motiv

Ladislav Kamarád: Obrazy mizejícího světa

Ladislav Kamarád vystavuje v červnu a červenci na Staroměstské radnici a při té příležitosti jsme si povídali o jeho způsobu tvorby, inspiraci a trochu i o názorech na život vůbec...

Východ slunce z Křížového vrchu - Národní park České Švýcarsko
Ladislav Kamarád: Východ slunce z Křížového vrchu - Národní park České Švýcarsko
Ladislav Kamarád je nejen fotografem, ale zároveň cestovatelem, horolezcem, vynálezcem a vcelku neobyčejným, zvláštním člověkem, který naplno žije svou tvorbou. Své fotografie pořizuje v nejrůznějších koutech naší planety klasicky na film, poté je digitalizuje a tiskne ve velkých formátech. Námětem mu jsou přírodní scenérie, zejména hory, a výsledné obrazy uchvacují hloubkou prostoru a brilancí zobrazených detailů. Výjimečné je, že vše od stavby počítačů, skenování a zpracování záběru až po výsledný tisk si dělá sám ve vlastním studiu. Jeden obraz je často zpracováván řadu dní. Fotografuje na klasické, vlastnoručně upravené Hasselblady často v extrémních podmínkách a svými nároky potrápil nejednu příslušnou firmu. Jeho tvorba je důkazem, kolik prostoru pro tvořivost poskytují moderní technologie.

V dnešní době už není obvyklé, aby si fotograf až do výsledného obrazu dělal vše sám. Co vás přivedlo k tomuto rozhodnutí?

Svítání na Růžovém vrchu - Národní park České Švýcarsko
Ladislav Kamarád: Svítání na Růžovém vrchu - Národní park České Švýcarsko
Celý pracovní postup (workflow), který začíná pořízením fotografie, jejím vyvoláním, pokračuje naskenováním, úpravami na počítači a končí archivací v digitální podobě, případě vytištěním, by měl zvládat jeden člověk - autor díla. Jakmile se v tom „rejpe“ mnoho lidí po sobě, navíc s omezenou vzájemnou komunikací, tak to obvykle nedopadne tak, jak si autor představoval. Ve světovém měřítku sice občas fungují výjimky z tohoto pravidla, ale ty se mě bohužel netýkají.

Je ve výsledku nějaký rozdíl mezi fotografií a takovýmto „tiskem“?

Tisk na špičkových plotrech minimálně v mém případě výrazně převyšuje kvalitu a možnosti klasického fotografického procesu. Když je technologie dostatečně vyspělá a celé workflow sladěno dohromady, tak je jedno, jestli ona mikroskopická zrníčka barvy vznikají za pomoci chemie ve světlem ovlivněné emulzi, jako například u Ilfochromu či LightJetu, nebo jestli to jsou pikolitrové kapičky pigmentů různých barev, spojujících se s emulzí do výsledného obrazu. Různé předsudky, že je to barevně rozladěné, hrubé, šmouhaté a podobně, jsou již řadu let irelevantní. Já konkrétně používám Epson StylusPro 9800 řízený RIPem EFI Colorproof XF. Jenom vytvoření a doladění tiskového ICM profilu mi zabralo více jak půl roku. Tisk jedné výstavní fotografie rozměru 110 x 110 cm v tom nejkvalitnějším módu trvá téměř dvě a půl hodiny čistého času (bez příprav).

Mrtvý strom v Novomlýnské vodní nádrži - Pálava, jižní Morava, Čechy
Mrtvý strom v Novomlýnské vodní nádrži - Pálava, jižní Morava, Čechy
Obecně ale nezáleží vůbec na tom, jaký způsob autor použil - to je jeho volba. Není podstatné, zda se úpravy dělají ve fotokomoře nebo na počítači. Autorské dílo je to v obou případech. Občas čelím problému, že mne lidé podezřívají z počítačové manipulace výsledného obrazu. Chtěl bych proto zdůraznit, že do svých fotografií nikdy nic nemontuji ani neměním barvy. Pouze překlenuji omezené technické možnosti zobrazovacího procesu. Týká se to většinou velice pracného a časově náročného vytváření HDR obrazů skládáním několika různě exponovaných diapozitivů do vrstev a jejich citlivého spojování do jednoho celku s dynamikou dosahující 12ti - 16ti clonových čísel. Například klasická Velvia 50, kterou často používám, zvládne sotva 4 - 5 clon. Svou fotografií – obrazem – se snažím v rámci možností dané technologie vyjádřit a předat dál to, co jsem v té chvíli viděl a cítil. Nejlepší díla vznikají tak, že mám představu, jaký obraz bych chtěl vytvořit, a hledám k němu patřičný „klíč“ - lokalitu a světelnou náladu. Tímto extrémně časově i finančně náročným způsobem je však šance vytvořit jen několik málo takovýchto „vysněných“ obrazů do roka.

