motiv

související linky


hledej v článcích

Blanes

Nalodili jsme se na pražské Florenci do autobusu MAN (otázka pro nekonzervativní lingvisty: dalo by se místo nalodili napsat naautobusili?!) a vyjeli. Lilo jako z konve (ostatně tak se počasí chová právě teď, když píšu tuto reportáž nebo co z toho vlastně vznikne…).

Všechno bylo jako obvykle - nejvíc pršelo během zastávek, všem se nejvíc chtělo na záchod deset minut po odjezdu z parkoviště, na Rozvadově jsme dlouho čekali, starší paní neuměly manipulovat s klimatizačními výdechy a vynadaly za to svým manželům, Pavlíku, nechceš řízek?, nebylo kam dát nohy, šmarjá Heleno, já si zapomněla opalovací krém!, prostě Češi na cestách.

Sotva jsme vjeli v Německu na dálnici, usnul jsem. Když jsem se probudil, autobus míjel nádherné vinice a já si dal (na protest proti tomu, že si to nemůžu vyfotit) plechovkové pivo Gal z pivovaru Svitavy. Docela to šlo. Cesta poměrně příjemně ubíhala. Na německo-francouzské ani na francouzsko-španělské hranici se nestavělo. Dále jsme cestou viděli: větrné elektrárny, továrnu Peugeot ve městě Mulhouse, vlak TGV, benzínové pumpy, domy a domky, pole, zvířata, lidi, skály, rovinu, řeky a rybníky, dálniční parkoviště a auta, déšť, potom hlavně tmu a sem tam světlo. Líbila se mi ropná rafinérie v Lyonu a šlehající plameny, ale jinak se to nelíbilo nikomu. (Proč?)

Musím chtě nechtě udělat reklamu firmě Wrigley´s, protože mě jejich žvýkačky Airwaves zachránily od společenského znemožnění a pověsti špindíry - ráno jsme zastavili na první španělském parkovišti a já si uvědomil, že můj zubní kartáček je v kufru a kufr v zavazadlovém prostoru. Šel jsem nenápadně stranou a posnídal jsem 4 žvýkačky (má vůbec cenu si čistit zuby???).

Pláž v Blanes
Hlavní pláž v Blanes
Rozednilo se a uviděli jsme vysoké španělské hory a za chvíli konečně také moře. Ve městečku Roses jsme vysadili několik lidí a odjeli dále na jih. Když jsme kousek za okresním městem Girona odbočili z dálnice, zůstal náš bus bezmocně stát v dlouhé koloně. Po půl hodině jsme se zase rozjeli po úzké klikaté silničce a v jedné serpentině jsme spatřili policejní auto, sanitku, rozbitou motorku a člověka přikrytého prostěradlem… No, nezačínalo to nejlíp. Než jsme ale přes letoviska Lloret de mar a Tossa de mar přijeli do Blanes, skoro jsme na motorku zapomněli.

Než uklidili pokoje, šli se skoro všichni projít (zavazadla jsme nechali v recepci - no, snad to nikdo nešlohne...). Delegátka Marcela nám předtím ještě sdělila, že je všude spousta směnáren a že vyměnit moje italské liry (pozůstatek jiné cesty) nebude žádný problém. Směnárny byly ve městě celkem dvě (byla sobota a banky zavřené), jedna měla zavřeno a druhá zase neměnila liry. Byl jsem totální sociál, ale zatím jsem tvrdě prohlašoval, že ty marky fakt měnit nebudu. Pláž vypadala lákavě, voda taky a kdo nemá peníze, zbytečně neutrácí, tak jsem se zas uklidnil, vyfotil přístav a po chvíli jsme se vrátili do hotelu Costa Brava, který měl být naším improvizovaným domovem. Po ubytování a zcela nutné sprše jsme se vydali na pláž a konečně se vrhli do krásně klidného modrého moře. Jo, bylo snad ještě lepší, něž jsem si ho cestou představoval!

