Mexická zastavení III.

Mexičan a mexické zvláštnosti očima Středoevropana. Jde samozřejmě o pohled zcela subjektivní, falešný a zavádějící.

Trh - San Cristobal
Trh – San Cristobal

Typický Mexičan je potomkem několika lidských ras a kultur. Jeho předky jsou jak původní indiánští obyvatelé, tak španělští kolonizátoři. Po indiánech zdědil pomenší, zavalitou postavu a snědou pleť, po Španělech hlučnost a ležérní postoj k životu. Pro Mexičana není nikdy nic tak důležité, aby to nemohlo ještě chvíli počkat. Evropana, který se tomuto způsobu myšlení nepřizpůsobí, to může přivést k zoufalství, případně myšlenkám na vraždu.

Pravý Mexičan má rád dobré jídlo. Nejdůležitější ingredience jsou fazole a co

Trh - San Cristobal
Trh – San Cristobal

nejostřejší koření, optimálně v poměru 1:1.
Další významná přísada pokrmů je kukuřice. Pěstovali ji už staří Mayové a Mexičané z ní vyrábí i čokoládu a zmrzlinu. Hlavně ale tortily, placky z kukuřičné mouky, které se podávají úplně ke všemu. Placky z pšeničné mouky tu pojídají jenom ti nejhorší asociálové. Po týdnu s kukuřičnými plackami jsem se stal asociálem. Zachránily mě burritos, placky, které se výjimečně naštěstí vyrábí z pšeničné mouky, plněné masem, zeleninou a samozřejmě fazolemi.

Jako koření se nejčastěji používají sušené a rozemleté chilli papričky, zelené i červené, které jsou ve formě smrtonosných omáček k dispozici úplně všude. Tyto omáčky obsahují i další koření a přísady a prý se liší chutí. Nevycvičený cizinec ovšem rozliší toliko dvě – hodně pálivou a neskutečně pálivou. Místní si pastou z chilli potírají i okraje sklenic, ze kterých pijí pivo. Přitom místní pivo pochází z pivovarů postavených Němci a na rozdíl od mnoha jiných amerických piv se dá i pít.

Znavený prodavačTrh - OaxacaTrh - OaxacaKontrasty
Znavený prodavačTrh – OaxacaTrh – OaxacaKontrasty

Správný Mexičan nakupuje na trhu. Místní trhy jsou obrovské a lze na nich nakoupit cokoli od špendlíku po lokomotivu, najíst se, i společensky se pobavit. Jeden z nejvyhlášenějších a největších trhů je v Oaxace.

Sušené ryby
Sušené ryby
Trh - Oaxaca
Trh – Oaxaca

Na ploše větší, než Václavské náměstí najdete několik velikých budov, obklopených snad tisícovkami stánků.
Člověk projde kolem pěti druhů banánů, proplete se desítkami stánků s košíkářským zbožím a zakopne o živou krůtu, kterou mu prodavač vehementně nabízí jako něco, co si turista prostě musí koupit. Nezbývá než uprchnout přes autorádia a svatební šaty k dřevěným trámům a cestou se vyhnout hračkám a jatečním býkům. Na cestu vám mávají vykuchaná kuřata svými žlutými pařátky.

Na trhu můžete koupit i věci, jejichž smysl není zcela jasný. Typickým příkladem jsou sušené ryby. Jedná se o podivné kusy hmoty, které jsou navršeny na stáncích ve velkých hromadách. Pravděpodobně by měly být k jídlu, ale drobnou vadou je, že kolem sebe šíří značný zápach. Možná ve skutečnosti slouží jako odpuzovač hmyzu. Co jsem si všiml, stejně je nikdo nekupoval.

Mariachis
Mariachis
Mariachi
Mariachi

Co Mexičan, to hudebník. Typická mexická hudba má dvě podoby. První z nich je dechovka. Podle jedné teorie přinesli do Mexika dechovku čeští muzikanti v době, kdy se tu snažil vládnout habsburský císař Maxmilián. K dechovce přistupují Mexičané, jako ostatně ke všemu, s velkou vášní a zaujetím. Výsledkem je zajímavý nezaměnitelný zvuk hudebního tělesa, kdy každý nástroj hraje co nejhlasitěji, aby přehlušil všechny ostatní. Vzhledem k tomu, že každý hudebník hraje často také jinou melodii než ostatní, vyžaduje poslech velkou otrlost nebo snížený práh vnímání. Ohlasy posluchačů jsou ovšem veskrze kladné a potleskem je často odměněno už ladění.

Zvídavý turista během svého pobytu určitě narazí kromě dechovky na nájemné hudebníky – Mariachis. Tito muzikanti se ve svých kostýmech zdobených penízky a šňůrkami (velmi připomínající kroj státu Chiapas) shromažďují k večeru většinou na náměstí, kde čekají, až si je někdo odvede, aby zahráli na svatbě, pohřbu či oslavě. Jejich typickým nástrojem je kytara nebo trubka a hlavním repertoárem písně o lásce, ať už šťastné nebo nešťastné.

Sušení prádla?
Sušení prádla?

Mexičan hodně cestuje. Jeho nejběžnějším dopravním prostředkem je buď VW “Brouk” nebo autobus. S dopravními předpisy si hlavu nikdo příliš neláme, jezdí se chaoticky za mohutného troubení a každá křižovatka má svá vlastní pravidla. Autobusy tu jezdí povětšinou kvalitní, i příměstské bývají lepší než v Evropě. Mexičané na zastávky moc nehrají, postávají u silnice na svých oblíbených místech a mávají na autobus. Bohužel v některých vesnicích je těch oblíbených míst pět i více, jsou od sebe vzdáleny pár desítek metrů a na každém z nich stojí mávající postava. Řidič poctivě každému zastaví a nezdá se, že by tento systém někomu nevyhovoval.
Inspirativní jsou nápisy, které jsou rozesety kolem cest. V hojné míře jsou zde zastoupeny příkazy jako: „Uposlechněte dopravní značení.“, „Neničte dopravní značení.“, „Neodhazujte odpadky“ (toto se zcela míjí účinkem), případně kategorické: „Zpomal!“ Na výjezdu z některých měst jsou pak přes celou silnici velké cedule s nápisem „Řiď opatrně a vrať se brzy“.

Výroba látek - ChiapasPoutníkČističi bot
Výroba látek -ChiapasPoutníkČističi bot

Bohužel na letišti v Mexiko City tato rada chyběla, ale přesto bych se rozhodně do Mexika ještě rád vrátil.


Použitá technika: Nikon F80, Tokina ATX 20-35mm f/2,8, Nikkor G 28-80mm, Sigma EX 50mm f/2,8, Sigma EX 70-200mm f/2,8, Fuji Sensia 200.

2 komentáře u „Mexická zastavení III.“

  1. Fotografie

    Nebolo by zlé niektoré fotografie uverejňovať čiernobiele, prečo sa všetci držíte iba farebných, napríklad ten tulák by určite vynikol lepšie a tajomnejšie keby to bola ČB fotka (skúsil som to). Zamyslite sa nad tým, veď je to len pár klikov vo photoshope. 🙂

    Odpovědět

Napsat komentář