Dobrý den,
vlastním fotoaparát Olympus OM-D E-M1, který používá čip formátu Four Thirds, tedy 17,3 x 13 mm. S kolegou fotografem, který stále tvrdošíjně zůstává 🙂 u velké DSLR s formátem čipu Full Frame, tedy 35,9 x 24 mm se přeme, jak je to vlastně s přepočtem clonového čísla. Je všeobecně známé, že ohnisková vzdálenost se musí vynásobit “crop faktorem” (v tomto případě 2x), aby se objektivy systémů s různě velkými čipy daly porovnat a nedocházelo k nesmyslnému srovnávání “jablek s hruškami”. Vzhledem k tomu, že výrobci k tématu přepočtu clonového čísla mlčí, zdá-se, jako by např. Four Thirds objektiv s clonovým číslem f2,8 propustil na čip stejné množství světla jako Full Frame objektiv se stejným clonovým číslem, tedy f2,8. Je tomu opravdu tak, nebo se i pro clonové číslo musí uplatnit přepočet? Pokud ano, jaký? Je zde stejná lineární závislost, tedy v tomto případě 2x, nebo je nutno clonové číslo přepočítat podle jiného vzorce? Nebo je nutné při porovnáváni světelnosti uvažovat ještě jiné faktory?
Pokud již na toto téma existuje někde článek, omlouvám se, ale nenašel jsem. Pokud ano, pak vás moc prosím o odkaz, abych se mohl začíst do zajímavé teorie 🙂
Děkuji, R. Seifried
Odpověď redakce
Zapomeňte na koeficienty a crop faktory. Objektiv má stále stejné fyzikální vlastnosti. Pokud vezmeme objektiv např. s ohniskovou vzdáleností 35mm a světelností 2, obraz bude naprosto stejný, ať ho dáte na 4/3, APS, kinofilm nebo středoformát. Ve všech případech dopadne na médium stejné množství světla.
Přepočet je jen berlička, která říká, že velikost obrazu na tomto formátu je stejná, jako kdybyste na kinofilm nasadili objektiv s delší vzdáleností a o kolik. Ale to je vše. Správnější by bylo používat slovo crop v původním významu, tedy ořez. Tedy spíše si říci, že pokud na 4/3 nasadíte objektiv se stejnou (fyzikální, technickou) ohniskovou vzdáleností jako na kinofilm, je to jako kdybyste fotku z kinofilmu ořezali na polovinu, tedy zvětšeninu 24x36cm byste ořízli na 18x13cm.
Tyto přepočty vznikly jako pomůcka pro masovou veřejnost, protože s nástupem digitálních fotoaparátů vznikla řada formátů různých velikostí a běžný uživatel se jen těžko orientoval, jaký objektiv vlastně potřebuje. Přitom sto let předtím tady vedle sebe existovala celá řada formátů a nikdo přepočty neřešil. Občas fotím na formát 13x18cm a vím, že objektivy 90 a 120 jšou ultraširokoúhlé, 210 je základ a 360 je velmi krátký teleobjektiv. Stejně tak řada lidí, která neprošla kinofilmem, ale nastoupila rovnou do APS, prostě bere za normální ohniskovou vzdálenost 35mm a základní zoom 18-55mm, aniž by by je vůbec napadlo pídit se po tom, co tomu odpovídá na kinofilmu.
Pozor, jiná situace nastává u telekonvertoru. Ten skutečně změní ohniskovou vzdálenost, ale nezmění průměr. Světelnost a hodnoty clon tak poklesnou. Praktický výsledek je takový, že do objektivu vstoupí stejné množství světla, ale obraz je, řekněme, lineárně dvakrát větší, takže zabírá čtyřikrát větší plochu. A dopadne-li stejné množství světla na čtyřikrát větší plochu, bude obraz čtyřikrát méně jasný.