manuální ostření

Jakub

Dobrý den,
rád bych vás požádal o radu/vysvětlení následujícího problému s hloubkou ostrosti. Vlastním manuální objektiv Voighlander. Na fotoaparátu nastavím manuální režim s f=8. Pokud zaostřím na vzdálenost 3 m, pak kroužek na objektivu, který ukazuje hloubku ostrosti ukazuje při dané cloně ostrou oblast od cca 1,1 m a končí až za nekonečnem. Když nastavím ostřící kroužek na nekonečno, pak by měla být hloubka ostrosti při stejné cloně od 1,6 m až někam hluboko za nekonečno. Objekty ve vzdálenosti cca 15 m a cca 150 m by tedy měly být stejně ostré. Přesto při srovnání obou fotografií, jsou oba objekty ostřejší při zaostření na nekonečno.

Prosím o radu proč tomu tak je.

Děkuji
Jakub

1 komentář u „manuální ostření“

  1. Odpověď redakce

    Pro odpověď stačí představit si nebo nakreslit si, co se s paprsky ve skutečnosti děje.
    Z každého bodu scény vycházejí paprsky, procházejí objektivem a v něm se lámou. V určitém místě se protnou a pak se zase rozletí. Za objektivem tak vznikne kužel se základnou v objektivu a vrcholem v místě, ve kterém je bod zaostřen. Za ním ovšem paprsky tvoří stejný kužel, který se toho prvného dotýka vrcholem, ale nemá žádnou podstavu.
    Představme si první příklad, pro zjednodušení jsou v uvedených vzdálenostech bodová světla. Paprsky přicházející od toho v nekonečnu se protnou v ohnislové rovině. Ty od světla vzdáleného 3 metry se protnou dále od objektivu a ty od osvětla vzdáleného 1,1m ještě mnohem dále. Pokud nyní vložíme matnici, film nebo čip do vzdálenosti, odpovídající zaostření na 3 metry, uvidíme jeden bod a dva kroužky. Ty vznikly tak, že matnice přeťala světelné kužely před vrcholem či za ním.
    Toto je hlavní zjištění – body mimo rovinu, na kterou je zaostřeno, nejsou bodová, ale jsou to různě velké plošky. Pokud jsou dostatečně malé, považuje bod za ostrý. Problém je v tom, že musíme vzít do úvahy i zvětšení fotografie. Výrobci objektivů počítají s přijatelným rozptylovým kroužkem obvykle 0,04mm, což vyhovuje jen pro malá zvětšení.
    Pokud se nyní podíváme na druhý příklad, nachází se matnice v ohniskové rovině a kužely paprsků od bližších podů jsou přeťaty před vrcholem.
    No a když si konečně k uvedeným příkladům přibereme body o vzdálenosti 15 a 150 metrů, zjistíme, že jejich obrazy jsou prakticky ve stejné vzdálenosti, jako obraz odu v nekonečnu (odhaduji, že se jedná objektiv o ohniskové vzdálenosti 20-24mm). Při zaostření na 3m je tedy jejich rozmazání blízko přijatelného limitu, ale při zaostření na nekonečno jsou praktiky zcela ostré. Na malých zvětšeninách není rozdíl poznat, ale pečlivá prohlídka při větším zvětšení rozdíl odhalí.

    Odpovědět

Napsat komentář