Joe McNally: Hot Shoe – žhavé výstřely z malých blesků

Před několik dny jsem v recenzi knihy “Blesk v digitální fotografii” sliboval brzký článek o jiné, podobně zaměřené knize z produkce nakladatelství Zoner Press. Kniha “Hot Shoe – žhavé výstřely z malých blesků” je pojatá úplně jinak a za sebe mohu říct, že i podstatně zajímavěji.

Joe McNally fotografuje přes 30 let a s jeho prací se setkávají mimo jiné i čtenáři National Geographic, Time, Life nebo Sports Illustrated. Lze tedy s pravděpodobností hraničící s jistotou předpokládat, že problematice, o které píše, bude rozumět. Jenže to samo o sobě na dobrou knihu nestačí – neméně důležité je umět psát čtivě a poutavě. Joe naštěstí očividně vládne perem stejně lehce jako fotoaparátem, a tak se nám do rukou dostává kniha, kterou s největší pravděpodobností doslova zhltnete.

Oproti jiným fotografickým publikacím je tato kniha vystavěna jinak, na což vás upozorní hned první kapitola nazvaná “Tato kniha není manuál” – nadpis nelže, pokud hledáte příručku typu “pokud umístíte blesk do pozice A a nastavíte na něm hodnotu B, stane se C”, snad se do Hot Shoe ani nepouštějte (ale byla by to škoda). Pak následují tři další kapitoly sdružené do oddílu “Šroubky a matičky”, jehož název naznačuje McNallyho odlehčený styl psaní. Na 40 stranách z celkových 320 se zde věnuje technice a příslušenství, které používá, důvodům, proč je používá, a končí tím, jak správně držet fotoaparát (nebojte, ani tato kapitola vás nebude nudit a pravděpodobně se zde naučíte nové triky). Na tomto místě musím zmínit dvě skutečnosti, které se vinou celou knihou.

Za prvé: McNally fotí s fotoaparáty a blesky značky Nikon, s kteroužto firmou také dlouhodobě spolupracuje, nijak tento fakt netají a svou oblíbenou značku nepokrytě chválí. Naopak, ostatní značky prakticky ignoruje – nikoliv okázale ve smyslu “foťte s Nikonem, jinak to nejde”, ale spíše v duchu “používám roky výhradně Nikon, tak proč bych měl psát o Canonech (Pentaxech, Sony, …), ve kterých se tolik nevyznám?”. S ohledem na pojetí knihy (viz dále) se ale nejedená o žádné omezení – 99 % všech informací platí obecně (s výjimkou sedmistránkového dodatku popisujícího nastavení blesků a těl Nikon). Musíte ale počítat s tím, že celkem často narazíte v textu na chválu iTTL, bezdrátového ovládání blesků Nikon, schopnosti SB-900 zazoomovat na 200 mm a podobně.

Za druhé: v knize je celkem rozšířený určitý “product placement”, takže pokud se fotí s odraznou deskou, je to obvykle nějaký konkrétní výrobek Lastolite, difuzéry dodává Lumiquest, komínky nebo voštiny zase Honl. Osobně jsem s tím neměl problém, protože autor mě dokázal přesvědčit, že si to či ono příslušenství vybral proto, že je nejlepší na trhu nebo mu zkrátka nejlépe vyhovuje. Paranoidnější čtenář by asi mohl mít pocit, že Joe bere od zmíněných značek provizi, nicméně je zřejmé, že prakticky cokoliv z jeho brašny lze nahradit jinými výrobky, případně samodomo řešením.

Ale zpět k pojetí knihy – prvním oddílem končí technické a návodné texty a v celém zbytku knihy už najdete pouze a výhradně kapitoly popisující vznik konkrétních fotografií, které McNally obvykle vytvořil při práci na skutečné zakázce či reportáži. V drtivé většině případů se jedná o fotografování lidí, byť pár výjimek se najde. Rozhodně nejde o žádné teoretizování, a to je styl, který mně osobně maximálně vyhovuje. Na rozdíl od jiných knižních recenzí zde nebudu zmiňovat kapitolu za kapitolou, protože se tím pádem nevěnují encyklopedicky jednotlivým tématům. Kniha přesto dodržuje členění do třech logických celků.

První a nejrozsáhlejší z nich se na 110 stranách věnuje používání jediného bleskového světla. Rovnou úvodem je třeba zmínit, že se prakticky nikdy nejedná o blesk umístěný v sáňkách fotoaparátu. Tento nejklasičtější způsob použití systémového blesku totiž McNally považuje jen za občas nutné zlo a vždy hledá způsob, jak se mu vyhnout. Co jsem snad nejvíce vyčítal knize Chrise George “Blesk v digitální fotografii” pro McNallyho neplatí – prakticky všechny fotografie jsou opravdu povedené a dobře prezentují použitou techniku svícení. Řada z nich je samozřejmě relativně prvoplánová, někdy možná skoro až na hranici kýče, ale vždy jde o profesionální a technicky precizní práci. Je nutno mít na paměti, že McNally je fotograf na volné noze a řada fotografií pochází z čistě komerčních zakázek. Některé kapitoly doprovázejí i fotografie, které vznikly na cestě k finálnímu výsledku a ukazují, kudy cesta nevedla nebo jaký vliv na scénu má změna nastavení či pozice blesku.

Pro představu, v této části najdete například kapitolu “Dobré špatné světlo”, která demonstruje situaci, kdy je ono zavrhované tvrdé přímé světlo užitečné. V “Jak nasvětlit plot” či “Potlačte dostupné světlo” se naučíte bleskem simulovat světlo zapadajícího slunce, v “Bleskolechtání” se zase popisuje technika, s jejíž pomocí bleskem pouze velmi jemně prosvětlíte nějaký detail, který doplní snímek postavený jinak na přirozeném světle. “Dejte něco před to světlo!” nebo “Krajkové světlo” se zase věnují vytváření stínů s cílem ozvláštnit jinak spíše sterilní scénu. Na své si přijdete i pokud vás zajímá jak bleskem nevymazat zvláštní atmosféru prostor jako jsou nemocnice nebo škola. Co zde (a prakticky nikde jinde v celé knize) nenajdete jsou nějaká schémata, popisy scén a přesné návody. Vše podstatné je řečeno v textu, jímž se vás Joe bude pokoušet inspirovat a navést správným směrem a ne dovést k totožnému výsledku uvázané na vodítku. Pokud se u některé scény objevuje schéma, jde vždy o ručně kreslený náčrtek.

Zhruba na 70 stranách se rozkládá druhý celek nazvaný prozaicky “Dvě a více” – ano, řeč je o focení s více blesky. Pokud vám náhodou uniklo sdělení (nepříliš) skryté v názvu knihy, řeč bude i nadále výhradně o systémových blescích. McNally považuje sestavu dálkové odpalovaných malých blesků za podstatně univerzálnější než studiové zábleskové systémy, protože si “studio” s plnou kontrolou nad osvětlením scény vytvoří kdekoliv potřebuje. V tom ho ještě více utvrdily možnosti moderních bezdrátových blesků, u kterých lze všechno nastavovat z těla fotoaparátu nebo z řídící jednotky, což je opravdu velmi pohodlné (zvláště pokud umísťujete blesky na různá hůře dostupná místa).

Tato část mně osobně přišla asi ještě zajímavější než oddíl věnující se použití jednoho blesku. Pravda je, že řada čtenářů pravděpodobně nebude mít ve své výbavě dva systémové blesky, a to nemluvím o případech, kde jich Joe použil i víc, ale přesto mi připadá velmi zajímavé číst si o tom, jak se vypořádat s tím či oním problémem nasvětlení fotografovaného objektu – je to zkrátka taková “vyšší dívčí”. Několik kapitol se věnuje vysoce stylizované fotografii s použitím barevných filtrů a kreativním nastavením vyvážení bílé, ošizeni nebudete ani o glamour svícení a velmi zajímavá je také kapitola o tom, jak dodat šmrnc obvykle nudným firemním portrétům do ročenek. Za zmínku rozhodně stojí také kapitoly “Malý světelný pokec”, kde se McNally věnuje tomu, jak umístění světla mění výraz fotografie, a “Skupiny”, což je námět, kterému se nevyhne například žádný svatební fotograf.

Jestliže se předchozí oddíl týkal jenom části čtenářů ochotných investovat do druhého nebo možná i třetího systémového blesku, poslední část je tu už povětšinou pro vyložené nadšence – jmenuje se totiž “Spousta světel” a její název ani v nejmenším nepřehání. Pravdou je, že leckdy je s pomocí většího množství blesků řešen poměrně nenápadný úkol, jako například portrét muže trpícího roztroušenou sklerózou před pozadím tvořeným jeho snímky z magnetické rezonance – ty totiž bylo samozřejmě nutné zezadu prosvětlit. Ani tato kapitola, která vám mimochodem ukáže, že fotografický ateliér s plnou kontrolou nad světlem může stát za slunného dne na zahradě za domem, však není výjimkou v jednom důležitém aspektu – přítomnost blesku (respektive v tomto případě pěti blesků) není znatelná, snímek působí zcela přirozeně. I v této části pak najdete stylizované aranžované fotografie, glamour, pěknou kapitolu o tom, jak někdy může být lepší nasvítit okolí namísto objektu samotného i pár kapitol, které se nás opravdu s největší pravděpodobností týkat nebudou (na rozdíl od McNallyho asi málokoho z nás Nikon požádá, jestli by nezkusil pro výukové video demonstrující možnosti bezdrátového řízení systémových blesků nasvítit opravdu velkou scénu – v tomto případě část letiště včetně letadla a hangáru).

Po této části následuji již jen zmíněný dodatek o nastavování blesků Nikon.

Pokud bych měl shrnout své pocity z této knihy do jedné věty, asi bych se nevyhnul pár superlativům. Především mě velmi potěšily ukázkové fotografie, které jsou povětšinou velmi povedené, demonstrují dobře, oč autorovi šlo, a často ve mně vzbuzují chuť si něco podobného zkusit. Podobné pocity mám z textu, který je psán čtivě a s lehkostí, takže jsem se od knihy nemohl odtrhnout (někomu ale tento styl nemusí vyhovovat). Jak jsem již ale naznačil, nesmíte v žádném případě očekávat, že vás McNally povede za ručičku. O blesku to chce už něco málo vědět a postupy, “jak dosáhnout toho či onoho v pěti bodech” v knize nenajdete. Příznivci suchých praktických příruček ať raději sáhnou po jiné publikaci – my ostatní se rádi dozvíme nejenom něco o klasickém použití blesku, ale také jestli se dá fotit se systémovým bleskem umístěným bezmála 30 metrů od scény, jak to vypadá, když se scéna nasvětluje 47 blesky a klidně i jestli lze panelem Lastolite odehnat naštvanou mrožici.

Hot shoe – Žhavé výstřely z malých blesků
Autor:	Joe McNally
Vydavatel:	Zoner Press 2009
Přibližná cena:	480,- Kč
Rozsah:	320 stran
ISBN:	978-80-7413-050-2