Naše první zvětšenina na multigradačním papíru

V předcházejících dvou dílech jsme zhotovovali černobílé fotografie na papíry s pevnou
gradací. Dneska si řekneme něco o papírech s gradací proměnnou, o takzvaných multigradačních
papírech.

Asi nikdy se nám nepodaří, abychom měli jeden negativ jako druhý, tedy pokud nepracujeme
pouze v ateliéru za stále standardního osvětlení. Jeden obrázek bude kontrastnější, jeden
měkčí a další bude normální. Při domácím zpracování fotografií se dá tento problém lehce
zvládnout. Na kontrastní negativ si vezmeme papír s měkkou gradací, na málo kontrastní
negativ naopak papír s gradací tvrdší, na normální vyrovnaný negativ papír normální gradace.
Hm, tak to už máme tři krabice papírů a to nemluvím o tom, že bychom si třeba chtěli
udělat pár fotek ultratvrdých, které imitují pérovky. Řešením jsou multigradační papíry.
Pokud použijete multigradační papíry, bude vám jich stačit pouze jedna krabice
a k tomu sada filtrů. To je jedna z výhod těchto papírů s proměnnou gradací, ale není jediná. O těch
dalších, jako je možnost dvojité expozice s měkkou a tvrdou gradací, lokální úpravy gradace fotografie apod.
si řekneme příště. Dnes se budeme věnovat základní práci s těmito papíry.

Nechci vás v tomto seriálu zatěžovat teorií a spíše se věnovat praxi, ale na začátku se
jen zmíním o tom, jak tyto papíry fungují. Multigradační papíry obsahují dvě vrstvy: ultraměkkou
a ultratvrdou. Tyto dvě vrstvy jsou citlivé na modrou resp. zelenou barvu světla.
Pomocí žlutých a purpurových filtrů, které vkládáme do šuplíku ve zvětšováku či pod objektiv, nebo pomocí určité filtrace na multigradační či barevné hlavě našeho zvětšováku tyto vrstvy ovlivňujeme, a tak nutíme multigradační papíry pracovat tak, jak potřebujeme. Veškeré potřebné údaje o filtracích na barevných hlavách najdeme v krabici u každých papírů na přiloženém letáku nebo třeba v této technické specifikaci papírů Agfa Multicontrast od Jana Seiferta. Najdeme zde i jaké osvětlení v komoře můžeme použít. Vzhledem k tomu,
že jsou tyto papíry citlivé na modrou a zelenou barvu světla, musíme použít osvětlení komory
odlišné od osvětlení při práci s normálními papíry. Například pro Agfa Multicontrast
se doporučuje lampa s 15W žárovkou a filtrem Agfa Meteor G7, Ilford 902, Kodak OC či
jiný vhodný ekvivalent (většinou se jedná o oranžovou až červenou barvu).
S úspěchem se dá použít i různých LED svítidel s barvou laděnou do zlatova.

Sada filtrů Ilford

Dále se budeme věnovat práci s filtry, které se vkládají
do šuplíku nad negativ. Je to nejjednodušší a nejlevnější přechod na papíry s proměnnou
gradací. Tyto filtry se dělají i ve variantě pod objektiv, ale vzhledem k tomu, že jsou
vyrobeny z kvalitního optického skla, aby nezhoršovaly kvalitu obrazu jimi procházejícího, tak
jsou podstatně dražší a stále je to jedna překážka pro promítaný obraz navíc. Filtry
do šuplíku mezi kondenzor a negativ jsou tenké fólie a nemusíme se obávat ani nějakého
toho škrábance, který nám v tomto případě výslednou zvětšeninu neovlivní.
Filtry vyrábí všichni známí výrobci jako Ilford, Kodak i Foma. Kdysi kdesi jsem se dočetl: “Je důležité vědět, že filtry Ilford je možné použít pouze pro papíry Ilford Multigrade, filtry Kodak je naopak možné použít pro všechny značky papírů, pouze u Ilfordu nelze využít celý rozsah kontrastů….” a docela jsem se vyděsil, že už celý
rok dělám něco špatně a navíc to ani netuším. Ne, nelekejte se, je to pouhý marketingový
tah prodejce. Mohu vás ujistit, že filtry Ilford, se kterými sám dělám, fungují jak
na Ilfordy, Kodaky, Fomu a i na Agfu. Vše mám osobně vyzkoušeno. Další dohady se vedou
kolem vývojek pro multigradační papíry. Jedni zastávají názor, že není třeba speciálních
vývojek a druzí jsou názoru opačného. Multigradační papíry lze vyvolávat v normálních
konfekčních vývojkách určených pro papíry s pevnou gradací, ale při použití vývojek určených
pro papíry multigradační (např. Tetenal Variospeed W) jsou zvětšeniny o pověstný chloupek
lepší. Připadají mi více provolané a jakoby plastičtější. To u mě rozhodlo, že jsem začal
používat vývojku určenou pro tyto papíry.

