motiv

Fotografie Hanse-Petera Feldmanna

Skromný umělec z Düsseldorfu Hans-Peter Feldmann je sice legendou německé fotografie, ale za fotografa se nepovažuje. Jeho tvorba vychází z nového vztahu k realitě a připomíná hru s obrazy. Výstavou nazvanou FOTO se Feldmann v Čechách představuje poprvé.

Lips
Hans-Peter Feldmann: Fotoobjekt „Rty“, 2000-2006 © Hans-Peter Feldmann
Výstava Hanse-Petera Feldmanna nazvaná FOTO navenek budí zdání, že do Galerie Langhans zavál svěží vítr. Z prostor respektované galerie, orientované na nesporné hodnoty současné i dřívější fotografie, zmizely závěsy a záclony. Bez okázalosti a v přirozeném světle tu jsou jakoby bez ladu a skladu na stěny připevněny nejen Feldmannovy vlastní fotografie, ale i snímky z alb anonymních autorů včetně xerokopií obrázků z nejrůznějších časopisů. Hans-Peter Feldmann přiznává, že si s obrázky hraje jako malé dítě. Vystřihuje je z časopisů nebo si je „vypůjčuje“ od amatérských fotografů, kteří nemají jiné ambice než si je založit do vlastního alba. Poté je porovnává, kombinuje a řadí. Vytváří cykly, v nichž není podstatné, kdo mačkal spoušť, ani to, zda jsou obrázky něčím nové. Spíš naopak. Feldmann s oblibou pracuje se zcela konvenční obrazovou informací, tedy s tím, co bývá obecně považováno za kýč: s krvavými západy slunce, s fotografiemi bílých mraků na modré obloze, s hrajícími si koťaty. Ale pozor: nevysmívá se, neironizuje, ale řadí je do nových souvislostí.

Kurátor výstavy Karel Císař, který byl vybrán, aby do Galerie Langhans pustil svěží vítr moderní fotografie, připomíná, že i v portrétním ateliéru Langhans kdysi vznikaly zakázkové portréty, tedy „věci denní potřeby“ , které se do muzeí a galerií dostaly až po mnoha desetiletích. Pokud tak hovoří v souvislosti s banálními záběry, s nimiž pracuje Hans-Peter Feldmann, pouští se do odvážné myšlenkové konstrukce. Řada vystavených záběrů totiž postrádá nejen nápad, ale i „řemeslo“ a uznání by sama o sobě nikdy nedošla, kdyby nebyla přenesena do nového kontextu. Portréty z Langhansu však svůj kontext zcela neopustily: jsou spíš dokladem toho, že dobré řemeslo může být zároveň uměním.

Dvě dívky
Hans-Peter Feldmann: Fotoobjekt „Dvě dívky“, 90. léta © Hans-Peter Feldmann
Výstava Hanse-Petera Feldmanna funguje především jako celek a jen v případě, že ji divák bude tímto způsobem ochoten vnímat. Mně osobně bezděčně připomněla nedávnou návštěvu dětské psychiatrie, kde děti v rámci skupinové terapie vytvářejí pomocí nůžek, lepidla a hromady časopisů, z nichž mohou podle libosti vystřihovat, obraz svého reálného nebo vysněného světa. Psychiatr pak s dětmi o obrazech hovoří a společně s nimi objevuje souvislosti, které jsou v nově poskládaných obrazech skryté. Podobné je to s projektem Hanse-Petera Feldmanna, který je založen na banalitách, ale staví je do nových významových rovin. Jinými slovy: pracuje s konvenčním materiálem, který na nás denně útočí, přetváří jej a posunuje jinam.

I když výstava není retrospektivní v pravém slova smyslu, přece jen připomíná Feldmannovy práce od raných 70. let minulého století až po současnost. Za nejvýznamnější období Feldmannovy tvorby lze považovat především právě 70. léta, která autor věnoval převážně sekvenčnímu fotografování: připomenuty jsou tu hned tři „sériové“ cykly, Rosanna, Most a Čištění oken. Další, nedatované cykly jako Půl kila jahod nebo Autorádia, když hrála dobrá hudba, svědčí nejen o Feldmannově nápaditosti, ale také o jeho smyslu pro humor. Zcela stranou, v rohu vedle prostých pohledů z oken hotelových pokojů, visí fotografie, která se svým pojetím vymyká:Dvě dívky. Momentka zachycuje dívku, která přijíždí na koloběžce a udělá směrem k druhé dívce vstřícné gesto – nejspíš ji pohladí. Druhá dívka je však z fotografie vystřižena, takže z ní zůstává jen bílá silueta a stín na zemi. Soustředěním na významné gesto je tato fotografie v rámci Feldmannovy tvorby výjimečná: tady nejde o žádný „nahodilý“ okamžik, které Feldmann vyznává, ale zcela určitě o okamžik „rozhodující“. I když nejsem žádný staromilec, tato fotografie je pro mě jedním z vrcholů výstavy.

Lady
Hans-Peter Feldmann: Dáma z harému, 2006 © Hans-Peter Feldmann
Hans-Peter Feldmann byl avizován jako tajemný člověk, který se neúčastní vernisáží svých výstav, neposkytuje rozhovory a raději se drží v ústraní. Do Prahy však na otevření vlastní výstavy přijel jiný Feldmann: nenápadný starší pán se ochotně zúčastnil tiskové konference, promluvil o své tvorbě a s omluvou, že není filozof ani pořádný fotograf, odpověděl na všechny dotazy novinářů.

Výstava FOTO Hanse-Petera Feldmanna rozhodně není svěžím větrem, který by mohl provětrat zatuchlé ovzduší českých výstavních síní. I když některé Feldmannovy postupy a přístupy využívá dnešní česká fotografie a výtvarné umění, výstava je v první řadě ohlédnutím zpátky do 70. let a představením osobnosti, která byla v určité době v popředí světového vývoje. Z tohoto úhlu pohledu se Galerie Langhans stále drží zavedených jistot a na svou opravdu moderní, současnou výstavu dále čeká.

Jiří Zahradnický
http://www.moderni-revue/
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
Diskuse k článku
Pišta11.1.2007, 19:50odpověď
Libor Batěk16.1.2007, 09:23odpověď
dr. Balu30.1.2007, 14:00odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat




 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace