Pronea 600i je první zrcadlovka firmy Nikon, používající nový standard APS místo obvyklého 35mm kinofilmu. Stručně by se tento přístroj dal popsat jako Nikon F70 pro APS.
Podobně jako Nikon F70, je Pronea automatická zrcadlovka s elektronicky ovládanou závěrkou. Ta má rozsah časů 30 s až 1/4000 s. Exponovat je možno ve všech obvyklých režimech – tj. plný automat, priorita clony, priorita času, plný manuál a režim B. V režimu priority clony není možné nastavovat clonu voličem na objektivu. Zajímavou funkcí je možnost přepnutí celého přístroje do režimu Basic, kdy se chová jako klasický point and shoot fotoaparát a kdy je k dispozici několik “kreativních” programů. Kvalitu tohoto režimu si netroufám posuzovat, protože jsem ho osobně nikdy nepoužil.
Měření světla je pochopitelně TTL a to buďto matrix, center weighted nebo spot. Všechny údaje se zobrazují na přehledném displeji ve spodní části hledáčku. Hledáček je v porovnání třeba s Nikonem FM2 nebo Canonem T90 dost malý, na druhou stranu je velmi dobře použitelný i s brýlemi, přestože není oficiálně inzerován jako “HP”. Specialitou APS přístrojů je výběr formátu snímku, který je u Proney indikován vodorovnými (pro formát P) a svislými (pro formát C) čarami. Při aktivování jednoho ze zmíněných formátů se u kraje těchto čar rozsvítí červené šipky. To je dle mého názoru velmi ubohé řešení, vzhledem k tomu, že i většina APS kompaktů s možností použití více formátů používá výsuvné lamely, které mění velikost viditelného obrazu v hledáčku.
Autofokus je na dnešní poměry poměrně pomalý, ale postačující. Je možno volit mezi zaostřováním Single (ostří se jednou při namáčknutí spouště) a Continuous (ostří se pokud je spoušť namáčknuta). Velikost oblasti použité autofokusem je také možno měnit, ale ostří se vždy na střed snímku, žádné senzory v rozích tu prostě nejsou.
Posun filmu je samozřejmě motorový a je velmi tichý, v porovnání s většinou kinofilmových zrcadlovek.
 |
Pronea podporuje všechny funkce APS, takže jen pro pořádek: volba počtu kopií bezprostředně po expozici, volba formátu snímku, záznam dat o expozici na magnetickou stopu filmu, výměnu částečně exponovaných filmů a tisk titulků. Tělo přístroje je na první pohled prostě tlusté, jeho půdorys je téměř trojúhelníkový. Vzdálenost roviny filmu od roviny bajonetu je podstatně větší než u kinofilmových zrcadlovek. Na horní straně je umístěn přepínač režimu Advanced/Basic, vypínač přístroje, tlačítko pro vyvolání údajů z paměti a otočný volič ovládaný palcem pravé ruky. A samozřejmě spoušť a závit pro připojení spouště drátěné. |
|
Obvyklý prvek horní strany přístroje – displej, se přestěhoval na zadní stěnu a podstatně se zvětšil. V APS přístrojích není pro zakládání filmu nutno odklápět zadní stěnu, čehož konstruktéři velmi šikovně využili. Díky své velikosti je displej podstatně lépe čitelný a hlavně přehlednější než například u Nikonů F70 a F90x. Většina parametrů se nastavuje tlačítky umístěnými okolo displeje, převážně v kombinaci s otočnými voliči. Systém menu je vyřešen poměrně pěkně – podržením jednoho tlačítka a otáčením voliče se vybírá funkce, při podržení druhého tlačítka |
 |
|
se pak volí nastavení zvolené funkce. Displej je prosvětlen světle modrou barvou, připomínající hodinky Timex nebo organizéry Palm. |
|
 |
Přední strana přístroje obsahuje v podstatě jen tři prvky: přepínač režimu ostření AF-M, tlačítko pro ovládání bajonetu a druhý otočný volič, ovládaný zpravidla ukazovákem nebo prostředníkem. Na spodní straně je pak možno nalézt klasický závit pro upevnění na stativ a víčko prostoru pro baterie. Toto nevyniká přílišnou mechanickou odolností, takže když se rozbil jeho uzamykací mechanismus, raději jsem ho odstranil úplně a drahé lithiové baterie jsem nahradil podomácku vyrobeným battery packem s pěti NiMH články. |
|
Objektiv Součástí standardní dodávky je objektiv IX Nikkor 24-70mm. Ten vzbuzuje pocity veskrze negativní. Lacině působící plastová konstrukce, žádný ovladač clony, asi 3mm široký zaostřovací prstenec. Jinými slovy: typický laciný setový zoom. Kvalita snímků je slušná pro normální velikost fotografií, ale při scanováni na 2700 DPI už se projevuje měkčí kresba v detailech. Kupodivu tento objektiv netrpí vinětací v rozích. Závěr je jednoduchý: prostě obětovat pár korun a koupit si klasický základní AF Nikkor 50/1.8, třeba i starší z bazaru. |
 |
Kompatibilita příslušenství
Tady jsou pocity smíšené. Pronea má standardní bajonet Nikon F. I když existuje několik objektivů speciálně pro zrcadlovky této řady (označení těchto objektivů je IX Nikkor), člověk by očekával plnou kompatibilitu, jak bylo donedávna u Nikonu zvykem. Pravda je, že Pronea je kompatibilní s AF objektivy s bajonetem Nikon. V případě použití staršího MF objektivu prostě nefunguje měření expozice. Je sice možno objektiv používat (pochopitelně v M režimu), ale měřit expozici je pak nutno nějakým jiným způsobem, třeba externím expozimetrem.
U blesků je situace o dost lepší. Zkoušel jsem Proneu s Nikonem SB26 a všechny funkce se zdály fungovat bez problémů (slow sync, zoom blesku podle zoomu objektivu apod.).
Spolehlivost
Mám Proneu 600i už dva roky a za tu dobu jsem měl vlastně jen dva problémy, které se mi podařilo vyřešit najednou. První bylo výše zmíněné selhání dvířek prostoru pro baterie. Druhým problémem byla nevelká odolnost původních baterií proti chladu.
Závěr
Pronea 600i je vlastně jediná slušná zrcadlovka na APS. Canony, Minolty a bohužel i novější Nikony v této kategorii nejsou plnohodnotné přístroje a mají blíže ke kompaktům, než ke skutečným zrcadlovkám, což je dáno tím, že APS je převážně vnímán jako systém pro široké masy a ideálním přístrojem se tedy zdá být point and shoot.
Chcete-li APS zrcadlovku s funkcemi odpovídajícími klasické zrcadlovce na kinofilm, je Pronea 600i v podstatě jediná volba.
