Dobrý den.
Mám teoretický dotaz týkající se citlivosti digitálních snímačů. Upozorňuji, že jsem, co se týče digi technologií naprostý laik, možná jsem úplně mimo, ale přesto…
Když čtu různé recenze na digi fotoaparáty, vidím, že při ISO 100, případně 200 je kvalita obrazu dobrá, při vyšších citlivostech se už zvětšuje šum.Když to zjednoduším tak se dá říct, že nárůst šumu zhruba odpovídá nárůstu zrnitosti u filmových materiálů stejné citlivosti. Hypotetický příklad: vezmu canon EOS 1Ds s objektivem 50/1.4,nastavím ISO 100, zaměřím určitou scénu a vyjde např čas 1/30, clona 8. Pak vezmu kinofilmový canon se stejným objektivem,filmem ISO 100 a stejným měřením a změřím identickou scénu- vyjde mi opět čas 1/30 a clona 8???Pokud ne, tak je moje úvaha chybná, ale pokud ano, tak jak to??Je dáno normou, že např.ISO 100 znamená, že aby snímací prvek (film, digi čip) vykázal nějakou reakci o určité kvantitě, tak je zapotřebí určitého daného množství světla (tedy aspoň myslím, že to tak je:-)) Jak je tedy možné, že tak principiálně odlišné snímací technologie – film a digi čip – vykazují obdobnou kvalitu obrazu ( co do zrnitosti a šumu) při obdobných ISO? Jak je možné, že potřebují skoro stejné množství světla, aby dosáhly podobných výsledků?Proč ho čip nepotřebuje např. 1000000x víc nebo míň?Je možné, že výrobci digitálních snímačů upravili jejich citlivost podle filmů. Proč se ale začíná šum objevovat ve větší míře u ISO 400 a víc ( jako zrno u filmu) a ne např. až od ISO 6400?? nebo naopak nešumí už od ISO 25??
Doufám, že je můj dotaz alespoň trochu srozumitelný. A pokud je to úplná blbost a jsem naprosto mimo tak prosím přijměte moji VÝmluvu, že jsem naprostý laik a k sepsání tohoto mě vedla pouze zvědavost a touha dobrat se k tomu, jak to vlastně funguje.
Děkuji za odpověď a přeji celému Paladixu Dobré světlo!
Pavel Rychnovský
Odpověď redakce
a) srovnání citlivostí je dáno fotografy, při přechodu na digi nemůžete dostat něco úplně odlišného. Výhodou je, že můžete použít své zkušenosti a nezačínáte s něčím totálně odlišným, byť nějaké odlišnosti zde jsou.
b) šum není zrno, je to něco jiného a jinak to vypadá, navíc nemá tak radikální vliv jako zrno. Problém je výrobce, protože každý řeší problém šumu jinak. Canon používá CMOS s relativně nejmenším šumem, navíc snímek zpracovává jinak ve světlých místech, kde šum nehraje moc roli a jinak v tmavých, kde už je znát. Ztráta detailů ve světlech je minimální, ve stínech větší. Nikon s CCD lze srovnat, nové Olympusy neznám, nicméně ty starší šuměly velmi. Navíc šum se v tmavých místech projevuje jako světlé body, což je extrémně rušivé.
c) čip je tentýž a pro libovolnou citlivost dává na svém výstupu analogový signál daný jen a pouze dopadem fotonů na jednotlivé buňky. Pokud tedy nastavíte vyšší citlivost, je ve skutečnosti signál z čipu nižší (fotografujete tmavší scénu) a je tedy třeba ho opět analogově zesílit a teprve pak z něj udělat v A/D převodníku nějaká digitální data. To zvětšení je klíčové a zde vzniká šum, protože někde je signál velmi malý a zesílení je extrémní, šumem mohou být i přeslechy signálů v rámci elektroniky, atd. Prostě je to docela věda a hlavně data se zpracovávají velmi rychle.
Pokud nastavíte nejnižší citlivost, jdou data z čipu rovnou na A/D převodník, neuplatňuje se přílišné zesílení a tak je kvalita převodu nejvyšší (zasahuje do ní nejméně prvků).
Řečeno zcela laicky, čip má nějakou základní citlivost, všechno ostatní se dá srovnat s “pushováním” filmu. Protože na rozdíl od filmu, citlivější čip dát nemůžete.
Nejsem si zcela jistý, jestli je pro vás tenhle text srozumitelný, ono je to spíš na knížku a každý výrobce to vyřešil jinak. Navíc nejsem nijak kovaný v této problematice, ale bastlím s elektronikou a některé technické věci jsou prostě dané. Je pak spíše na výrobcích, jak se se vším popasují v rámci vlastní elektroniky a pak na programátorech, co udělají s výslednými daty. V podstatě dnes již nevíte, kde je ten předěl.
Pozdravuje JH