O senzitometrické charakteristice (jinak též charakteristické křivce) hovoříme většinou ve spojení s filmy či fotopapíry. Ale i čip digitálního fotoaparátu převádí dopadající světlo na elektrický signál podle nějaké funkce. Sestrojení této křivky je u digitálního fotoaparátu zcela jednoduché. Přitom její znalost je velmi užitečná, protože z ní lze vyčíst užitečný rozsah expozic i průběh kontrastu a tím i odhalit situace, kdy již budete muset využít rad Jirky Jirouta ohledně fotografování černocha na sněhu. Pokud nevíte, co to charakteristická křika je, přečtěte si Radčin seriál o charakteristických křivkách. I když se jedná o pojednání psané pro filmy a papíry, platí to obdobně i pro digitální fotoaparát (jeho ekvivalentem je barevný diafilm).
Podmínkou sestavení křivky je, že náš fotoaparát má plně manuální režim nebo možnost nastavení korekcí automatické expozice v rozmezí alespoň +/- 4 EV. Dále potřebujeme barevně neutrální plochu - já používám bílý kancelářský papír. A poslední věc, bez které se neobejdeme, je světlo. Nejlepší je přirozené světlo, musí však po dobu alespoň půl minuty vydržet konstantní, takže pozor na mraky.
Celý postup je nesmírně jednoduchý. Nejprve si změříme expozici zvolené barevně neutrální plochy. Potom ji nafotíme na sadu snímků s odstupňovanou expozicí v rozmezí alespoň -5 až +5 clon. Odstupňování nemusí být po nejmenším kroku, který fotoaparát umožňuje (obvykle 1/3 EV), zcela postačí po jedné cloně. Doporučuji vám přitom měnit expoziční čas, nikoliv clonu. Snažte se, aby na snímku byla skutečně jen fotografovaná plocha, Pokud by se vám do snímku vloudily například okraje papíru, mohlo by to u automatického režimu ovlivnit expozici, při vyhodnocování byste zase možná museli takové okraje oříznout. Také dejte pozor, aby osvětlení bylo rovnoměrné. Například na stěně kolmé k oknu osvětlení postupně ubývá. Budete-li fotit na stěně rovnoběžné s oknem, můžete si zase stínit a to při každém snímku jinak.
Pokud jsme při fotografování postupovali správně, jsou první políčka černá (první soubory, chcete-li), pak začnou světlat od tmavě šedivé po světle šedivou a zbytek jsou pak bílá políčka. Pro vyhodnocení potřebujeme program, který umí vyhodnotit histogram snímku, nebo určit hodnotu jednotlivých barevných složek obrazového bodu. Obrázky, které nebudou ničím jiným než různě šedivými plochami, jeden po druhém otevřeme a změříme, na jakou hodnotu barevných složek exponovanou plochu čip a elektronika převedly.
K tomuto údaji se dostaneme dvěma způsoby. Jedním z nich je zmíněný histogram, který ukazuje zastoupení jednotlivých úrovní barev v obraze. Protože jsme fotografovali rovnoměrně osvětlenou barevně neutrální plochu, bude vypadat jako ten na následujícím obrázku.
Byl vytvořen v Photoshopu a ukazuje též průměr (mean - 223,80) a medián (median - 224) hodnot. Je jedno, kterou z těchto hodnot použijete. Byla-li plocha rovnoměrně osvětlena, budou tyto hodnoty vpodstatě totožné. Zajímá nás pouze šedivý ekvivalent složení všech tří barev. Můžeme sice sestavit tři křivky pro jednotlivé barvy a zjistit, zdali se do některého z odstínů nevkrádá barevná odchylka, ale museli bychom při fotografování zajistit osvětlení naprosto konstatní i co do teploty chromatičnosti.
Hodnotu barevných složek každého bodu lze obvykle zjistit i přímo. Například Photoshop ji ukazuje neustále, pokud je zapnuto okno Info. Vzhledem k tomu, že všechny body určitě nebudou mít naprosto stejný odstín, doporučuji změřit trochu větší plochu - například v případě Photoshopu použít kapátko (eyedropper) a zvolit velikost měřící plošky 5x5 bodů (Eyedropper Options: Sample size: 5 by 5 average). Ze tří údajů pro jednotlivé barvy spočteme průměr. Osobně ale doporučuji cestu přes histogam.
Zbývá nám poslední krok, sestavení grafu. K tomu postačí tužka a papír, použít můžete také formulář v Excelu, který je přílohou tohoto článku. Výsledek pak vypadá následovně:
Graf zobrazuje měření, které jsem provedl s fotoaparátem Fuji FinePix 4900. Ačkoliv černá má v případě digitálního obrázku hodnotu nula, protože se udává přítomnost dané barvy, v případě filmu či papíru se hodnotí optická hustota a proto je to nejvyšší změřené číslo. Dodržuji tuto zvyklost i u digitálního fotoaparátu, takže graf připomíná inverzní (diapozitivní) film, stejně tak dodržuji ze zvyku i označení D pro hustotu, i když se o ni v tomto případě vůbec nejedná. Křivky jsou téměř shodné, odchylka u citlivosti 200 ASA může být způsobena chybou při fotografování. Fotoaparát jsem měl pouze zapůjčen a test už jsem bohužel nemohl zopakovat. Z grafu je jasně patrný malý kontrast a velký rozsah kresby ve stínech, ale velký kontrast a malý rozsah ve světlech. A toto zjištění je také hlavní důvod, proč si senzitometrickou charakteristiku u digitálního fotoaparátu sestavit.
Mějte na paměti, že s výjimkou "surových" dat (raw soubory), jsou obrázky již ve fotoaparátu zpracovány, navíc některé fotoaparáty umožňují měnit kontrast surového snímku při převodu na výsledný obrázek. V takovém případě sestavte křivky pro všechna nastavení. Z ostatních funkcí by mohl mít vliv převod snímku ztrátovou kompresí do JPEGu, bude se však zřejmě jednat o minimální (= zanedbatelný) rozdíl.
Pokud si charakteristickou křivku změříte a chcete se o ni podělit, pošlete výsledek na naši adresu. Sejde-li se nám více příspěvků, budeme jim věnovat samostatný článek.
