Úvodnk 2.4.2002

Velikonoční záměna

Náhodou jsem se v neděli nacházel na akci
Velikonoce na Křivoklátu, kterou nedávno Jája inzerovala na FotoPrůvodci. Shodou okolností jsem
potkal i pověstného vršovického papparazziho, člena redakce Paladixu
Zdeňka
Tichého, který se snažil, na tomto událostmi vzrušeném místě, ulovit
nějakou senzaci, aspoň ve formě snímku známé osobnosti. V průběhu
hektického dění jsme se několikrát potkali a Zdeněk dával najevo,
svoji čím dál rostoucí nespokojenost. Osobnosti veškeré žádné, a
skandály přinejmenším lokální jakbysmet. Nakonec zmizel a jeho
neukojený investigativní pud také — zanechal po sobě pouze
elektronický kouř systémového blesku Zdeňkova tu proklínaného, tu
velebeného aparátu Nikon F4. Zbyl jsem tam sám s hrstkou přátel a
vypůjčenou Yashicou 6×6. Již se zdálo, že i my budeme nuceni vyklidit
pole, neboť stánek s teplou medovinou stál na pokraji bankrotu, když
tu se to stalo. Zpoza hradeb, obklopena suitou zvukařů, kameramanů a
pomocných režisérů, se objevila hvězda akčního nebe — Jackie
Chan. Hradní nádvoří naplnila atmosféra nejistoty a kradmého
zjišťování — je to opravdu ON? Ale ani doprovod, ani chování
rtuťovitého chlapíka s přeraženým nosem nenechalo nikoho dlouho na
pochybách. Vyplýtval jsem na něj celý zbytek filmu, vyloudil na
bodyguardovi dvě cigarety a těšil se, až budu pozorovat Zdeňkův vzteky
rudnoucí obličej.

Leč druhý den jsem se stal svědkem události, která podkopala moji
vnitřní jistotu. Kráčel jsem Novým Strašecím, pod ramenem kytaru,
přemýšlel jsem nad tím, jak celou událost podchytím v úterním
úvodníku. Tak jsem se přiblížil až k domovu mládeže, když náhle
zaslechnu nadšeny výkřik — “Podívej, vždyť to je Jarda
Hutka”. Přiznávám, svědkem záměny své osoby a tohoto vcelku slavného
písničkáře jsem byl, díky své fyziognomii již několikráte, proto jsem přátelsky pokynul
směrem, odkud jsem tušil zdroj verbálního nadšení a chystal se, že
uvedu věci na pravou míru. “No to je skvělé”, vždyť je to fakt Hutka,
člověče, ty jsi poslední rozumný člověk, kterého znám — hraješ
ještě?” Podíval jsem se na kytaru, pak na zpět a přiznal se —
“Hraju”. “Já mám všechny tvoje desky, co jsi kdy vydal”. Pokýval
jsem hlavou a v duchu si říkal, že to není zas tak těžké. Rezignoval
jsem před násilím Šťastného setkání, nedovolil jsem si zkazit onomu
člověku radost ze setkání — slova chvály samozřejmě předám Jardovi,
jestli ho uvidím, ale zůstal ve mně sžíravý pocit nejistoty: Byl to v
neděli skutečně Jackie Chan? Nebo jsem viděl pouhou oběť podobné
nešťastné shody okolností?

Pokud by někdo z vás byl schopen rozptýlit mé pochybnosti, vydobyl by
si tak moji nehynoucí vděčnost. Bylo opravdu možné potkat v neděli na
Křivoklátu Jackieho Chana?

A jakou pomlázku si pro vás přichystal Paladix?

V úterý vám Jiří Charvát opět ukáže Libanon. Tentokrát Ksaru a Baalbek

Středa bude patřit recenzi objektivu AF Nikkor 24-85/2.8-4, kterou pro
vás sepsal Jirka Jirout.

Na výstavu Ing. Juraj Gažovčiak: Tibet, Nepál vás ve čtvrtek pozve
Marek Slavíček.

Na pátek se můžete těšit na Masopust Jakuba Kencla.

Dobré světlo.