motiv

Fujinon XF100-400mm: povedený vstup Fuji do světa dlouhých teleobjektivů

S velkou chutí jsem se chopil příležitosti otestovat první XF teleobjektiv přesahující 200 mm pro systém Fujifilm X. A jelikož dávám přednost testování v reálných podmínkách, sbalil jsem batoh, skočil do auta a zamířil do Itálie, kam jsem se tak jako tak už nějakou dobu chystal vrátit.

Pro mnoho uživatelů bylo oznámení a uvedení tohoto objektivu na trh velkým překvapením, protože zjevně vybočuje z tradičních parametrů skel systému X, mezi které lze počítat kompaktnost, vysokou světelnost a typicky i pevné ohnisko. Zjevně ale existuje nezanedbatelná skupina fotografů, která si fotoaparáty Fujifilm oblíbila a touží je využívat i v žánrech, kde jsou podobné objektivy potřeba – sám se mezi ně ostatně řadím :)

Objektiv XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR
Objektiv XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR v celé své kráse

Celé označení teleobjektivu zní XF100-400mmF4.5-5.6 R LM OIS WR a z něj můžeme vyčíst všechny základní parametry:

  • rozsah ohniskových vzdáleností je 100-400 mm, což na APS-C úhlem záběru odpovídá 152-609 mm
  • světelnost je v rozsahu 4,5 až 5,6
  • objektiv je vybaven clonovým kroužkem (R) – v tomto případě ale bez pevných pozic a gravírované stupnice, takže funguje jako otočný ovladač elektronického zaclonění objektivu
  • o ostření se stará lineární motor (LM), který je tichý a relativně rychlý – zde je to dokonce dvojice takových motorů
  • nechybí optická stabilizace (OIS)
  • objektiv je utěsněn proti vlivům počasí (WR) – celkem obsahuje 13 ochran proti pronikání vody a prachu a výrobce uvádí použitelnost do -10° C (k čemuž jsem se – kupodivu – v Itálii docela přiblížil, neboť jsem se krátce stavil i v horách, kde ještě panoval sníh a ranní teploty se pohybovaly okolo -8° C)

Přední čočka má fluorinový potah odpuzující vlhkost a zvyšující odolnost proti zašpinění. Optická konstrukce sestává z 21 prvků ve 14 skupinách, z nichž celkem 5 je typu ED nebo Super ED s nízkým rozptylem světla.

Maximální clona je F/22 a minimální zaostřitelná vzdálenost 1,75 m při nejdelším ohnisku (při nejkratším je to o něco méně – cca kolem 1,5 m).

Konstrukce objektivu
Konstrukce objektivu

Hmotnost a rozměry

Ačkoliv o vyložené kompaktnosti nelze u tohoto objektivu mluvit, ve srovnání s konkurencí pro fullframe zrcadlovky váží s 1 375 gramy zhruba o 200 g méně, což je příjemná úspora – celá sestava i s tělem může být snadno o půl kilogramu lehčí.

Rozměry jsou už srovnatelné – průměr objektivu je 94,8 mm v nejsilnější části a jeho délka se pohybuje mezi 210,5 až 270 mm. Průměr filtru je obvyklých 77 mm.

Konstrukce a provedení

Objektiv je konstruován velmi solidně – nikde nic nevrže, neskřípe a neviklá. Musím nicméně podotknout, že nemalá část tubusu je vyrobena z plastu a nikoliv z kovu. Na pocitu z dobrého dílenského provedení to neubírá (rozhodně nejde o laciný plasťák), ale je možné, že tyto části budou ve srovnání s kovem méně odolné.

Hlavním prvkem tubusu je pogumovaný zoomovací prstenec široký 5 cm. Jeho chod je dostatečné tuhý, aby nedocházelo k nechtěnému pohnutí se zoomem. Změna ohniska ze 100 na 400 mm vyžaduje otočení o necelých 90° – tak akorát, abyste si neukroutili ruku a zároveň bylo nastavení přiměřeně plynulé.

