Některé objektivy za sebou mají tajemnější minulost než jiné. To je i případ tohoto Dallmeyeru, který byl dle korunky vyražené na těle vyroben pro RAF, neboli britské královské letectvo a sloužil pro špionážní a letecké snímkování během druhé světové války.
Nepravidelný seriál o velkoformátové fotografii přináší Jiří Zouhar z webu Negativ na cestách
Objektivů pro letecké snímkování bylo mnoho. Hodně mnoho. Některé společnosti přecházely na jejich produkci v časech potřeby i z jiných, spřízněných oborů (kupříkladu z výroby dalekohledů – případ třeba britského Aldisu) nebo se na ně přeorientovaly z produkce pro komerční sféru (ať už zcela nebo zčásti – Dallmeyer, Wray, Ross, TTH, Burke & James ad.). Vyráběly se i licenčně a sekali to jako Baťa cvičky – nestíhalo se a signování bylo velmi volnomyšlenkářské nebo téměř žádné – poznaly se jen dle čísla, symbolů nebo malých odlišností. Nebo taky nepoznaly.
- Na šasi se nacházelo kde co – vyražená korunka, jeden ze symbolů britské RAF.
- Nebo v případě Dallmeyeru v různých stylech a kombinacích stylizované „J.H.D“, akronym zakladatele, Johna Henryho Dallmeyera. V kroužku, bez teček, jak to zrovna přišlo pod ruku…
- Nebo také (či navíc) kód ve formátu AM 14A/XXX-X, kde „AM“ znamenalo „Air Ministry“, 14A první půle čísla kontraktu, a za troj až čtyř-místná ikska dosadíte zbytek smluvního kódu. U Dallmeyeru seděla poslední čísla s kódem konkrétního dílu letadla, na které byl objektiv osazen. Většinou Spitfire a později de Havilland Mosquito.
- Některé kousky měly extra symbol – W↑D. Značila se tak jejich příslušnost k War Department.
- Během války Dallmeyer navíc vyvinul a začal postupně aplikovat svůj vlastní systém nanášení antireflexních vrstev, pojmenovaný Dallcoat. Šmakuláda z fluoridu hořečnatého (MgF₂) se začala na objektivech objevovat s koncem války a občas ji prozrazovala písmena „DC.“
- A aby toho nebylo málo, sériová čísla začínala dvěma písmeny, která často sloužila jako jediné vodítko k identifikaci výrobce. „UU“ patřilo Dallmeyeru, „TT“ TTH, „VV“ Rossovi, „No.“ či „EE“ Aldisu a „NOC“ pak National Optical Company, dceřinné společnosti TTH soustředící se na výrobu válečné optiky.
Nic z výše uvedeného nenavazuje na běžné značení v dobách míru, což v kombinaci ze dne na den se měnících stylů a řad, uspěchaného (ne)vedení záznamů a celkově chaotického humbuku kolkolem dalo vzniknout rozmanité plejádě stylů a vzhledů připomínajících jakousi bulharskou konstantu, které se můžete věnovat za dlouhých a osamělých zimních večerů. Takže co víme o Serracu výše? Že byl vyroben mezi lety 1939-1945. Finito.
Jak říkám, typů bylo hodně moc mnoho (Pentac, Serrac, Rareac, Dalrac, Dallac, Dalmac, Perfac… Uf) – ale asi nejběžnějším snímkovacím objektivem byl světelný Dallmeyer Pentac, 200mm (8″) f2.9. Šlo o jakous-takous nápodobu slavného amerického Kodaku Aero Ektar 178mm f2.5. a tvrdí se, že každý Spitfire nesl dva – po jednom na každém křídle (více na diagramech níže).
Ohnisko 360mm (14″) pak zastupoval zejména Dallmeyer, verze o 500mm (20″) byla v rajónu Aldisu a Tlustou Bertu, obludu o impozantních 900mm (36″), nesl na svých bedrech Wray. Ale nic není vytesáno do kamene – všichni dělali všechno, montovali pátý před devátý a válečná mašinérie nepřála důslednosti.
Dallmeyer v temných časech Evropy a potažmo Anglie činil něco, co se zdá být optikou (hehe) dneška snad až nemyslitelně Artušovské – netříštil své výrobní kapacity v bezbřehé honbě za mamonem (byť tratný určitě nebyl) tím, že by dodával zároveň armádě i komerční sféře. Místo toho napnul síly, soustředil se na dodávky vlasti a její obyvatele pravidelně povzbuzoval. Na řádcích níže (zhusta pocházejících z vynikajícího zdroje zde) naleznete úryvky z dobového tisku včetně mého pokusu o tematicky věrné překlady:
„In total war it is impossible to have tanks and cars, guns and lawnmowers, aeroplanes and furniture… Dallmeyers are engaged in the battle of the facto ries, so you won’t expect to be able to buy Dallmeyer lenses.“
„V totální válce není možné mít tanky a auta, děla a sekačky, letadla a nábytek… Dallmeyer se účastní bitvy továren, takže nečekejte, že si budete moci koupit naše objektivy.“
Dokonce vznikl i chytlavý akrostich:
„D on’t be impatient.“
„L enses by Dallmeyer may not be available at the moment.“
„E ngland needs their help.“
„Y our personal requirements must necessarily take second place.“
„E veryone’s sacrifice helps the war effort.“
„R eward will come with peace – when production once again gets going.“
„D očkáte se – válka si žádá trpělivost.“
„L eckdy objektivy nejsou, neboť výroba slouží vlasti.“
„E nglický průmysl teď nepracuje pro fotografy, ale pro vojáky.“
„Y psilon? Stojí tu za symbol. I vy teď ustupte stranou.“
„E vropa hoří a každý obětuje své.“
„R ozum i odměna přijdou s mírem – vydržte!“
V předvánočních časech let 1939-1944 fabrika pravidelně vypouštěla do inzertního éteru optimistické zkazky o brzkém konci války – až se konečně trefila. V zářijovém Trade Bulletin magazínu z roku 1945 vyšel mj. půlstránkový inzerát s hmatatelně úlevným a všeříkajícím nadpisem „MÍR.“
“The door is now unlocked, and Dallmeyer lenses will soon be once more available for distribution by the photographic and cinematographic dealer.”
„Dveře jsou nyní odemčeny a objektivy Dallmeyer budou brzy opět dostupné k distribuci prostřednictvím prodejců fotografické a filmové techniky.“
No to jsem se zase rozepsal – papír snese všechno, teď už ale oklikou zpět k focení: pro tyto snímkovací účely se používala vysokosvětelná optika s co největším pokryvem, aby se dala vyfotit co nejrozlehlejší plocha i za nepříznivých světelných podmínek. Objektivy se připevňovaly do spodní části letadla (no kam taky jinam žejo) a kombinace veličin světelnosti + ohniska + pokryvu měla za následek jednu společnou vlastnost – všecko to byly obrovský a těžký krávy. Často se párovaly s obřími závěrkami a automatickými podavači filmu, který se pak vyvolával po kilometrech. Na velikost nebo váhu se tu fakt nehrálo.
- Filmy se používaly v různých rozměrech – ať už jednotlivě nebo v pásech – a byly podobné spíše technickým filmům používaným pro kopírovací a vědecké účely. Požadavkem bývala vysoká jemnost (tzv. čáry na milimetr – lpm), ostrost a zvýšený kontrast. Výjimkou nebylo ani používání speciálních vývojek atp. – na normální focení to úplně nebylo.
- LPM, neboli „lines per milimeter“, neboli čáry na milimetr, je důležitá hodnota popisující rozlišovací schopnost objektivu a média. Čím více, tím lépe – pokud jsou vaše zimní večery stále příliš dlouhé, doporučuji pročíst odkazy tu, tu nebo tu. Tů tů.
Podle toho jak tento můj konkrétní Serrac vypadá, špiónoval a snímkoval ozlomkrk (nebo ho možná britští letci shazovali z letadla, když jim došly pumy). Nicméně i přesto, že se ve svém dlouhém životě očividně hodně proletěl (haha), je v naprostém pořádku – navrch fuj, vespod huj!
- Zvláštností je minimální clona f16, což je na velkoformátové objektivy poměrně malá hodnota a některé, převážně starší krajinářské objektivy, na této světelnosti sotva začínaly. Pro letecké fotografování byla holt důležitější světelnost, takže se obvykle příliš neclonilo.
- Jo a pozor, aktualizace!! Léta jsem žil v bláhovém domnění, že jsem nosil stejně jako Spitfire na svých bedrech Serrac o světelnosti f4.5, ale pak jsem si náhodou všimnul, že jsem debil a mám asi méně běžnou verzi f5.6. Krom té jedné stopy světelnosti je rozdíl velmi pravděpodobně pranijaký, ale je to každopádně další střípek do mozaiky důkazů, že jsem já osobně zmatenej i v dobách míru a pokoje.
Určitě by mohl vyprávět – jakých nebeských klání se zúčastnil? Které bitvy byl svědkem? Koho vyfotil a komu spadl na hlavu? Nebo klame tělem a strávil dekády ve sklepě u brambor, kam ho pohodil provianťák? Jedno však vím určitě – vzal sem ho na procházku a pofotili jsme si – tentokrát však proti svému zvyku fotil odspoda nahoru. Protisvětlo mu vůbec nechutná, ale jinak mu to šlo pořád dobře, dědkovi.
