motiv

Jak zatočit s křivkami

...aneb jak za pomoci křivek a vlastní hlavy upravit nejen jas a kontrast, ale kompletně celou tonalitu fotografie k obrazu svému.

V minulém dílu seriálu o čudlíkování jsme si ukázali, jak obrázek ztmavovat a zesvětlovat. Také jsme si řekli, jak u obrázku, který je šedivý, protože neobsahuje čistou černou nebo bílou, správně nastavit černý a bílý bod. Touto úpravou ho učiníme kontrastnějším. Co když ale i tak bude obrázek působit šedivě a ploše? A nebo naopak, co když obrázek bude příliš kontrastní?

V tomto případě nám úrovně nepomůžou. Proč? Protože jediným způsobem, jak můžeme kontrast ovlivnit úrovněmi je právě pomocí nastavení černého a bílého bodu. Jenže s těmi my přece už dál hýbat nechceme! Chceme je nechat nastavené přesně tak, jak bylo popsáno minule. Pokud bychom kontrast zvýšili nebo snížili jejich posunutím jinam, mělo by to podobný efekt, jako použití standardní funkce kontrast. Všechny tóny vlevo od šoupátka černého bodu se slijí do absolutní černé a všechny vpravo od šoupátka bílého bodu do absolutní bílé. To znamená, že ztratíme detaily ve stínech, respektive ve světlech. Podobně, pokud kontrast snížíme tak, že pomocí dolní sady šoupátek v dialogu úrovní namapujeme černou na nějaký světlejší tón či bílou na tón tmavší, dostaneme šedivku bez čisté černé, respektive bílé. Takže tudy cesta nevede. Co s tím? Musíme sáhnout po křivkách.

Okno dialogu funkce křivky.
Obr. 1 - Okno funkce křivky (curves) ve Photoshopu.

Křivky (anglicky curves) jsou velice silný nástroj. Dovolují toho mnohem více, než jen měnit kontrast. Jdou s nimi dělat opravdová kouzla. Hodně lidí se této funkce bojí a nepoužívá ji, protože jim přijde příliš složitá a nejsou si schopni zapamatovat, jak se s ní co udělá. Problém je v tom, že se jen snaží nazpaměť nameldovat, jak udělat to či ono, ale absolutně nemají ponětí, proč se to tak dělá. Abyste dokázali úspěšně používat křivky, potřebujete především pochopit to, jak tato funkce funguje. Pak je její používání hračka a nemusíte si nic složitě zapamatovávat. Stačí trochu používat hlavu.

Pojďme se proto podívat, křivkám na zoubek. Zvolíte-li v menu Photoshopu Image > Adjust > Curves nebo Layers > New Adjustment Layer > Curves, otevře se vám okno, které vídíte na Obr. 1. Nejdůležitější věcí v tomto okně je diagonální čára, kterou můžete myší v kterémkoli místě uchopit a táhnutím myši ji ohnout. Pomocí označování a posouvání bodů z ní můžete postupně vytvarovat libovolnou křivku. Tím, jak křivku tvarujete, transformujete škálu tónů obrázku.

Křivka představuje graf funkce y = f(x), která udává pro všechny tóny v obrázku, na jakou hodnotu y se ztransformuje tón, jehož číselná hodnota před transformací je x. Input x je na vodorovné ose, output y je na svislé ose. Škála tónů je u obou os znázorněná graficky. Přesné číselné hodnoty pro zvolený bod se zobrazují dole, v kolonkách Input a Output. Transformace tónů, alias funkce f, se zadává prostřednictvím grafu. Tím, jak měníte graf (křivku), měníte funkci.

Defaultní křivka a originální obrázek před úpravami
Obr. 2 - Defaultní křivka a obrázek před úpravami.

Na začátku se vždy objeví rovná diagonální čára. Proč tomu tak je? Protože je to graf funkce y = x, čili identického zobrazení, které nic nemění. Každý tón x je mapován na přesně tu samou hodnotu, y = x. Chcete-li tón x ztransformovat na jiný, musíte křivku uchopit v místě x (ve vodorovném směru) a tento bod posunout nahoru nebo dolů na požadovanou úroveň y.

Vzhledem k tomu, že se předpokládá spojitá transformace škály tónů, tak když uchopíte jeden bod křivky a posunete ho jinam, tak ho z křivky nevytrhnete, ale křivka zůstane souvislá a celá se prohne a přizpůsobí tomu, jak chcete tento jeden tón transformovat – transformují se i ostatní tóny, a to tak, že celá transformace je plynulá, bez skoků. Program vytváří souvislou křivku, která reprezentuje spojitou transformaci tónů, na základě bodů, které zadáte, prostřednictvím interpolace. Podle typu interpolace použité u toho kterého programu má křivka určitou „tuhost“. U některých programů (jako například zrovna u Photoshopu) je spíš tužší, a když za ni někde zatáhnete, vyboulí se vám i v místech ležících daleko od bodu, za který taháte. U jiných (třeba v gimpu) je měkčí, gumovější – když za ni někde zatáhnete, tak se na tomto místě elasticky vytáhe a vzdálenější partie křivky zůstanou prakticky beze změny. Oboje má svoje výhody a nevýhody. U tužší křivky může být zapotřebí označení většího počtu bodů, abyste ji zafixovali a zabránili nežádoucímu vyboulení v místě, kde o to nestojíte, hodně gumová křivka zase dovoluje, aby se vytvořily velké lokální změny a potažmo méně plynulé přechody tónů nebo jiné divoké transformace, které působí nepřirozeně.

Pojďme se teď podívat na některé základní úpravy pomocí křivek. Znovu zdůrazňuji, že není cílem, abyste se níže uvedené postupy učili nazpaměť. Tyto příklady by vám měly sloužit hlavně k tomu, abyste si osvojili způsob uvažování, který je při používání křivek zapotřebí. Pak si dokážete sami poradit v libovolné situaci, nejen v těch, které tu budou vyjmenované.

Zesvětlení/ztmavení obrázku

Pokud jste četli předchozí dva díly seriálu o čudlíkování, tak již přesně víte, jak je potřeba škálu tónů transformovat, když chceme obrázek ztmavit. Bílá musí zůstat bílá, černá musí zůstat černá a ztmavit je potřeba hlavně střední tóny obrázku. To znamená, že:

  1. Potřebujeme křivku, která končí přesně v pravém horním rohu, v bodě ( 255, 255 ), jelikož bílá (x = 255) se má zobrazit na bílou (y = 255).
  2. Křivka musí začínat v levém dolním rohu, v bodě ( 0, 0 ), protože černá (x = 0) přijde zobrazit zase na černou (y = 0).
  3. Uprostřed musí být křivka vyboulená dolů – střední tóny přijdou zobrazit na nižší hodnotu.
Poloha konců křivky je vždy automaticky zafixovaná. Vzhledem k tomu, že ( 0, 0 ) a ( 255, 255 ) jsou defaultní hodnoty, nemusíme s nimi nic dělat a o konce křivky se nemusíme starat. Jediné, co zde potřebujeme udělat, je uchopit křivku někde uprostřed a zatáhnout dolů.

Ztmavení obrázku pomocí křivek.
Obr. 3 - Ztmavení obrázku pomocí křivek.

Chceme-li obrázek zesvětlit, musíme uchopit křivku někde uprostřed a táhnout směrem nahoru (větší y = světlejší tón). Konce křivky necháme tam, kde jsou, v bodech ( 0, 0 ) a ( 255, 255 ), aby černá zůstala černá a bílá zůstala bílá.

Všimněte si, že ztmavování a zesvětlování obrázku pomocí křivek poskytuje mnohem víc svobody, než ztmavování a zesvětlování pomocí úrovní. Můžete si totiž zvolit nejen o kolik se má ztmavit nebo zesvětlit, ale také kterých tónů se má převážně ztmavení nebo sesvětlení týkat. Nemusíte chytit křivku přesně uprostřed, ale můžete ji prohnout víc vlevo a ztmavit či zesvětlit hlavně tmavé tóny nebo naopak víc vpravo a ztmavit či zesvětlit hlavně světlejší tóny. Při vytváření požadovaného tvaru křivky si můžete pomoci označením více bodů. Viz příklad zesvětlení na Obr. 4, kde je použito většího množství bodů, aby se křivka příliš nevyboulila v horní části a nedošlo tak ke kompletnímu vypálení světel.

Zesvětlení obrázku pomocí křivek
Obr. 4 - Zesvětlení obrázku pomocí křivek.

Nastavení černého a bílého bodu

Chceme-li nastavit černý bod obrázku, znamená to, že chceme na černou (y = 0) zobrazit nějaký jiný tón x, tj. chceme, aby křivka nezačínala v bodě ( 0, 0 ), ale ( x, 0 ). Musíme tedy uchopit levý konec křivky, který černému bodu odpovídá, a posunout ho doprava na úroveň x. Všimněte si, že když místo toho uchopíte na křivce tón x a stáhnete ho dolů, až na nulu, výsledek bude nepatrně jiný. Zatímco v prvním případě bude efekt zcela stejný jako při posunutí čeného bodu v levels a výsledkem bude lineární transformace tónů (neboli, co se křivky týká, rovná čára) mezi novým černým a bílým bodem, plus vše co je vlevo od černého bodu se ořeže na nulu – viz Obr. 5, v druhém případě ve skutečnosti necháte konec křivky alias černý bod na místě a jen přidáte nový bod (tón), který se má zobrazit také na nulu. Program pak vytváří křivku zadanou třemi body – bílým bodem, černým bodem, který se stále nachází v bodě ( 0, 0 ), a vámi vytvořeným třetím bodem a výsledkem bude nelineární transformace - křivka bude mírně zakulacená.

Nastavení bílého bodu se provádí obdobně – uchopíme pravý horní konec křivky který definuje bílý bod, neboli bod ( 255, 255 ), a posuneme ho doleva, na požadovanou hodnotu x, t.j. do bodu ( x, 255 ). Efekt je zase zcela stejný, jako když nastavíte bílý bod pomocí funkce úrovně. Zásadní rozdíl ale je, že v případě funkce úrovně máte k dispozici histogram a přesně vidíte, kam je potřeba černý a bílý bod posunout. Zde jen hádáte podle vzhledu obrázku.

Posunutí černého a bílého bodu pomocí křivek
Obr. 5 - Posunutí černého a bílého bodu pomocí křivek.

Zvýšení/snížení kontrastu

Chceme-li zvýšit kontrast, pak vlastně chceme zvětšit rozdíly mezi jednotlivými tóny. Vzdálenost číselných hodnot tónů na výstupu (svislá osa) musí být větší než na vstupu (vodorovná osa) - tj. chceme vytvořit křivku, která je strmější než diagonální čára y = x. Vzhledem k tomu, že nechceme, aby došlo k ořezání světel a stínů a křivka musí i nadále začínat vlevo dole v bodě ( 0, 0 ) a končit vpravo nahoře v bodě ( 255, 255 ). Hodnoty y = 0, respektive y = 255, musí dosáhnout až tam, ne dřív. Proto sklon může být větší jen ve střední části, na koncích musí křivka zahnout a jen zvolna dosáhnout mezních hodnot. Potřebujeme tedy vymodelovat jakési zešikmené S. Také se na to můžeme dívat tak, že tmavé tóny chceme udělat ještě tmavší, a v levé části proto křivku prohnout dolů, zatímco světlé tóny chceme ještě víc zesvětlit, a tudíž vpravo křivku vyboulit nahoru. Střední tóny v tomto případě zesvětlovat ani ztmavovat nechceme, a tak si můžeme pomoct tím, že uprostřed křivku jedním bodem zafixujeme na místě.

Zvýšení kontrastu pomocí křivek
Obr. 6 - Zvýšení kontrastu pomocí křivek

Při formování křivky se potřebujeme vyhnout dvěma věcem. Jednak konce křivky nesmí být příliš ploché, až vodorovné, protože tím bychom ztransformovali větší množství tónů v původním obrázku (vodorovná osa) na velmi malý počet tónů ve výsledném obrázku (svislá osa), které již oko nerozliší, takže bychom ztratili detaily ve světlech a ve stínech. Čím jsou takové ploché konce plošší a delší, tím více tónů se nám slije a k tím větší ztrátě detailů dojde. Za druhé pak nesmíme kontrast zvýšit příliš, tj. udělat střední část příliš strmou, protože tím roztahujeme malý počet tónů zastoupených v původním obrázku na větší rozsah a vzniknou mezi nimi skoky - díry v histogramu, o kterých jsme si povídali minule. V čím větší bitové hloubce pracujeme, tím divočejší úpravy si můžeme dovolit.

Chceme-li kontrast snížit, pak chceme rozdíly mezi tóny zmenšit, stlačit je k sobě. Potřebujeme křivku, která bude mít (alespoň z větší části, ve středních partiích) sklon menší než přímka y = x. Dosáhneme toho tím, že tmavé tóny zesvětlíme a světlé zase ztmavíme, ztlumíme. Vlevo dole křivku vyboulíme nahoru a vpravo zase dolů. Černý a bílý bod musíme nechat tam, kde jsou, v rozích, v bodech ( 0, 0 ) a ( 255, 255 ), abychom nepřišli o černou a o bílou a neudělali z obrázku ošklivý šedivák bez černé a bílé. Střední tóny opět stojí na místě, takže si můžeme při tvarování křivky pomoct tím, ze si nejdřív jedním bodem připíchneme její střed, aby se nehýbal.

Snížení kontrastu pomocí křivek
Obr. 7 - Snížení kontrastu pomocí křivek.

Tentokrát si při úpravě musíme dávat pozor na to, aby střední část křivky nebyla příliš plochá, blízká vodorovné čáře – pak by se nám totiž příliš slily střední tóny a byly by ploché, bez detailů. Také nesmíme udělat konce příliš strmé, aby nevznikly nápadné neplynulé přechody tónů.