Při otočení objektivu svisle dolů se zoom samovolně nevysune, ale například při chůzi už ano. Proto je užitečná možnost aretace v nejkratší ohniskové vzdálenosti posuvným tlačítkem.

Tlačítko aretace zoomu na nejkratším ohnisku
Tlačítko aretace zoomu na nejkratším ohnisku

Před zoomovacím prostencem (směrem k tělu) se nachází plastový clonový kroužek. Je to umístění velmi dobře zvolené, protože přehmat mezi zoomem a clonou je kratinký a zcela přirozený. Nastavování clony po 1/3 EV má zřetelné pozice, které při otáčení dobře cítíte v ruce. Chod je ovšem poměrně lehký, takže se může stát, že si při manipulaci s objektivem s clonou pohnete omylem – většinou jsem nechtěné pootočení zaznamenal, protože jsem cítil v ruce „přecvaknutí“ do další pozice. Ovládání clony je elektronické, takže při vypnutém fotoaparátu samozřejmě otáčení vliv na nastavení nemá.

Přehled změny světelnosti při různých ohniscích:

100 mm → F/4,5
135 mm → F/4,8
200 mm → F/5,0
300 mm → F/5,2
400 mm → F/5,6

Kamzík horský
Dlouhé ohnisko oceníte, když terén nedovoluje přiblížení – kamzík horský (ohnisko 400 mm, clona F/5,6, čas 1/500 s, ISO 400)

Za zoomovacím prstencem je přibližně 2 cm široký a rovněž pogumovaný ostřící kroužek. Jeho chod je hladký, ale práce s ním vyžaduje určitou praxi – neostří totiž mechanicky, ale pouze dává signál elektronice, která provede vlastní změnu zaostření (což je pro Fuji typické). Díky tomu má ovládání určitou dynamiku – pokud s ním otočíte rychleji, přeostří se o větší kus, pokud naopak pomalu, můžete ostřit velmi precizně. Díky standardním pomůckám (digitální rozdělení obrazu, focus peaking) je manuální zaostřování docela dobře použitelné, ale vyžaduje určitou praxi a změnu návyků oproti mechanickému přenosu ostření.

S ohledem na rozměr objektivu nepřekvapí, že je vybaven stativovým prstencem s možností otáčení, které se snadno aretuje šroubem po levé straně. Na spodku jsou pak dva menší šrouby, které umožňují odmontovat stativovou patku – samotný prstenec na objektivu zůstává. U těchto šroubů jsem pozoroval lehkou tendenci k povolování (zřejmě při zandavání a vyndavání z batohu apod.). Nikdy se mi nestalo, že by se povolily oba a hrozil tak například pád objektivu ze stativu, ale vyplatí se je důkladně utáhnout a občas zkontrolovat. Ke ztrátě šroubů dojít nemůže, protože ani po úplném povolení nejdou z patky vyndat. Samotná patka je dobře provedená a vyvážená. Ve srovnání s jinými teleobjektivy, které jsem používal, je kratší, ale nijak to nevadí. Mimochodem, rád nosím foťák s těžším objektivem právě za stativovou patku, trochu jsem se proto jejího rozměru obával, ale tvarování skvěle sedne mezi ukazovák a prostředníček a díky nižší hmotnosti prsty netrpí ani při delším držení.

Stativový prstenec
Otáčení prstence se aretuje větším šroubem na straně. Dva menší šrouby, které jsou vidět poblíž samotné patky, umožňují její demontáž. Všimněte si vybrání na zadní straně, kam skvěle padne prst, když objektiv za patku přenášíte.

Nadšení ve mě budí sluneční clona. Nejenom, že se hladce nasazuje v pracovní i obrácené pozici, ale především má na spodní straně okénko pro ovládání polarizačního filtru, které se oproti objektivu XF50-140mm otevírá posunutím dvířek a nikoliv vyndáním, takže nehrozí jejich ztráta. Drobnou nectností je, že se mi občas samovolně otevřelo při vyndavání fotoaparátu z batohu, ale při správném nasazení clony je okénko dole, takže to v zásadě nevadí. Je to malá cena za usnadnění práce s polarizákem.