Proč nefotíte rovnou digitálně?

Suchá Kamenice - oblast Labské pískovce, Čechy
Suchá Kamenice - oblast Labské pískovce, Čechy
Dávám přednost filmu (diapozitiv) a myslím, že u něj i přes značnou pracnost a časovou náročnost zpracování ještě nějaký ten rok vydržím. Důvodů je několik. Na filmu formátu 6x6 cm s dobrou optikou a podtlakovou fixací polohy filmu se přibližuji reálným 80 megapixelům na skutečném „full frame“ formátu. V okamžiku, kdy mi někdo nabídne digitální stěnu, která bude mít alespoň 70 až 80 megapixelů a plochu čipu 55 x 55 mm, tak o tom budu ve specifických případech reálně uvažovat. V systému Bayerovy masky RGBG není barevná informace rovná udávanému počtu pixelů, tento počet je nutno vydělit přibližně čtyřmi. Jsou zde problémy s moire, aliasingem, barevnou vadou senzoru a ztrátou detailů pod prahem Low-Pass filtru. Další z nectností dnešní digitální fotografie je to, že není reálně schopna velmi dlouhých expozic. Když skenuji film, tak senzory R, G a B projedou poctivě nad každým zrníčkem – informace o barvě je tedy skutečně z každého bodu a ne z každého „čtvrtého“ bodu, jako je tomu u dnešních digitálních stěn. Na filmu je nepravidelné zrno, jehož velikost a tvar závisí na míře expozice daného místa. Zato pixely se při počítačovém zpracování napojují pravidelně na sebe tak, že v ideálním případě „nejsou vidět“, což často způsobuje plochý až „plastový" vzhled fotografií, které člověka „nevtáhnou" do děje - chybí ona tajemná iluze prostoru. Problém prachu ulpívajícího na senzoru, resp. filtru v blízkosti senzoru, lze komentovat pouze slovy „produkt globální demence". Nebylo by žádným neřešitelným technickým problémem zakomponovat ochranný filtr těsně za objektiv před zrcadlo. „Sajrajt“ vniknuvší do komory by se usazoval maximálně na onom filtru ve velké vzdálenosti od senzoru a z principu by se nemohl zobrazovat jako ony těžko retušovatelné tmavé lívance, rušící zvláště na klidných plochách. Problém ochrany před prachem i nectnosti snímače s Bayerovou maskou geniálně řeší pouze Sigma se svým třívrstvým Foveonem, bohužel ale jeho 4.5 megapixelu uspokojí pouze nenáročné amatéry.

Je nutné, aby autor přizpůsoboval obrazu svému i techniku?

Podzimní mlžný les - Rýchory, Krkonoše, Čechy
Podzimní mlžný les - Rýchory, Krkonoše, Čechy
Faktem je, že mi tento „tuning“ užírá spoustu času a energie, kterou bych jinak mohl věnovat vlastní tvorbě, ale řadu věcí si musím vymyslet a dělat sám, pokud požaduji perfektní výsledky. Předloni jsem věnoval více než půl roku generálce svého systému Hasselblad. Šlo o kompletní adjustaci komor s tolerancí setiny milimetru a výrobu (předělání) několika dvěstědvacítkových kazet na kazety podtlakové, kde film leží absolutně rovně v celé ploše. Základním principem je, že pod přítlačnou destičkou s asi sto šedesáti malinkými dírkami je nízká duralová vanička, která je tenkou hadičkou propojená s labyrintem kovových trubic, jimiž se nasává vzduch mezi filmem a povrchem této destičky. Zevně se potom napojí tenká silikonová hadička, s jejíž pomocí během expozice ústy nebo pomocí gumového balónku vysávám vzduch. Film se „přicucne“ a jeho rovina je dokonalá. Pro delší expozice používám miniaturní vývěvu. Tímto jsem až padesátinásobně zmenšil běžnou odchylku (možné vyboulení) svitkového filmu od ideální roviny, která nezřídka dosahovala až půl milimetru. Tyto přesné kazety k Hasselbladu mám jako jediný člověk na světě.Vymyslet a zkonstruovat to pro mne byla nutnost. Konečně mohu pracovat „na plnou díru“ a ostřit tam, kam chci, a ne, kam mě „hodí“ prohnutý film. Kvalita výstupu šla rapidně nahoru i proto, že moderní objektivy při větším zaclonění, nutném ke kompenzaci nerovností filmu, znatelně ztrácejí ostrost vlivem difrakce. Původní stav mi mimo jiné nedovolil využít naplno potenciál Superachromatů, které jsou na přesnou rovinu zaostření daleko náročnější než ostatní objektivy a nejlépe kreslí v celé ploše právě na plnou díru. Podrobnější popis mám publikován na svém webu.

Často býváte dotazován, zda jste více horolezec a cestovatel nebo fotograf? Musí autor dobrých krajinářských fotografií navštěvovat atraktivní a opuštěná místa? Existují vůbec taková?

Vánice na Kotli - Krkonoše, Čechy
Vánice na Kotli - Krkonoše, Čechy
Dnes je na Zemi prakticky vše objeveno a masově turisticky navštěvováno. Lidem jsou zajímavé a atraktivní lokality známé z fotografií na webu, z nerůznějších tištěných médií i z filmů. Chcete-li zachytit „opuštěné“ místo, je třeba vyrazit brzo ráno před svítáním a být tam dříve než ostatní, případně se vydat tam, kam se ostatní z nejrůznějších důvodů jen těžko dostanou, nebo jim toto místo nepřipadá dostatek atraktivní. Když jsem byl před pěti lety v Namibii, měl jsem jedinou výhodu v rychlosti. Ráno v půl páté, jakmile otevřeli závoru, jsem byl pravidelně první v koloně čekajících a sedmdesát kilometrů do pouště jsem jel místy rychlostí sto šedesát za hodinu. Díky tomu jsem získal asi hodinu času před východem slunce a mohl jsem se dostat do míst, kde nikdo nebyl, a získat tak exkluzivní záběry. Ale bylo to za cenu rizika, že mi do cesty skočí nějaké zvíře a rozsekám se. Trasu jsem měl samozřejmě naježděnou s přesným itinerářem všech terénních překážek a nerovností. Toto extrémní řešení jsem musel volit proto, že nemám takové finanční zázemí jako např. National Geographic, který vládě oné africké země dá řekněme padesát tisíc dolarů „sponzorský dar“, a pak lidé po celém světě žijí v domnění, že je Namibská poušť naprostou divočinou bez lidí, kde se lze volně pohybovat a libovolně nocovat. Pravdou ale je že poušť je obehnána plotem a pod hrozbou tučné pokuty a vyhoštění ze země se turisté musí vracet do kempu nejpozději hodinu po západu slunce.

Plovoucí kry v jezeru Jokulsárlón - v pozadí ledovec Fjallsjokull, Island
Plovoucí kry v jezeru Jokulsárlón - v pozadí ledovec Fjallsjokull, Island
Lidé většinou vůbec nechápou, proč se mnohokrát vracím na jedno a to samé místo, čemuž musím obětovat onen „cestovatelský ideál“ – možnost být každý den jinde. Na Novém Zélandu nebo na Islandu jsem se i šestkrát vracel na jednu lokalitu, abych zastihl ty správné podmínky na focení. Vědomím toho, kolik denně platím za sólo pronájem terénního auta, jsem se nesměl jakkoliv znervózňovat a musel se plně soustředit na svou práci. Tudíž se stává, že se mi měsíční pobyt s náklady okolo dvou set tisíc omezí jen na 3 až 4 lokality a výsledkem je, mám- li štěstí, 10 až 15 fotografií.