Všimněte si, že pokud obrázek vypadá příliš kontrastní, protože nestačil dynamický rozsah filmu či snímače a nebo byl černý a bílý bod nastaven příliš necitlivě, už ho snížením kontrastu zachránit nelze. Co je jednou absolutně černé nebo bílé zůstane černé nebo bílé. (Pokud tedy černou a bílou nezměníme na šedou, ale to také není řešení, jak už víme.) Snížíme-li takovému obrázku výrazně kontrast, dostaneme tím jen podivný ošklivý obrázek, chudý na tóny, celkově šedivý, s podivnými kontrastními černými a bílými fleky světel a stínů postrádajícími detaily, protože detaily ve stínech a světlech obrázek už neměl (a žádnou transformací škály tónů si je už nenapískáme) a detaily ve středních tónech jsme úspěšně zlikvidovali velkým snížením kontrastu.

Zachránění detailů ve stínech nebo ve světlech

Detaily se nám podaří zachránit pouze v případě, že digitální obrázek nějaké skutečně obsahuje. Mohou být málo viditelné nebo třeba i zcela neviditelné, ale v datech musí být. Tóny nesmí být zcela slité. Abychom zvýraznili detaily ve stínech, musíme zvětšit rozdíly mezi tmavými tóny. Potřebujeme tedy vytvarovat křivku, která je velmi strmá ve své dolní části. Chceme-li zvýraznit detaily ve světlech, musíme udělat křivku strmou naopak v horní části. Pokud nehodláme dělat současně žádné jiné změny, zbytek křivky musí zůstat co nejblíž diagonále y = x. Je-li křivka tužší, je nezbytné si pomoci dalšími body, aby se nám křivka příliš nevyboulila tam, kde nechceme.

Vytažení detailů ve stínech pomocí křivek
Obr. 8 – Vytažení detailů ve stínech pomocí křivek.

Divočejší triky

Křivku můžeme tvarovat libovolně, podle potřeby. Záleží na tom, které tóny chceme zesvětlit, které ztmavit, kde chceme rozdíly mezi tóny zvětšit, kde zmenšit. Za normálních okolností bude ale vždy naším cílem vytvořit křivku, která zleva doprava roste. Jakmile bude někde křivka vodorovná, tóny odpovídající tomuto úseku křivky se slijí do jednoho. Pokud bude křivka někde dokonce klesat, dojde k převrácení tonality. Tón, který byl původně světlejší než jiný tón, bude po takové transformaci naopak tmavší. Tomu se obvykle chceme vyhnout, někdy to ale může být naopak naším cílem. Můžeme se tak například pokusit digitálně nasimulovat Sabattierův efekt (viz Obr. 9). Pokud bychom přesunuli konce křivky a vytvořili tak diagonálu z levého horního rohu, bodu ( 0, 255 ), do pravého dolního rohu, bodu ( 255, 0 ), došlo by k úplnému převrácení škály tónů, tj. získali bychom negativ obrázku.

Částečné převrácení šedotónové škály pomocí křivek
Obr. 9 - Částečné převrácení šedotónové škály pomocí křivek - simulace Sabattierova efektu.

Jak vidíte, stačí vědět, o co jde, a při používání křivek trochu přemýšlet. Na závěr ještě malé shrnutí pár hlavních zásad:

  1. Základní stav, se kterým je třeba vše srovnávat, je diagonála y = x, která reprezentuje nulovou změnu.
  2. Chceme-li některý tón ztmavit, musíme v tomto místě stáhnout křivku níž, chceme-li ho zesvětlit, musíme křivku naopak vytáhnout výš.
  3. Sklon křivky reprezentuje kontrast. Čím větší sklon, tím větší kontrast, a naopak.
  4. Je-li křivka v některém místě horizontální, dochází v této oblasti ke slévání tónů, pokud dokonce klesá, pak dojde k převrácení škály tónů.

radka
http://radka.tezaur.net/photo
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
Diskuse k článku
sikorskii24.6.2002, 10:10odpověď
Jirka K.24.6.2002, 22:31odpověď
radka25.6.2002, 19:49odpověď
Blizzy25.6.2002, 14:38odpověď
Luboš27.6.2002, 13:55odpověď
rastis30.6.2002, 00:14odpověď
Aleš8.7.2002, 22:53odpověď
Ing. Josef Hrubý30.7.2002, 22:44odpověď
maco14.8.2002, 05:32odpověď
MIlna4.10.2002, 19:01odpověď
radka4.10.2002, 23:11odpověď
Stanislava11.2.2003, 11:30odpověď
MALBECK Miroslav7.4.2003, 01:06odpověď
Maňas10.4.2003, 11:33odpověď
PQ20.6.2006, 16:23odpověď
PQ20.6.2006, 16:51odpověď
Jan K.17.10.2007, 11:13odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat




 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace