Druhé začátečníkovo desatero aneb Poprvé fotografujeme

Druhé ze “začátečnických desater” přináší pravidla (či návrhy pravidel), kterými je dobré (nikoli však samozřejmě závazně nutné) se řídit při pořizování prvních fotografií.

V minulém díle jsme se seznámili s tím, jak zacházet s filmy a přístroji, kde je kupovat, nechat opravit atd. Podle jednoho z pravidel minulého desatera bychom si měli umět vybrat film. Dle návodu k použití přístroje založte film do kamery (pokud je třeba manuálně nastavit citlivost filmu, nezapomeňte na to!!!) a pojďme fotografovat…

1.

Pro první snímky je dobré se vypravit někam, kde to znáte a kam se popřípadě (kdyby náhodou žádný snímek nevyšel…) můžete bez větších problémů vrátit. Je lepší, pokud alespoň zpočátku fotografujete v typických světelných podmínkách (tedy ne např. v dešti nebo v noci…), protože se pak snáze odhalují chyby, kterých jste se dopustili.

Opět opakuji – pokud si ještě nejste docela jisti v ovládání přístroje, vezměte s sebou návod.

2.

Než stisknete spoušť, vždy si uvědomte, co je hlavním motivem snímku. Tento motiv se snažte oddělit od všeho ostatního, aby i divákovi, který s vámi nefotografoval, bylo jasné, co jste vlastně chtěli vyfotografovat.

3.

Snažte se, aby hlavní motiv snímku byl vždy dostatečně velký, co největší. Speciálně to platí o snímcích osob – tolik známé snímky z rodinných alb, na nichž se před obrovskou budovou kdesi v rohu krčí miniatruní postava, jsou příkladem nemístného šetření. Chcete-li si např. vyfotografovat kamaráda a oblíbenou stavbu, pořiďte 2 snímky. Musí být zkrátka poznat, co je oním hlavním motivem…

Máte-li zoom, nastavte ho tak, aby hlavní motiv vyplnil většinu snímku. Nemáte-li zoom, snažte se k motivu dostat co nejblíž.

4.

Zaostřujte přímo na hlavní motiv snímku. Pokud fotografujete osobu nebo zvíře, ostřete vždy na oči.

5.

Některé typy hledáčků svádí k tomu, aby hlavní motiv byl uprostřed snímku, protože právě středem hledáčkového pole se (zpravidla) zaostřuje. Středová kompozice však není vždy vhodná, spíše se dá říci, že je vhodná jen v menšině případů. Mnohem zajímavěji působí, když je hlavní motiv umístěn mimo střed obrazu.
Tedy: nezapomeňte poté, co zaostříte, posunout přístroj tak, aby se hlavní motiv dostal mimo střed (u autofokusových přístrojů držte napůl stisknutou spoušť, jinak přístroj přeostří).

Stejně tak se snažte, aby obzor (nebo jiná výrazná linie) nevedl přesně polovinou snímku. Lepší je dodržovat tzv. třetinové pravidlo, kdy je na snímku např. 1/3 země a 2/3 nebe nebo naopak.

6.

Velkou pozornost věnujte měření expozice. Měří se expozimetrem. Ten může být buď vestavěn v přístroji (u některých kompaktů o něm ani nemusíme vědět), nebo to může být samostatná “krabička”. Jakékoli tabulky nemohou expozimetr nahradit; zejména pak ne v netypických světelných podmínkách.

Máte-li na přístroji automatický režim, používejte ho nejméně do té doby, dokud nebudete vědět, v jakých světelných podmínkách selhává (snímky proti světlu apod.). Teprve pak se věnujte korekcím, jiným režimům měření a dalším pokročilým funkcím (o těch ale někdy jindy).

Expoziční hodnoty jsou dvě – clona a čas. Správný poměr clony a času určuje, jak snímek dopadne. Proto je dobré si expoziční údaje každého snímku zapisovat. Clona reguluje množství světla procházejícího skrze objektiv (čím je clonové číslo větší, tím méně světla prochází objektivem) a nastavuje se buď kroužkem na objektivu nebo na těle fotoaparátu; je v určitém vztahu k expozičnímu času, což je doba, po kterou je závěrka otevřená a dopadá na film světlo.
Se zvětšujícím se clonovým číslem projde méně světla a musí se prodlužovat expoziční čas. Čas se vyjadřuje ve zlomcích sekundy (je-li na ovladači napsáno “125”, znamená to 1/125s apod.); čím je tedy číslo větší, tím kratší je čas.

Z ruky“, tedy bez stativu či jiné opory přístroje, lze udržet čas maximálně zhruba jedna děleno ohniskovou vzdáleností objektivu. V žádném případě není dobré překračovat 1/30s (na přístroji “30”).

7.

Máte-li na přístroji tzv. kreativní režimy, používejte je. Pokud takový přístroj nemáte, snažte se řídit tímto:

  • pro pohybující se předměty (které nechcete mít rozmazané) nastavte co možná nejkratší čas (tj. co největší číslo) a odpovídající clonu (číslo bude relativně malé) – toto nastavení odpovídá kreativnímu režimu sport

  • pro snímky krajiny, popř. architektury nastavte clonu v horní polovině rozsahu stupnice, tedy 8 a více (snímek bude ostrý od objektivu až po nekonečno); přístroj doplní čas (nebo nastavíte čas změřený expozimetrem) – toto nastavení odpovídá kreativnímu režimu krajina

  • fotografujete-li portrét nebo cokoli, kde chcete mít rozostřené pozadí a zvýraznit tak hlavní objekt snímku, nastavte clonu malou (cca 4), aby pozadí nebylo rušivě ostré; správný čas zase buď doplní přístroj nebo my dle expozimetru – toto nastavení odpovídá kreativnímu režimu portrét

8.

Pro snímky s bleskem je dobré vědět zhruba toto:

  • každý blesk má určitý dosah, který se mění s citlivostí použitého filmu (údaje jsou vždy v návodu); základní hodnotou je směrné číslo, které se dle normy vztahuje k filmu 100 ASA

  • s “normálním” bleskem nelze fotografovat ani příliš blízké ani příliš vzdálené objekty (domy apod.)

  • nemá-li blesk automatiku, je nutno vědět, jakou clonu pro jakou vzdálenost nastavit; přímo na blesku bývá tabulka

  • tzv. synchronizační čas je nejkratší možná doba (delší časy je možno používat), kdy lze blesk použít

  • je-li blesk či přístroj vybaven funkcí korekce jevu červených očí, používejte ji; lepší je redukce pomocí série předzáblesků

  • nemá-li blesk redukci červených očí, požádejte v rámci možností fotografovanou osobu, ať se na pár vteřin zahledí přímo do žárovky či jiného světelného zdroje – pomáhá to

9.

Nepouštějte se do žádných experimentů. Napřed je nutné ovládat základy, podobně jako např. v matematice se musí postupovat od jednoduššího ke složitějšímu. Náhodné či zcela nepředvídatelné výsledky jsou k ničemu, protože pokud nevíte, jak jste k nim došli, nemůžete je zopakovat.

10.

Film dejte vždy co nejdříve vyvolat. Mluvte pak o fotografiích s lidmi, kteří fotografují dlouho. Mluvte o fotografii i s lidmi, kteří nefotografují vůbec (někdy jsou jejich postřehy nezatížené teorií ani praxí docela dobrým vodítkem).


A pak … 1 – 10 … celé znovu … znovu … a … znovu.

Opět – jako v předchozím díle – není nutné se všech pravidel bezmyšlenkovitě držet. Pokud se vám něco bude zdát zbytečné nebo prostě “divné”, vyzkoušejte si pravý opak. Možná z toho vzniknou dobré snímky, ale bude to spíš dílo náhody (některé náhody jsou totiž i šťastné). Je ale nutné, ostatně jako u čehokoli jiného, vědět, proč to či ono dělám, popř. proč to či ono dělat nebudu.

Desatera nekončí, spíše naopak. Ještě je toho hodně.

Tak zatím.

2 komentáře u „Druhé začátečníkovo desatero aneb Poprvé fotografujeme“

  1. pokračujte děkuji

    Právě si vybírám fotoaparát a chci začít fotografovat.Vůbec nic neznám a vítám vaše články a budu čekat na další.Děkuji Vám

    Odpovědět
  2. sport

    No nevim. Fotit sport lze sice i pomoci priority zaverky, ale pak se muze stat, ze vam vyjdou nekter snimky moc tmave. Samozrejme dle zakona schvalnosti budou jinak povedene. Osobne pouzivam spis prioritu clony (co nejnizsi cislo), sleduju, jak vychazeji casy a kdyz se dostanou pod 1/400 tak zvysim iso.

    Odpovědět

Napsat komentář