Sluneční clona s okénkem na ovládání polaričního filtru
Sluneční clona s okénkem na ovládání polaričního filtru

Posledním důležitým prvkem na objektivu jsou posuvná tlačítka těsně před stativovým prstencem. OIS vypíná stabilizaci, tlačítko se symbolem clony přepíná mezi clonovou automatikou (pozice A) a ovládáním pomocí kroužku (symbol irisové clony) a tlačítko Full – 5m-∞ aktivuje omezovač zaostřitelných vzdáleností na rozsah 5 m až nekonečno pro rychlejší ostření. Pro správnou funkci omezovače je třeba aktualizovat firmware fotoaparátů.

Tlačítka na objektivu
Tlačítka na objektivu. Shora je to omezovač ostření, přepínání automatické a ruční clony a vypínání stabilizace (OIS).

Ergonomie

Díky relativně nízké váze je manipulace s objektivem snadná. Trochu jsem se obával, že k subtilnímu tělu X-T1 už to bude trochu moc hmoty, ale focení bylo překvapivě pohodlné. Hmotnost objektivu dokonce umožňuje jej na krátký moment pustit a držet jen tělo – netvrdím, že je to ideální, jde spíš o možnost na hraně, ale pokud potřebujete třeba na těle přehodit režim ostření páčkou vedle objektivu, dá se to. Pokud často fotíte na výšku, doporučil bych nicméně vertikální grip.

Jak jsem už zmínil, zoomování se ovládá velmi dobře a rovněž přehmat na clonový kroužek je zcela přirozený. Během testování jsem se nicméně nestihl úplně sžít s manuálním ostřením v případě, kdy je třeba přeostřovat o větší vzdálenost – naopak jemné doladění ostření je pro mě bez problémů (používáme jej ale dost málo, na přesnost AF bylo spolehnutí).

Měsíc nad Gran Paradiso
Teleobjektiv se hodí i na krajinu – úhel záběru odpovídající 600 mm jej vyloženě předurčuje k hrátkám s Měsícem (ohnisko 400 mm, clona F/11, čas 1/180 s, ISO 200)

Rychlost ostření: slušná, ale…

Pro teleobjektiv je samozřejmě klíčová rychlost ostření. V tomto odstavci najdete první (a nepletu-li se, jedinou) vážnější výhradu, kterou k objektivu mám – s tělem X-T1 je téměř nemožné fotit letovky ptáků, ostření to prostě nestíhá. Krátce jsem měl k dispozici i X-Pro2, která disponuje vylepšeným AF, a s ní je situace znatelně lepší, ale pořád je ostření pomalejší, než třeba s objektivem XF50-140mm. Na internetu najdete testy, při nichž objektiv zvládá ostřit například závodní auta, což potvrzuje, že není kriticky pomalý, ale hodně záleží na situaci – mnohem lépe se vám bude dařit za dobrého světla, při předvídatelném a plynulém pohybu a s kontrastními objekty proti čistému pozadí. S racky, kteří létali rychle, často měnili směr a pozadí za nimi bylo spíše členité, jsem s X-Pro2 měl přibližně 30 % úspěšnost při dosahování akceptovatelné ostrosti. S X-T1 se bohužel toto číslo značně blíží nule.

Racek – ostření letovek
Ostření letovek bylo úspěšnější až s X-Pro2 (ohnisko 400 mm, clona F/8, čas 1/1400 s, ISO 400)

Osobně nejsem akční fotograf – příliš to neumím a ani se tímto směrem neplánuji ubírat. Proto jsem se necítil ostřením omezen – i ty letovky jsem vlastně fotil jen proto, abych mohl o rychlosti poreferovat v recenzi. Při mých typických námětech byla rychlost ostření vždy dostačující. Je ale potřeba na tento fakt upozornit, aby očekávání odpovídala realitě.

