Na konci prvního dílu jsem sliboval něco o satelitním přenosu
a rovněž popis zkušeností získaných během fotografování s oběma fotoaparáty
Olympus, které jsem s sebou vezl.
Jak jsem se již zmiňoval v prvním díle Tajné
zprávy z Rallye Dakar 2007, dostal jsem letos možnost absolvovat tento
nejtěžší závod s Tatrou Tomáše Tomečka v roli mechanika – novináře. Po
technických problémech v úvodu závodu, které nás odsunuly až na 66. místo
průběžného pořadí, jsme nakonec dorazili do cíle na jedenáctém místě.
Pro připojení k internetu z území Portugalska, Maroka,
Mauretánie a Senegalu jsem využíval satelitní modem RBGan, který (teoreticky) umožňuje přenášet
data rychlostí až 144kbit. Vlastní modem, jenž během spojovacích etap a
rychlostních zkoušek spočíval spolu s notebookem v kufru PELI CASE 1500 za
sedadlem řidiče, jsem s sebou vezl proto, abych byl schopen poskytovat
pravidelný zpravodajský servis a nemusel přitom spoléhat na otevírací dobu a
sazby tiskového střediska (cca 4 Eura za přenesených 100 kB). Kamiony totiž
dojíždějí do bivaku většinou večer a jako člen posádky jsem měl i povinnosti ve
vztahu k autu. Psaní článků, editace fotografií a
přenos dat přes satelit pak většinou probíhal v pozdních nočních a brzkých ranních hodinách. Satelitní
komunikace fungovala během celé rallye bez sebemenších problémů a to dokonce i
z paluby jedoucího trajektu. Původně jsem sice uvažoval o přenosu dat přes
satelitní telefon Hughes (síť Thuraya) resp. GPRS roaming, ale naštěstí jsem
včas objevil výhody modemu určeného jen pro přenos dat. Kromě podstatně vyšší
rychlosti přenosu (144kbit x 9600bps) tým ocenil i relativně nízkou cenu
připojení. Uživatel systému totiž platí pouze za přenesená data! 1MB
přenesených dat stojí, s výjimkou několika exotických zemí, 5,75 USD. Terminál
jsem umisťoval většinou na střechu kabiny Tatry a s notebookem seděl někde
poblíž. V praxi jsem nejdříve připravil obsah (text a fotografie v rozlišení
pro www resp. v rozlišení použitelném pro tisk), poté zapnul modem a nasměroval
jej směrem, kde jsem tušil satelit. Na notebooku připojeném přes pětimetrový
ethernetový kabel jsem spustil obslužnou aplikaci a následně jemně doladil směr
a úhel antény modemu. Baterie modemu nakonec překvapivě vydržely po celou dobu
rallye, tedy cca 15ti přenosů, během kterých se přeneslo několik desítek
megabajtů dat. Textové informace jsem posílal prostřednictvím e-mailu,
fotografie pak přes osvědčený FTP Voyager.
Notebook s Windows XP jsem zkonfiguroval tak, aby byla všechna “okna”
dokonale zavřená (zákaz aktualizace všech aplikací včetně antiviru a operačního
systému atd.). Dokonalý přehled o tom, co ve skutečnosti přes síťové připojení
teče, mi navíc poskytla skvělá utilita DU
Meter. Případné zájemce o satelitní přenos dat bych odkázal na firmu Navisat Stadler, jejíž odborníci Vám
vhodné zařízení nejen prodají, ale především fundovaně poradí s jeho výběrem.
Původně jsem chtěl absolvovat Rallye Dakar jako
fotografující novinář. Události však nabraly rychlý spád a najednou ze mne byl
člen posádky závodního kamionu. Díky tomu jsem ale musel výrazně potlačit své
ambice fotografovat. Zrcadlovka Olympus E-330 tak vzhledem k nabitému programu
přišla k využití mnohem méně, než jsem původně předpokládal. O to více jsem
ocenil kvality a pohotovost sedmimegapixelového ultra kompaktu Olympus µ 725 SW
(vodotěsnost do hloubky 5 metrů jsem sice nezkoušel, ale nárazuvzdornost při
pádech z výšky 1,5m jsem nechtěně několikrát prověřil), který v minulosti
získal i ocenění EISA. Olympus má dnes již v nabídce nástupce tohoto odolného
přístroje – µ 770 SW. Podle údajů výrobce je tento elegantní kovový přístroj
vodotěsný do 10m, nárazuvzdorný při pádu z výšky až 1,5 m a odolný proti rozdrcení zátěží až 100 kg (více než desetitunovou Tatru tedy zatím neunese).
Uvidíme příští rok, Olympus se mi v extrémních podmínkách více než osvědčil a
je horkým kandidátem na fotoaparát, který s sebou vezmu na třicátý ročník
Rallye Dakar. Jako věrný canonista jsem s fotoaparáty jiných značek zatím
příliš do styku nepřišel. Ovládání obou fotoaparátů jsem pochopil během pár
minut. Některá nastavení jsem však raději konzultoval s manuálem, abych si
ušetřil pozdější laborování, na které by stejně nebyl čas. Všechny obrázky jsem
pořizoval v maximálním rozlišení. Buďme rádi, že kapacita paměťových karet
neustále roste, zatímco jejich cena klesá. Za jednu ze svých nejhorších
investic tak považuji databanku, kterou jsem draze pořídil a nedávno ji za
symbolickou cenu prodal, abych ji raději neměl na očích. Dobíjení akumulátorů
bylo bezproblémové díky agregátům, které veze většina kamionů a které v bivaku
rozsvěcejí světla a pohánějí nejrůznější nářadí jako svářečku a vrtačku. Ve
světě, který řídí marketing, jsem velmi ocenil skutečnost, že fotoaparát, který
toho během rallye zažil skutečně hodně, funguje bez sebemenšího problému. Kromě
občasného přeleštění kovového těla a otření zaprášeného objektivu nepotřebovalo
mjučko nic. Nejvíce mi asi zatrnulo, když nám během desáté etapy Néma – Néma
došla nafta. Při nalévání oleje do nádrže to hodně odnesly naše kombinézy a v
té mojí i mjučko, kterému však podle všeho olejová lázeň v rozpáleném písku
vadila mnohem méně než mně. Přístroj navíc nepoškodilo ani několik pádů na kovovou
podlahu korby. LCD se ukázalo jako použitelné i za obtížných světelných
podmínek. Trojnásobný optický zoom přináší podle mého názoru kvalitní obraz,
tedy samozřejmě s ohledem na cenovou kategorii přístroje. Přístroj sice
nedisponuje kreativními režimy, ale 25 scénických režimů nabízí asi vše
důležité, co amatér potřebuje (v mém případě tedy režimy sport a sníh J). Najdou se i tací, kteří kompaktům
neodpustí absenci hledáčku a posmívají se všem, kdo drží fotoaparát před sebou.
Byl jsem rád, že jsem měl během focení z poskakující Tatry mjučko, které jsem
mohl kdykoliv vytáhnou a opět rychle schovat. Ani v bivaku jsem však zrcadlovku
příliš nevytahoval, a to zejména s ohledem na časové zaneprázdnění.
Pokud fotíte s digitální zrcadlovkou, tak se asi potýkáte s
nečistotami na čipu. Na téma jeho čištění už toho bylo napsáno více než dost.
Různých přípravků na odstranění nečistot existuje hned několik. Mnoho uživatelů
tento problém příliš neřeší, jiní svěřují svůj fotoaparát autorizovanému servisu.
Například v případě řady Canon 1D zaplatíte za odborné vyčištění v jednom
pražském servisu 700 Kč. Podle techniků se přitom jedná o nepříliš oblíbenou a
ziskovou činnost. Olympus je považován za průkopníka na poli zabudování
protiprachového systému, který je aktivován při každém zapnutí fotoaparátu.
Zrcadlovka E-330, kterou mi spolu s objektivy Zuiko Digital 14-54mm f/2,8-3,5 a Zuiko Digital ED 50-200mm f/2,8-3,5 zapůjčilo české zastoupení Olympusu, má vestavěný
ultrazvukový zdroj, který prostřednictvím série vibrací odstraní z filtru před
čipem prach a nečistoty do určité velikosti. Musím konstatovat, že tento systém
v praxi funguje velmi dobře. Na fotografiích nebyly ani po několika výměnách
objektivu ve velmi prašném prostředích patrné typické skvrny způsobené
nečistotami na čipu a to ani při vyšším zaclonění. Je proto velmi dobře, že i
další výrobci přicházejí se svými řešeními pro integrované čištění čipu.
Například nejnovější vlajková loď pro sportovní fotografy, Canon EOS 1D Mark
III je mimo jiné vybaven i samočisticí jednotkou snímače. Se zrcadlovkou
Olympus E-330 jsem strávil celý poslední den svého pobytu v senegalském Dakaru,
během kterého jsem fotil reklamní kolekci pro jednoho výrobce energetických
nápojů. Většina akce se odehrávala na několika plážích v bezprostřední
blízkosti špinavého města. Fotoaparát fungoval i po více než dvoutýdenním
natřásání v kamionu bez problémů. Jako mnohem větší problém se ukázalo
přesvědčit místní figuranty, aby se uvolnili a působili přirozeně. Na E-330 mne
zaujala vychytávka v podobě živého náhledu, kterou jsem několikrát použil při
záběrech, když se mi hlava pod fotoaparát prostě nevešla. Barevné podání
výsledných fotografií hodnotím jako přirozeně neutrální. V praxi se osvědčil i
velký LCD displej. Již tak spokojený jsem nebyl s malým hledáčkem a dobou
startu fotoaparátu. Vzhledem k tomu, že jsem fotoaparát používal za téměř
ideálních světelných podmínek, jsem neměl možnost vyzkoušet kvalitu výstupu při
vyšších ISO hodnotách.
Před rokem by mne ani nenapadlo, že si člověk může zamilovat
poušť. Dnes již vím, že to možné je. Bezprostředně po skončení rallye jsem si
nedokázal představit, že bych se měl do Afriky coby člen závodní posádky někdy
vrátit. Po pár dnech jsem si však uvědomil, jak moc mi poušť a závodění v
extrémních podmínkách schází. Když mi Aleš Loprais, který letos v kategorii
kamionů dojel na skvělém třetím místě, nabídl místo navigátora, tak jsem příliš
neváhal. Již teď se nemohu dočkat ledna 2008, kdy odstartuje již třicátý ročník
Rallye Dakar. Život je plný překvapení a právě to je na něm to krásné.