Ale dost již teorie a marketingových dohadů a pojďme se zavřít do naší koupelny. Ničeho
se nebojte, jedná se o velice podobnou práci, jako s normálními papíry. Opět si založíme
negativ do zvětšováku a připravíme si výřez na zvětšovacím rámečku. Zaostříme a zacloníme
na pracovní clonu. Nyní vložíme filtr pro normální gradaci do šuplíku. Je to filtr č.
2,5. Čím nižší číslo, tím měkčí gradace a naopak, takže 00 je ultraměkká a 5
je gradace ultratvrdá. Uděláme normální proužkovou zkoušku, jako u normálních papírů a
vyvoláme. Jakmile zjistíme správnou dobu osvitu, můžeme se pustit do hledání správné
gradace.

Nyní si uděláme zvětšeninu, ale může to být opět jenom proužek, který obsáhne nejdůležitější
partie snímku a to s filtrem č. 2,5 a zjištěným správným časem. Tuto
zvětšeninu, si po vyvolání a ustálení pečlivě prohlédneme na denním světle nebo pod rozsvícenou
bílou žárovkou a budeme se hlavně
věnovat největším jasům a nejtemnějším stínům. Pokud máme světla vypálená (a na negativu
kresba je) a místo kresby ve stínech jen jednolitou černou plochu, byla zvolena filtrace
příliš kontrastní a je třeba použít filtr s nižším číslem. Vyměníme tedy filtry a provedeme
další zkoušku, například s filtrem č. 1/2. Pokud je naše nová zvětšenina již prokreslená ve světlech i ve stínech, tam kde má být černá
je opravdu černá a nejsvětlejší místa jsou jen nepatrně tmavší než bílá, tak je vše v
pořádku a můžeme udělat finální zvětšeninu právě s touto filtrací. Jestliže jsou ale nejtemnější
partie již zašedlé a i největší jasy jdou do šeda, byla zvolena filtrace moc měkká a
použijeme filtr pro tvrdší gradaci, třeba 1 nebo 1,5.

Úplně stejně budeme postupovat, pokud při základní zkoušce s filtrem 2,5 zjistíme, že
je zvětšenina příliš měkká a zašedlá. Místo filtru 2,5 zvolíme filtr s vyšším číslem,
třeba 4,5. Ale pozor, jak se jistě dočtete v letáku u papírů, při filtraci s filtry č.
4 až 5 mají papíry poloviční citlivost, než u filtrace 00 – 3,5 a tak budeme muset prodloužit
osvit na dvojnásobek nebo odclonit objektiv o jednu clonu.

Tak to je v kostce základ práce s multigradačními papíry. Zdá se vám to složité a zdlouhavé? Ano vypadá to
složitě, ale co ze začátku tak nevypadá. Po čase již nasbíráte zkušenosti a dokážete odhadnout
správnou filtraci již po první zkoušce osvitu nebo dle kontaktu. Všechno je jen věcí cviku, tak se nebojte
a pusťte se do toho.

Ukázka použití “nejtvrdšího” filtru č. 5 pro zhotovení fotografie podobající se pérovce.

Dnes vám místo rad na závěr řeknu jedno nestandardní využití multigradačních papírů. Určitě jste již někdo viděl fotografie zhotovené na velice kontrastním papíře a působící jako pérovky, složené pouze z černé a bílé. Není nic jednoduššího. Stačí si vybrat vhodný motiv, třeba zasněženou krajinu, strom nebo pařez. Do zvětšováku zasuneme filtr č. 5 a ve většině případů je úspěch zaručen.

“Home made” přípravek na proužkovou zkoušku pro zjištění správné gradace zvětšeniny.

Ale stejně ještě jednu radu mám. Stejně, jako si děláte proužkovou zkoušku na správnou
dobu osvitu, lze si udělat i proužkovou zkoušku na gradaci. Filtry, které si zakoupíte
do zvětšováku, jsou ve většině případů větší než šuplík na ně, takže je musíme seříznout
a zbydou nám cca dvoucentimetrové proužky. Udělal jsem si za pomocí těchto proužků takové
malé udělátko, do kterého vložím kus papíru a přes filtry ho najednou osvítím. Opět
nesmím zapomenout na sníženou citlivost u filtrů 4 až 5 a tak přikryji ostatní filtry
papírem a provedu ještě jeden osvit pouze pro filtr 4 až 5. Dostanu fotografii,
která je od nejměkčí až po nejkontrastnější. Z tohoto proužku si pak vyberu
tu gradaci, která mi vyhovuje a kterou použiji pro finální zvětšeninu.
Říkáte si, jestli neutrpí obraz promítaný přes filtry, které jsou v tomto případě umístěné
mezi papírem a objektivem? Ano utrpí, ale vždyť o nic nejde, je to jenom zkouška pro
zjištění správné filtrace. Toto udělátko vám ušetří čas i materiál a po čase už nebudete
potřebovat ani to.

Pro dnešek už toho máme na zkoušení dost, takže si to necháme pěkně zažít a příště si
řekneme, jak udělat pěknou fotografii pomocí dvojitého osvitu s ultra měkkým a ultra tvrdým
filtrem.