prosklenými okénky však byla v roce 1984 pro špatný technický stav nahrazena novou pochodní, která je již celokovová, bez okének. Původní pochodeň s popisem historie jejích úprav si lze prohlédnout ve vestibulu u východu ze sochy.

Než se loď vrátí zpět na Manhattan, zastaví ještě na ostrově Ellis Island. Ostrov byl po několik desítek let první zastávkou většiny přistěhovalců přicházejících do Ameriky. Zde byli úředně zkontrolováni a čekali na možnost odjet do vnitrozemí. Říká se, že polovina dnešních Američanů se ocitla v Americe přímo nebo nepřímo přes Ellis Island. Tedy buď sami, nebo častěji jejich rodiče či prarodiče, prošli přes zdejší přistěhovaleckou stanici. V hlavní budově je nyní muzeum přistěhovalectví, kde jsou zajímavé fotografie a celkově působící atmosféra. Krátkou návštěvu doporučuji. V muzeu je také strom jazyků - slova převzatá angličtinou z mnoha jazyků přistěhovalců. Robot Karla Čapka zde není.

Pokračování příště

Sven Ubik
http://www.sweb.cz/ubiks
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný

aktuální akce

aktuální články

bazar nabízí

 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace