motiv

Sigma 80-400mm f/4,5-5,6 EX OS APO

Zkušenosti z krátkého testování prvního third-party objektivu s optickým stabilizátorem.

Něco málo úvodem

Již delší dobu se zabývám poměrně intenzivně fotografováním zvířat ve volné přírodě. Každý, kdo tuto oblast fotografování zkusil, mi potvrdí, že jedním z nejtěžších úskalí je získání vhodné optiky s dlouhým ohniskem. Poměrně přijatelným kompromisem mezi technickými parametry a cenou je objektiv Canon 100-400mm f/4,5-5,6 IS L, který poskytuje ohnisko 400mm při přijatelné světelnosti 5,6. Jeho další výhodou je velmi dobře pracující optický stabilizátor obrazu. S ohledem na tyto klady jsem si jej posléze pořídil (z druhé ruky). Ovšem ani tento do jisté míry kompromisní objektiv není právě levný...

Proto mě velmi zaujala možnost získat na vyzkoušení nový produkt firmy Sigma, kterým je objektiv 80-400mm f/4,5-5,6 EX OS APO. Objektiv je svými parametry a zejména vestavěným optickým stabilizátorem velmi podobný mému Canonu 100-400, takže se nabízelo přímé srovnání.

Objektiv jsem testoval asi čtyři dny, během kterých jsem pořídil asi 350 snímků převážně digitálním Canonem EOS 10D, pro kontrolu chování v celém kinofilmovém poli jsem pak pořídil rovněž asi 20 snímků "klasickým" EOSem 100. Nemyslím si, že jsem za dobu testu objevil všechny klady a zápory, nicméně si myslím, že jsem získal řadu postřehů, které by mohly být případným zájemcům o koupi užitečné. Testy se týkají verze pro Canon, dá se ale předpokládat, že se verze pro Nikon chová totožně, pouze samozřejmě nemohu srovnávat s žádným objektivem Nikon VR. Nikonisty upozorňuji, že objektiv nemá clonový kroužek a plně pracuje jen s těly, která podporují tzv. G standard. Objektiv je dostupný i s bajonetem Sigma, příznivci Minolty a Pentaxu ale mají (alespoň prozatím) smůlu.

A ještě jedna poznámka na úvod - zjistíte, že na hodně místech testu se objevují komentáře typu "EF 100-400 má tuto vlastnost lepší" a méně pozorného čtenáře to může vést k názoru, že tato Sigma nestojí za moc. Uvědomte si ale prosím, že se srovnává s objektivem Canonu z prestižní řady L, která je patrně tím nejlepším (a nejdražším), co se dá koupit. Pro testovanou Sigmu je vlastně komplimentem již to, že pokládám toto srovnání vůbec za možné a podle mého názoru rozhodně obstála se ctí.

Mechanické provedení

Objektiv působí velmi solidním dojmem, důvěru budí i značná váha, která naznačuje, že konstrukce není nijak ošizená. Bohužel jsem ale záhy narazil na některé nectnosti.

Za největší problém pokládám řešení zoomu. Je řešeno otočným prstencem, což bych obecně pokládal za praktičtější řešení než "tahací" EF 100-400 IS. Bohužel ale zoom jde velice ztuha a v některých polohách vyžaduje opravdu velkou sílu. Navíc je zoomovací prstenec poměrně dost vepředu a v celkovém součtu musím říci, že přesné operativní zoomování s přístrojem u oka hraničí s nemožností. Je to skutečně nepříjemné. Při této tuhosti není divu, že zoom samovolně nevyjíždí v žádné poloze, ale asi bych to v této souvislosti nebral jako klad... Přepínač lock/unlock umožňuje "uzamknout" zoom v základní poloze 80mm. Ani toto není žádný zázrak ve srovnání s Canony IS L, které lze uzamknout v jakékoli poloze. Věc má navíc ještě jeden háček. Při změně ohniskové vzdálenosti se objektiv velmi podstatně prodlouží. Na tom by nebylo nic špatného, Canon 100-400 se prodlouží prakticky stejně. Problém je ale v tom, že u "tahacího" Canonu se vám automaticky posune více dopředu i ruka a proto je držení stále stabilní, zatímco u Sigmy potřebujete zůstat na prstenci změny ohniska či ostření a dopředu vysunutá přední část objektivu dost poruší vyvážení - viz obrázek. Není to vyložená tragédie, ale příjemné to také není. Co dodat - řešení změny ohniskové vzdálenosti je nejslabší stránka mechanické konstrukce tohoto objektivu, vše ostatní již budu hodnotit celkem kladně.

Sigma 80-400OS ve srovnání
s EF 100-400IS L.
Jak vidno, objektivy jsou v podstatě stejně velké.
Objektivy jsou v podstatě stejně velké i při ohnisku 400mm.
Všimněte si ale značné změny proporcí a relativní polohy zaostřovacího prstence.

Proti ostřícímu prstenci nemám námitky - chod a provedení jsou příjemné a jak bude uvedeno dále, má ruční ostření i jiné dobré vlastnosti. Objektiv má stupnici nastavené vzdálenosti. Přední čočka a držák filtru se při ostření neotáčí, použití polarizačního filtru nebo třeba efektového Cokinu je tedy bez problémů. Průměr závitu pro filtr je 77 milimetrů.

Dobře řešený je i přepínač AF-MF a volič režimů optického stabilizátoru. Tyto spínače jsou dokonce provedené možná o trochu lépe než u EF 100-400 IS L. Bohužel ale chybí spínač omezení rozsahu ostření.

Detail ovládacích prvků objektivu.

Jako prakticky všechny objektivy této velikosti je i tato Sigma vybavena otočným prstencem pro upevnění na stativ. Jeho provedení je slušné, lze ho otáčet a v případě potřeby snadno sejmout. Problém je ale v tom, že držák u Sigmy je až moc velký a při držení objektivu v ruce mi vadil. U EF 100-400 je držák o něco menší a tak může zůstat na objektivu trvale (opět je to vidět na obrázku). Nicméně nejde o nijak zásadní problém. Navíc má stativový držák jednu vtipnou možnost - lze na něj připevnit řemen pro nošení objektivu.

Podobně lze hodnotit i dodávanou bajonetovou sluneční clonu - není úplně nejlépe provedena, nicméně svůj účel jistě splní bez problémů. Sluneční clona nijak nebrání použití filtrů.

Čistě z hlediska provedení a estetického dojmu vypadá testovaný objektiv velmi dobře, dokonce spíš lépe než Canon. Myslím si ale, že při mém poměrně tvrdém zacházení by se povrchová úprava asi začala poměrně brzy odírat, zatímco šedý povrch Canonu L vydrží skoro vše. Vzhledem k dostupnému času na test ale toto samozřejmě nebylo možné nijak ověřit.

Ostření

Můj první dojem z automatického zaostřování byl dost depresivní. Nějak jsem před recenzí automaticky předpokládal, že objektiv bude vybaven ultrazvukovými HSM motory, které Sigma s úspěchem montuje do většiny objektivů EX řady. Proto mě dost zvuk motoru po prvním namáčknutí spouště téměř vylekal, ostření opravdu není právě nejtišší. Bohužel špičková není ani rychlost zaostřování, proti referenčnímu EF 100-400 je rozdíl opravdu výrazný. Vlastní fungování AF s EOSem 10D je ale zcela bezproblémové, objektiv ostří jak má a není nijak výrazně náchylný k "překmitávání". S analogovým EOSem 100 to bylo malinko diskutabilnější, při slabším osvětlení mi několikrát přístroj se Sigmou prostě nezaostřil, zatímco s identicky světelným EF 100-400 ano. Těžko hodnotit jednoznačně, ale může to být způsobeno odlišným chováním elektroniky v objektivu. V naprosté většině případů se ale testovaný objektiv choval zcela bezproblémově a zdá se, že často diskutované potíže s chováním čipů pro Canon, se Sigmě podařilo vyřešit. Je jen trochu škoda, že objektiv nemá omezovač ostření. Přepínač nastavující ostření v celém rozsahu anebo jen od cca šesti metrů do nekonečna je u objektivu s ohniskem až 400mm velmi užitečný.

Ještě zpět k rychlosti ostření. Ostření testované Sigmy není zase nějak extra pomalé! Zaostřovací motor sice není nejrychlejší, objektiv ale ostří zadní skupinou čoček (RF), což rychlosti naopak prospívá. Pokud tento objektiv přijde do ruky uživateli, který předtím používal nějakou levnou Sigmu 70-300 nebo nějaký ryze "amatérský" objektiv od Canonu, tak bude plně spokojen. Jenže špičkové výkony nejlepších objektivů jsou přeci jen někde trochu jinde a bohužel pokud si to osobně nevyzkoušíte, tak to plně nepochopíte. Toto píšu ze zcela osobní zkušenosti - mě také po přechodu od Pentaxu se Sigmou APO 70-210 připadalo ostření Tokiny AT-X 80-200mm f/2,8 na EOSu 10D skvěle rychlé. Jenže pak jsem si vyzkoušel originál Canon L série a nestačil jsem se divit. Testovaná Sigma 80-400 OS spadá vlastnostmi AF někam mezi zmíněnou Tokinu a špičkový Canon - při běžných situacích budete naprosto spokojeni, ale až posadíte zaostřovací bod na kormorána letícího proti vám, tak mnohdy přeci jen stačit nebude. To ale samozřejmě mnoha zájemcům nemusí vůbec vadit.

Co naopak vyžaduje velkou pochvalu je ruční ostření. Objektiv totiž poskytuje možnost manuálního ostření kdykoli bez přepínání, tedy obdobu funkce FTM u originálních objektivů Canon s Ring USM motory. Popravdě řečeno by mě docela zajímalo, jak to má Sigma vyřešeno, u objektivů Canon tato funkce vyplývá z principu kruhových USM motorů, u klasického motoru však musí být nějak chytře vyřešená spojka. Každopádně to ale funguje dobře. Přijatelné jsou i rozměry zaostřovacího prstence, příznivci ručního ostření budou jistě spokojeni.

Na tomto místě si neodpustím jedno rýpnutí do marketingu. Velmi sporné řešení přepínání AF a MF pomocí posuvného prstence, které se ovšem po přepnutí ještě musí (alespoň pro Canon) aktivovat přepnutím přepínače AF/MF na těle dostalo od Sigmy hrdý titul Dual Focus, jehož zkratka DF se dostala do názvů řady objektivů. Mnohem dokonalejší řešení, kterým je vybaven testovaný objektiv ale kupodivu nijak označeno není. Zajímavé...

Optický stabilizátor

Přirozeně hlavním tahákem objektivu Sigma 80-400 OS je optická stabilizace. Tuto funkci dosud nabízely pouze originální objektivy Canon IS (resp. Nikon VR pro SLR Nikon), Sigma se stává prvním third-party producentem, který tuto funkci zvládl.

Stabilizátor má dva režimy. Režim jedna provádí kompletní stabilizaci a je míněn pro statické snímky, režim dva stabilizuje pouze ve vertikální rovině, což je praktické pro snímky prováděné technikou sledování. Označení a funkce režimů je totožná jako u Canonu. Musím začít kritikou dodávaného českého návodu, ve kterém je u módu 2 uvedeno, že "detekuje i vertikální chvění kamery", což je naprostý nesmysl, podstata je naopak v tom, že detekuje pouze vertikální chvění. V anglickém originále je popis správný, bohužel ale k dodanému objektivu pro Canon EOS byl návod (český i cizojazyčný) určený pro Nikon, proto jsem se sice dočetl, že OS pracuje pouze s některými Nikony, bohužel mi však chyběla podobná informace pro Canon. Není to zcela nepodstatné, protože podle mých informací nejsou IS objektivy Canon plně kompatibilní s některými staršími EOSy a je pravděpodobné, že Sigma OS může mít podobná omezení. Nicméně s mými EOSy 100 a 10D se stabilizátor choval mravně a mohl jsem začít testovat.

Začal jsem snímkem zásuvky v kuchyni při ohnisku 400mm a čase cca 1/15s. Důvod tohoto snímku byl prostý - velmi podobný snímek jsem dělal i Canonem 100-400 IS a chtěl jsem srovnání. Jak vidno, stabilizace se opravdu projevila. Nicméně již na tomto testu je vidět, že se nesmí věřit v zázraky, přeci jen 1/15s s ohniskem 400mm je i na stabilizátor trochu moc.

Praktické testy jsem pak dělal v pražské zoo. Za extrémní pokus lze pokládat fotku damana skalního z nového pavilónu "Afrika zblízka". Pavilón je velmi tmavý a tak vyšla expozice při 1600 ISO na 1/10s při ohnisku cca 200mm. Fotka je celkem vzato k ničemu, již je příliš zašumělá a ani ostrost není dokonalá, ale bez stabilizátoru by snímek prostě nevznikl vůbec.

Více ze života je pak detail páva korunkatého při ohnisku 400mm focený 1/125s, tedy opět značně pod doporučovaný čas 1/f, tedy v tomto případě 1/400s. Snímky vydry a supa jsou na tom identicky, tedy 1/125s při 400mm. Tyto snímky pokládám za zcela přijatelné a použitelné.

Optický stabilizátor se s Canonem EOS10D choval při všech testech korektně - po namáčknutí spouště se spustí stabilizátory (je to slabě slyšet), asi 1,5 vteřiny po uvolnění spouště se stabilizace vypne. Hluk stabilizátoru není nijak tragický, nicméně je výraznější než u EF 100-400 IS, problém v tom ale nevidím. Trochu spornější bylo chování s EOSem 100. Většinou bylo vše v pořádku i zde, ale několikrát se mi obraz v hledáčku jakoby roztřepal (jako by se stabilizátor střídavě zapínal a vypínal). Nemám pro to spolehlivé vysvětlení, může jít i o vadu mého starého bazarového těla. Faktem ale je, že s objektivem Canon IS jsem toto nepozoroval.

Celkově se dá říci, že optický stabilizátor v testovaném objektivu je funkční a nezdá se mi nijak výrazně horší než stabilizátor v EF 100-400 IS L. I touto Sigmou lze fotografovat reálně minimálně s o dva stupně delšími časy než bez stabilizátoru, v nezbytném případě pak není nereálné zkusit dokonce časy ještě značně delší. K zahození není ani mód 2 pro režim sledování objektu. Z hlediska testu mohu Sigmě jen gratulovat - tato jistě náročná technologie jí funguje velmi dobře.

Závěrem si ale opět neodpustím jednu obecnou radu - nezapomínejte nikdy na to, že stabilizátor potlačuje chvění přístroje a ne fotografovaného objektu! Je to sice zdánlivá samozřejmost, ale za sebe musím přiznat, že když jsem si koupil EF 100-400 IS, tak mi v první chvíli počet neostrých snímků dokonce spíše stoupl - rychle jsem si zvykl na to, že třeba 1/125s se stabilizací udržím bez potíží a nějak jsem zapomněl, že se mi může pohnout focený objekt.

Optická kvalita

Zejména u teleobjektivů nejsem fanatikem MTF testů a podobných metod. Myslím si, že optická kvalita je sice důležitá, ale při ohniskové vzdálenosti 400mm už bude v praxi živé fotografie daleko důležitější než nepatrně větší rozlišovací schopnost to, jak přesně daný objektiv ostří, což zejména u pohybujících se objektů je často oříšek. Obrovský vliv má i roztřesení, zde právě může někdy dost pomoci stabilizátor. Ale přeci jen se pokusím mé dojmy z optické kvality stručně popsat.

Sigma 80-400 je i po optické stránce objektiv poněkud vyšší třídy. V konstrukci jsou použity hned tři členy z SLD (Special Low Dispersion) skla, zajímavé je že kromě dvou v přední skupině (což je celkem standardní řešení) je navíc jeden SLD člen i v zadní skupině čoček. To by mělo mít dobrý vliv na chromatickou aberaci. Dojem ze snímků v dobrém osvětlení je slušný - i při zcela otevřené cloně jsou ostré v celé ploše. To platí nejen pro ořízlý formát EOSu 10D, ale i pro kontrolní snímky z EOSu 100 - i tam mi ostrost v rozích připadala v pořádku. Ve srovnání s EF 100-400 L mi ale snímky připadaly o něco měkčí, zejména v protisvětle. Objektiv sice není v protisvětle nijak extrémně náchylný na vznik rušivých reflexů, nicméně jisté změkčení se projeví. S ohledem na počet čoček se není čemu divit. Vcelku ale nemám zásadní výhrady, je to slušný zoom vyšší třídy.

Celkové hodnocení

Když jsem poprvé vybalil objektiv určený pro recenzi z krabice, byl jsem hodně zaujat. Dokonce se musím doznat k tomu, že jsem v první chvíli upadl do jisté deprese z toho, že jsem nedlouho předtím zakoupil objektiv Canon 100-400 IS L, jehož cena byla i při koupi v bazaru znatelně vyšší než je cena této Sigmy nové se všemi zárukami. S ohledem na výborný první dojem mě pak testovaný objektiv poněkud zklamal. Vadí mi především ne právě nejrychlejší automatické ostření a skutečně dost mizerný chod zoomování. Ani jiné detaily nejsou rozhodně tak dotažené jako u Canonu.

Nicméně po dalších testech jsem tento kritický názor poněkud změnil. Sigma 80-400 OS má totiž i řadu dobrých vlastností. Na prvním místě je samozřejmě nesporně funkční optický stabilizátor obrazu, jemuž nemohu nic zásadního vytknout. Chválu zaslouží i možnost manuálního ostření bez komplikovaného přepínání, které je zcela rovnocenné funkci FTM u Canonu. Objektiv je řešen poměrně robustně, leccos naznačuje i to, že proti EF 100-400 IS L je o cca 200 gramů těžší, rozhodně nejde o nějaký "bakeliťák". Kladem je i dolní rozsah již od 80mm - při kombinaci tohoto objektivu s klasickým zoomem 28-70 nebude mít fotograf nijak velký nepokrytý úsek.

Optická kvalita je rovněž podle mého názoru přijatelná, i při zcela otevřené cloně je ostrost i v okrajích slušná. Nejde sice určitě o nejostřejší dlouhoohniskový zoom, který jsem měl v ruce, špatný ale v žádném případě není.

Dám-li na jednu misku vah výše zmíněné klady a zápory a na druhou misku pak cenu, pak musím objektiv Sigma EX 80-400mm f/4,5-5,6 APO OS označit za velmi zajímavý. Na trhu není v rozsahu cca 80-400mm mnoho konkurenčních produktů, s optickým stabilizátorem pak existuje jediný konkurent Canon 100-400 IS L. Konkurent od Canonu je sice proti testované Sigmě v mnoha ohledech lepší, jeho cena je ale v českých podmínkách skoro dvojnásobná. V absolutních číslech to dělá cca 72 tisíc proti 38 tisícům korun a to už je opravdu značný rozdíl.

Myslím si, že pro všechny zájemce o fotografii zvířat a další obory vyžadující dlouhá ohniska, kteří si nemohou Canon 100-400 IS L dovolit, představuje Sigma 80-400 OS velmi rozumnou alternativu.

Tomáš Hrubý
http://blog.fotozona.cz
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
Diskuse k článku
 ZOO
Hejl Josef19.5.2004, 12:19odpověď
thr19.5.2004, 12:48odpověď
cifra19.5.2004, 15:15odpověď
mk19.5.2004, 15:20odpověď
Ing. Jan Šafář25.5.2004, 08:49odpověď
indian19.5.2004, 17:50odpověď
thr21.5.2004, 15:51odpověď
Radio19.5.2004, 19:17odpověď
Vamp19.5.2004, 19:49odpověď
oukley20.5.2004, 10:24odpověď
thr21.5.2004, 15:55odpověď
koumes20.5.2004, 10:32odpověď
ildray20.5.2004, 12:09odpověď
PROfik20.5.2004, 16:23odpověď
MaJa22.5.2004, 00:39odpověď
Ing. Jan Šafář25.5.2004, 08:54odpověď
Jozef VARENYI15.6.2004, 10:02odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data


aktuální akce

aktuální články

bazar nabízí

 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace