Asi nikdy se nám nepodaří, abychom měli jeden negativ jako druhý, tedy pokud nepracujeme pouze v ateliéru za stále standardního osvětlení. Jeden obrázek bude kontrastnější, jeden měkčí a další bude normální. Při domácím zpracování fotografií se dá tento problém lehce zvládnout. Na kontrastní negativ si vezmeme papír s měkkou gradací, na málo kontrastní negativ naopak papír s gradací tvrdší, na normální vyrovnaný negativ papír normální gradace. Hm, tak to už máme tři krabice papírů a to nemluvím o tom, že bychom si třeba chtěli udělat pár fotek ultratvrdých, které imitují pérovky. Řešením jsou multigradační papíry. Pokud použijete multigradační papíry, bude vám jich stačit pouze jedna krabice a k tomu sada filtrů. To je jedna z výhod těchto papírů s proměnnou gradací, ale není jediná. O těch dalších, jako je možnost dvojité expozice s měkkou a tvrdou gradací, lokální úpravy gradace fotografie apod. si řekneme příště. Dnes se budeme věnovat základní práci s těmito papíry.
Nechci vás v tomto seriálu zatěžovat teorií a spíše se věnovat praxi, ale na začátku se jen zmíním o tom, jak tyto papíry fungují. Multigradační papíry obsahují dvě vrstvy: ultraměkkou a ultratvrdou. Tyto dvě vrstvy jsou citlivé na modrou resp. zelenou barvu světla. Pomocí žlutých a purpurových filtrů, které vkládáme do šuplíku ve zvětšováku či pod objektiv, nebo pomocí určité filtrace na multigradační či barevné hlavě našeho zvětšováku tyto vrstvy ovlivňujeme, a tak nutíme multigradační papíry pracovat tak, jak potřebujeme. Veškeré potřebné údaje o filtracích na barevných hlavách najdeme v krabici u každých papírů na přiloženém letáku nebo třeba v této technické specifikaci papírů Agfa Multicontrast od Jana Seiferta. Najdeme zde i jaké osvětlení v komoře můžeme použít. Vzhledem k tomu, že jsou tyto papíry citlivé na modrou a zelenou barvu světla, musíme použít osvětlení komory odlišné od osvětlení při práci s normálními papíry. Například pro Agfa Multicontrast se doporučuje lampa s 15W žárovkou a filtrem Agfa Meteor G7, Ilford 902, Kodak OC či jiný vhodný ekvivalent (většinou se jedná o oranžovou až červenou barvu). S úspěchem se dá použít i různých LED svítidel s barvou laděnou do zlatova.
| Sada filtrů Ilford |
Ale dost již teorie a marketingových dohadů a pojďme se zavřít do naší koupelny. Ničeho se nebojte, jedná se o velice podobnou práci, jako s normálními papíry. Opět si založíme negativ do zvětšováku a připravíme si výřez na zvětšovacím rámečku. Zaostříme a zacloníme na pracovní clonu. Nyní vložíme filtr pro normální gradaci do šuplíku. Je to filtr č. 2,5. Čím nižší číslo, tím měkčí gradace a naopak, takže 00 je ultraměkká a 5 je gradace ultratvrdá. Uděláme normální proužkovou zkoušku, jako u normálních papírů a vyvoláme. Jakmile zjistíme správnou dobu osvitu, můžeme se pustit do hledání správné gradace.
Nyní si uděláme zvětšeninu, ale může to být opět jenom proužek, který obsáhne nejdůležitější partie snímku a to s filtrem č. 2,5 a zjištěným správným časem. Tuto zvětšeninu, si po vyvolání a ustálení pečlivě prohlédneme na denním světle nebo pod rozsvícenou bílou žárovkou a budeme se hlavně věnovat největším jasům a nejtemnějším stínům. Pokud máme světla vypálená (a na negativu kresba je) a místo kresby ve stínech jen jednolitou černou plochu, byla zvolena filtrace příliš kontrastní a je třeba použít filtr s nižším číslem. Vyměníme tedy filtry a provedeme další zkoušku, například s filtrem č. 1/2. Pokud je naše nová zvětšenina již prokreslená ve světlech i ve stínech, tam kde má být černá je opravdu černá a nejsvětlejší místa jsou jen nepatrně tmavší než bílá, tak je vše v pořádku a můžeme udělat finální zvětšeninu právě s touto filtrací. Jestliže jsou ale nejtemnější partie již zašedlé a i největší jasy jdou do šeda, byla zvolena filtrace moc měkká a použijeme filtr pro tvrdší gradaci, třeba 1 nebo 1,5.
Úplně stejně budeme postupovat, pokud při základní zkoušce s filtrem 2,5 zjistíme, že je zvětšenina příliš měkká a zašedlá. Místo filtru 2,5 zvolíme filtr s vyšším číslem, třeba 4,5. Ale pozor, jak se jistě dočtete v letáku u papírů, při filtraci s filtry č. 4 až 5 mají papíry poloviční citlivost, než u filtrace 00 - 3,5 a tak budeme muset prodloužit osvit na dvojnásobek nebo odclonit objektiv o jednu clonu.
Tak to je v kostce základ práce s multigradačními papíry. Zdá se vám to složité a zdlouhavé? Ano vypadá to složitě, ale co ze začátku tak nevypadá. Po čase již nasbíráte zkušenosti a dokážete odhadnout správnou filtraci již po první zkoušce osvitu nebo dle kontaktu. Všechno je jen věcí cviku, tak se nebojte a pusťte se do toho.
| Ukázka použití "nejtvrdšího" filtru č. 5 pro zhotovení fotografie podobající se pérovce. |
| "Home made" přípravek na proužkovou zkoušku pro zjištění správné gradace zvětšeniny. |
Pro dnešek už toho máme na zkoušení dost, takže si to necháme pěkně zažít a příště si řekneme, jak udělat pěknou fotografii pomocí dvojitého osvitu s ultra měkkým a ultra tvrdým filtrem.


