Objektivy s ostrým podáním se dají přehazovat vidlema, hezký bokeh načrtnou taktéž ledasjaká sklíčka. Najít charakterní kousek — ať už to znamená cokoli — může být sice oříšek, ale jde to. Co však exemplář sdružující všechny tyto vlastnosti naráz a ještě navíc s hodně krutopřísným názvem? Nuže, přistupte blíže — a zřete Raptar!
Nepravidelný seriál o velkoformátové fotografii přináší Jiří Zouhar z webu Negativ na cestách
Kdo by to u takto méně světelného objektivu modernějšího vzhledu, čekal, že? Inu, tichá voda břehy mele, nesuďte knihu podle obalu, mějte šálek poloprázdný a tak podobně. Dost mouder — výhoda je, že po těchto Wollensáckých řadách psi moc neštěkají, takže se o ně nemusíte ve tři ráno přehazovat s ostatními a zastavovat domy a děti v touze po pořízení. Nevýhoda je, že jsou tak jako tak vzácný jak slepičí zuby a osobně sem nikdy neviděl druhý exemplář, takže je to stejně úplně šumafuk.
- Data se nehledají lehce, ale já si vyhrnul rukávy a z hlubin dark internetů vyhrabal následující: jde o Series IV No.5, ohnisko 12″, později korigované na 11.875″, neboli 302mm. Výroba probíhala krátce mezi lety 1947-1951, revidovaný kousek dokonce jen od roku 1949 — zdání moderního vzhledu tedy vcelku klame.
- Aktualizace: jde o nejméně běžnou a nejposlednější iteraci výrazně starší rodové linie. Roku 1912 přišlo Vinco (popř. Vinco-Anastigmat), které bylo až do roku 1914 se slepější clonou f6.8. Léta 1920 Vinco převléklo kabát a nahodilo háv už jako Velostigmat Series IV. A konečně, 1947, přišel finální Raptar Series IV. Fascinující!!
- Takže můžete bez skrupulí bažit i po Vincu a Velostigmatu IV — až na případnou absenci novějších antireflexních vrstev to bude nemlich to samý. Nákupní manévrovací prostor a riziko útraty se vám mým zjištěním značně rozšířilo, sorry not sorry.
- Pojmenování Raptar vzešlo z veřejné soutěže „Pojmenujte objektiv“, kterou vyhrál jistý pan Templin R. Licklider Jr. z Bloomfield Hills v Michiganu. Inspirací mu byly ostré spáry dravců a jejich bystrý zrak. Se zpožděním 80 let gratuluji k dost přísnýmu názvu, pane Licklidere! Na bedně skončily také fádní „Colotar“ a „Micronar“. Nemohu nedoporučit obsáhlé webovky zde.
Většina těchto povalujících se Wollensaků je kratších ohnisek, často používaných jako cineskla, nebo pro kopírovací či zvětšovací účely (Enlarging Raptar, Tasope ad.). Sehnat verzi pro běžné focení na velký formát je vcelku makačka (což se týká i předků Velostigmat/Vinco). Jedním z indikátorů, jako je zde, může být přítomnost písmene „W“ schovaném v „C“ na předním okruží, což byla zkratka pro „WOCOTED“ — pokročilé wollensácké antireflexní vrstvy. Ty se jen výjimečně vyskytovaly na objektivech neurčených pro fotografii a krom insignie je můžete rozeznat podle zabarvení povrchu čoček — ty jsou namodralé až nafialovělé a ve správném světle a úhlu tuze sexy. Ale pozor pozor, antireflexy se neobjevovaly konzistentně a ne nutně všechny objektivy jím po roce 1947 disponují.
V tandemu se smyslnými protiodrazovými vrstvami je zde i neběžná úprava stříbřité chromované mosazi, která v nejednom fotografovi jistě probudí nemístné vášně. Objektiv je to navíc velmi lehký a skladný, ideální například do plenéru. Vysokolamelová clona je už jen takový bonbónek navrch.
Jsem muž plně otevřených clon a při zmínce o skupině f/64 začínám divoce vířit rukama a lidé kolem se diví, proč že to mám tak velké oči a pěnu u huby. Je tedy příjemným rysem Raptaru, že je neuvěřitelně, opakuji — neuvěřitelně ostrý i na plnou díru, kontrastní, s krásnou hloubkou ostrosti a bokehem. Nevídaný soubor vlastností, který z něj dělá skutečně univerzální sklo pro téměř jakoukoli příležitost. Pokud bych musel najít nějakou mušku, byla by to asi lehce pomalejší světelnost f6.3 — to může zamrzet u portrétu, ale u skupinových fotografií člověk stejně cloní jako divej.
Podobně jako například Heliar si ho beru když nevím, co přesně mne čeká (v batohu nic nezabere a záda nezatíží). Obzvláště se mi osvědčil na již zmíněné větší skupiny, kdy přijdou vhod jeho optické vlastnosti s plochým zorným polem — obrázek je proostřený hezky od kraje ke kraji. To je mimořádně fajn, když máte několik řad fotkychtivých davů za sebou.
Budiž však ostrému spáru ku cti i to, že mi doslova nedovolil udělat neostrou fotku, ať už byly podmínky jakékoli — a že jsem mu příležitosti věru poskytl.
