Na jihu Maďarska, pod úrodnými svahy pohoří Mecsek, nedaleko hranice s Chorvatskem, se nachází město zvané Pécs. Jeho český název – Pětikostelí – vychází z německého Fünfkirchen a podle názoru mnoha lidí je to po Budapešti nejpůvabnější město země. Ačkoliv je od moře daleko, má v sobě cosi z uvolněné atmosféry Středozemí. Kromě toho se pyšní mnoha skvělými galeriemi a muzei, velkolepou katedrálou, hodnotnou islámskou architekturou a římskými hrobkami, které jsou na seznamu UNESCO.
Území bylo osídleno již v době kamenné, první město zde založili Keltové a později Římané. V roce 1009 tu Král Štěpán ustanovil biskupské sídlo a ve 14. století se město známé jako Quinque Ecclesiae stalo významným univerzitním střediskem. (Tím je ostatně i dnes – nemalou část stošedesátitisícového obyvatelstva tvoří studenti, což městu dodává mladistvý a živý ráz.) Za turecké nadvlády (1543-1686) se jeho charakter podstatně změnil: maďarsko-německou populaci nahradili Turci a jejich balkánští poddaní.
| K nepřehlédnutelným dominantám města patří zejména ohromný čtyřvěžový dóm. Stojí za to projít se kolem něj v různou denní či noční dobu a vychutnat si pohled z různých úhlů. |
Po vyhnání dobyvatelů bylo Pětikostelí velmi zničeno, ze svých ztrát se však dokázalo postupně vzpamatovat především díky místnímu vinařství, produkci vyhlášeného porcelánu a objevu uhelných a uranových nalezišť. Zatímco kdysi prosperující doly jsou dnes již zavřeny, vinná réva se tu pěstuje i nadále. Najdete ji na pahorcích v okolí města. Roste tam i spousta jedlých kaštanů a mandloní, které na jaře překrásně kvetou. Jsou to oblíbená výletní místa, která kromě příjemných vůní a barev nabízejí i nádherné panoramatické výhledy. Ty vůbec nejlepší umožňuje rozhledna na televizní věži, která se tyčí na 530 metrů vysoké hoře Mišina. K jejímu vrcholku vede klikatá cesta lemována kamennými zídkami zahrádek a ovocných sadů, ve kterých lze najít i tak exotické stromy, jakými jsou například fíkovníky.
| Bývalá mešita paši Kasima Gáziho, kterou turečtí dobyvatelé postavili z kamene středověkého gotického kostela, je dnes opět katolickým chrámem |
Turecké památky v maďarském městě
|
| Mešita paši Hassana Jakovaliho je považována za nejzachovalejší tureckou památku v celé zemi. |
Většina turistických atrakcí města leží v historickém Belvárosu, na Szechéniho náměstí a v jeho okolí. Dominantou tohoto místa, na kterém prý v dobách turecké nadvlády parkovaly karavany velbloudů obtížených zbožím z Indie a Jemenu, je bývalá mešita paši Kasima Gáziho, kterou asijští dobyvatelé postavili z kamene středověkého gotického kostela.
Dnes je z ní opět katolický chrám a ačkoliv původní minaret nahradila v roce 1753 obyčejná věž, mnoho znaků islámské architektury je stále patrných.
Platí to zejména o charakteristických oknech, zvláštní výzdobě malovanými citáty z Koránu, klenutém interiéru nebo modlitebním výklenku, který je obrácen k saudskoarabské Mecce. Ve městě se nachází ještě jedna mešita, tentokráte kompletní i s původním minaretem. Postavili ji v 16. století, nese jméno paši Hassana Jakovaliho a je považována za nejzachovalejší tureckou památku v celé zemi. Nedaleko ní se nacházejí i zbytky tureckých lázní. Stopy exotické kultury východních podmanitelů je možné nalézt i ve zbytcích renesančního letohrádku z 16. století, který několik let sloužil jako klášter muslimského řádu dervišů. Tureckým poutním místem zůstal dodneška náhrobek mohamedánského světce Idrise Baby.
Od náboženství k umění
|
| Pécsská katedrála v bouři |
V dnešním Maďarsku již k islámu mnoho lidí netíhne, většina věřících se hlásí ke křesťanství. Nejslavnějším katolickým svatostánkem, který je skutečnou chloubou města, je ohromný čtyřvěžový dóm. Vévodí Chrámovému náměstí a od svého založení v 11. století byl již mnohokrát přestavován. Jeho současná podoba, která pochází z r. 1881, je novorománská, ale součástí je i bezmála 1000 let stará původní krypta nebo boční lodě ze 13. století. Interiér baziliky je překrásně zdobený, převládá zde modrá a zlatá barva. V létě se zde konají pravidelné koncerty chrámové hudby a slyšet katedrální varhany je skutečný zážitek. Katedrála stojí za to, abyste se kolem ní prošli v různou denní či noční dobu. Měnící se osvětlení a barva oblohy ovlivňuje i celkovou atmosféru a pocity návštěvníka, který si může vychutnat pohledy z různých úhlů. O tom, že je Pětikostelí skutečným rájem pro všechny milovníky umění a historie svědčí i řada galerií a muzeí. Jenom na Káptalanově ulici se jich nachází pět. V Zsolnayském muzeu mohou návštěvníci obdivovat rozsáhlou sbírku váz, kachlů a figurín z místní keramičky, která proslavila město po celé střední Evropě. V těsném sousedství se nachází Maďarská moderní galerie. Nedaleké Vasarelyho muzeum představuje díla malíře, který se zde v roce 1908 narodil, ale proslavil se především v New Yorku a Paříži. Dalšímu umělci, který sice z Maďarska pochází, ale většinu života strávil za jeho hranicemi, patří muzeum Endreho Nemese. Byl to surrealista, který udělal kariéru až ve Švédsku. Muzeum Ference Martyna oslavuje dílo malíře, který patřil k raným představitelům nefigurální malby.
| Interiér pécské baziliky je překrásně zdobený. V Pětikostelí se v létě konají pravidelné koncerty chrámové hudby. Oblíbené jsou zejména ty varhanní. |
Uzamčená láska
|
| K obdivovaným památkám architektury patří i budova místní pošty. |
O ulici jižněji se nachází muzeum věnované tvorbě proslulého Kosztky Tivadara Csontváryho. Narodil se ve stejném roce jako Vincent Van Gogh a jeho umělecká kariéra byla, podobně jako u holandského mistra, ovlivněna duševní chorobou. Velkorozměrná plátna nejznámějšího maďarského představitele romantismu, symbolismu a expresionismu nabyla na ceně až po jeho smrti. Říká se, že když Csontváryho pařížskou výstavu navštívil Picasso, strávil v galerii hodinu o samotě a pak poznamenal: „Nevěděl jsem, že v tomto století vedle mě existoval ještě jeden velký malíř.“ Někteří znalci dodávají, že pokud by měl turista navštívit v Pětikostelí pouze jediné místo, mělo by to být právě Csontváryho muzeum. Procházka ulicí Janus Pannonius, na které muzeum leží, potěší i ty, kteří netouží po návštěvě „profláklých“ uměleckých skvostů a památek, protože chtějí poznat něco, o čem se ve většině turistických průvodců nepíše. Na cestě, která vede od Szechéniho náměstí k Dómu, se nacházejí dva nepřehlédnutelné ploty, jejichž železné tyče jsou obsypány stovkami visacích zámků.
Malých, středních, velkých, luxusních, i těch nejlevnějších. Nezasvěcený pozorovatel by je mohl považovat za reklamní poutač specializovaného železářství, avšak bližší ohledání a rozhovor s místními prozradí mnohem romantičtější pozadí zvláštní tradice. Na většině zámků se totiž nacházejí dvě jména. Mužské a ženské. Zatímco některá jsou profesionálně vyryta, jiná jsou napsána fixou či polepena samolepkou. Na ty nejmenší se vejdou pouhé iniciály spojené znamínkem plus.
| Stovky visacích zámků symbolizují věrnou lásku |
Babička, která si přivydělává k důchodu prodejem květin |
Mnohé zámky již rezivějí a spoustu jmen z nich již setřel čas. Stejně jako v životě vztahů, jejichž jsou zámky symbolem. Přicházejí je sem věšet zamilované páry, které po uzamčení odhazují klíč, na znamení lásky a toho, že již nechtějí být s nikým jiným.
