motiv

Island - země fotogenická

22.11.2005 - Luky - Reportáže z cest
Drsná země ledovců a lávových polí, jarní zeleně uprostřed léta, pustých kamenitých rovin, mohutných toků řek a vodopádů. Země, která zavedla slovo gejzír do slovníku všech řečí. Země náročná na fyzickou připravenost, ale také na peněženku.

Thingvellir.
Thingvellir.
Zlom mezi americkou a euroasijskou deskou.
Zlom mezi americkou a euroasijskou deskou.
Když se člověk připravuje na cestu uprostřed parného léta, připadá mu podivné balit teplé, nepromokavé oblečení včetně doporučovaných rukavic, ale internet ukazuje 12° C a v průvodci se píše o průměrně 16 deštivých dnech v srpnu. Netuší, jak potřebné to vše zanedlouho bude. Ještě nezapomenout na všechny nabíječky (telefon, foťák, databanka, holící strojek). To vše člověk provádí tak nějak podvědomě a pak přijde ta chvíle, kdy zaburácí motory, člověka zrychlení zatlačí do sedačky letadla a rozhostí se blažený klid a vědomí, že už je zase na cestě.

Provinčně ospalé letiště v Keflavíku vděčí za svůj vznik invazi spojenců z let 1940/41, kteří se zde snažili zabránit invazi německé a vybudovali vojenskou základnu včetně letiště. Někdy k ránu vyrážíme na cestu, míjíme Reykjavík a pokračujeme k národnímu parku Thingvellir, kde byl v r. 930 vyhlášen Althing, jeden z prvních demokratických parlamentů na světě. Černé, čedičové skály tvoří spolu se svěží jarní zelení rozkvetlých luk, říčkami, jezerem a horami v pozadí až neskutečnou krajinu, jakoby z jiné planety.

Nejznámější a údajně i nejkrásnější islandský vodopád Gullfoss (Zlatý vodopád) se řítí přes ohromné skalní stupně do úzkého kaňonu, kde se ztrácí v mlze, kterou masy dopadající vody vytváří. Jméno patrně získal od hnědé vody nesoucí naplaveniny, které se při pádu do údolí ve slunci barví do žluta. Pár kilometrů odtud leží údolí horkých pramenů Haukadalur. Zde se nachází Stóri-Geysir, od něhož pochází jméno všech gejzírů na světě. Sám je již prakticky nečinný, ale o několik metrů dál vyrazil jeho syn gejzír Strokkur. Každých 10 minut v něm hladina vody začíná pulzovat, přelévá se přes okraje, objeví se mohutná bublina a náhle vybuchne a horkou vodu stříká do výše 25 metrů.

Vybuchující gejzír Strokkur.
Vybuchující gejzír Strokkur.
Gullfoss - Zlatý vodopád.
Gullfoss - Zlatý vodopád.
Druhá část vodopádu Gullfoss.
Druhá část vodopádu Gullfoss.

První noc jsme trávili v moderním, ale pečlivě do krajiny umístěném přízemním hotelu ve Skálholtu, někdejším sídle biskupů, kteří po dlouhé věky ovládali duchovní, ale i světské záležitosti Islandu. Uvnitř moderní, zvenku typicky severská stavba neobvykle velkého kostela vévodí krajině. Na místní poměry by se dalo říci katedrála, je údajně jedenáctou sakrální stavbou na témže místě. Památník posledního katolického biskupa Jóna Arasona připomíná jeho stětí v r. 1550.

Skálholt.
Skálholt.
Pouštní krajina Kjolur.
Pouštní krajina Kjolur.
Skanzen Glaumbaer.
Skanzen Glaumbaer.

Další den nás čekal přesun vnitrozemím ostrova cestou zvanou Kjolur, pustou až pouštní krajinou mezi ledovci Hafsjokull a Langjokull. V této kamenité krajině údajně trénovali astronauti před přistáním na Měsíci, neboť se velmi podobá měsíční krajině. Nehostinnost místa podtrhovala i nepřízeň počasí. Mlha, déšť a studený vítr nutí člověka zachumlat se, co nejvíce to jde. Fotoaparát statečně odolává,

Centrum Akureyri.
Centrum Akureyri.
při nejširším ohnisku jsou hledáčkem vidět i kapky na filtru. Jestli tohle přežije, tak přežije vše. Ovšem není nad zkušenost, že je velmi nerozumné měnit vystydlé objektivy ve vyhřátém autobuse, kde se navíc suší promoklé bundy. Co s opocenými zadními čočkami objektivů a zrcátkem fotoaparátu? O to příjemnější bylo ponoření se do horkých pramenů Hveravellír. Počasí se umoudřilo až při zastávce ve skanzenu Glaumbaer. Ten představuje typickou stavbu 18. a 19. století. Usedlost částečně zanořená do země, pokrytá drny a porostlá trávou byla obývána až do roku 1945. Jedná se vlastně o řadu místností, určených k bydlení, spaní, vaření a skladování potravin, spojených dlouhou, úzkou chodbou.

Godafoss - vodopád bohů.
Godafoss - vodopád bohů.
Hlavním městem islandského severu a druhým největším městem celého Islandu je se svými 15 a půl tisíci obyvateli přístavní Akureyri. Přesto má vlastní univerzitu, divadlo a dokonce i příležitostně mezinárodní letiště. Po večeři jsme si stihli zaplavat v bazénu, prohřát se v horkými prameny vyhřívaných whirpoolech a ještě si projít celé centrum města. Totiž ono se jaksi zapomnělo stmívat. V půlce srpna na více než 64. rovnoběžce bylo ještě o půlnoci tolik světla, že fotografování bez stativu nebyl problém.

K nejznámějším islandským vodopádům patří bezesporu Godafoss (Vodopád bohů) tak trochu připomínající zmenšené Niagarské vodopády. Název pochází z doby šíření křesťanství na Island. Tehdy byl požádán místní náčelník Thorgeir Ljósvetningagodi, aby rozhodl mezi zastánci starých bohů a novým náboženstvím. Spor vyřešil tím, že vhodil do vodopádu sošky a vyobrazení starých bohů, ale zároveň povolil neveřejné obřady s nimi spjaté.


Syčící pára ze země.
Syčící pára ze země.
Horké prameny Hveravellír.
Horké prameny Hveravellír.
Vroucí bahno.
Vroucí bahno.

Velice atraktivní a navštěvovaná je krajina v okolí dřímající sopky Krafla. Při výstupu na kráter s jezírkem Víti v dešti, mlze a silném větru každou chvíli hrozil pád po kluzkém strmém svahu. Na výměnu objektivu za širší nebylo vůbec pomyšlení. Když se člověk vzdal naděje, že udělá slušnou fotku a sešel dolů, vítr se uklidnil, mlha se zvedla a déšť ustal. Cesta přes černá lávová pole vede podél dýmajících vulkanických trhlin a bublajících solfatarů. Název místa – Peklo, je vskutku příznačný. Nakupení různě rychle tuhnoucí lávy do bizardních útvarů vytváří dojem jakýchsi temných budov a tak dalo vzniknout názvu Skalní město. Nejznámější je přitom rozsáhlá dutina, do níž vede vchod ve tvaru gotické brány. Proto se prostor nazývá chrámem. Brána je tvořena pomaleji tuhnoucí a tedy hutnější vrstvou. Transatlantický zlom mezi americkou a euroasijskou deskou probíhá většinou na dně Atlantického oceánu, ale na Islandu vystupuje na povrch a místy je dobře patrný.

Pakomáři u jezera Mývatn - velké zvětšení (výřez).
Pakomáři u jezera Mývatn.
Jezero Mývatn.
Jezero Mývatn.
Jezero Mývatn se překládá jako Komáří nebo Muchničkové jezero a doporučuje se jej navštívit se speciální síťkou přes obličej. Asi byl vítr či něco jiného, ale po obtížném hmyzu nebylo ani památky. Zato krajinné scenérie s krátery, pseudokrátery a lávou vytvořené neuvěřitelné útvary dotvářely idylu krásného jezera, u kterého by asi srdce ornitologa zaplesalo. Následující den brzy ráno se na louce popásalo stádo islandských koní s typickou stavbou těla. Menší, zavalitější a s kratšíma nohama si islandští koně zachovali své typické tvary díky po staletí trvajícímu zákazu dovozu jiných koní, které by se s místními křížili. Tím si údajně zachovali svou odolnost k místnímu počasí. Nám se zdáli nějak smutní. Asi to bylo tím, že na rozdíl od ostatních koní nedrželi hlavu vzhůru, ale spíše v úrovni hřbetu. Toho rána, při fotografování koní jsme poznali, co je to útok pakomárů od Mývatnu. Sice neštípali, ale lezli pod brýle, do uší, do nosu. Na některých fotkách koní jsem při velkém zvětšení nejdříve myslel, že se jedná o nějaké kazy obrazu, ale pak jsem si uvědomil, že koně jsou poseti hmyzem.

Kaňon Jokulsárgljúfur (použité ohnisko 10 mm).
Kaňon Jokulsárgljúfur (použité ohnisko 10 mm).
... a z téhož místa ohniskem 300 mm - vodopád Detifoss.
... a z téhož místa ohniskem 300 mm - vodopád Detifoss.
~Chrám~ ve skalním městě.
"Chrám" ve skalním městě.

Kaňon Jökulsárgljúfur bývá někdy označován jako malý Grand Canyon pro určitou podobu. Také zde řeka Jökulsá vyhloubila široké a hluboké údolí, kterým se valí v mnoha peřejích a vodopádech. Největším z nich a jedním z nejmohutnějších vodopádů na Islandu je hojně navštěvovaný Dettifoss. Vodní tříšť, která halí dopadající tuny vod vytváří v nízkých paprscích islandského slunce nádhernou dvojitou duhu. Další cesta pokračovala téměř liduprázdnou vysočinou přes lávovou poušť Mödrudalsöraefi na východ ostrova až k pobřeží Atlantického oceánu a podél fascinujících fjordů až do rybářské osady Djupivoguru.

Laguna Jokulsárlón s ledovcem Vatnajokull v pozadí.
Laguna Jokulsárlón s ledovcem Vatnajokull v pozadí.
Z největšího islandského a evropského ledovce Vatnajökullu se oddělují ohromné kusy ledu do ledovcové laguny Jökulsárlónu, odkud pak odplouvají spolu s mohutným proudem do moře, ve kterém si hrají četní lachtani. Vítr a déšť je zde prý neustálý a bývá i mnohem větší než v době našeho pobytu zde. Obojživelné čluny velikosti autobusu zde pravidelně vozí turisty po laguně mezi krami různých barev od černé a nahnědlé ze sopečného popela přes modré až po čistě bílé.

Další naše cesta vedla do národního parku Skaftafell s četnými vodopády. Vodopád Svartifoss (Černý vodopád) získal název podle jeho pozadí z černých převislých čedičových sloupů. Přes písečné naplaveniny řeky Skeidará a obrovské lávové plošiny Eldhraun jsme dorazili na nejjižnější bod Islandu – Vík. Skalní útesy Dyrhólaey jsou proslulé četnými ptačími koloniemi. Konečně jsme se mohli přiblížit k k jednomu ze symbolů Islandu, ptákům papuchalkům s jasně červenooranžovými zobáky a krátkýma nohama. Ani se nechce věřit, že klaunovi podobné rozkošné stvoření je oblíbenou kulinářskou specialitou.

Islandští koně.
Islandští koně.
Kolonie papuchalků.
Kolonie papuchalků.
Letící papuchalk.
Letící papuchalk.

Okraj vysoké skály, ze které padá voda vodopádu Seljalandsfoss je daleko předsunut nad jezírko, které masa padající vody vytváří a chodníčkem okolo jezírka můžeme klidně procházet za „záclonou“ vodopádu. Občas náhlý poryv větru zanese vodní tříšť do obličeje turisty, který se potácí po kluzkých kamenech. Naproti tomu mohutný vodopád Skógafoss vypadá jako kulisa grandiózního představení přírodních sil.

Převislý vodopád Seljalandsfoss.
Převislý vodopád Seljalandsfoss.
Kolem ledovce Myrdalsjokull a činného vulkánu Hekla jsme se dostali zpět do Reykjavíku. Procházka „starým“ centrem byla pro fotografy zpestřena zajímavou výstavou velkoformátových fotografií v parku pod širým nebem. Prostý dům, ve kterém došlo k historickému setkání sovětského prezidenta Gorbačova a amerického prezidenta Raegana, jsme zahlédli jen letmo při průjezdu městem. Řada člunů v přístavu pořádá Whale safari – projížďku po moři s pozorováním velryb. Plavba vede kolem ostrůvku, v jehož březích mají četná hnízda papuchalkové a s plnými zobáky ryb spěchají krmit svá mláďata. Prý se pro úlovek dokáží potopit až 60 m hluboko. Velryby, tedy záda kosatek jsme také nakonec viděli. Pozorování probíhalo tak, že mladá žena do amplionu vykřikovala údaje: „two o´clock“, „ten o´clock“ a turisté otáčeli hlavami v požadovaném směru podle ciferníku hodin.

Výstava fotografií pod širým nebem v Rejkjavíku.
Výstava fotografií pod širým nebem v Rejkjavíku.
Vážení čtenáři, pokud budete o návštěvě Islandu uvažovat, neváhejte dlouho. Na světě je už jen málo fascinujících krás nedotčené přírody jako stvořené pro fotografy. Zatímco na evropském kontinentu je téměř každá část krajiny několikrát člověkem přetvořena, Islanďané pochopili, že není radno se pouštět do boje s ostrovní přírodou, a tak se naučili ji respektovat.

Použitá technika: Canon 20D s objektivy Sigma AF 18-50mm f/2,8 EX DC, Canon EF 70-300mm f/4.5-5.6 DO IS USM, Canon EF-S 10-22mm f/3.5-4.5 USM, SanDisk Compact Flash 512 MB a 1 GB ULTRA II, i-Tec Digital Databank FlashTrax 40 GB.

Luky
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
Diskuse k článku
Davidus22.11.2005, 19:35odpověď
Olik23.11.2005, 08:51odpověď
Luky23.11.2005, 09:52odpověď
Petr23.11.2005, 13:14odpověď
hloust1.12.2005, 18:39odpověď
Jirka22.11.2005, 21:41odpověď
Bitovod22.11.2005, 22:57odpověď
Luky23.11.2005, 09:29odpověď
ZB23.11.2005, 13:01odpověď
trekky23.11.2005, 13:52odpověď
Luky24.11.2005, 13:33odpověď
risa.k24.11.2005, 18:41odpověď
ZB24.11.2005, 23:29odpověď
dundee25.11.2005, 05:50odpověď
trekky25.11.2005, 15:18odpověď
Michal29.11.2005, 09:33odpověď
Michal29.11.2005, 09:35odpověď
dundee30.11.2005, 05:18odpověď
Tomáš24.11.2005, 09:30odpověď
Tomas Martincek25.11.2005, 07:19odpověď
Hrabal26.11.2005, 08:37odpověď
Luky28.11.2005, 08:59odpověď
Janovský František28.11.2005, 08:40odpověď
Bullbear8.12.2005, 00:54odpověď
Lukáš17.12.2005, 11:34odpověď
hadic19.12.2005, 21:28odpověď
Martina31.1.2006, 13:01odpověď
sona4.7.2006, 14:36odpověď
Linuška23.2.2006, 13:37odpověď
Hary30.5.2006, 08:30odpověď
Šárka16.6.2006, 15:47odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat




 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace