Historie, věky – vyhodnocení domácího úkolu
Lidské tělo – úkol na říjen 2008

Tentokráte na nás ze schránky dýchla nostalgie a historie. Pojďte se se mnou projít po časech dávných, které jsou společným tématem fotografií našich pilných přispěvatelů do rubriky fotocvičení, či chcete-li domácích úkolů.

Ondřej Junek

Ondřej nám zaslal několik docela depresivních fotek z poměrně nedávné minulosti, kdy Terezín nebyl památníkem a muzeem, ale děsivou realitou. Všechny fotografie dobře vypovídají o prostředí, ve kterém byly pořízeny a dobře zachycují atmosféru místa. Možná bych u prvních dvou prohodil pořadí, ale to je jen maličkost. Ze série na mě nejvíce asi působí poslední fotografie. Téma si přímo říká o daleko širší zpracování, které asi autor má a byl pouze omezen pravidly soutěže a zaslal tyto tři snímky. Každopádně téma zvládnuté dobře, fotografie parádní.

Tomáš Hustoles

Tomáš to vzal z gruntu. Když historie, tak historie. Sáhl do spodních pater zásuvky, našel a oprášil dírkovou komoru a vydal se zvěčnit nějaké historické téma. Někdo si možná řekne co to je za šílený, technicky nezvládnutý výcvak, ale nechte na sebe chvilku ty záběry působit, než je zhodnotíte či dokonce odsoudíte.

Jaroslav Borýsek

Je už běžné, že mnohé domácnosti mají více vozů. Tak komentuje svůj záběr sám autor a já mohu jen říci, že se jedná o humorný snímek o setkávání minulosti s přítomností. Takovýchto záběrů můžeme dnes vídat mnoho, a proto bych se snažil fotografii nějak oživit. Momentálně mě jako první napadá úhel záběru. Takto fotografie působí poněkud ploše, s prázdným popředím a se zanikajícím žebřiňákem v průjezdu. Určitě bych šel blíž,
abych eliminoval prázdnotu v popředí. Tím bych i zjistil, že se mi to tam všechno nevejde a začal bych hledat jiný úhel pohledu a třeba vykoumal, že do popředí stačí jen velké světlo Opla a v pozadí mizející seník se žebřiňákem. No, a nebo třeba úplně jinak, jen asi ne takto zepředu s vypálenou kapotou.

Petr Vernar

Malý komentář k fotografiím od autora. První foto “Strážce vchodu” jsem pořídil v Jeseníkách, ve staré německé osadě Josefová. Tato osada byla založena kolem roku 1750 německými osadníky ve výšce cca 800m nad mořem. Život tu jistě nebyl jednoduchý, ale ti lidé tu žili po generace až do konce druhé světové války. S
jejich odchodem zanikla i tato osada a jako memento, že tu žili, jsou mlčenlivé základy jejich domů, ze kterých vyrůstají tyto stromy.
“Staré okno”, nevím čím mě fascinuje, ale kdykoliv jdu kolem něj na procházku, musím se zastavit a podívat se na něj.
Fotografie “Marianská fortna” vznikla v Olomouci, když jsem tam byl na montáži. Nejsem pivní typ, tak jsem radši chodil po večerech s foťákem po městě a musím říct, že v Olomouci je kam chodit. Ta pouličními světly osvětlená brána měla moc pěknou atmosféru. Doufám, že se mi ji podařilo alespoň trochu zachytit.
Já snad jen dodám, že bych všechny fotografie asi odbarvil, popřípadě stáhl sytost fotografií. U okna mi barva přijde ještě v pohodě, ale u lesa si myslím, že tlumené barvy by tomuto záběru dodaly více tajemnosti a vypíchly by tu minulost. U brány by zmizely barevné čáry od projíždějících automobilů a fotografie by také získala větší “historický punc”.

Hynek Bakštein

Jak sám Hynek říká, posílá klasiku. Jojo, klasika, ale pěkná. Sametovost kličky od mlýnku mi naprosto bere dech a při každém pohledu mi tady zavoní káva. No nic, musím si jít jednu udělat, to se nedá vydržet. Hmmm, a ke kávě dobrá hudba. Hynku, ty si mě normálně uplácíš a docela se ti to daří. Ale aby to tak nevypadalo, tak jdu hledat nějaké ty hnidy… Co takhle trochu více světla na jehlu gramofonu, aby to chytlo trochu lesku. Hmmm, ale kávička při dobré hudbě, to je zážitek.

Juraj Priskin

Příjemná fotografie, lehce nakukující do grafiky. Utlumená barevnost s výrazným barevným prvkem. Ten ovšem v tomto případě docela tahá oči ven z fotografie. Snad by pomohlo lehké posunutí záběru vlevo a dolu, kdy by se modrý roh zmenšil a kovové zábradlí, coby hlavní motiv, by začalo na fotografii dominovat.

Vojtěch Herout

Až z Britského království zaslal Vojtěch svoji fotografii na téma věky. Zatažené rohy zvýrazňují hlavní motiv záběru a zkontrastnění jednotlivých dlaždic vypichuje ze záběru jen to podstatné, na co se má oko divákovo soustředit. Jen mimoděk tak sledujeme i odcházející minulost v pozadí. Ne, to není minulost, na to ty nohy jsou příliš mladé. To vypadá jako odcházející budoucnost. Nechám na každém, ať si výjev vysvětlí dle svého.

Viktor Kollár

Stará parní rychlíková mašina, navíc jedoucí, je určitě velká výzva pro fotografa, který má trochu vztah k technice nebo historii. Bohužel se obávám, že tento záběr se moc nepovedl. Panning je proveden dobře. Statické části zůstaly ostré. Celková přeexpozice, přepaly a v neposlední řadě i ten pravý dolní roh posílají fotku směrem k fotografovu nejlepšímu příteli. Předpokládám, že z 350D to máte v RAWu, takže část by šla
zachránit vhodným zataháním za táhla RAW editoru a další část i vhodnějším ořezem fotografie zprava a dole.

Martina Teislerová

Tady bych si dovolil začít uprostřed. Ta je pěkná, tajemná, dýchl na mě středověk. Trochu zatáhnout to pozadí a vytáhnout bílou z jednotlivých listů a je to paráda. U křížů mi asi nejvíce vadí, že padají vpravo. Není to moc, ale je to vidět. Hodně mě tam baví ty světlé traviny vytvářející vlny v popředí. Na spodku fotografie cítím, z náznaku světlých stébel, vlnu třetí a chybí mi tam. Buď bych řezal pod druhou vlnou, nebo přidal ještě jednu. Každopádně ta tráva to dělá zajímavé a oživuje záběr. Třetí fotka mě bohužel moc nebere, jak motivem tak technicky.

Díky všem za fotografie dávných věků a pomalu se přesuňme do přítomnosti a blízké budoucnosti. Již na říjen máme naplánováno téma Lidské tělo – co nás charakterizuje.