Sicilie – trochu povídání úvodem

Tak tedy Sicilie. Teď, když píšu tohle povídání, je za okny listopad a studený vítr prohání po zemi spadané listí. Přihazuji do kamen další poleno a když před otevřenými dvířky zavřu oči, dokáži si lehce vyvolat představu toho úmorného vedra, před kterým není kam utéci, protože i voda v moři je tak teplá, že příliš neosvěží.

Calascibetta z Enny, Sicilie

Teplota, přes den ve stínu často ke čtyřicítce, nespadne před půlnocí pod třicet a ráno ukazuje teploměr tak pětadvacet. A vítr, pokud už nějaký zafouká, tak zřejmě ze Sahary. Není mi docela jasné, jak mohl třeba takový Archimedes v takových podmínkách vůbec přemýšlet a pracovat. Když o tom ale tak uvažuji, neudělal on náhodou svůj největší objev v lázni? To by leccos vysvětlovalo. Kdo ví, jak by dnes vypadal svět, kdyby se býval narodil poněkud severněji…

Chrám Concordia, Agrigento, Sicilie

Historii tohoto středomořského ostrova je možné sledovat téměř tři tisíce let zpátky. První písemné záznamy pocházejí od Řeků, kteří sem začali pronikat okolo roku 700 před naším letopočtem. V té době tu žily tři národy: Sikanové, Sikulové, po kterých ostrov zdědil jméno, a Elymové, považovaní za potomky uprchlíků z Tróje. Každý z těchto národů měl svá města, z nichž některá jsou osídlena ještě dnes. Příkladem může být elymské Erice nebo sikulská Enna. Řekové zakládali nová města, hlavně na pobřeží, a domorodci od nich přejímali kulturu a zvyky, jakkoliv mísení krve bylo – snad s vyjímkou Elymů – pro Řeky tabu. Většina z dochovaných chrámových staveb je v dórském slohu, divadla byla vesměs později upravena Římany, z ostatního se dochovaly přinejlepším základy.
Díky své poloze hrála Sicilie často klíčovou úlohu v životě středomořských civilizací. Postupně si ji snažli podmanit Řekové, Féničane a Kartaginci, později byli úspěšní Římané a Saracéni a Normané… Sicilská města prožívala období rozkvětu, spolčovala se s jinými, aby proti nim později kula pikle a válčila s nimi, byla poražena a srovnána se zemí svými nedávnými spojenci. Ale vždy bylo třeba s tímto bohatým a úrodným ostrovem počítat při utváření evropské politiky.

Milazzo, Sicilie

Význam Sicilie poněkud poklesl až po “objevení” Ameriky a zejména potom v 19. století, kdy po (tady ne tak docela chtěné) Garibaldiho revoluci byly rušeny církevní školy, následoval pokles gramotnosti, úpadek hospodářství, masová emigrace, až se ze Sicilie stalo to, co máme ještě dnes v povědomí: chudá zaostalá oblast, kde stát má moc v rukou spíše jen formálně. Leccos se ale začalo měnit po vstupu Itálie do Evropské Unie: Do Sicilie se nacpala spousta peněz na vybudování infrastruktury a vytvoření pracovních příležitostí. Důsledkem jsou nové silnice, chemičky na pobřeží a postupné stírání místního koloritu, toho, co kromě krajiny dělá Sicilii Sicilií. Chcete-li, říkejte tomu třeba nástup globalizace, přestože jsem tam “mekdonalda” nikde neviděl.

Příšte: povídání o tom, jak jsme se na Sicilii dostali.