Moje oblíbená fotografie

Oblíbených fotografií mám několik, ale asi ze všech mám nejraději tu první. Tedy tu první, která nepatřila do kategorie “popisné fotky z dovolené”.

Moje oblíbená fotografie

Když se nad tím zamyslím, tak tato fotka odstartovala moje sbližování se s fotoaparátem. Vznikla na jaře roku 2005 v Jižních Čechách, s Pavlem (Bitovod) jsme v té době chodili už skoro 2 roky. Přestože s sebou všude nosil foťák, mě až do tohoto okamžiku vůbec nenapadlo, že bych to mohla chtít také zkusit a už vůbec ne, že by mě mohlo focení začít bavit.

Tenkrát jsme se vydali na procházku do okolí Vlkova nad Lužnicí a kousek za posledními domy se před námi objevila tato scenérie. Pavel vytáhl foťák, začal hledat různé úhly kompozice, lehal si na zem, šlapal zemědělcům v řepce, prostě klasický fotograf, který hledá pro svůj záběr to “nej”.

Celou dobu jsem tam stála a pozorovala ho.

Nevím co se tenkrát stalo, ale v jednom okamžiku jsem naprosto jasně věděla, jak by se mi to líbilo nafocené. Proto jsem Pavla poté, co dofotil (tedy přesněji řečeno, přestal plundrovat polní plodiny a špinit si oblečení :), požádala o zapůjčení fotoaparátu a následně bez velkého váhání udělala svou “první” fotku.

Moje oblíbená fotografie

Pavlova reakce už při pohledu na display a poté i při prohlížení v PC je i dnes ve slušné společnosti nereprodukovatelná. A když se mi tento kousek podařilo zopakovat ten samý víkend ještě jednou, bylo demokraticky rozhodnuto, že bych si nějaký ten fotoaparát zasloužila.

Vím, že obě fotografie nepatří mezi ty, před nimiž by se obecenstvo právě klátilo obdivem, ale pro mě mají svůj půvab. A nebo je mám tak ráda proto, že se mi i dnes málokdy podaří lepší fotka než Pavlovi.

Prostě taková malá ženská ješitnost.

3 komentáře u „Moje oblíbená fotografie“

  1. Nejmilejší fotografie

    Moje nejmilejší fotka.

    Když jsem se při prohlížení Paladixu dostal k tématu „Moje nejmilejší fotka“, začal jsem se sám sebe ptát, která tak by to mohla být? Prohlížím soubory v počítači, přemýšlím, přemítám a uvědomuji si, že je to vlastně ta, která mi visí v obýváku nad gaučem. „Sakryš, kdy jsem ji vůbec fotil?“ Vím, že to bylo při rekonstrukci Hybernského paláce, na které jsem se též podílel. Hledám v archivu a nacházím založený diapozitiv společně se zaznamenanými údaji,
    ze kterých zjišťuji datum expozice, duben 2006.
    Vzpomínám si, že jsem si snímek připravoval několik dní. Zkoušel jsem různé záběry, různá ohniska objektivů, ale nebylo to stále ono. Toužil jsem po jedinečnosti a snažil jsem se z římsy paláce zaznamenat snímek, který nebyl kolemjdoucím na očích. Nejprve jsem se snažil o co nejširší záběr, ale naskytlo se také několik zajímavých detailů. Ten správný okamžik přišel jedno chladné ráno. Lezu po lešení nahoru s foťákem na zádech zrovna ve chvíli, kdy mezi obláčky začaly dopadat na Obecní dům první ranní paprsky. S ledovým klidem a vědomím, že práce neuteče jsem se chopil fotoaparátu a z předem připraveného místa jsem zachytil popisovaný snímek.
    Teprve až později mi došlo, že jsem vlastně tak trochu nevědomky použil previzualizaci, jež jsem v té době nepřikládal nijak valný význam. Častokrát jsem poslouchal od jiných názor, že zachycený snímek se „dodělá“ v počítači. Už to slovo „dodělá“ mi nepřirostlo docela k srdci a svoje záběry se snažím vypiplat při samotném spuštění závěrky.
    Při vyvolání diáku a zvětšeniny jsem usoudil, že jedinečnosti jsem docílil především vystižením okamžiku. Snímek je dostatečně exponovaný a nepotřebuje jakýkoliv zásah či ořez. Při adjustaci jsem využil černého orámování filmového políčka a mám tak doma jednu z velmi mála fotografií, na které není provedena žádná korekce. Nakonec i její umístění na zeď u rozsvícené stolní lampičky dodává fotografii brilanci ranních paprsků a při formátu 120×80 cm jsem se sebou spokojený.
    Možná Vám to nepřijde tak skvělé, ale já z tohoto snímku mám opravdu radost a stále se na něj rád dívám. Ten snímek mě něco naučil a mnohdy se na již focená místa vracím s tím, že si říkám „Tak, znovu a lépe. “

    Odpovědět
    • nejmilejší fotografie

      Dobrý večer,
      super příběh, ale nějak mi ta fotografie k tomu chybí a pokud chcete být zařazen do soutěže, pošlete prosím tento text i s přiloženou fotgrafií na ukoly@paladix.cz.

      Odpovědět

Napsat komentář