motiv

Wim Wenders putující

Fotografie německého režiséra Wima Wenderse a jeho ženy Donaty právě vyjíždějí z Prahy do dalších českých a moravských měst. Jsou totiž umístěny v galerijním vlaku, dalším úspěšném projektu pražské Leica Gallery.

Buena Vista I
Z cyklu Buena Vista Social Club. © Wim a Donata Wenders
Když už je řeč o Leica Gallery, nelze nevzpomenout na její vytříbený výstavní program v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu. Před několika lety tu vystavovali Elliott Erwitt, Mary Ellen Mark, Anton Corbijn a řada dalších, převážně současných autorů. Zlom přišel až s „velkolepou“ výstavou Helmuta Newtona, ale to už je stará historie... Dnes už Leica Gallery své „kamenné“ výstavní prostory nemá, ale nevzdává se. V posledních třech letech se ve spolupráci s Českými dráhami věnuje svému galerijnímu vlaku.

Buena Vista III
Z cyklu Buena Vista Social Club. © Wim a Donata Wenders
Po znamenitém Sebastiaovi Salgadovi v roce 2005 a Antoninu Kratochvilovi v loňském roce se nyní „na kolejích“ představuje osobitý německý režisér Wim Wenders se svou ženou Donatou. Výstava je tematicky rozdělena do dvou částí. První se jmenuje Buena Vista Social Club, druhá Million Dollar Hotel. Filmoví a hudební fandové při vyslovení těchto názvů jistě vytuší, o co jde. Pro méně zasvěcené jen stručně: Million Dollar Hotel je nepříliš úspěšný film z roku 2000, který Wim Wenders režíroval na základě scénáře Bona z kapely U2. Bono a U2 vytvořili k filmu také hudbu. Avšak ani trojice známých jmen Wenders – Bono – Milla Jovovich jako představitelka jedné z hlavních rolí nebyla zárukou úspěchu u diváků ani uznání odborníků. Spíš naopak: většina publika film „odzívla“ jako nudný a odborníci jej pasovali spíše na zlomyslnou rádobyuměleckou hříčku. Film Buena Vista Social Club je jeho přesným protikladem. Je to prostý a přímočarý dokument o skupině starých kubánských muzikantů. Scénář k filmu, v němž nevystupují žádné hvězdy (a kytarista Ry Cooder hvězdou v pravém slova smyslu také není), si Wenders napsal sám a asi s ním neměl moc práce, protože podstatná část filmu se odehrává přímo na pódiu. Jak již bylo řečeno, Buena Vista Social Club je film prostý a přímočarý. Ale zároveň je velmi působivý. Těžko byste hledali hudební film, z něhož by vyzařovala větší radost z hudby. A právě fotografie, které vznikly při natáčení těchto dvou filmů, se nyní představují v galerijním vlaku, jenž vyjíždí z Prahy na pouť po dalších patnácti českých a moravských městech, od Karlových Varů až po Ostravu.

Million Dollar I
Z cyklu Million Dollar Hotel. © Wim a Donata Wenders
Výstava v galerijním vlaku je koncipována jako multimediální prezentace obou projektů. V první části proto slyšíme z reproduktorů kubánské rytmy z filmu a úspěšného soundtracku Buena Vista Social Club a na stěnách můžeme vedle fotografií číst veselé i melancholicky laděné texty několika písní. Ve druhé části výstavy slyšíme z reproduktorů Bonův naříkavý hlas a mezi fotografiemi můžeme číst jeho texty. (Jen na okraj: donedávna jsem netušil, že U2 jsou opravdovou křesťanskou kapelou. Až na jednoho jsou to evangelikálové a téměř ve všech jejich písních se dají najít přímé odkazy k víře). Nás však zajímají především vystavené fotografie. Jaké jsou?

Zatímco Wim Wenders se představuje barevnými fotografiemi, jeho žena Donata je autorkou vystavených černobílých fotografií. Barevné fotografie z Million Dollar Hotel spíš připomínají vedlejší produkt z natáčení než cílenou fotografickou tvorbu. I když to nikde není jednoznačně vysloveno, mohou to přímo být zvětšená políčka z pásu filmu; alespoň technická kvalita některých záběrů to napovídá. Wim Wenders tu v dekadentně stylizovaných pózách zachycuje hlavní aktéry filmu Millu Jovovich a Jeremyho Daviese. Za bizarní kulisu mu slouží okolí zašlého newyorského hotelu. Výsledkem je série melancholických, depresivních snímků postav, které žijí tak trochu mimo tento svět. Mnohem živější i kompozičně citlivější jsou Wendersovy fotografie z Kuby. Kuba se tu opět osvědčila jako nekonečný zdroj inspirace, kterému podlehne snad každý, kdo dokáže držet fotoaparát v ruce. Zašlá sláva, pompézní omšelost a svéráz zdejších lidí tvoří kolorit těchto Wendersových fotografií.

Buena Vista II
Z cyklu Buena Vista Social Club. © Wim a Donata Wenders
Donata Wendersová sice u nás není jako fotografka známá, a pokud, tak je považována spíše za přívěsek svého manžela. To je však velký omyl! A tak se dostáváme k paradoxu této výstavy: jdeme se podívat na fotografie nejznámějšího německého režiséra, autora mimořádných filmů Nebe nad Berlínem, Paříž, Texas nebo naposledy Nechoď klepat na dveře, ale zjistíme, že ho jako fotografa jeho vlastní žena strčí do kapsy. Donata Wendersová dokáže vyfotografovat opravdu silný portrét stejně jako momentku z havanské ulice nebo dokument z natáčení. Pracuje výhradně s černobílým materiálem, který už sám o sobě jejím fotografiím dodává nádech starých poctivých řemeslných prací. Ale nejde tu jen o použitý materiál - Wendersová je každopádně velmi zručná a nápaditá fotografka. Vše nasvědčuje tomu, že se fotografii věnuje mnohem soustředěněji než její manžel. A tak docházíme k překvapivému závěru: Pokud na film, pak na Wenderse, pokud na fotografie, pak raději na Wendersovou!

P.S. Místa a termíny zastávek galerijního vlaku najdete v odkazech Informace o akci a Leica Gallery Prague.

Jiří Zahradnický
http://www.moderni-revue/
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný

Možná by vás mohlo zajímat




 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace