motiv

Máte svojí ENTROPU?

21.1.2009 - chose - Osobnosti
Chodíme jen po povrchu, nebo se umíme ponořit?

Není asi už jediný Čech sledující zprávy, který by nevěděl o našem posledním evropském „průšvihu“. Tento článek nechce hájit nebo odsuzovat Davida Černého, ani jeho dílo. Polemika bude spíše o tom, zda se zajímáme o svůj svět a zda k němu vztahujeme naše fotografické „umění“, chceme li svou tvorbu tak nazvat.


Projekt byl za poslední týden kritizován i chválen už v řadě komentářů. Proč se k němu tedy vyjadřuji ještě na stránkách Paladixu? Proto - že jeho hodnocení je téměř v každém z komentářů pouze politické, případně morální. Projekt je:
  • chválen/zatracován - za to, že je pobuřující a politicky nekorektní
  • chválen/zatracován - za to, že byl vytvořen mystifikačně (rozuměj lživě) a nedodržel smluvní zadání

Minimum komentářů se při tom věnuje jeho hodnocení z hlediska uměleckého. Můj pocit přitom je, že obě výše zmíněná kritéria se sice umělecké výpovědi jakéhokoli díla také dotýkají - nicméně omezeně. Umění má jednak rozbouřit stojaté vody establishmentu (jinými slovy zaujmout!) a jednak (a to především) přinášet nějaké poselství, nejlépe obecně sdělitelné. Entropa evidentně na diváka působí, ale jak to je s tím poselstvím?

Od počátku Entropu vnímám hlavně jako výzvu a uměleckou paralelu (nejen) k našemu začínajícímu předsednictví EU. Tak o tom přece všechna média píší! Proto ji chápu jako signál ostatním zemím – „Takhle pokrouceně Vás my Češi vidíme. Mějte z toho srandu, nebo se zlobte, ale my jsme prostě takhle nadutí, předsudkovití a slepí, tak až s námi budete jednat, pamatujte na to. (A taky se mrkněte kolem sebe – nejste nám náhodou v tomhle trošku podobní?)“

A tak, jak od minulého týdne přemýšlím o tomhle „podvedeném“ dílku, přemýšlím i o jeho poselství v mém vlastním "uměleckém" životě. Jak otevřený jsem svým sousedům, jak se zajímám o to, jací skutečně jsou, jak hledám u nich inspiraci a jak moc zůstávám v zajetí jednoduchých klišé? Už zase – říkáte si – je nekonkrétní jak ukecaný Vondra. Dobrá, povím Vám teď stručně, jak je to s mým vnímáním fotografů nejbližších, z našeho "klubu".

Pavla Polu jsem poprvé spatřil začátkem roku 2002, dlouho ho uctíval jako "hybatele úžasného serveru", abych ho záhy začal považovat za podprůměrného amatéra se zájmem o techniku spíš než o fotografii. Čtyři roky jsem v něm viděl hledače pixelů, než jsem objevil jeho skutečné fotografie, které obdivuji dodnes.

Jakuba Kencla jsem potkal v roce 2002 na noční procházce pražskou ZOO a po krátkém období obdivu na něj roky pohlížel skrz prsty kvůli počtu zbytečných "cvaků", jimiž zaplňuje svou webovou galerii. "Fotograf přeci musí zkrotit svůj výběr!" - ale není to Jakubova věc? Mě má zůstat obdiv - třeba k Masopustu.

Zdeňka Tichého jsem pěkných pár let virtuálně okukoval na Fotoprůvodci, a když jsem ho pak poznal, můj respekt jenom rostl. Jak tenhle chlap to jenom dělá? Nicméně po letech mi hřebínek narostl, a od té doby pravidelně kritizuju jeho „digitální nedokonalost“ černobílých snímků. I to je ale klišé. Poslední výstavy mi ukazují opak.

Bitovoda jsem poznal roku 2003, když mi na fotopivu ukazoval totálně rozmazané, zrnité snímky pracujících slečen z okolí Karlova mostu. Jo – řekl jsem si neomylně hned v začátku: „Tenhle cvakal, ten mě tedy nikdy ničím neohromí. A dnes marně kopíruji jeho černo-šedo-bílou škálu.

Petr Jiskra mlčí. A já jsem jeho první FOTOpivní sérii na téma Cesty nepochopil. Nudila mě. Letos jsem podle jeho vzoru začal fotografii studovat. Ve škole. Hmm, tak fotografie tohohle pána mě nudila. Asi proto mám jednu jeho nudnou krajinu doma na zdi.

Michal Krause sám sebe často definuje jako fotografa, který má rád „pouze“ fotografii zacílenou na diváka, líbivou a srozumitelnou. A já jsem dlouho tuhle definici považoval za omluvu, jíž se brání případnému nařčení, že není dostatečně umělecky vyhraněný. Ovšem každý z nás se učí, a tak jsem záhy „nalezl víc“.

Nevím jak Vám - mě Entropa něco přinesla. Připomněla mi, že nejsme dokonalí. A proto děkuju každému (i Davidu Černému), kdo předsudky v nás bourá a kdo nám říká – dívejme se, a nesuďme prvním pohledem. 

A jak Vám se líbí – jako fotografům – ENTROPA? Je to umění, nebo paskvil?

P.S.: Na závěr mi došlo rovněž to, že celý článek se dal napsat v zásadě jedním odstavcem. Vrátím se v něm k onomu nepodařenému vyjádření našich charakterů z úvodu slovem "předsudkovití". Taky vás naštvalo jaké patvary a novotvary to ve svém článku vytvářím? I já chtěl to slovo vyhodit, než mi došla jeho fotografická zvukomalebnost. To naše předsudky vedou k tomu, že jsme před-Sudkovití – tedy neuměřeně cholericky reagující na svět kolem nás. Až budeme Sudkovití (po vzoru našeho největšího fotografa), tedy klidní, uměření, vcítění a plní porozumění – budou naše snímky jistě zase o krok dál.

chose
http://www.chosee.net
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
Diskuse k článku
Standa Pleva21.1.2009, 09:31odpověď
Petr Jiskra21.1.2009, 09:45odpověď
Josef Krása21.1.2009, 10:02odpověď
Tomas Hruby21.1.2009, 11:43odpověď
Standa Pleva21.1.2009, 10:03odpověď
Josef Krása21.1.2009, 10:11odpověď
Standa Pleva21.1.2009, 10:24odpověď
Petr Jiskra21.1.2009, 10:41odpověď
MichaelR21.1.2009, 10:40odpověď
Moja21.1.2009, 14:13odpověď
Moja21.1.2009, 16:34odpověď
Pišta21.1.2009, 15:00odpověď
Zinedi Zidan21.1.2009, 19:09odpověď
Taffey22.1.2009, 16:45odpověď
Zinedi Zidan23.1.2009, 08:45odpověď
Petr Neugebauer22.1.2009, 23:51odpověď
Tomas Houda23.1.2009, 14:31odpověď
Jan Hlinák23.1.2009, 22:04odpověď
Josef Krása23.1.2009, 23:50odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat




 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace