motiv

Koněpruské jeskyně a okolí

Dnes se půjdeme podívat do Českého Krasu, přesněji řečeno do rezervací Koda, Kobyla, Zlatý Kůň, Kotýz a na Koukolovou horu.

Rosa Vlakem se dopravíme do železniční stanice Srbsko a hned od nádraží vyrazíme po žluté turistické značce, kterou budeme následovat až do dnešního večera. Po krátkém silničním úseku přejdeme trať, po které jsme sem dorazili, a odbočíme do chatové osady. Po chvilce opustíme asfaltovou cestu, po pravé straně vidíme ústí Údolí děsu, kde se každoročně koná pěkný trampský potlach. My ovšem nepůjdeme mezi zálesácké chatky, ale budeme pokračovat prudkou strání nahoru k vrcholu Kody. Po chvilce se cesta trochu srovná a to již míříme k Hořejšímu mlýnu, odkud je i odbočka ke Kodské jeskyni, která není nic moc, takže bych ji doporučil vynechat a uspořený čas využít později. My budeme pokračovat dále po žluté značce horní částí kaňonovitého údolí, budovaného silurskými a devonskými horninami. Při stoupání kodským údolím si nezapomeňte všímat všemožné květeny, která lemuje vaši cestu a přímo si říká o nasazení vašeho makroobjektivu a zalehnutí do porostu. Koneckonců to muže být i dobrá záminka k odpočinku při stoupání :-)

Kameny v lomu Zanedlouho dorazíme na silnici, která nás dovede do Tobolky, malé vesničky na naší cestě ke Koněpruským jeskyním. Tady se k focení vystavuje malá kaplička a hlavně rybníček na na návsi, ve kterém se dají najít zajímavé odrazy skutečnosti. Hned za rybníčkem můžete narazit na malé občerstvení, ale při mé návštěvě ještě nefungovalo, takže nemohu sloužit jeho kvalitou, ale vzhledem k viditelným stopám po jeho nočním a brzkoranním používání zde živo asi v pozdějších hodinách bude. Ale to už vycházíme z Tobolky a asi po 300 metrech odbočujeme vpravo do polí a směřujeme k Hořejší vině, kde na rozcestí stojí malý vodojem. Kudy dál? To je jedno, můžete zvolit obě značky a dorazíte, kam potřebujete. My teď zvolíme žlutou, ať se nám to nemíchá, a pokračujeme západním směrem. Jakmile dojdeme na silnici, opustíme značku a kousek se vrátíme zpět po asfaltce. Já vím, Koněprusy jsou již v dohledu a stánky s občerstvením lákají, ale pusťte se na druhou stranu a nebudete litovat.

Tunel do lomu Asi po 300 metrech dojdete k odbočce k lomu. Jedná se o přírodní rezervaci Lom na Kobyle. Abyste se dostali do lomu, musíte projít cca 50 m dlouhým tunelem, který spojuje lom s okolní přírodou. Ničeho se nebojte a vstupte dál, jedná se totiž o opuštěný lom v silurských a devonských vápencích s četnými jeskyňkami, takže nehrozí nebezpečí výbuchu a vy budete mít dostatek klidu na focení. Najdete zde mnoho zajímavých věcí, které stojí za zvěčnění. Vlastní stěny lomu skýtají mnoho příležitostí k focení. Osamocené stromy rostoucí ze skal, keře, balvany, ale i abstraktní motivy v podání různobarevných vrstev skal. Na své si přijdou i příznivci makra, kteří zde najdou rozličnou květenu a v dopoledních hodinách navíc ozdobenou náhrdelníky z rosy. Kameny porostlé mechem, padlé stromy a jiné zajímavosti vás tu určitě na nějakou tu dobu zdrží. Až se vydovádíte, vrátíte se zpět na silnici, na žlutou turistickou značku a po ní dojdete ke Koněpruským jeskyním. Tady se můžete občerstvit či poobědvat a zajít i na prohlídku jeskyní.

Koněpruské jeskyně se rozkládají se na vápencovém hřebenu zvaném Zlatý kůň. Jeskyně vznikly v průběhu třetihor a čtvrtihor mechanickým a chemickým působením podzemní vody pronikající pod povrch podél skalních puklin. Jeskyně byly známé již pravěkým lidem z doby kamenné, jak bylo zjištěno podle nálezů jejich kosterních pozůstatků. V 15. století byl v lomu na kámen odkryt vstupní otvor a tuto jeskyni využili ke své činnosti penězokazi, kteří si zde v letech 1460 - 70 zřídili penězokazeckou dílnu, ze které se našli i některé jejich nástroje a falešné husitské haléře. Další zprávy o jeskyních jsou z 19. století, ale teprve v roce 1950 byl opět při práci v lomu odkryt otvor, jimž bylo možno proniknout do nitra celého jeskynního systému. Při speleologickém výzkumu a při dalších pracích v lomu pak byl postupně objeveny jeho další části. V současnosti jsou Koněpruské jeskyně rozsáhlým třípatrovým jeskynním systémem s rozlehlými podzemními prostorami a bohatou krápníkovou výzdobou největším jeskynním systémem v Čechách. Délka chodeb je cca 2 km. Krápníky vznikly srážením vápence rozpuštěného v prosakujících podzemních vodách. Kromě obvyklých stalagmitů, stalaktitů a stalagnátů, závojů a brček se pouze zde vyskytují zvláštní krápníky kulovitého tvaru s odpadávajícími vrstvičkami zvané Koněpruské růže. Příplatek za focení v jeskyních stojí pouze 10,-Kč, takže můžete směle vyrazit na podzemní fotografické orgie.

Skaly na Kotyzu Ale pojďme se ze studených podzemních prostorů vydat zpět na naši - doufám že prosluněnou - trasu. Určitě jste si všimli obrovského lomu - Čertovy schody. Tak kolem tohoto lomu nyní půjdeme na Kotýz, kde se nám naskytnou výhledy na toto obrovské "dílo" lidského pokolení, ale nechejme buldozery a bagry za zády a pojďme trochu stranou na nádhernou skálu, kde se nachází i jeskyně Jelínkův most - zajímavý přírodní úkaz. POZOR na děti, asi by nebyl problém, aby vám tady někde zmizel váš potomek bez slůvka rozloučení. Jedná se opět o lokalitu, kde si určitě přijde na své každý fotograf. Krásné skály porostlé teplomilnou květenou, výhledy do kraje, tedy pokud si odmyslím dole to nádraží pro vápenku, no prostě taková pohoda, sluncem vyhřáté jižní svahy, hmmmm tady by se sedělo, ale máme před sebou ještě trochu náročnější pasáž, takže pojďme dál. Hned vedle Jelínkova mostu najdeme výhledy na Koukolovou horu, kam máme namířeno, Křižatky a Havlíčkův Mlýn, projdeme kolem skalní Aksamitové brány a prudkým a nepříjemným klesáním seběhneme dolů k Havlíčkovu Mlýnu.

Vyhled na Koneprusy Nyní nás už čeká poslední stoupání na Koukolovou horu. Zpočátku jdeme po silnici, ale asi po kilometru, na velké křižovatce, značka začne stoupat po stráni. Nezapomeňte se tady ve stoupání zastavit a ohlédnout. Nejen že si odpočinete, ale otevře se vám krásný pohled na Čertovy schody a i na okolí, kde silnice a stromy vykreslují pěkné křivky v polích a stojí za to shodit brašnu a rozložit stativ. Pak můžeme pokračovat směrem vzhůru. Už je to posledních cca 700 metrů, tak vydržte, bude to stát za to.

Koukolova hora 470 metrů vysoká Koukolová hora nám poskytne téměř kruhový výhled do okolní krajiny. Asi nejhezčí je pohled na Králův dvůr a Beroun, který leží nedaleko odsud. I zde nalezneme bývalé vápencové lomy, ale hlavně zříceninu kaple z roku 1832, která se tyčí přímo na vrcholu Koukolové hory.

Nyní nám již zbývá se jen skoulet dolů do Popovic u Berouna, kde můžeme nasednout na vlak směrem k našemu domovu. V této závěrečné části našeho výletu si dejte ale pozor. Nejen že je to opět velice prudké klesání a náš již unavený organismus by mohl lehce udělat chybu a mohli byste skončit v kotrmelcích, ale ani značení nepatří k nejdokonalejším. Poté co minete rozcestí na Koukolovou horu a žlutou, po které jste přišli, musíte dávat dobrý pozor na odbočení žluté značky vlevo ze široké cesty do lesa. Mně se toto podařilo minout a trochu jsem si zašel. Svoji chybu jsem naštěstí napravil včas a nesešel jsem do Křižatek, což by byla velká zacházka, ale stihnul jsem se obloukem po traverzu vrátit na žlutou a v pohodě pak sejít do Popovic. Pokud tady budete v létě a pokud budete mít čas než vám přijede vlak, můžete navštívit hned u nádraží místní koupaliště, které vás určitě po náročné túře osvěží. Doporučuji si dobře zjistit vlaky zpět domů, jelikož v Popovicích každý nestaví.

Jakub Kencl
http://kencl.zonerama.com/
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
Diskuse k článku
kristyna14.3.2006, 19:42odpověď
kristna florianova14.3.2006, 19:52odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat


aktuální akce

aktuální články

bazar nabízí

 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace