motiv

Na hranici šílenství („případ“ Miroslav Tichý)

I když si se ženami „nezadal“, přesto je celá dvě desetiletí soustavně fotografoval. Tajně, zpod svetru, a přístrojem, který si sám sestavil. Aniž o to usiloval, stal se mediálně nejznámějším českým fotografem. Osmdesátiletému Miroslavu Tichému je úplně jedno, že právě vystavuje v Brně, i to, že mu nedávno vyšla knižní monografie. Jeho fotografie začaly žít samostatným, na tvůrci nezávislým životem.

Portrét Tichý
Portrét Miroslava Tichého z roku 1987 © Roman Buxbaum
Proč na dveře svérázného starce, který fotoaparát pověsil „na hřebík“ již před patnácti lety, od loňska klepou novináři včetně těch, kterým je jinak fotografie lhostejná? Důvod je jednoduchý: v Čechách neznámý fotograf Tichý uspěl v zahraničí. A hned třikrát. Nejprve v roce 2004 ve španělské Seville, o rok později na fotografickém festivalu v Arles a vzápětí velkou retrospektivní výstavou v curyšském Kunsthausu. Jak je to možné? Patrně proto, že i pochybovači museli uznat, že Tichý je po všech stránkách těžko zařaditelný, ničemu se nepodobající originál: tvorbou, životním stylem, názory na umění. A protože každá Tichého fotografie je nezaměnitelným originálem, není divu, že se začaly prodávat za tisíce eur.

Monografie M. Tichý
Knižní monografie Miroslav Tichý, Torst 2006
Miroslav Tichý se narodil v roce 1926 v moravských Nětčicích. Od roku 1930 – s malými přestávkami – žije v Kyjově. Po válce dva roky studoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Jána Želibského. Po únorovém převratu v roce 1948 těžko nesl změny, které se ve škole děly. Tehdy prodělal svou první psychickou krizi. Izoloval se od přátel a namísto studia se začal bezcílně toulat Prahou. Následuje odchod ze studií, vojna a několikeré léčení v psychiatrické léčebně v Opavě, později v Kroměříži. Koncem 50. let se jeho stav lepší, a tak se může vrátit do Kyjova k rodičům. Žije ze skromné zdravotní penze. Zpočátku maluje a účastní se i několika výstav, zanedlouho toho však zanechá.

V 60. letech se Tichý definitivně vymezuje proti okolnímu světu. Konvence a normy pro něj přestávají mít význam. Vytváří si své. Stává se z něj asketa s minimem životních potřeb. Přestává se holit, stříhat, mýt. Chodí v černém rozedraném oděvu, s chutí pije alkohol, ale nejí maso, protože mu zvířata připadají cennější než lidé. „My se tomu zvířeti nemůžeme vyrovnat, protože člověk má jenom dvě nohy a zvíře má čtyři!“, říká k tomu se svým osobitým smyslem pro humor.

Tichý 1
Bez názvu, © Miroslav Tichý
V této době začíná jeho cesta „proti proudu“. Zatímco ostatní rebelují v mládí, aby pak uvázali kravaty a začali vydělávat peníze, Tichý se po čtyřicítce zatvrdil a začal žít po svém. Bezděky přijal i některé postoje tzv. undergroundové kultury, zvláště pokud ji vnímáme jako svobodnou tvorbu, vymezující se proti ideologiím a manipulacím ze strany moci. Ovšem pokud by někdo po přečtení textu Romana Buxbauma Tarzan v důchodě v Tichého monografii (Torst, 2006) nebo po shlédnutí stejnojmenného filmu nabyl dojmu, že Tichý byl neohrožený bojovník proti komunismu, pak by se mýlil. Pravdou je jen to, že Tichý byl velkou část svého života v dobrovolném vnitřním exilu a že by kvůli svému životnímu stylu měl problémy s jakoukoli mocí.

Konec 60. let je v Tichého životě důležitým obdobím, protože začíná fotografovat a zjišťuje, že ho tato činnost mimořádně obohacuje. Nejprve objevuje starý deskový aparát po otci, ale ten je tak nepohotový, že brzy dává přednost primitivnímu ruskému bakelitovému přístroji. Brzy objevuje své ústřední fotografické téma – ženu, a zjišťuje, že k nepozorovanému zachycení ženského světa mu tak jednoduché vybavení nestačí. Pokud někdo podle předchozích řádek považoval Tichého za nepraktického a pro život nepoužitelného blázna, pak v této chvíli přichází překvapení: Tichý si začal sestrojovat primitivní, ale plně funkční fotografické přístroje včetně teleobjektivů, stejně jako vybavení temné komory včetně zvětšovacího přístroje. Těžko představitelná fotografická výbava: tělo fotoaparátu ze dřeva, objektiv z plastové roury, čočky z plexiskla, zvětšovák z latí, které u domu vytrhl z plotu. Jaký lepší doklad funkčnosti těchto primitivních zařízení může být než zhotovené fotografie?

Tichý 2
Bez názvu, © Miroslav Tichý
Proč se Tichého fotografiemi se zatím zabýval málokdo, a pokud přece jen, pak okrajově? Proč všichni píší o jeho životě? Protože životní příběh Miroslava Tichého je natolik bizarní a silný, že stačí chvilka nepozornosti, a pozornost se stočí od fotografií k průvodním okolnostem jejich vzniku. A samozřejmě, novinářům jde především o příběhy, které by čtenáře (nebo diváky) vytrhly z nudy: pokud nezabere to, že se Tichého fotografie prodávají až za 10 000 eur, pak zajisté konstatování, že jejich autor kálí přímo jen tak pod sebe. Ale co jeho fotografie?

Miroslav Tichý překvapuje především proto, že se vzpírá jakémukoli zařazení, zaškatulkování a srovnání s podobně naladěnými tvůrci. Pokud vůbec nějaká jména padla, pak šlo vesměs o cizí fotografy známé jen úzkému kroužku zasvěcených. Pokud se divíte, jak mohl Tichý uspět s něčím tak anachronickým v době prudkého rozvoje digitálních technologií, pak se ptejte, zda to není právě proto, že tolik lidí fotografuje stejným typem fotoaparátu a v podstatě všichni při zpracování svých záběrů používají stejné „čudlíky“.

Tichý 3
Bez názvu, © Miroslav Tichý
Fotografie Miroslava Tichého v sobě každopádně skrývají silný emocionální náboj. Způsobem, který už může být těžko napodoben zachycují něco, co už se nikdy nevrátí. Je v nich pořádná dávka sentimentu, podtržená navíc pokročilým stádiem rozkladu jednotlivých fotografií. Potrhané, zahnědlé, ožrané od myší, polité kávou nebo alkoholem a zarámované do zastarale působících kartonových rámů jeho fotografie klamou „tělem“, protože působí jako mnohem starší, než ve skutečnosti jsou. Navíc už vlastně fotografiemi ani nejsou, mají spíš charakter obrazu. Tichý totiž téměř nikdy nevytvářel více stejných zvětšenin, s oblibou pracoval s výřezem, a tak i kdyby se našly původní negativy, zvětšeniny z nich by se zarámovanými originály neměly mnoho společného.

I když celkově je „případ Tichý“ přece jen poněkud nafouknutou bublinou a výrazem silné objevitelské vášně, některé Tichého fotografie jsou nepochybně krásné. Kouzlo jim dává především nahodilost jejich vzniku, v níž není místo pro naučená gesta a situace. Na jejich měkké, hřejivé výsledné podobě se překvapivě pozitivně podepsala i použitá primitivní technika, například ručně „vyšmirglované“ plexisklové čočky objektivů.

Tichý 4
Bez názvu, © Miroslav Tichý
Pokud si Tichý s ženami opravdu nikdy „nezadal“, pak ho ženský svět přinejmenším hodně přitahoval. Motivace ke vzniku jeho fotografií byla určitě nejen estetická, ale také erotická. Je to zřejmé především z výřezů, které Tichý ze svých negativů zhotovoval. Z nich je jasně patrné, že pokud ho na ženách něco opravdu fascinovalo, pak to byly především jejich nohy. Skrytá touha byla také nejspíš motorem, který hnal Tichého neustále dopředu. I když říkal, že je pro něho žena jen motiv, podle všeho pro něj znamenala mnohem víc. V „terénu“ byl často už od šesti ráno a své fotografování řadu let pečlivě plánoval: „Já jsem měl normu: Tolik a tolik udělám snímků za den, tolik a tolik snímků udělám za pět roků…“. Patrně právě kvůli této cílevědomosti a posedlosti tématem pro Tichého historik fotografie Pavel Vančát vymyslel škatulku „lyrický konceptualista“. Tím se sice dostal na poněkud tenký led, ale „nezařaditelného“ Tichého přece jen zařadil.

Miroslav Tichý už patnáct let nefotografuje a možná už ani není přesně schopen pochopit, co se kolem jeho fotografií náhle děje. Jsou mu zcela lhostejné i peníze, které se kolem nich točí. Své fotografie vždy vytvářel pro vlastní potřebu a potěšení a ukazoval je jen svým známým. Některé rozdával, jiné vyhazoval. Beze studu pracoval jako voyeur, šmírák, protože jen tak dosáhl předpokládaného výsledku. S oblibou fotografoval přes plot kyjovské plovárny, takže neušel ani výsměchu a opovržení. Ale stálo to za to, protože ve svých nejlepších fotografiích se dostal do ženského světa víc než kdejaký lovec ženských srdcí.

Jiří Zahradnický
http://www.moderni-revue/
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
sdilettisktisk
Diskuse k článku
DaB24.7.2006, 08:21odpověď
vorel724.7.2006, 10:19odpověď
Vladimir Hrubes24.7.2006, 10:22odpověď
vorel724.7.2006, 10:25odpověď
Daniel Hauser24.7.2006, 11:37odpověď
mk24.7.2006, 11:49odpověď
ianus24.7.2006, 12:01odpověď
mk24.7.2006, 12:43odpověď
ianus24.7.2006, 13:23odpověď
koalix6.8.2006, 23:54odpověď
Jiri Vasina16.8.2006, 14:00odpověď
DaB24.7.2006, 12:45odpověď
Vladimir Hrubes24.7.2006, 15:29odpověď
DaB24.7.2006, 12:42odpověď
sisa8.3.2010, 18:17odpověď
Fesoi24.7.2006, 10:34odpověď
ianus24.7.2006, 11:24odpověď
Fesoi Fesoi24.7.2006, 13:54odpověď
ianus24.7.2006, 14:14odpověď
ianus24.7.2006, 14:18odpověď
DaB24.7.2006, 14:29odpověď
ianus24.7.2006, 15:27odpověď
MichaelR24.7.2006, 15:39odpověď
michal duchek24.7.2006, 15:49odpověď
ianus24.7.2006, 16:28odpověď
DaB24.7.2006, 16:07odpověď
MichaelR24.7.2006, 15:33odpověď
michal duchek24.7.2006, 15:41odpověď
MichaelR24.7.2006, 16:07odpověď
dolin26.7.2006, 08:18odpověď
JardaPlzen26.7.2006, 09:00odpověď
kraken26.7.2006, 13:03odpověď
Josef Nechvil26.7.2006, 18:23odpověď
Oťas27.7.2006, 07:57odpověď
MichaelR27.7.2006, 13:12odpověď
Oťas27.7.2006, 15:01odpověď
MichaelR27.7.2006, 16:33odpověď
 ano
kraken27.7.2006, 11:27odpověď
T127.7.2006, 17:24odpověď
Tomas Houda30.7.2006, 22:31odpověď
Tomas Hruby31.7.2006, 09:21odpověď
Tomas Houda31.7.2006, 11:37odpověď
koalix7.8.2006, 00:03odpověď
JardaPlzen31.7.2006, 10:04odpověď
michal duchek31.7.2006, 10:46odpověď
Tomas Houda31.7.2006, 11:20odpověď
JardaPlzen31.7.2006, 11:31odpověď
MichaelR2.8.2006, 12:54odpověď
Tomas Houda7.8.2006, 07:46odpověď
Libor Vodehnal31.7.2006, 07:30odpověď
JardaPlzen31.7.2006, 09:31odpověď
Tomas Hruby31.7.2006, 09:35odpověď
MichaelR2.8.2006, 12:58odpověď
aesculap9.8.2006, 20:05odpověď
 :)
kudlanka20.10.2006, 12:05odpověď
 ---
oge30.12.2006, 23:11odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat




 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace