Typický Walesan dob dřívějších trávil týden v uhelném dole, v sobotu hrál rugby, v neděli navštívil kostel a po volných večerech zpíval v cor meibion, neboli mužském pěveckém sboru.
|
| Ženský pěvecký sbor na Eisteddfod |
|
| Frank Davis soutěží ve zpěvu waleských písní na festivalu Eisteddfod |
Nostalgie však už není to co bývala; těžební průmysl se zhroutil, popularitu rugby zastiňuje „obyčejný“ fotbal a na modlitbu dnes nezbývá čas. Možná i proto zpívali nějakou dobu bardové – keltští pěvci – poněkud zastřenými hlasy. Pečlivě střežená tradice waleského bardství je však každoročně připomínána při festivalu zvaném Eisteddfod.
Tento jazykolomný název v sobě skrývá pojmenování pro slavnostní shromáždění waleských pěvců a básníků. Tradice vznikla již ve 12. století a původně se jednalo o soutěže muzikantů, zvláště harfeníků, a básníků, až s postupem času se vyvinuly a připojily další hudební, literární a oratorní formy. V 17. století tradice Eisteddfod upadala v zapomnění a přežívala jen v podobě neformálních sešlostí veršotepců a impromptu básníků. Múza bardského veršování však waleské horníky a farmáře neopustila ani v období hospodářských těžkostí a tradice Eisteddfod se začala pomalu obnovovat.
|
|
|
Novodobý, tzv. Národní Eisteddfod znovuožil v 19. století a od té doby se každoročně koná střídavě v jižním a severním Walesu. Z původních neobřadných setkání se vyvinuly dnes již velkolepé akce doplněné o nejrůznější soutěže a udílení cen v hudbě, próze, dramatu a umění. Vyhlášení vítězného básníka a jeho inaugurace nadále zůstávají klimaxem festivalu a přitahují waleskou komunitu i turisty z celého světa.
|
| Příprava jeviště pro festival |
Oficiálním jazykem festivalu je samozřejmě waleština a spoléhat zde na angličtinu je přinejmenším odvážné. U vchodu naštěstí dostávám sluchátka s elektronickým tlumočníkem a pouze když přiznám, že jsem Čech, hovoří se mnou lidé anglicky, ovšem s velmi výrazným, tvrdým přízvukem.
Přestože waleská historie byla poznamenána tvrdým matriarchátem, bardství bylo dlouhou dobu pouze mužskou záležitostí. Teprve po 140 letech novodobého festivalu, shodou okolností právě v den mojí návštěvy, se podařilo usednout na křeslo Národního Eisteddfod ženě. Matka tří dětí, 37-letá Mererid Hopwoodová zvítězila za velkého ohlasu obecenstva s pochmurnou básní líčící život ženy po smrti dítěte.
Příště: Kamenná pýcha
Všechny fotografie byly pořízeny systémem Nikon (tělo FM2n + objektivy 20/2.8, 35/2, 50/1.4 nebo 105/2.8) na filmy Fuji (Veliva, Superia) a Kodak 400CN. Skenováno na Nikon Coolscan 4000.
Pekne!
Moc pěkný fotky!