S přesností ostření tradičně nemám u Fuji problém a neměl jsem jej ani s tímto objektivem.

Stabilizace: fenomenální výkon a žrout baterie

Výrobce uvádí, že objektiv byl konstruován pro fotografování z ruky, čemuž napomáhá optická stabilizace s uváděnou účinností až 5 EV. A musím říct, že v tomto směru jde bezpochyby o to nejlepší, co jsem kdy měl možnost používat. Pokud OIS zapnete, obraz se i při nejdelším ohnisku prostě zastaví téměř jak na stativu. Natočil jsem ukázku s ohniskem 840 mm (s 1,4× konvertorem), kdy v první části videa je stabilizace vypnutá a v druhé zapnutá:

Následující fotografii Měsíce jsem vyfotil během experimentování z ruky časem 1/15 vteřiny při ohnisku odpovídajícímu 840 mm (s 1,4× konvertorem). Výsledek je stále docela ucházející a při opakovaných pokusech jsem dosáhl srovnatelného přinejmenším v polovině případů:

Foto Měsíce – ukázka stabilizace
Foto Měsíce ohniskem odpovídajícím 840 mm z ruky časem 1/15 s (výřez z fotografie se ukáže v 1:1 až po rozkliknutí do plné velikosti)

Pokud k tomu přičtete fakt, že předchozí generace snímačů X-Trans fotí velmi dobře na ISO 6400 a ta současná (prozatím jen v X-Pro2) i na 12800, jedná se o solidní kombinaci pro špatné světelné podmínky, i navzdory tomu, že má objektiv na delším konci nižší světelnost F/5,6 (a s konvertorem dokonce F/8).

Na druhou stranu je třeba počítat s tím, že stabilizace není všespasitelná a i když umožní udržet dlouhé časy, například u zvířat dojde často k neostrosti způsobené jejich pohybem – třeba i téměř neznatelným (někdy mám pocit, že od určitého času stačí už jen to, že dýchají).

Hlavní nepříjemností při používání stabilizace je spotřeba baterie. Důvodem není ani tak samotný objektiv, v tomto směru odhaduji, že vliv stabilizace je obdobný jako u jiných značek. Potíž je v tom, jak inženýři Fuji vyřešili spouštění stabilizace v tělech. Na výběr jsou totiž dva režimy: v prvním se stabilizace spouští až v okamžiku domáčknutí spouště (nikoliv namáčknutí), zatímco druhý režim stabilizuje neustále, dokud fotoaparát nevypnete nebo se neuspí. První způsob používání má na baterii zanedbatelný vliv, jenže pak nevidíte její vliv v hledáčku. A jak ukazuje video výše, ohnisko odpovídající 600 nebo dokonce 840 mm prostě v klidu neudržíte, ať máte sebepevnější ruku. Proto jsem používal druhý režim a ten už se na bateriích podepíše značně. Rozhodně bych uvítal, kdyby bylo možné stabilizaci aktivovat namáčknutím spouště, jako je to zvykem u jiných značek – konkrétně s tímto objektivem to možná bude mé největší přání směrem k budoucím aktualizacím firmware.

Liška obecná
Výkonná stabilizace se hodí i na zvířata, byť nesmíte podcenit jejich vlastní pohyb. Liška obecná (ohnisko 400 mm, clona F/8, čas 1/320 s, ISO 200)

Ostrost: nad očekávání dobrá

Dlouhou dobu upřednostňuji při focení pevná skla, ale Fuji v tomto směru (alespoň prozatím) nic nenabízí, takže jsem k zoomu přistupoval s určitou zvědavostí i mírnou skepsí. Lehký pesimismus mi ovšem v tomto případě umožnil prožít příjemné překvapení. Focení s dlouhým objektivem má svá mnohá úskalí, pokud ale uděláte všechno správně, objektiv se vám odmění skvělou kresbou v celém rozsahu, a to i při cloně 5,6. Důkazem optické kvality budiž tento výřez 1:1:

Detail ostrosti 1:1
Detail ostrosti 1:1 bez speciálních úprav – ve správné velikosti jej uvidíte až po rozkliknutí (ohnisko 347 mm, clona F/5,6, čas 1/1000 s, ISO 1000)

Rovněž podání podání neostrých oblastí (bokeh) je velmi příjemné – jen musíte samozřejmě počítat s hloubkou ostrosti danou clonou 5,6. Osobně na ní fotím nejčastěji i se světelnějšími objektivy, ale tady si zkrátka víc neodcloníte.

Lemur kata
Objektiv umí i přes nižší světelnost nádherně rozmáznout pozadí – lemur kata, Zoo Praha (ohnisko 400 mm, clona F/5,6, čas 1/550 s, ISO 400)

Problémy nejsou ani s protisvětlem:

Ukázka v protisvětle
V protisvětle nevznikají žádné nežádoucí reflexy (ohnisko 140 mm, clona F/11, čas 1/2200 s, ISO 200)

S telekonvertorem: překvapivě použitelná kombinace

Ostrostí telekonvertoru XF1,4× jsem se už jednou zabýval v krátkém testu s objektivem XF50-140mm a musel jsem ho pochválit. Nicméně zoom se světelností 2,8 a 5,6 je docela velký rozdíl. Samotného mě překvapilo, že Fuji umožňuje použití této kombinace, což naznačuje, že si věří.

Moje zkušenost z týdenního testování je taková, že jde o kombinaci často překvapivě použitelnou, ale už je třeba počítat s některými omezeními. To první samozřejmě plyne ze světelnosti F/8, která ledacos komplikuje sama o sobě – navíc bych řekl, že kresba dosáhne ideálu při zaclonění o stupeň na F/11.

Tygr
Tygr je samozřejmě ze zoo a ne z italské přírody :) (ohnisko 560 mm, clona F/8, čas 1/250 s, ISO 800)

Druhým omezením je rychlost ostření – fotoaparáty Fuji podle mých zkušeností ostření zpomalují, pokud „dobře nevidí“. A s clonou 8 zkrátka nevidí ideálně nikdy. Na běžné náměty s menším pohybem je ostření v pohodě a téměř nikdy jsem narážel na vyložené lovení nebo neschopnost zaostřit, ale zároveň je nedostačující prakticky pro cokoliv, co se pohybuje. Čím více je světla, tím větší máte šanci na úspěch, ale o letovkách a podobných akcích bych přemýšlel prakticky jen tehdy, je-li možnost si předostřit.

Při focení s takto extrémním ohniskem je určitě třeba počítat s tím, že každá chybička a odchylka od ideálních podmínek může fotku zcela zabít. Kromě přesného zaostření a eliminace pohybu fotoaparátu je třeba dbát také například na chvění vzduchu, které se umí objevit i v docela nečekaných podmínkách.

Volavka vlasatá
Volavka vlasatá (ohnisko 560 mm, clona F/11, čas 1/180 s, ISO 200)

Ještě doplním, že případná měkčí kresba se překvapivě dobře napravuje v postprodukci. Snad tomu pomáhá nepravidelná maska snímače X-Trans – každopádně fotky snesou razantnější dotahování kresby, než jsem býval zvyklý u zrcadlovky. V tomto směru mám v oblibě parametr Structure v Capture One, který dostává i relativně měkké fotografie do kondice (podobných výsledků jsem dosahoval při testování pluginu Nik Sharpener Pro):

Výřez 1:1 z fotografie před úpravou
Výřez 1:1 z fotografie před úpravou – ve správné velikosti se zobrazí po rozkliknutí (ohnisko 560 mm, clona F/8, čas 1/250 s, ISO 800)
Výřez 1:1 z fotografie po úpravě
Výřez 1:1 z fotografie po úpravě – ve správné velikosti se zobrazí po rozkliknutí (ohnisko 560 mm, clona F/8, čas 1/250 s, ISO 800)

(poznámka: tygr samozřejmě není z italské přírody, ale z pražské zoo :)

Pokud jste si vědomi omezení, která focení s konvertorem při této světelnosti přináší, a nevadí vám občasná nutnost věnovat více času postprodukci, jedná se z mého pohledu stále o zajímavou možnost, jak se dostat na extrémně dlouhá ohniska za relativně rozumné peníze.

Teleobjektiv ve funkci (téměř) makroobjektivu

Mám v oblibě používání dlouhých skel na fotografii detailů. Fujinon XF100-400mm ostří na 1,75 m při 400 mm, což poskytuje zvětšení 0,19× – tedy plochu záběru zhruba 12,5×8,2 cm. I když titulek trochu nadsazuje a nejde vyloženě o makrofotografii, na různou drobotinu jako jsou motýli, ještěrky, květiny a podobně, je to naprosto skvělé. Pokud má váš objekt nožičky či křídélka a mohl by utéct, velký odstup navíc zvyšuje naději, že jej nevyplašíte.

S telekonvertorem dostanete ještě větší zvětšení – matematika mi nikdy nešla, ale plocha záběru s ním by měla být cca 9×6 cm. Já jsem to nepřeměřoval a raději jsem fotil:

Motýl pestrokřídlec podražcový
Objektiv je skvělý například na motýly – zde pestrokřídlec podražcový s použitím konvertoru (ohnisko 560 mm, clona F/8, čas 1/250 s, ISO 320)

Rozhodně musím konstatovat, že i v této roli je objektiv výborný. Hlavním úskalím je focení kolmo dolů, kdy dostat foťák 1,75 m daleko od objektu činilo docela potíže i mně při výšce 190 cm :)

Ještěrka zední
Ještěrka zední (ohnisko 390 mm s telekonvertorem, clona F/11, čas 1/160 s, ISO 500)

Shrnutí

Objektiv Fujinon XF100-400mm se v mnoha ohledech opravdu povedl. Oceňuji jeho univerzálnost, kdy poslouží jako teleobjektiv na přírodu či sport, na krátkém konci jako povedený exteriérový portréťák, v celém rozsahu jej uplatíte při focení krajiny a díky krátké zaostřitelné vzdálenosti zvládne drobné detaily. Speciálně v přírodě se může hodit i telekonvertor, s nímž objektiv funguje překvapivě dobře – byť světelnost objektivu se tím posouvá na F/8, což není vždy ideální.

Hlavním omezením může být pro některé situace rychlost ostření. S tělem X-T1 (a tedy nejspíš i ostatními z téže generace) jsem nedokázal uspokojivě ostřit rychlý pohyb jako třeba letovky ptáků. Vyšší úspěšnost nastala až při krátkém testování s X-Pro2. Je ale třeba vzít v potaz, že moje focení v přírodě se odehrává často za snížených světelných podmínek, objekty nejsou občas zrovna kontrastní a málokdy se chtějí pohybovat se po předvídatelných trajektoriích :) Za těchto podmínek je snadné ztratit zaostření a těžké chytit jej zpět. Jak jsem už zmínil v článku, někteří fotografové objektiv s úspěchem používají třeba na automobilové závody, takže záleží na konkrétních situacích.

Osobně jsem se po téměř dvou týdnech testování a zhodnocení kladů i záporů každopádně nakonec rozhodl, že se Fujinon XF100-400mm i s konvertorem stanou součástí mé výbavy.

Děkujeme za zapůjčení objektivu k testování společnosti Fujifilm.

Volavka bílá
Volavka bílá (ohnisko 560 mm, clona F/11, čas 1/500 s, ISO 1000)

Michal Krause
https://www.michalkrause.com/
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
Diskuse k článku
Michal Kubeš12.5.2016, 14:45odpověď
Michal Krause12.5.2016, 16:32odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat


aktuální akce


 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace