Úvodník 8.4.2002

5 komentářů u „Úvodník 8.4.2002“

1. Vzpomínka na kamaráda.

   Obcas se tak sam pro sebe pri prohlizeni FotoGalerie na FotoPruvodci ptavam, kam se podel ten ci onen autor, ze jej uz dlouho nebylo ‘videt’. O to smutnejsi je zjisteni, ze je tomu tak proto, ze navzdy. Pavlovy komentare k mym fotografiim me vzdy potesily, jeho fotografie zpravidla rovnez tak. Mel jsem tu cest jej osobne poznat na zminovanem OA Revnice 2000. Byl to sympatak. Skoda, ze se s nim uz nikdo z nas nikdy nesetka. Ta definitivnost je desiva. A smutna zaroven.

   Odpovědět

2. Pavel

   Těžko říct. Pavla jsem nikdy neviděl ani jsem s ním nemluvil. Ale… projel jsem si téměř všechny zde nabízené odkazy a z nezaujatého hlediska bych si troufl tvrdit, že to byl veselej a vtipnej chlapík se kterým rozhodně nuda nebyla a jako takovej by možná místo smutnění radši přidal k dobru něco veselýho. Občas si tak člověk říká, jak by to asi vypadalo, kdyby nad ním přečasně víko doklaplo…? Hrdinsky si vždy říkám, “jen ať netruchlej, vrátit to nejde a ať vzpomínají jen na to dobrý.”
   Fotky má nádherný. Většinou, když vidím ta kvanta krásných fotek profesionálů i amatérů, mám chuť s focením přestat, protože ať dělám co dělám… určitě to zná spousta lidí. Pavel svými kritikami a komentáři většinou spíše pohladil a povzbudil. Díky těmto Pavlům dál fotím a snažím se na fotky koukat i jinak. Pavle… díky.

   Odpovědět

3. Jeste par vzpominek

   S Pavlem jsem se poprve potkala na prvni historicke fotovyprave fotopruvodce, kterou zminuje arnost. Vzhledem k tomu, jak se porad stehuju, tak link na moje fotky na strankach fotovypravy uz davno nefunguje, ale muzete se na ne podivat tady. Od te doby jsme se s Pavlem potkali prakticky pokazde, kdyz jsem zabloudila do Cech – na dalsich akcich, treba prave na nezapomenutelnem prvnim Open Air v Revnicich, a parkrat taky jen tak nahodou, v metru, jako treba zrovna loni v cervnu, kdyz jsem ho videla naposled. Jednou mi velmi ochotne pomohl, kdyz jsem se diky byrokracii na americke ambasade dostala do nesnazi. Vzdycky s nim byla legrace a v tomhle nasem volnem spolku patril k lidem, kteri jsou, jak se rika, “moje krevni skupina”, k tem, se kterymi si rozumim nejlepe. Zprava o jeho smrti me hodne sebrala. Jsem moc rada, ze mi jako vzpominka na vesele chvile, ktere jsme spolu uzili, zbyva tahle moje “zarucene pravdiva” reportaz z Open Air, ve ktere je jednim z hlavnich protagonistu.

   Odpovědět

4. Pavel byl fajn clovek

   Videla jsem ho vlastne jen na spolecnych fotoakcich a cetla jsem si jeho prispevky do fotofora.
   Zucastila jsem se take historicky prvni fotovypravy, kterou jsem tak trochu vyprovokovala. Nepocitam-li Radku, ktera se chystala stejne prijet do vlasti, byl Pavel jedinym mimoprazskym ucastnikem. Take prijel pomahat s instalaci fotek do Fotokuloaru. Nemusel, drzel partu.
   Nezazila jsem, ze by se rozcilil. Byl proste pohodar. Pusobil docela nenapadne, neupozornoval na sebe, ale jeho fotky byly vzdy necim zvlastni, v kladnem slova smyslu.
   
   Neda mi abych nevzpomnela, jak mluvil o sve zene, ze take foti, ze s obycejnou “padesatkou” vyfoti kdeco lepe, nez on. Neda mi abych se na chvili nevzila do pocitu, jak asi chybi sve rodine. Tam chybi jeste vic, nez tady na siti.
   Vzpominam, jak Jakub Kencl jednou rekl na foru: “Sakra lidi, aspon na vystavy a na pohrby bysme si meli chodit!” O tom Pavlove jsme ani nevedeli.
   Napadlo me, ze bychom mozna mohli zrealizovat to, co Pavel jednou chtel – kalendar z prispevku Fotogalerie. Asi to bylo tenkrat velke sousto a take jsme se nedokazaji moc dohodnout a sjednotit. Treba bychom to uz ted dokazali dotahnout do konce.

   Asi by o to nestal abychom smutnili, to by neodpovidalo jeho nature. Chtela jsem hlavne vyjadrit, ze lide jako on by tu s nami meli pobyt dele.

   Odpovědět

5. Jo, je pryc …

   Kdyz mi to Arnost poslal meilem, byl jsem z teto zpravy opravdu smutny. S Pavlem jsem se poznal uz ani nevim kdy, ale vzpominam si, jak jsme spolu s nim, Tomasem Hrubym a Honzou Bloudkem planovali v prazske hospudce Skanzen jiz zmineny kalendar z fotofora. Radcin Klaun byl prvni prispevek. Bohuzel vysoky rozpocet byl na prekazku a napad se nedotahl.
   Tehdy mi prozradil sve fotograficke tema, kterym doslova zil. Velmi jsem se tesil, az to dokonci. Bohuzel jeho “Jihoceskych babicek v satcich” se uz nikdy nedockame. Ta definitivnost je opravdu zdrcujici.
   stepan kovar

   Odpovědět