Řízení kontrastu papírů s proměnným kontrastem – kalibrace expozičních časů

V předchozích článcích věnovaných tomuto tématu nám Tobík ukázal, že pro skutečně plnou kontrolu nad všemi možnostmi MG papírů je třeba jít trochu hlouběji do problému. Je nám jasné, že ne všichni čtenáři jsou povahou experimentátoři a ne každý má možnost si svůj způsob řízení kontrastu MG papírů zkalibrovat. Proto je tu tento článek, který vysvětlí princip kalibrace a dodá přesná data.

Trocha opakování úvodem

Použití MG papírů je na první pohled jednoduché – změnou barvy světla se změní kontrast, to ví každý, kdo tyto papíry někdy použil. Problém je, že v drtivé většině případů se při změně barevného složení světla zároveň změní intenzita světla a/nebo efektivní citlivost papíru. Proto je většinou nutné při změně filtrace udělat novou proužkovou zkoušky na najít nový expoziční čas. Tento problém je obzvláště významný při použití barevných hlav. U fóliových filtrů není tento problém tak akutní, výrobci dokonce tvrdí, že při jejich použití není třeba expoziční čas měnit (např. u filtrů Ilford prý v rozsahu 0-3). To ovšem není zcela pravda, a pokud jde o kritické práce, i při použití fóliových filtrů je třeba měnit expoziční čas při změně gradace, zejména pokud používáte filtry a papíry různých výrobců.

Ideální multigradační papír by měnil svou gradaci při změně barvy světla, ale efektivní citlivost by zůstala konstatní. Jak popsal Tobík ve svých předchozích článcích, citlivost zvětšovacích papírů se vztahuje na šedý odstín o hustotě Dmin + 0,6, což je cca 0,7. Na obr. 1 jsou senzitometrické charakteristiky několika gradací klasického ČB papíru s pevnou gradací. Všimněte si, že křivky se protínají právě v hodnotě optické hustoty cca 0,7. Co to znamená prakticky? Zhotovme 3 zvětšeniny na 3 papíry s měkkou, střední a tvrdou gradací, vždy se stejným expozičním časem. Zvětšeniny na všech třech gradacích budou mít střední odstíny šedé reprodukovány stejně. Zvětšeniny na papíru s měkkou gradací budou mít střední šedou sice stejnou, ve světlech a stínech bude ale více šedé, více polotónů. Naopak zvětšeniny na papíru s tvrdou gradací budou mít sice střední tóny taktéž stejné, ale ve stínech a světlech bude méně polotónů a detaily budou slité do černé a bílé. Technicky správná zvětšenina by byla samozřejmě zhotovena na papíru s takovou gradací, aby reprodukce všech detailů ve stínech a světlech byla optimální a snímek byl přitom dostatečně brilantní, s plným využitím tonální škály. Volba správné gradace je přitom dána zejména kontrastem snímané scény a strmostí vyvolaného negativu.

Charakteristická křivka papíru Kodabrome II RC (povrch F)
Obr. č. 1: Charakteristická křivka papíru Kodabrome II RC (povrch F)

Pokud budeme pracovat na MG papíry, zůstávají základní pravidla nastíněná výše samozřejmě v platnosti. Cílem je tedy nalézt takovou filtraci, která způsobí adekvátní strmost zvětšovacího papíru, a povede k perfektní zvětšenině. Reálné průběhy charakteristických křivek MG papírů se ale liší od chování papírů s pevnou gradací – právě kvůli zmiňované změně efektivní citlivosti při změně filtrace. Na obrázku 2 je zachycen průběh charakteristických křivek papírů Agfa MCP při osvitu vybranými filtracemi barevnou hlavou Meopta Color 3/4ES. Všimněte si, že průběh křivek se podstatně liší od předchozího případu. Dále si všimněte, že při zařazování filtrů vyšších hustot (žlutého i purpurového) se křivky posouvají doprava – hustší filtr znamená méně světla, což se projeví zdánlivým snížením citlivosti, proto se křivka posune doprava. Na osy x jsou v tomto případě vyneseny pouze relativní rozdíly expozic, takže absolutní hodnotu expozice a tím pádem citlivosti nelze spočítat. To ale nevadí, nám jde především o vzájemné relativní rozdíly mezi jednotlivými filtracemi.

Praktický důsledek posunutých křivek zná jistě každý, kdo zvěšoval na MG papíry pomocí barevné hlavy: se zařazováním filtrů vyšších hodnot je třeba prodlužovat expoziční čas. Při použití fóliových filtrů se tento jev projeví především při vyšších filtracích.

Agfa MCP lesk + Meopta Color 3/4ES
Obr. č. 2: Agfa MCP lesk + Meopta Color 3/4ES

Kalibrace

Problém je tedy jasný – změna expozičního času při změně filtrace. Řešení se nabízí přímo samo – pro každou filtraci nalezneme určitý opravný faktor, pomocí kterého určíme opravený (= prodloužený) expoziční čas, aby střední šedé odstíny na zvětšeninách zhotovených s libovolnou filtrací byly vždy stejně tmavé. Při kalibraci lze ovsem postupovat i jinak. Je možné určit jiné opravné faktory, říkejme jim “na stíny” a “na světla”. Jak už název napovídá, ty první způsobí zafixování expozice světel, ty druhé stínů. O tom ale až přístě, dnes budeme kalibrovat na střední šedou.

Nalezení opravných faktorů metodou pokus – omyl je pracné a zdlouhavé. Proto jsme zapojili profesionální techniku a faktory jsme spočítali ze senzitometrických dat. Způsobem výpočtu teď čtenáře nebudeme zatěžovat, zájemci se mi mohou ozvat na mail. Postupně budeme uveřejňovat pro faktory pro nejrůznější kombinace filtrů – světelných zdrojů a papírů. V dnešním článku zveřejňujeme kalibrační data pro papíry Agfa MCP a zároveň na nich vysvětlíme, jak s opravnými faktory pracovat.

Na konci tohoto článku je tabulka, která přehledně třídí odkazy na kalibrační údaje pro jednotlivé kombinace filtrů – papírů a světelných zdrojů. Dnes tam nalezneme tedy kombinaci Agfa MCP a Meopta Color 3/4ES. Kliknutím na odkaz se otevře nové okno s grafy a tabulkou s opravnými faktory. Pro praktickou práci budeme potřebovat tabulku s faktory, grafy informují o skutečných průbězích charakteristických křivek před a po korekci. Z grafů také můžete vyčíst hodnoty Dmin a Dmax (hustoty černé a bílé).

První dva grafy nazvané “měkké filtrace” a “tvrdé filtrace” ukazují průběh charakteristických křivek bez korekce (zvlášť pro měkké a tvrdé filtrace, aby grafy byly přehledné). Expoziční časy s jednotlivými filtracemi byly konstantní, takže křivky se zvyšujícími se filtracemi ustupují doprava. Zvětšeniny zhotovené za těchto podmínek by se tedy se zvyšujícími hodnotami filtrace stávaly světlejšími.

Další dva grafy nazvané “opravené měkké filtrace” a “opravené tvrdé filtrace” ukazují průběh charakteristických křivek po korekci opravnými faktory. Jednotlivé expoziční časy se tedy v tomto případě liší. S rostoucí hustotou filtru rostou i opravené expoziční časy, a tak kompenzují úbytek světla. Všimněte si, že křivky se nyní protínají v hustotě cca 0,7, takže se papíry chovají ideálně, čili hustota střední šedé je pro všechny filtrace stejná!

Praktický postup

Budete-li chtít naši metodu opravných faktorů použít, postupujte následovně:

  1. Zhotovte proužkovou zkoušku. Pokud používáte barevnou hlavu, zhotovte proužkovou zkoušky bez filtru. Pokud používáte filtry Ilford, zhotovte proužkovou zkoušku s filtrem č. 2. Pokyny pro filtry jiných výrobců zveřejníme, až budeme mít kalibrační data k dispozici.
  2. Vyhodnoťte optimální expoziční čas a posuďte kontrast zvětšeniny. Budete-li chtít změnit kontrast, určete novou opravnou filtraci (pomocí datasheetu od výrobce, kde by měl být popsán vztah mezi gradačními stupni a hodnotou filtrace).
  3. Opravnou gradaci nastavte na zvětšováku (pomocí filtru nebo barevné hlavy) a z naší tabulky určete opravný faktor.
  4. Tímto faktorem vynásobte expoziční čas nalezený v kroku 1 a zhotovte zvětšeninu.

Opravný faktor platí pouze při změně filtrace z nuly (resp. filtru č. 2) na nenulovou filtraci.

Tabulka odkazů na kalibrační data

Značka papírů / Světelný zdrojMeopta Color 3/4ES
+ zabudované filtry
Žárovka 150W
+ filtry Foma
Źárovka 150 W
+ filtry Ilford
Agfa MCP leskkalibrace na střední šedou
kalibrace na světla
Kodak Polymax RC leskkalibrace na střední šedou
kalibrace na světla
Foma Variantkalibrace na střední šedou
kalibrace na světla

Napsat komentář