Borotín

Místa, jež jsou jakýmsi „trampským majetkem“, nemusíme navštěvovat jen s kotlíkem a kytarou. I fotoaparát je dobré vybavení. Na jedno takové místo, které chovají trampové v obzvláštní oblibě, na hrad Borotín, se nyní podíváme.

Cesta na Borotín je poměrně jednoduchá. Hrad leží na dohled od stejnojmenné obce, jen několik málo kilometrů od hlavní silnice Benešov – Tábor, z níž je nutno odbočit v Sudoměřicích u Tábora. Odbočka přímo k hradu je značena, jen je potřeba se pozorně dívat… Asi 200 metrů od hradu je nehlídané (a neplacené) parkoviště. Kromě auta lze samozřejmě cestovat i na kole, okolní krajina cyklistům poměrně přeje. Z veřejné dopravy je použitelný pouze autobus – na hrad vede červená turistická značka (2 km do obce) a modrá (500 m je zastávka Borotín – Starý Zámek).

Hrad je poprvé zmiňován roku 1356 jako majetek Vítka z Borotína; to byl příslušník jedné z nejmocnějších jihočeských šlechtických rodin – pánů z Landštejna. Je dokonce možné, že právě on hrad založil. V době husitských válek byl majitelem Mikuláš z Landštejna a Borotína, který byl původně spojencem táboritů. Ovšem v roce 1434 se pragmaticky rozhodl přejít k umírněné koalici, za což si vysloužil obléhání hradu. Jenže prudké zteči hrad odolal a na nějaké delší obléhání neměli táborité ani čas, ani prostředky, nehledě na to, že Borotín nebyl ani příliš bohatý, ani příliš strategicky významný. Mimochodem – k útoku došlo 21. května 1434, jen několik dní před osudnou bitvou u Lipan (30. 5. 1434); vojska se právě tam po neúspěchu u Borotína přesunula. Mikuláš z Borotína zasáhl i do bitvy u Lipan – když se totiž nechali táborité oklamat a otevřeli vozovou hradbu, pronikl do ní vyčleněný jízdní oddíl a Mikuláš byl jeho členem… Nejpozději v roce 1446 Mikuláš hrad prodal a ten až do 17. století zmizel z písemných pramenů.

V roce 1613 hrad koupil Kryštof Vojkovský z Milhostic. Jeho synové se zapojili do stavovského povstání v letech 1618 – 1620 a jako odplata za tuto troufalost byl hrad vypleněn a vypálen. Po porážce na Bílé Hoře byl hrad konfiskován a roku 1623 ho koupila přesvědčená katolička Polyxena Lobkovská z Pernštejna. V té době však byl Borotín popisován již jako ruina. Polyxena připojila hrad ke svému jistebnickému panství a v majetku jejího rodu setrval až do roku 1829, kdy jej koupil pražský podnikatel Jan Nádherný, který byl zanedlouho poté povýšen do šlechtického stavu. Tato rodina hrad vlastnila až do roku 1948, kdy byl zabaven státem a majitelé emigrovali. Rozpad hradu do dnešní podoby byl – tak jako mnohde jinde – pozvolný a způsobený hlavně tím, že okolní obyvatelé rozebírali zdi na stavební materiál.

Hrad byl v roce 1977 podroben povrchovému archeologickému průzkumu a poté dost necitelně sanován (1980 – 1982). Důkladný archeologický výzkum zde zatím neproběhl. Ale hrad má i v nové době své slavné chvíle – v roce 1976 se zde natáčela pohádka „Honza málem králem“. Východně od hradu byl postaven barokní hospodářský dvůr, který se nyní – stejně jako hrad – nachází v dosti špatném stavu. Stavby nesou stopy kolektivizovaného zemědělství 2. poloviny 20. století – byly nepochybně hospodářsky využívány donedávna. Teď jsou to žalostné opuštěné ruiny. Na statku je nyní sice nápis „Soukromý majetek – vstup zakázán“, ale pokud někdo takto hospodaří, pak je to dost ostuda. Ve velmi nedávné době se u statku propadla střecha a jeho totální destrukce na sebe asi nenechá dlouho čekat. Všimněte si také nyní již skoro zarostlé aleje s nepoužívanou cestou, která vedla k hlavní bráně statku.

U hradu je informační tabule s jeho dějinami i se základními informacemi o stavebním vývoji. Nikde není psáno, komu nyní hrad – a potažmo i přilehlý statek – patři. Vstup na hrad je ovšem volný. Výhled je z Borotína poměrně dobrý, ale nenechte se mýlit – docela lákavě vyhlížející rybník pod hradem je ke koupání zcela nepoužitelný, což zjistí každý, kdo se k němu vydá blíž. Borotín je tradičně místo, kde přespávají trampové, takže ohniště, kytary a jiné trampské propriety k němu neodmyslitelně patří. Nenápadným návštěvníkům hradu slouží ke cti, že ho neničí ani nezasypávají hromadami odpadků, jak je tomu mnohde jinde.

Co s sebou? Hodí se spíše širokoúhlé objektivy (uvnitř hradu není moc místa a není tak příliš kam ustupovat), teleobjektiv na detaily je sice dobrá alternativa, ale od výše zmiňované úpravy na začátku 80. let těch detailů na hradě už moc není. Fotografovat lze pochopitelně na barvu i černobíle; pokud se chcete soustředit na přilehlý barokní statek, pak jednoznačně volte černobílou fotografii. Kvůli těm cedulím se zákazem vstupu jsem se neodvážil dovnitř a docela mě to mrzí – tak snad příště. Třeba budete mít víc odvahy, ruiny kdysi určitě krásného barokního dvora vypadají docela zajímavě…

Technika: Nikon N90s a F801s; objektivy Sigma 28 – 105 mm f/2.8 – 4 ASPH a Voigtländer AF Ultragon 19 – 35 mm f/3.5 – 4.5 a materiály Fuji Superia 200 ASA a Kodak Tri-X Pan 400 ASA.
Mapa: PJSoft InfoMapa 9.0