Fotograf bez fotoaparátu – 2. díl
V minulém díle jsme odhalili hlavního původce fotografického zla – fotoaparát a vysvětlili si, že největší škody páchá na fotografických nováčcích. Ukázali jsme si i účinný způsob boje s tímto škůdcem, srovnatelným s mandelinkou bramborovou, tj. důslednou prohibici veškerých fotografických přístrojů. Rovněž jsme nastínili jeden ze způsobů, jak fotografovat bez aparátu. Dnes v této bohulibé činnosti budeme pokračovat.
Existuje ještě jeden dobrý důvod, proč dát svému miláčkovi domácí vězení a vyrazit na lov fotografických senzací s holýma rukama. Jmenuje se stereotyp. Stále stejné mačkání stále stejné
spouště spojené s monotonními rytmickými pohyby při výměně objektivu je
jen jinou variantou brainwashingu (“vymývání mozků”, pozn. red.). Existují jen dvě cesty k
záchraně. Jednak důsledná promiskuita, která ovšem často vede k
finančnímu zruinování a nezvládnutelnému třesu rukou při spatření
nového typu aparátu, objektivu či stativové hlavy nebo naopak
abstinence. Odložení aparátu na dobu neurčitou do šuplíku. Jak již asi
tušíte, tento krok neznamená v žádném případě konec
fotografování. Naopak, jedná se o závažné životní rozhodnutí, na jehož
konci na vás čekají nové fotografické zážitky.
Jedním z dobrých dostupných zdrojů obrázků jsou fotografické
automaty. Tyto velké kukaně stojí většinu času nevyužity na nádražích či zastávkách
metra a čekají, kdy do nich náhodný chodec vhodí patřičný obnos, aby
zhotovily jeho foto, buď průkazové nebo portrétní. Málokdo tuší, že se
vlastně jedná o velice kreativní přístroje s bohatým vnitřním
životem. Ti z vás, kdo jste viděli film Amélie z Montmartru, jistě ví, že
takový stroj dokáže stát ústřední postavou příběhu v pravdě
detektivního. Následující fotografie demonstruji několik pokročilých
technik práce s tímto zázrakem. Dovoluji si na tomto místě poděkovat
modelům, kteří propůjčili svá mladá těla k experimentům. Hrdinové se
jmenují Josef Šlerka a Radim Kučera.
Hodně štěstí a mějte na paměti: nejlépe se fotografuje bez fotoaparátu.
A jaká bude várka článků tento týden?
V pondělí 23. 9. vás Jakub Kencl seznámí se svým Know How pro
Focení na koncertech
Na středu 25.9.
si Honza Hlinák připravil recenzi programu ACDSee 4.0.
V pátek 27.9. bude další díl seriálu Fotografie a … od Milana Sýkory.
V úterý 1.10. vás čeká závěrečná reportáž
Zdeňka Bakšteina z cesty po USA: Kraj zlaté horečky a roztržená sopka.
A na čtvrtek 3.10.
si Jiří Zahradnický přichystal povídaní: Příbramská léta Františka Drtikola
Dobré světlo.
A co choroby?
Mám dotaz. Nemůžu se něším nakazit, když jsem příliš fotopromiskuitní? Střídám totiž několik přístrojů a s oblibou se vrhám také na aparáty svých fotokolegů. Musím se přiznat, že chodím také do fototobchodů, kde si nechávám nové modely předvádět, abych je mohl ošahávat. Není to perverní fotoúchlka? Nebude mému Canonu vadit, když mu přestanu přát dobrou noc? Prosím Sally, poraď…!
RE: A co choroby?
Mily Dabe,
problem, ktery popisujes je v tvem veku zcela normalni a s jeho projevy si nemusis delat starosti. I kdyz vypadaji na prvni pohled neobvykle, vez, ze kazdy fotograf timto stadiem prosel, a kdo to popira, nachazi se v nem jeste ted. Kdyby si se narodil zhruba pred sto lety, byl by jsi za neco podobeho spolecnosti pranyrovan, rodice by ti na noc zavazovali ruce do prodlouzenych rukavu a ucitele ve skole kazali o skodlivosti takoveho jednani. Dnes je jiz doba radostnejsi a osahavani kolegova aparatu i na nejintimnejsich mistech se povazuje maximalne za projev nedockavosti, nikoliv za socialni defekt, ci znamku spatneho chovani. Pokud si nekdy zavital na nejaky z OpenAiru, jiste jsi si vsiml, ze se ve spolecnosti fotografickych fandu dokonce povazuje za neslusne dukladne neprozkoumat koleguv novy model a neporidit s nim par zkusebnich snimku pomoci veskere dostupne optiky
Dulezite je jen jedno — absolutni mlcenlivost pred vlastnim pristrojem. Jedna se prece jen o hloupe stroje, ktere jen stezi mohou pochopit citlivou dusi fotografa.
Chorob se take bat nemusis. pouzivas-li dusledne pryzovou slunecni clonu, nemuze mit tva cinnost zadnych nezadoucich nasledku.
Hlavu vzhuru a hodne peknych zazitku
preje Sally arnost
RE: RE: A co choroby?
Jenom bych si dovolil dodat, že ošahávání kolegova fotoaparátu nesmí přejít v přílišné důvěrnosti ve formě dobývání se do intimních míst jaksi hlouběji. V té chvíli přestává tolerance a dotyčný se stává postrachem, před kterým si fotograf svého miláčka začíná schovávat, přičemž upozorňuje na blížící se nebezpečí i méně obeznámené kolegy . Tento chlípník je stálým nebezpečím pro zdraví (a snad i životy) našich miláčků.
Že je neustále terčem peprných vtípků, netřeba dodávat.
:O)))))
No, to se nám to dnes pěkně urodilo 😉