Pláž Svaté Anny
Pláž Svaté Anny
Zatímco se všichni koupou, věnujme se teď také nějakým serióznějším informacím: Blanes má k dispozici celkem 4,5 km pláží, s jednou výjimkou je na nich písek (pouze Punta Santa Anna na útesech za přístavem je pokryta oblázky), za 400 peset (100 peset = cca 22 Kč) si můžete na celý den vypůjčit lehátko nebo slunečník (což jsme nedělali, protože když je vedro, tak se jde do vody, ne?!). Na plážích jsou sprchy, záchody a opravdu hodně nenápadní plavčíci, kteří by toho asi moc nezachránili (za celou dobu jsem viděl jen jednoho). Ale asi to všechno funguje tak jak má, protože hlavní pláže jsou každoročně vyznamenávány modrou vlajkou, která v celé Evropě označuje místa s opravdu kvalitním plážovým servisem.

Cestovní kanceláře nabízejí prostřednictvím svých delegátů různé zájezdy a akce v místě ubytování - zájezd do Barcelony (3500 pts), na Montserrat (3500 pts), nákupní zájezd do Andorry (4500 pts - tuhle akci jsem nějak nepochopil a nebyl jsem sám: máte ujet za den 600 km, uvidíte obchody a určitě neušetříte 4500…!), návštěvu ranče (3800 pts; jízda na koních a večeře + víno v ceně) atd. Nejlepší se nám zdál (a nejen proto, že byl nejlevnější) výlet lodí podél pobřeží Costa Brava s českým průvodcem a po návratu do Blanes návštěva botanické zahrady. To vše za lidových 1800 peset, tudíž byl zájezd v mžiku plně obsazen. Platit se může jakoukoli měnou, snad kromě ruských rublů a ukrajinských hřiven...

Pohled z hradu San Joan
Pohled z hradu San Joan
Dominantou Blanes je hrad San Joan postavený na stejnojmenném kopci, jenž se zvedá z moře přímo u přístavu. Kopec má 169 m, ale vzhledem k tomu, že stoupá přímo z moře, je to pořádný stoupák - pro návštěvu je nutno zvolit nějaký ne úplně horký den nebo vyjít okamžitě po snídani. Základy hradu byly postaveny ve 13. století a hlídková věž pochází ze 16. století, sice se na ni nesmí, ale i tak je z hradu skvělý výhled. Při pohledu ze San Joanu každého jistě upoutá skála, která je asi 100 metrů v moři přímo proti hlavnímu náměstí Plaça Catylunya - jmenuje se Sa Palomera a je to jakýsi hraniční bod mezi skalnatou a rozeklanou částí pobřeží zvanou Costa Brava a mezi převážně písečnou a rovnou Costa Maresma, která se táhne až k Barceloně. Takže máte v Blanes jedinečnou šanci si ráno cestou z hotelu říct: "Tak co dneska, Máňo? Půjdeme na Costu Bravu nebo na Costu Maresmu?". Tedy - mezi námi - ono je to úplně jedno, ale ten přímo cimrmanovský pocit (srovnejte s "Výpravou na severní pól"…)! Na skálu se dá velmi pohodlně vyjít a zvláště v noci je z ní krásný výhled na Blanes.

Každé pondělí se v přístavu koná rybářská burza - samozřejmě se rybáři snaží dobře prodat a kupci chtějí zase zaplatit co možná nejmíň, takže je to pěkná "smlouvačka". Celé to můžete coby neplatící návštěvník sledovat z ochozu, který vám v hale zajišťuje jednak dobrý rozhled a jednak také osobní bezpečnost, kdyby se náhodou rybáři a kupci nějak nepohodli...

Podařilo se nám objevit dva supermarkety - "MASO" na hlavní ulici kousek od náměstí a "Maxxor", který je asi 100 metrů od hotelu Costa Brava. Maxxor líp vypadá a MASO je o něco levnější, tak si můžete vybrat, čemu dáte přednost. Pro orientaci - jedenapůllitrová láhev vody přijde asi na 60 peset a osmilitrový kanystr na 200, víno či sangria v krabici stojí 150 a víc, bageta asi 100 a stejně tolik i sušenky. Vše ostatní zjistíte na místě, ale vězte, že ve Španělsku není nijak tragicky draho a ve srovnání se sousední Francií je tam dokonce komicky levno...

Botanická zahrada
Botanická zahrada
Botanická zahrada se jmenuje "Mar i Murtra", vstupné stojí 350 peset (stojí to fakt za to!) a zahradu najdete podle šipek - je to na kopečku nad přístavem, odkud se také odbočuje na San Joan. K zahradě jezdí jakýsi bizarní dopravní prostředek vzniklý zkřížením autobusu a náklaďáku (začíná na náměstí Plaça Catalunya a vypadá … hm …zvláštně). V zahradě volně bez jakýchkoli skleníků rostou rostliny snad z celého světa. Rozdělení je geografické, podle oblastí - od místních rostlin až třeba po Japonsko. Pokud chcete vidět skutečné maxi- nebo megakaktusy, zamiřte do sekce "México". V této zahradě jsem poprvé v životě viděl, jak roste bambus a jak kvete agáve (prý jednou za 100 let). Ale já nejsem žádný botanik, takže mě za všeho nejvíc nadchnul výhled na moře. Zahrada je svou zadní částí rozložena na skalách asi 30 metrů nad mořem a na okrajích skály jsou různé vyhlídky. Moře je všude ve Španělsku až na výjimky skutečně čisté, pod botanickou zahradou však bylo přímo superčisté. Nechtělo se mi odejít. Ale musel jsem.

Zápory? Hlavně to, že Španělé v noci asi nespí, místo toho se prohánějí úzkými ulicemi na neskutečně hlučných skútrech a mopedech. Ale zvyknete si, zvyknete si i na to, že popeláři jezdí denně buď v půl šesté ráno, nebo o půlnoci, když chcete spát (když je teplo, nebudete přece mít zavřená okna!). Směnárna mi nakonec ty liry vážně nevyměnila a obsluha se navíc tvářila, že nenávidí všechny Italy (peníze jsem nakonec vyměnil v recepci hotelu s minimální ztrátou, ale s maximálním klidem). Taky jsem si spálil nos a levou nohu, ale za to si můžu sám. Asi.

Noční Blanes
Noční Blanes
Stala se mi taková "veselá příhoda z natáčení" nebo spíš z focení - poslední večer jsme chodili po Blanes a já si chtěl udělat nějaké noční snímky, kromě jiného jsem si také chtěl vyfotografovat fontánu na jednom náměstí. Nasadil jsem na OM správný objektiv a připevnil aparát na stativ. Změřil jsem expozici expozimetrem a nastavil ji. Připravil jsem si drátěnou spoušť, natáhl závěrku a … fontána zhasla a vodotrysk přestal stříkat! Výbavu jsem zase pokorně složil, neboť co jiného zbývalo? Takže upozorňuji, že fontány v Blanes se vypínají přesně ve 23:00. Opravdu na minutu...

Více historických a turistických informací a také několik fotografií najdete na webové stránce věnované Blanes.

Snímky byly pořízeny manuální zrcadlovkou Olympus OM 2000 (objektivy Zuiko 50 mm f/1,8, Zuiko 35-70 mm f/3,5-4,8 a Vivitar 70-150 mm f/3,8) a automatickou zrcadlovkou Olympus IS 100 (objektiv 28-110 mm f/4,5-5,6) na materiály Agfa HDC Plus 100 a Konica Centuria 100 a 200. Fotografie zpracovány technologií Agfa DIMAX.

Milan Sýkora
http://www.milansykora.net
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný

aktuální akce

aktuální články

bazar nabízí

 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace