Mám unikátní optické schéma a nezaměnitelný vzhled rozpoznatelný již zdálky a na první pohled. Mám neuvěřitelně komplikovanou konstrukci proslavenou vrtošivostí. Jsem portrétní virtuóz skromně dlící ve stínech, schopnostmi však velikášsky čnící nad mnohými. Jsem Unar. Portrait Unar.
Nepravidelný seriál o velkoformátové fotografii přináší Jiří Zouhar z webu Negativ na cestách
To si tak jednou u Bauš-end-Lombů sedli s tím, že by bylo fajn zatnout tipec portrétním tripletím objektivům od TTH, jež poměrně úspěšně již od roku 1898 otravovaly život konkurenci.
- Pod kryptickým označením TTH se neskrývá nic jiného než slovutný anglický Taylor, Taylor & Hobson. Nesmrtelný věhlas si fy. získala především portrétní řadou Cooke s volitelnou mírou změkčení obrazu. Každému pánu i kmánu, ženě i dítěti jsou známy především řady Series II (f3.5 – f4.5) a VI (f5.6) s charakteristickým ovladačem změkčení (soft-focusu), který připomínal boxery na ruku. Odtud neformální a zažitá přezdívka Knuckler. Šlo o jedny z prvních anastigmatů s proměnlivou mírou difuze a po dalších padesát let se staly integrální součástí portrétní fotografie. A mimochodem způsobily, že každá firma chtěla mít svého Knucklera.
A zachtělo se tak i B&L. Ve spolupráci s německým Zeissem, se kterým byli BFF, si vykasali rukávy a l.p. 1904 ukuli Unar. Ale ne tak hrr! Minulost je spletitější.
Konstrukci typu Unar vypočítal u Zeissů roku 1899 Dr. Rudolph, a šlo o nelepené čtyřčočkové anastigmatické schéma, tedy o čočku víc než měl sousedovic Triplet. Koncepce se však záhy přežila a ukázalo se, že nesplňuje požadavky své doby. Původní Unar (tehdy ještě bez přídomku Portrait a volitelného SF) se ještě chvíli klepal v předsmrtných křečích, než mu roku 1902 zatlouk poslední hřebík do rakve Zeiss se zbrusu novým Tessarem. Respektive opět Dr. Rudolph, kulišák jeden.
- Tessar (z řeckého τέσσερα; téssera — čtyři) má také čtyři čočky, ale poslední dvě jsou tmeleny v doublet. I když je ze schématu jasně vidět, že jde o blízký příbuzenský vztah a jeden z druhého vychází, ukázal se Tessar jako nadanější dítko, které měl Zeiss radši. Unar prohrál a z Tessaru se stal jeden z úhelných kamenů optiky.
- Jo a jen tak mimochodem, všechny společnosti stále existují a fungují. Bausch & Lomb vyrábí kontaktní čočky (takže vlastně pořád objektivy, jen na oči), Taylor Hobson metrologické přístroje, odštěpený Cooke Optics high-end objektivy (historie spolupráce je spletitá a na jindy. Každopádně pořád koketují i se soft-focusem, viz Cooke PS645) a Zeiss se pořád vrtá ve všem možným.
Eh, a co tedy ten rok 1904? Stejně jako Gandalf Šedý bojoval v dolech Morie proti Tessaru, sváděl Unar Mosazný na pellenorských optických polích bitvu s Balrogem. Nebo tak nějak. Každopádně Unar i Gandalf padli, aby se mohli vrátit silnější než kdy předtím — jako Gandalf Bílý a Portrait Unar!
- Za fénixovským znovuzrozením Unaru trochu vyčůraně stojí Zeiss. Nejdřív byl Unar. Ten vzali, trochu ho pokroutili a bum, byl tu Tessar. Ale byla by škoda nesvézt se ještě trochu na vlně popularity měkkých portrétních skel! Unaří konstrukce se oprášila, přidal se difuzor, trochu se to zvenku počochnilo a voilà — vznikl Portrait Unar. Nejde tedy o nic jiného než původní schéma, jen se využilo nedokonalostí konstrukce a z toho co dříve vadilo, byla rázem přednost. Už tehdy frčela marketingová oddělení na plný obrátky!
A teď k samotné kuriózní konstrukci. Ta obsahuje lamelový clonový mechanismus, rack & pinion systém i posuvník na ovládání soft-focusu. Hlavní tubus se skládá hned z několika menších, které do sebe pomocí různých vnitřních helicoidů a otvorů zapadají jako matrjošky a vše je navzájem propojené. A zapadají PŘESNĚ — stačí aby se o yoktometr hnul jen jeden z tubusů, které jsou pospojované šroubečky velkými asi jako křížky na internetových reklamách, a sesere se to jako SSSR. Jo a nestačí to dát dohromady, chcete to mít taky přesně zkalibrovaný žejo, aby clonová stupnice nezačínala třeba v půlce. Pokus/omyl. GLHF.
K ničemu z toho se nedá příliš dostat a pokud zcela přesně nevíte co děláte, zajděte si se džbánkem, čeká vás předlouhej večer. Možností sestavení je tady asi jako v Rubikově kostce, ale správnej je jen jedinej, což jsem si osobně ověřil. Po asi čtyřech hodinách, co jsem říkal věci ze kterých muselo kravám v okolí zkysnout všecko mlíko, sem to dal nakonec se slzami v očích dohromady. Zbyl mi teda jeden šroubeček, ale rozhodl jsem se že šlo o kurvítko.
- Pohyblivé tubusy v šasi skýtají jeden chyták — frikci. Unary bývají běžně při pohybu rack & pinion systému a ostatních stupnic dosti tuhé. Spousta lidí nabyde dojmu že by to chtělo trošku promastit, a začnou to tam mazat špekem. Na vině je však tření. Spousta tubusů + spousta velké plochy = spousta frikce. Takže jen odstranit nečistoty a smířit se s tím, že to prostě nikdy nebude jezdit jako jamajskej bob.
- Vlastně jsou tu dva chytáky. Tím druhým je legendárně zdiskreditovaná clona. Lamely jsou vyrobené z celulózy, která byla křehká a nepříliš trvanlivá — netrvalo dlouho a lamely prostě uhnily. Fertig. A ty co se nerozpadly svépomocí, byly napadeny Kutilem domácím a pod bohulibou záminkou vyčištění (viz třeba odstavec výše) s nevědomou hrůzou v očích rozpuštěny. Proto je drtivá většina Unarů bez lamel a můžete si leda tak točit clonovým kroužkem. No ale kdo by to vlastně clonil, že! Oni se vás prostě jen snažili donutit fotit na plnou díru a užít si ty bokehy a charaktery. Aha!
- Abych byl fér, Bausch & Lomb na to byl expert nejen u Unarů. Týkalo se to v menší míře i petzvalů a jiných modelů té doby. Pokud tedy najdete kousek s intaktní clonou, jsou dvě možnosti — buď jste vyhráli ve Sportce a radši se na tu clonu ani křivě nedívejte, nebo jde o novější renovaci (která je extra drahá. Extra². Takže ji rovněž ušetřete zlovolných pohledů).
Ať jenom nepyskuju, tak na chválení je tu všechno ostatní. Objektiv je skvěle dílensky zpracovaný (aby ne, když šlo o výkladní skříň B&L a něco, co mělo konkurovat TTH), a clona i volič SF se pohybují se svistotem a zpětnou vazbou, která pohladí po pindíku (ne nepodobnou typickému “fouknutí” u Knuckleru, způsobeného unikajícím vzduchem). Clonové okruží se nachází blíže přírubě a difuzor značený 1-4 je před clonou, kdy jednička je nejostřejší a čtyřka nejrozpitější.
- Potěšující je také to, že jde objektiv závitem našroubovat na přírubu Hermagis Eidoscopu No.1. To sice zajímá asi tak 0,0042 ‰ lidí, ale když vám příruba chybí a shodou okolností máte jedničkový Eido…
Největší a nejnápadnější cizokrajností jsou však táhla. Oba voliče jsou opatřeny nezaměnitelnými jezdci s dírkami po obou stranách, kteří sloužili k protažení lanka a nastavení intenzity zpoza aparátu tak, aby fotograf nemusel v ateliéru spouštět oči z matnice a přecházet dopředu. Geniální a kdovíjak použitelné — vzhledem k výše zmíněné frikci pojezdů aby to ovládal Gustav Frištenský. Ale na diagramu to vypadá fakt dobře!
- Jediné další objektivy nesoucí stejná táhla patří k portrétní řadě A f4, petzvalům od B&L a vysokorychlostní řadě B f2.2. Je-li mi známo, nikde jinde je nenajdete.
- Řada Portrait Unar vznikla ve čtyřech velikostech: 10″, 12″, 14¾” a 18″ f4.5. Největší se objevuje i v oficiálních katalozích pouze sporadicky. Kromě v tomto článku propírané varianty vznikla i nástupnická revize s přepracovaným designem postrádajícím děrované posouvací bazmeky a vzhledem se blížící nástupnickému designovému jazyku například Plastigmatů — tj. okružím s dvojitě šrafovanými drahami.
U přiložených dobových záznamů si můžete povšimnout jakýchsi kódových označení připomínajících hláskovací abecedy, které se liší dle řady a ohniska — Xiar, Ximar, Xilet ad. Není to žádný rumunský zaklínadlo, ale běžná součást tehdejších materiálů — telegrafické kódy.
Na přelomu 19. a 20. století, když si vašnosta objednával objektivy přes půl světa, posílal to telegrafem. A protože telegrafní společnosti účtovaly za každý znak nebo slovo, používali výrobci krátké, jednoznačné kódy místo rozepisování “Bausch & Lomb — Zeiss Portrait Unar, Series 1b, 380mm f4.5″.” Stačilo Ximat a bylo jasný, o co jde. Výrobci měli ke kódům tabulky v katalozích, aby to bylo pro zákazníky blbuvzdorný. Některý firmy (Zeiss, Voigtländer, Ross ad.) si dokonce registrovaly celé telegrafické slovníky, aby jejich zakázky byly jednoznačný a nikdo to nepopletl. Tuhle vedle si můžete prohlédnout katalogy Voigtländeru, který se v tom obzvlášť rochnil.
Podání objektivu nepříliš vybočuje z charakteru jiných podobných skel této ligy, a chová se jako typický anastigmat. Při nejnižší míře soft-focusu je na plně otevřenou clonu sklíčko příjemně portrétně ostré a tak akorát kontrastní. Jakmile byť jen homeopaticky přicloníte, ostrobřitost strmě stoupá a díky konstrukci s plochým zorným polem pěkně poportrétujete i skupinky.
- Ve zkratce: objektivy s korekcí pro ploché zorné pole (flat-field) méně ohýbají perspektivu snímku a obraz má menší tendenci zakřivovat se ke krajům — celé zorné pole je ostré a prokreslené v jedné rovině. Velmi se hodí pro focení více lidí naráz a je životně důležité třeba u technické fotografie.
- Objektivy se zakřiveným zorným polem (curve-field) typicky nechají vyniknout střed snímku — čím dále od něj, tím prudší je spád ostrosti a tím těžší okraje i s pomocí clony proostřit. Toto chování je typické pro petzvaly a starou meniskovou optiku. Obzvláště se hodí pro charakterní portrétovou fotografii či výtvarnější žánry, kde není třeba dosáhnout co nejvěrnější reprodukce reality.
Toužíte-li zvyšovat míru sofťákovosti, račte mít i trénované oko. Projev difuze spadá do kategorie něžný a citlivý, a ani na nejvyšší pětikvalt nečekejte nějaké vyměklé odvázanosti. Neberte to však jako negativum — podobný projev je u této noblesní skelné kategorie zcela běžný a je tak akorát na zjemnění pleti a vyhlazení vyrýsovaných rysů (rysů ve tváři, ne Rysů lesních ani Rysů horských, pozn. red.).
Avšak ještě neházejte Unary do smetí a flinty do žita, milí měkkýši, svěřím se vám s jedním podpultovým tipem. Odšroubujete-li zadní čočku od zbytku objektivu a použijete ji samostatně, dostanete překvapivě hardcore měkkej objektiv, podáním nikoli nepodobnej třeba Kodak Portraitu. Nebude úplně triviální ho adaptovat, protože závit s přírubou je blíže tělu ještě před zadní soustavou, ale se špetkou rukodělného umu (jehož se třeba mě želbohu pramálo dostává) se s Unarem posunete na úplně novou úroveň. Jistě, bude vám scházet clona, volič SF i sluneční clona, ale vytvoříte si něco jako Oscar Zwierzina Plasticca nebo Kronar/Kronarette — a můžete začít malovat. Jak vidíte, Unar je kromobyčejně nefádní sklíčko zdárně mísící obvyklost s neotřelostí a zemitost se snivostí. No a až na vás někdo vysype dotazy typu “Chceš dělat portrét? Krajinku, snad akt? A bude to ostrý, naturální, měkký, piktorialistický? Hodně přicloněný, málo, středně?”, odpověď je — “ANO!”
