motiv

Jednoduchý trik pro rozmazání vody dlouhým časem se sluncem v záběru

Fotografie řek, říček a potůčků se sametově hladkou hladinou dosaženou rozmazáním dlouhým expozičním časem jsou velmi atraktivní. Dnes si ukážeme jednoduchý trik, jak se u tohoto typu fotografií poprat se situací, kdy chcete (nebo musíte) mít slunce v záběru.

V thajském národním parku Khao Yai se mi zalíbily peřeje na malé říčce nasvícené sluncem klesajícím zvolna za oponu tvořenou hustým lesem. Jak ale zkombinovat slunce v záběru s expozičním časem okolo dvou vteřin pro rozmazání proudu vody v říčce? Částečnou clonu slunečnímu kotouči tvořil samotný zelený porost, ale přesto se první fotografie blížila spíše záznamu atomového výbuchu než sluníčku prosvítajícímu skrz větvoví:

Atomový výbuch
Atomový výbuch

Kromě toho, že v explozi světla takřka zmizela většina z horní poloviny fotografie, zbytek snímku je zásadně poznamenaný množstvím nepěkných reflexů, které jsou pro širokoúhlé objektivy dost typické a Tokina 12–24/4 není bohužel světlou výjimkou (spíš naopak).

Pravověrní krajináři by asi tasili některý z přechodových filtrů, ale já jimi jednak nedisponuji a jednak si nejsem jist, že by se dal vhodně v podobných scénách umístit - domnívám se, že by pravděpodobně došlo i ke ztmavení nechtěných částí scény, které by pak bylo třeba v počítači napravovat. Relativně dlouhý expoziční čas nám ale skýtá možnost použít techniku podobnou vykrývání pod zvětšovákem - tedy částečné omezení osvitu maskou, jen s tím rozdílem, že cílem je ztmavení namísto zesvětlení části fotky. Jako maskovací nástroj jsem zvolil krytku objektivu, která je černá, oblá, snadno se s ní manipuluje a většina fotografů jí má vždy při sobě.

Samotný postup je triviální. Abychom vůbec stíhali s maskou před objektivem manipulovat, potřebujeme dostatečně dlouhý čas: nejméně jednu vteřinu nebo delší. Předpokladem je samozřejmě pevně umístěný fotoaparát, nicméně snad by nikoho nenapadlo fotografovat přírodní scenerii takto dlouhým časem z ruky, pokud tedy netvoří abstraktní umění. Před samotným fotografováním si přes živý náhled nebo elektronický hledáček otestujeme, jakou část obrazu budeme chtít maskou vykrýt. U digitální zrcadlovky bez živého náhledu nebo u analogového fotoaparátu je nutno buďto experimentovat naslepo a nebo pokoušet pohled přes optický hledáček přímo do slunce, což sice není u širokoúhlého objektivu tak riskantní, jako u teleobjektivů, ale je to přinejmenším nepříjemné. S maskou (ehm, vlastně krytkou) je vhodné během expozice pohybovat, aby se ve snímku neobjevily viditelné hrany ztmavení, takže neuškodí si několikrát vyzkoušet dráhu pohybu „naprázdno“. Umisťujeme ji také co nejblíže objektivu a tím pádem vlastně co nejdále od roviny zaostření, což opět zamezuje tomu, aby se maska v obraze objevila nějakým nežádoucím způsobem. Krytku samozřejmě otočíme k objektivu vnitřní stranou, protože určitě nechceme v záběru nějaký odlesk od stříbrného nápisu Nikon (nahraďte si svou značkou fototechniky). Rovněž si pohlídáme, aby se do záběru nedostaly naše prsty - podle situace se mohou nebo nemusí projevit, ale jelikož je krytka stejně velká jako přední čočka objektivu a většinou maskujeme jen část obrazu, nebývá problém je udržet mimo zorné pole. Pohyb masky může být lineární, krouživý nebo víceméně náhodný.

Jakmile máte vše vyzkoušeno, můžete exponovat naostro. Předchozí testování vám samozřejmě pomůže určit pouze oblast, kterou je potřeba vykrýt, ale už ne potřebný čas, respektive rychlost pohybu masky. Je možné, že snímek napoprvé nevyjde ideálně. Pokud se tedy vydáte ulovit snímek snů s ideálním světlem trvajícím dvě nebo tři minuty, doporučuji si vyzkoušet vykrývání předem. S trochou cviku se nicméně dá dosahovat dobrých výsledků hned napoprvé - rozhodně to není žádná velká věda.

Ale zpět od teorie k praxi a našim peřejím. Ani ne minutu po výše uvedeném snímku jsem pořídil druhou fotografii se zcela totožnými expozičními parametry, kdy jsem horní část snímku vykryl podle tohoto postupu téměř lineárním pohybem trvajícím zhruba polovinu dvouvteřinové expozice. I když to určitě není nejpřevratnější snímek tekoucí vody, který jste kdy viděli, myslím, že popsanou techniku velmi dobře demonstruje.

Výsledek s vykrýváním slunce
Výsledek s vykrýváním slunce

Omezením slunečního svitu došlo k výraznému potlačení odlesků objektivu. Kromě malých prasátek v linii paprsků zbyly jen dva podstatnější reflexy - zelený zrcadlově proti slunci a flek u vidlicovitého stromu téměř přímo pod sluncem. Obou dvou už bylo snadné se zbavit retuší:

Finální snímek s retuší reflexů
Finální snímek s retuší reflexů

Popsaná technika není ničím nová ani převratná - maskování se používalo a používá pod zvětšovákem i při fotografování a jsou fotografové, kteří s pomocí předem připravených precizních masek tvoří fascinující díla. Tento tip míří jinam - chtěl jsem jen ukázat, že i s tím, co máte pravděpodobně tak jako tak v batohu, můžete jednoduchým trikem vyřešit fotograficky složitou situaci a dosáhnout tak lepšího výsledku.

Michal Krause
https://www.michalkrause.com/
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
Diskuse k článku
Raven30.10.2012, 03:05odpověď
Mike30.10.2012, 11:57odpověď
zahradník30.10.2012, 23:09odpověď
Michal Krause31.10.2012, 08:20odpověď
oto otokar31.10.2012, 09:53odpověď
zahradník31.10.2012, 12:08odpověď
MR31.10.2012, 18:51odpověď
SlavaH3.11.2012, 17:34odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat


aktuální akce


 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace