Indie – 4. část – Jaipur

Jaipur – růžové město, Palác větrů, hvězdárna s největšími slunečními hodinami na světě.

Jaipur – hlavní město státu Rajasthan je známé jako „růžové město“. Všechny fasády starého města, obrácené do hlavních ulic, jsou natřené růžovou barvou, která ve staré rajputské kultuře symbolizuje pohostinství. Město bylo založeno poměrně nedávno, v roce 1728 a vystavěno podle velkorysého plánu s hlavní širokou třídou směřující od východu na západ. Ze všech stran je město obklopeno nevelkými kopci s řadou pevností a ochranných hradeb.

Johani Bazar - prodavačka květů.Žebrající chlapec s vypůjčeným dítětem.Zaklínači hadů.
Johani Bazar – prodavačka květů.Žebrající chlapec s vypůjčeným dítětem.Zaklínači hadů.

Hlavní třídu křižuje v pravém úhlu Johani Bazar s nepřebernými krámky, nabízejícími od květin, ovoce a zeleniny, přes řemeslnické výrobky, hračky, oděvy až po elektroniku a třeba i staré pneumatiky. Chodníky jsou zaplněné zbožím a prodavači pokřikujícími na kolemjdoucí. Do toho dopravní ruch s neustálým troubením. Silnici není takřka možné přejít. O nějakém dávání přednosti chodcům si můžeme nechat jen zdát.

Povrchová kanalizace v Jaipuru.Odpolední spánek v Růžovém městě.Jaipur z druhé strany.
Povrchová kanalizace v Jaipuru.Odpolední spánek v Růžovém městě.Jaipur z druhé strany.

Nejčastějším dopravním prostředkem jsou motorky všeho druhu, zejména skútry, na které se vejde celá rodina: otec, matka a dvě až tři děti. Rikši šlapací nebo motorové a nepřeberné množství jízdních kol, z nichž mnohá jistě pamatují britskou nadvládu. Automobilů je relativně méně a jedná se zejména o auta nákladní. Ta osobní mají tvary šedesátých let, jsou patrně místní produkce a z malé opotřebovanosti některých z nich lze soudit, že produkce těchto archaických typů zřejmě pokračuje dosud.

Mezi tím vším dopravním ruchem se volně, zcela nevzrušeně procházejí, postávají nebo polehávají posvátné krávy. Čas od času dostanou něco zeleného krmení. Nikdo je neodhání, jsou respektovány podstatně více než chodci. Řidiči si patrně uvědomují, že chodec se uhne, ale kráva nereaguje na troubení, jen tupě zírá a čeká, až se jí řidič sám vyhne.

Druhé nádvoří Městského paláce.Třetí nádvoří Městského paláce.Sedmipatrová budova Chandra Mahal uprostřed Městského paláce.
Druhé nádvoří Městského paláce.Třetí nádvoří Městského paláce.Sedmipatrová budova Chandra Mahal uprostřed Městského paláce.
Hawa Mahal - Palác větrů.
Hawa Mahal – Palác větrů.

Na hlavní třídě se majestátně tyčí Hawa Mahal, postavený v roce 1799 z růžového pískovce, známý jako Palác větrů. Ve skutečnosti nechal postavit místní maháradža jen průčelí, na celý palác se mu již nedostávalo prostředků. Pětiposchoďová budova měla původně sloužit dvorním dámám k pozorování pouličního života na hlavní třídě. Jemné ornamenty oken je pak měly chránit před cizími zraky. Tím, že zbylo jen průčelí, prohání se hvízdající vítr z pouště volně okny paláce – Palác větrů zpívá.

Chvíli jsme se procházeli po hlavních třídách, ale pak nás vyzval jeden milý chlapík, abychom ho následovali. Trochu s obavami, ale přemoženi zvědavostí jsme šli za ním do zákoutí, kam bychom sami asi těžko vkročili. Úzké uličky plné odpadků a zadrátované nebe. Odpadní potrubí je nahrazeno otevřenými kanálky, kterými proudí kalná tekutina charakteristického zápachu. Mezitím chodí, jí, spí a pracují lidé.

Maháradžovy nádoby na pitnou vodu - největší stříbrné předměty na světě.Palácové interiery s českými křišťálovými lustry.Palácové věžní hodiny.
Maháradžovy nádoby na pitnou vodu – největší stříbrné předměty na světě.Palácové interiery s českými křišťálovými lustry.Palácové věžní hodiny.

Na hlavní třídě se dožadoval vyfotografování (a bakšiše) tzv. „svatý muž“ a po něm malý chlapec se spícím hubeným dítětem v náručí. Dal jsem mu 10 rupií, udělal dva snímky a opatrně jej následoval. Za rohem již čekala matka a chlapec se chystal dítě vrátit. Když mě viděl mířit na scénu fotoaparátem, rychle dítě zase sebral a zmizel.

V samém srdci města se rozkládá na značné ploše Městský palác, sídlo maháradži, sestávající z řady dvorů, zahrad a budov. Celému areálu dominuje sedmipatrový hlavní palác – Chandra Mahal, v jehož přízemí je umístěno Maharaja Sawi Man Singh II Museum. Obytné místnosti jsou udržovány v původním luxusním stylu. Obsahují nádhernou sbírku uměleckých předmětů, koberců, smaltovaného nádobí a zbraní, z nichž některé pochází z 15. století. Mezi obrazy patří i sbírka miniatur mughalské a perské školy. Textilní sekce obsahuje šaty a kostýmy maháradžů Jaipuru.

Strážce paláce.
Strážce paláce.
Observatoř Jantar Mantar.
Observatoř Jantar Mantar.

Na nádvoří paláce je možno spatřit obrovské stříbrné nádoby, které jsou považovány za největší stříbrné předměty na světě. Jeden z dřívějších maháradžů si je nechal zhotovit pro pitnou vodu na své cesty do Anglie, protože jako pravověrný hinduista nemohl pít anglickou vodu.

V roce 1728 začal maháradža Jai Singh stavět při Městském paláci rozsáhlou observatoř Jantar Mantar. Maháradža se zajímal více o astronomii než o válčení a vyslal studenty do světa studovat cizí observatoře. Jaipurská observatoř je největší z pěti indických observatoří. Na první pohled se jeví jako změť zvláštních skulptur, ale každá konstrukce má svůj vlastní účel, jako měření pozice hvězd, výšky a azimutu nebo výpočtu zatmění. Největší sluneční hodiny na světě, Samrat Yantra, jsou vysoké 30 metrů, stín urazí 4 metry za hodinu a vzdálenost nejmenších dílku každé dvě sekundy.

Samrat Yantra - největší sluneční hodiny na světě.
Samrat Yantra – největší sluneční hodiny na světě.
Studna - palác.
Studna – palác.

Naše další cesta vedla do proslulé Agry. Cestou jsme navštívili starobylou studnu, jednu z největších v Indii. Spíše než studna by se snad mělo říci palác obrácený vzhůru nohama. Celý prostor je obehnán souvislou zdí s místnostmi a sloupovím. Místnosti ukrývají sochy, které jsme nesměli fotografovat. Vlastní studna je jakási obrácená pyramida strmých schodů a v třicetimetrové hloubce je vidět vodní hladinu, nyní již pokrytou zelenými řasami. Několikapatrové čelo studny je zdobeno sloupovím, plošinami, reliéfy a dříve prý i sochami.
Zde si lze snadno představit zástupy drobných štíhlých pestře oděných žen, jak stoupají po schodech a na hlavě nesou nádoby plné vody.

Použitá fotografická technika: 2 těla Pentax MZ5N, v jednom negativní film Kodak Supra 400, ve druhém diapozitivní Fuji Provia F100 nebo Kodak Ektachrome E100SW, objektivy: Sigma 2,8/70-200 a Sigma 2,8-4/17-35, SMC Pentax 1,4/50, dále digitální kompakt Olympus C-3040.

Napsat komentář