Vážení,
v časopisu Photo life (číslo 49/2005) se objevilo několik fotografií z Flexaretu. V tématu „Rodina a přátelé“ autor uspěl dokonce na druhém místě… Velice se mi ty „flexaretové“ fotografie zamlouvaly. Musím přiznat, že k celkovému dojmu snímku přispěla „maska“ fotografie – a to je příčina, proč tenhle dopis píšu. Chci se Vás totiž zeptat, jak se takovéto masky vytvářejí (ať už jde o znázornění políček včetně údajů, které jsou tištěny na filmu, nebo o vytvoření celé okrajové masky – konkrétně u výše uvedených snímků). Jde o nějaký „trik“ při vlastnoručním zvětšování – a jak se tedy postupuje? Je takové masky možno vytvořit i na digitálním minilabu? Jelikož jsem si nedávno Flexaret pořídil, velice mě tahle „problematika“ zajímá.
Doufám, že jsem dotaz formuloval správně.
Předem Vám děkuji za odpověď a jsem s pozdravem,
Petr Navrátil
Úprava fotografické
Petr Navrátil
Odpověď redakce
Vím, co máte na mysli, fotografie jsem viděl. Nevím, jestli se tomu říká “maska” (ale žádný termín mě nenapadá, možná název není). Ani to není trik. Spočívá to v tom, že zvětšíte celý negativ i s okrajem filmu, kde jsou natištěny údaje (značka a typ filmu, číslo snímku aj.). Flexaret používá negativ 6×6 cm – je tedy potřeba zvětšovák na větší formát (7×9 např.) a v maskovacím ráměčku necháte viditelně také okraje filmu. Stejně tak to jde udělat i u kinofilmu, někdo zvětšuje celý negativ i s perforací a popisem.
Původně tento způsob zvětšování vznikl proto, aby bylo hned jasné, že autor zvětšuje plné pole negativu a ne nějaký výřez. Jestli to jde použít na digitálním minilabu, to nevím, ale určitě to bude vědět obsluha v laboratoři. Pokud byste měl skener alespoň na 6×9 cm, mohl byste naskenovat i okraj filmu a poté dát soubory zvětšit do digitálního minilabu; dosáhl byste prakticky stejného efektu. Také je možné, že se dá někde opatřit rámeček (nebo šablona) do nějakého grafického programu a tento výsledný efekt na fotografii dostat takříkajíc “podvodně”…
Milan Sýkora