Vodopád Skógafoss - Island
Vodopád Skógafoss - Island
K tomu, abych se dostal do míst, kde mohu smysluplně tvořit, ale nemusím vždy cestovat na druhý konec světa. Někdy stačí ve vhodnou chvíli zajet do lesa kousek za Prahou. Pokud ve správný okamžik na správném místě zasvítí slunce do mlhy, tak je vyhráno. V oněch několika vteřinách dostanu šanci na získání pohádkových záběrů a kolikrát vznikne výtvarně mnohem hodnotnější dílo, než když fotografuji z vrcholu osmitisícovky. Znamená to ale tato místa systematicky vyhledávat, neustále sledovat vývoj počasí a být kdykoliv připraven ještě za hluboké noci vystartovat tam, kde očekávám za svítání ono úžasné divadlo. Musím také počítat s tím, že 90 % těchto nočních výjezdů a výšlapů s plným batohem techniky bude „zbytečných“. Minulý rok jsem se soustředil na focení v Čechách, a to převážně v oblasti Českého Švýcarska. Náročností, množstvím najetých kilometrů a intenzitou práce si to nezadalo s mnohými expedicemi na jiné kontinenty, a jsem přesvědčen, že přitom vznikly moje zatím nejlepší fotografie, což potvrzuje i celosvětový zájem o příslušnou galerii na mém webu.

Barvy Landmannalaugaru - Island
Barvy Landmannalaugaru - Island
Horolezců či turistů poháněných umělým kyslíkem, kteří za asistence týmu výškových nosičů a průvodců vylezli na nějaký ten vyšší profláknutý kopec, je u nás stále víc a všichni se pak snaží mediálně zviditelnit, aby si zajistili rychlý kariérní postup coby špičkoví manažeři, upevnili svůj politický vliv či dobře prodali upomínkové fotografie, které zde vyfotí. A to občas i za cenu používání polopravd a účelových lží. Naštěstí ale určitá část populace nehledí jen na to, jestli je ta fotografie pořízena z vrcholu osmitisícovky či někde v lese u Prahy, na Pálavě nebo v Krkonoších. Výrazně nadpoloviční většina mých prodaných fotografií pochází právě z České republiky. Ano, udělal jsem sice možná nejlepší fotky profesionální středoformátovou výbavou z vrcholů osmitisícovek bez podpory nosičů či umělého kyslíku, ale těchto fotografií si cením stejně jako například fotografií mlžného lesa z Jizerských hor, kterých se také prodalo mnohem více než například unikátních panoramat z vrcholu Gašerbrumu. Většinou teprve fotografie zdejší, zdánlivě fádní krajiny ukážou, nakolik je člověk dobrý fotograf.

Ale bez cestování a nebezpečí s ním spojeného byste přece jen nemohl být?

Emerald Lakes - N.P. Tongariro, Severní ostrov, Nový Zéland
Emerald Lakes - N.P. Tongariro, Severní ostrov, Nový Zéland
„Adrenalinové feťáctví“ mě již dávno přešlo (toho jsem si dost užil při lezení po skalách či paraglidingu), o tom to vůbec není - nelezu na kopce proto, abych si (a ostatním) dokazoval, jaký jsem „dokonalý samec“. Komplikované situace beru a překonávám coby nutné zlo na cestě do míst, která mne motivují a kde mohu zcela rozvinout tvůrčí fantazii. Paradoxně jsem měl obvykle větší potíže se svými spolucestujícími než s místními, proto většinou raději cestuji sám, i když je to, zvláště s veškerou technikou, poněkud stresující a nekomfortní. Problém se samozřejmě objevit může. Banditi na odlehlém místě vytáhnou mačetu nebo pistoli a zcela suše oznámí: „dej sem vše, co máš, a my tě za to necháme žít....“, s tím se v tom okamžiku nic nenadělá. V takovém případě mi ale nikdo nepomůže, maximálně ještě situaci zhorší. Když jsem byl na podzim roku 2003 v Bolívii, strefil jsem se zrovna do doby, kdy vrcholil státní převrat v jeho samém centru. Se dvěma bágly vážícími bezmála sedmdesát kilo jsem na okraji La Pazu utíkal do kopce ve výšce čtyř a půl tisíce metrů na letiště v oblasti El Alto. Kolem mě se střílelo ze samopalů a povstalci vrhali balvany ze stometrových srázů na silnici, padali mrtví.... Začala mě dohánět skupinka domorodých vzbouřenců – socialistů s řetězy a ostrými kůly. Chtěli mě evidentně minimálně zmlátit a oloupit. Nepokoje tam totiž byly účelově zaměřeny též proti turistům. Naštěstí mě jedna domorodá rodina, majitelé místní cestovky, ukryla ve sklepě pod jejich domem, kde jsem ještě s dalšími cizinci strávil několik hodin.
Svítání - Bílá poušť, Egypt
Svítání - Bílá poušť, Egypt
Ale pak do sklepa začal pronikat slzný plyn, takže jsme museli pryč. Domluvili se s dalšími místními, kteří nám pomohli zajistit únikový koridor až k letišti. Následující ráno jsme odletěli vojenským speciálem – starým Fokkerem v příšerném technickém stavu. V takovýchto chvílích je ale celkem fuk, jestli je člověk sám nebo s někým. Čtrnáct dní po tomto zážitku jsem byl opět v Bolívii – tentokrát ale z druhé strany, protože jsem potřeboval nafotit Jihozápadní Altiplano. Jel jsem tam z chilského San Pedra de Atacama a týden jsem se pohyboval v džípu s místním řidičem. Řidič musel několikrát vyjednávat, když nás zastavili povstalci: viděli bílé - gringos, měli touhu se pomstít za to, že já jsem bohatý a oni chudí. Některé oblasti jsou však vyloženě pohodová záležitost jako například egyptská Bílá poušť. Tam se o vás komplet postarají vaši řidiči a průvodci, bez kterých se tam stejně nedostanete. Stanujete v poušti tam, kde chcete, a všechen čas a energii můžete věnovat hledání těch nejlepších záběrů. Druhou stranou mince tohoto „ideálního stavu“ je ale totálně a prakticky všude rozježděný terén.

Takže, co byste řekl závěrem?

Nebudete mi to věřit, ale stále toužím najít na tomto světě ještě alespoň pár tajemných a nedotčených míst, nabitých pozitivní energií, kde budu moci tvořit zcela svobodně, nikým neomezován v prostoru ani čase.

Věra Matějů
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
Diskuse k článku
hurvajz10.7.2009, 11:45odpověď
Tomáš Vrabec10.7.2009, 11:59odpověď
MR11.7.2009, 12:32odpověď
Roman Cekl11.9.2012, 15:57odpověď
Daniel Langr12.7.2009, 20:56odpověď
mk12.7.2009, 21:58odpověď
Fotolín Matlák jr.12.7.2009, 22:10odpověď
MichaelR13.7.2009, 10:19odpověď
hurvajz10.7.2009, 13:50odpověď
hurvajz10.7.2009, 13:51odpověď
Tomáš Vrabec11.7.2009, 09:54odpověď
MR11.7.2009, 12:38odpověď
hurvajz11.7.2009, 18:23odpověď
MichaelR11.7.2009, 18:53odpověď
hurvajz11.7.2009, 19:15odpověď
xamil11.7.2009, 22:21odpověď
Tomáš Vrabec12.7.2009, 11:50odpověď
xamil12.7.2009, 16:28odpověď
mk12.7.2009, 18:39odpověď
Tomáš Vrabec12.7.2009, 20:19odpověď
xamil13.7.2009, 06:12odpověď
Tomáš Vrabec13.7.2009, 09:19odpověď
Pišta10.7.2009, 19:04odpověď
MichaelR10.7.2009, 20:39odpověď
Radek12.7.2009, 10:14odpověď
xamil11.7.2009, 08:23odpověď
MR11.7.2009, 12:56odpověď
Radek Burda11.7.2009, 20:33odpověď
maio12.7.2009, 00:55odpověď
Fotolín Matlák jr.12.7.2009, 18:52odpověď
Daniel Langr12.7.2009, 20:36odpověď
Ivan Ivca30.9.2009, 18:28odpověď
Tomas Hruby14.7.2009, 12:21odpověď
Radim15.7.2009, 19:33odpověď
Daniel Langr16.7.2009, 14:22odpověď
laci16.7.2009, 23:39odpověď
Daniel Langr17.7.2009, 10:01odpověď
mk17.7.2009, 21:03odpověď
Daniel Langr19.7.2009, 19:43odpověď
Alchymista18.7.2009, 18:54odpověď
Ivan Ivca30.9.2009, 18:22odpověď
ppp3x19.7.2009, 16:10odpověď
Pentaxista22.7.2009, 18:20odpověď
Daniel Langr23.7.2009, 15:42odpověď
Pentaxista23.7.2009, 18:11odpověď
Daniel Langr23.7.2009, 19:24odpověď
MichaelR23.7.2009, 22:56odpověď
PhotoLand24.7.2009, 20:18odpověď
Ivan Ivca30.9.2009, 18:26odpověď
oumik11.11.2009, 23:15odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat


aktuální akce
sipka
výstava
Naostro


 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace